Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tak tuto větu mi dneska řekla moje tříletá dcerka před spaním, A poté mi vyjmenovala mě, tátu, všechny sourozence a babičky a vždycky řekla, já nechci, aby táta umřel,aby .....atd. Vůbec nevím, co ji to napadlo. Zatím jsem s ní o takových věcech nemluvila a ani u nás ted´v poslední době nikdo nezemřel. Mluví někdy vaše děti o smrti? A co jim na to případně řeknete?
Mala to loni taky resila… rekla jsem ji, ze to tak proste je, ze vsichni umreme. Rozebirali jsme to nekolikrat, ale postupne ji to preslo.
Ted ma naopak obdobi, kdy si s kamaradama klukama hraje na rodinu, treba ze nekdo umre a oni jsou smutny. Nebo ze nekoho zabijou ![]()
Vlastne ve stredu byli se skolkou v kine a v tom pribehu tam nekdo umrel. A na zaklade toho dnes prisla, ze mysli na prababicku (nikdy se s ni nesetkala) a ze ji ma v srdicku, protoze byla moc hodna, a tak v tom jejim srdicku zije vlastne dal ![]()
Petileta pritelova dcerka se casto pta… Krasne jsme ji to vysvetlili na smrti naseho psa. Je to sice hloupe prirovnani, ale uvedomila si, co smrt znamena - ze nekdo proste „usne“ a uz se nikdy nevzbudi, ma hrobecek a tam na nej lidi chodi vzpominat.
Myslim, ze podrobnejsi vysvetleni je zbytecne.
Rekli jsme, ze lide umiraji, kdyz jsou stari, protoze telo uz nema silu „zit“ nebo tak nejak, na to se zeptala - ale umiraji i mladi lide (v peti letech
) na to ji partner rekl, ze i to se muze stat, ze to je moc smutne, ale je to stejne jako kdyz umre clovek starsi.
Dulezite je v tomto nelhat ![]()
Zlaté pohádky typu Krteček,Bolek a Lolek,Jája a Pája-tam nikdo neumíral a v dětských hlavičkách nebyl takový zmatek.Vím,že smrt patří k životu,ale proč tím zatěžovat dětské hlavičky v době,kdy to nechápou?Na zdrávce jsme se učili,že dítě do cca 5-ti let nechápe smrt.Nedokáže si v hlavě srovnat,že člověk není,nežije,nechápe to,jak tu nemůže být.
O smrti s dětm ataké mluvím, umřela nám babička- jejich prababička, takže vlastně osobní zkušenost mají.....Jenže v tomto věku smrt stejně ještě nechápou jako takovou.........
Ale je to normální, taky mi to děti říkali a říkají, že nechtějí, abych umřela, že jsme nejlepší na světě
.
Dcera, té je ted osm, se mě často ptá, jestli se zdají sny po smrti atd.....Má úplně stejný otázky, jaké jsme měla já v jejím věku
Ono se mi špatně vysvětluje něco, čemu sama moc dobře nerozumím.
http://www.cestadomu.cz/…do-umre.html
Máme ve školce tuhle knížku pro děti. Je moc hezká a děti ji mají moc rády. Pro mě je sice morbidní, vždycky si u ní pobrečím, ale pro děti je opravdu přínosná.
Syn se na to také často ptá,umřel nám pes tak občas zabrousí jak to že je na mráčku a sleduje nás.Jak to že nespadne?taky jednou umřeme?nespadneme?atd.Co se stane s lidmi když umřou?Vysvětluji a myslí,že chápe ![]()
V jednom časopise byla na toto téma psychologická studie a prý se má dítěti odmala smrt vysvětlovat, prý by se dokonce i malé dítě mělo vzít na pohřeb a adekvátně k jeho věku mu říkat, o co jde (otázka ale je, JAK to přesně říct…
) Líbí se mi vysvětlení, co tu psala Barca12345. Prý ale jsou děti schopné to úplně bezezbytku pochopit - tu nevratnost smrti včetně všech důsledků a detailů - až někdy na 1. stupni ZŠ. Já jsem zvědavá, jak toto budu jednou vysvětlovat… Lidi se zpotí, když mají vsvětlit rozmnožování, ale toto je podle mě mnohem větší oříšek.
Tohle u nás taky proběhlo, tuším někdy kolem čtvrtého roku. Teď je synovi skoro šest, byl s námi na pohřbu hodně blízkého člověka.
Už neřešil tu duchovní otázku, ale hodně detailně ho zajímalo, jak to probíhá prakticky - co se stane s tělem. No, to jsem se teprve zapotila. Ale vysvětlila jsem to tak, že dušička odchází do nebe, tělo už nepotřebuje, tak z něj udělají popel a v urně ho vystavíme u hrobečku.
Verze s rakví by se mi vysvětlovala o dost hůř.
Ahoj, ja take vysvetluji, az se u toho potim. Synovi je tri a ctvrt a prubezne se pta uz tak pul roku. Vysvetluju tak, ze dusicka odejde do nebe a telicko uz neni potreba, tak se bud pohrbi nebo spali. Syn je dost realista. Uz jsme se po navsteve hrbitova dostali i k Jezisovi atd. Nejhorsi otazky jsou typu: „A kdy mami umres“ „Kdy umru ja“ „Nechci byt dospelej, abych neumrel“.
Do nedavna ale bylo obdobi „Chci umrit, protoze v nebicku je hezky, mam rad andilky…“ To si jeden nevybere.
Jinak tato diskuse je pro mě jedna z nejpřínosnějších, jaké jsem tu za poslední dobu četla.
Maddlen, naprosto souhlasím, že otázka sexuální je mnohem jednodušší. Smrt je dnes hodně vzdálená od reálného života, většinou se umírá v nemocnicích a o smrti se moc nemluví. když někdo někomu umře, člověk ani pořádně neví, jak se v takové situaci chovat, o čem se s těmi lidmi bavit atd…No není to jednoduché.
Možná že v dřívějších dobách to bylo snazší, lidé umírali více doma a děti se se smrtí setkávaly sice jako se smutnou, ale součástí života.