Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nechce půjčovat své hračky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
3.8.11 12:09
Nechce půjčovat své hračky
Ahoj holky,
mám klučíka starého dva a čtvrt roku. Ještě nedavno nebyl problém, když k nám přišla švagrový holka nebo mojí ségry klučík nebo jiný dítě, aby mu půjčil některý hračky nebo všechny hračky. Teďka začal být hysterický jenom když se na jeho hračky někdo podívá. A nedejbože, když si např. jako dneska sedne naše malá sestřenka na jeho odrážedlo, to spustí řev, že má jít sestřenka pryč a už jí vyhazuje z odrážedla.
No a babička se švagrovou si neodpustily poznámku, že když tohle bude dělat potom ve školce, že si s ním nikdo nebude hrát.
Já si naopak myslím, že tímto obdobím si prochází spousta dětí a že se to časem urovná. I si myslím, že je zdravé a normální (v určitých mezích samozřejmě, ne aby někoho bil nebo mlátil po hlavě, to ne), že si brání své věci. Problém je, že on nechce půjčit momentálně žádnou svojí hračku. Že nepůjčí svůj oblíbený traktor, to chápu, ale snažím se, aby teda vybral jinou svojí hračku a tomu dotyčnému dítěti jí na chvilku půjčil, ale zatím nám to moc nejde.
Holky zajímalo by mě, jaký na to máte názor. Jestli učit dítě od začátku, že hračky musí půjčovat a hotovo, nebo druhý případ, co se snažím dělat teďka já, že říkám malému, že je to jeho hračka, že si o ní rozhoduje on sám a když se rozhodne ji nikomu nepůjčit, tak dobře, ale že když půjčí jinou hračku, tak dotyčné dítě bude rádo a jen si s ní chvilku pohraje a zase mu jí vrátí nebo že si můžou hrát spolu a že až potom přijedeme k Pepíčkovi/Mařence, tak on/ona mu taky určitě půjčí nějakou svou hračku. Prostě se mu to snažím nějak takhle vysvětlit, aby to pochopil. Tak mě zajímá, jak to máte Vy?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
teresa20
3.8.11 12:14
Tohle je teď u nás aktuální - náš dvouletý a synovec tříletý se neustále škorpí o nějaké hračky, ani jeden půjčovat nechtějí, perou se o ně. Je to normální.
Snažíme se jim vysvětlovat, že když si jeden hraje s hračkou toho druhého, musí mu taky půjčit svou, přičemž tedy synovec je v tomto daleko víc vzteklý, jakmile mu někdo na jeho hračku sáhne, neuvěřitelně ječí, dupe a vzteká se. Švagrová má taky hrůzu ze školky, ale já myslím, že to tam udělá pouze párkrát, učitelky si s ním jistě poradí 
- Citovat
- Upravit
3.8.11 12:15
Děláš dobře, nepůjčovat, když syn sám nechce.
Nemělo by se to lámat přes koleno. Nejsem si jistá, jestli dítě dokáže pochopit, že se jedná jen o záležitost na pár minut a pak hračku zase dostane zpět. Prostě když nechce, nechce.
Když už půjčit, tak formou výměny - my půjčíme chlapečkovi odrážedlo a on nám půjčí auto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.11 12:19
No to máme Madi skoro stejně starý kluky…, já si taky myslím, že ve školce se to pak poddá… Někdy mám pocit, že se náš malej spíš i přes brek a vztekání se, domluví s klukama než-li s holkama. Minule jsem byla u ségry a můj malej nechtěl půjčit traktor bratránkovi a náš téměř tříletý bratránek nechtěl půjčit svůj bagr. Oba ječeli. Tak jsem je nechala na zahrádce samotný, že už jich mám dost a koukala jsem na ně přes okno. No a oni když viděli, že nemaj publikum, tak přestali ječet a bratránek začal svým bagrem bagrovat hlínu u růží a nakládal je spolu s mým malým na jeho traktor. Prostě se kluci nějak dohodli nakonec 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.11 12:22
Taky děcka nenutím půjčovat, některé hračky jsou jen Tobíka (narozeninové dárky), některé jen Aňule a ty prostě nemusí půjčit, když nechce.
Stejně jako ty ale navrhuju, ať půjčí něco jiného. Chce to zdůraznit, že je to jen na chvíli, že pak hračku zase vrátí, popř. že se můžou střídat - díkybohu už to oba chápu. Ale nebylo to hned, holt si občas pořvali, že něco chcou a nedostanou… Jo a neznamená to, že teď už se kvůli hračkám u nás neřve
Vyroste z toho, školku bych neřešila, tam to bude zase všechno jinak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.11 12:29
Tak ono je chování těch malých zcela pochopitelné. Já taky nerada některé věci půjčuji. Na některé mi nesmí nikdo ani sáhnout,např. na mé brýle. Minule když mi je manžel jen popondaval kousek dál na poličce, tak se mi ježily chlupy po těle a už jsem na něj křičela, ať dá ruce pryč. Takže i malého dobře chápu, že něco nechce půjčit a že se „ježí“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.11 12:29
No dobře, nechce půjčovat, ale jak by ses cítila na návštěvě ty, kdyby jejich dítě nepůjčilo tomu tvýmu ani kostku? Jak bys to vysvětlila svýmu synovi, že tam musí stát bez jediný hračky a nic si nepůjčit?
Chápu, že když má dítě jednu hračku někde ssebou, to bych vůbec neřešila, nechce půjčit, nemusí. Stejně tak třeba na písku, odrážedlo, kolo venku…, ale pokud má pokoj plný hraček a hystericky ječí, když si jiné dítě půjčí cokoliv, tak to bych už zasáhla. Fajn, vysvětlím, ale když to nepomůže, tak bych ho prostě nechala ječet a hračku tomu dítěti půjčila.
Je fajn, že si dítě brání svoje, ale v mezích, tohle už mi přijde příliš.
Můj názor, nikomu ho nenutím, jen je potřeba se na to kouknout i z druhý strany.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.11 12:38
Upřímně nevím, která z tvých dvou nabízených variant je ta správná, ale vnitřeně souhlasím s tu druhou. Nenutit děti půjčovat hračky za každou cenu.
Líbí se mi myšlenka, že dítě několik svých nejoblíbenějších hraček půjčovat NEMUSÍ, ostatní hračky by půjčovat MĚLO.
Taky si myslím, že dítě si tímhle skrblíkovským obdobím musí projít a že to přejde, ale bohužel malinko delegovat to musíš, podle mě to děláš správně.
Jinak u nás pomáhá „střídání“. Když Maty vidí, že druhé dítě je ochotné se s ním třeba na odrážedle střídat, ochotně spolupracuje. I když přesvědčit obě děti býval nadlidský výkon.
Nebo „poprosit“. Pokud dítě na pískovišti třeba jen naznačí „prosím“, Maty by se rozdal. Pokud se mu cizí dítě vrhne na hračky, nepůjčí nic ani omylem.
Jinak mám zkušenost, že školka si děti přetvoří ku obrazu svému, tam platí jiná pravidla a děti je kupodivu respektují, ať je dítě skrblík nebo ne, takže tohohle bych se nebála.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.11 12:40
Sunnyside píše:
No dobře, nechce půjčovat, ale jak by ses cítila na návštěvě ty, kdyby jejich dítě nepůjčilo tomu tvýmu ani kostku? Jak bys to vysvětlila svýmu synovi, že tam musí stát bez jediný hračky a nic si nepůjčit?Chápu, že když má dítě jednu hračku někde ssebou, to bych vůbec neřešila, nechce půjčit, nemusí. Stejně tak třeba na písku, odrážedlo, kolo venku…, ale pokud má pokoj plný hraček a hystericky ječí, když si jiné dítě půjčí cokoliv, tak to bych už zasáhla. Fajn, vysvětlím, ale když to nepomůže, tak bych ho prostě nechala ječet a hračku tomu dítěti půjčila.
Je fajn, že si dítě brání svoje, ale v mezích, tohle už mi přijde příliš.
Můj názor, nikomu ho nenutím, jen je potřeba se na to kouknout i z druhý strany.
Ale Sunnyside, já jsem psala, že se snažím, aby půjčil jinou hračku, né žádnou, né aby tam druhé dítě stálo bez ničeho. Snažím se buď o výměnný obchod, pokud si druhý dítě přinese něco svého, tak aby náš půjčil taky něco svého. Pokud má svůj extra oblíbený traktor, tak když ho nechce půjčit, nemusí, ale snažím se, aby teda půjčil něco jiného, nebo se zapojím do hry i já a hrajeme si všichni spolu, to už je většinou v pohodě. Nikdy nenechám druhé dítě, které k nám přijde, bez hračky, i když náš třeba řve. Stejně k nám chodí mamky, co našeho malého znají, tak to snad i chápou
Mě zas nesedí názor, že musí vždycky všechno všem půjčit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
SandraM
3.8.11 12:41
Já se taky přikláním k názoru, že tímhle trochu sobeckým obdobím si projde každé dítě. Alespoň co vidím v okolí a brzy to přejde. A pokud ne, docela dobře funguje, pokud se k dítěti chovají stejně, jako ono samo. Prostě o nic se s ním nedělit, ono brzy pochopí, že to není nejlepší
- Citovat
- Upravit
3.8.11 12:45
Lakyna píše: .. co se snažím dělat teďka já, že říkám malému, že je to jeho hračka, že si o ní rozhoduje on sám a když se rozhodne ji nikomu nepůjčit, tak dobře, ale že když půjčí jinou hračku, tak dotyčné dítě bude rádo a jen si s ní chvilku pohraje a zase mu jí vrátí nebo že si můžou hrát spolu a že až potom přijedeme k Pepíčkovi/Mařence, tak on/ona mu taky určitě půjčí nějakou svou hračku. Prostě se mu to snažím nějak takhle vysvětlit, aby to pochopil.
Myšlenka skvělá, ale bojím se, že příliš náročná na pochopení. Neber si to osobně, jen mě to napadlo.
Je pravda, že já jen přesvědčovala Matyho, že on si bude hrát s tímhle autíčkem, kamarád s druhým nebo ať mu půjčí jiné. Že si ho jen půjčí a pak si ho můžou vyměnit, že ho kamarád každopádně vrátí. Nějak tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.11 12:45
Já se snažím dělat kompromis - třeba na pískovišti nenutím svoje děti, aby půjčovaly hračky. Ale když nechtějí půjčovat své, nesmějí si ani půjčovat od ostatních… Teprve když jsou ochotné podělit se o vlastní bábovky, můžou si (s dovolením) půjčovat věci jiných dětí. Když nemají náladu na půjčování, hrajou si se svými.
Ale doma je to jiný případ. Když k nám přijde návštěva, nesmí dojít k situaci, že si dítě nemá s čím hrát, protože naše mu nechtějí nic půjčit. V takovém případě k půjčování nutím… Ale protože se zároveň snažím respektovat, že jsou věci, o které se člověk nechce dělit, tak se před příchodem návštěvy dohodneme, které hračky půjčovat nemusejí (Hela je třeba hodně háklivá na panenku v kočárku, Marek zas na svou tahací kachnu a na odrážedlo). Snažím se respektovat jejich „soukromé vlastnictví“, ale na druhou stranu je chci taky pomalu směřovat k tomu, že mít doma na návštěvě kamarády znamená i určité zdvořilostní povinnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.11 12:45
Ywett, máš pravdu. Takhle nějak to taky cítím. Občas, jak píšeš, zabere střídání třeba např. dnes na houpačce se sestřenkou. 10× se zhoupne sestřenka, 10× se zhoupne náš malej a tak furt dokola a oni se snaží se mnou počítat, kdy už přijde řada na druhého. To taky docela funguje.
Poprosit malého taky učím a už to umí, umí i poděkovat, i když ne automaticky, jen ho upozorním a on řekne díky, nebo prosím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.11 12:48
No ono je to těžko .. situace.. Návštěva, děti si hrají, dítě co přijde na návštěvu si vezme nějakou hračku a dítě co hračku vlastní k němu přiběhne s řevem a surově mu ji rve
Za mě domluvit dítěti, aby pujčilo Pokud nepujčí a budou se tahat oba, tak vzít oboum hračku ..
Náš malý mi to taky dělá a já když vidím, že přijde dítě, co je u nás na návštěvě a vezme si hračku a můj hned běží s řevem a chce mu ji vytrhnout, tak mu vynadám.. Ono zase jedem k nim a zase ons i přece bere
Já v tomto nediskutuji.. obzvlášť když vím, že chodíme ke známým a taky si rád něco vezme, takže nechci mít doma lakomce..
U cizích je to jiné, když malý chce pujčíme, ale na hřišti si říkám, že to moje povinost neni někomu něco pujčovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.8.11 12:51
Kvaček, u nás už většinou zabere výrazné upozornění, že pokud se nedokážou děti dohodnout, hračku zabavím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
