Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Vyhledej odborníka, normální to není a po porodu by ti to mohlo rozjet nějakou psychickou nemoc.
Myslím, že jsi spíše v depresi. HLAVNĚ si miminko nech a určitě nechoď na potrat!:andel:. Zkus si to říct takhle dáš někomu novou existenci a jednou až to bude velký kluk / holka tak za tebou přijde a řekne ti: Mamko, moc ti za všechno děkuji. Budete mít těch zážitků, kterým se zasmějete. Vždyť to je to nejlepší vidět svého potomka, který se na tebe třeba teď v bříšku směje. Nemyslíš?
![]()
Neodkládej to a objednej se k psychiatrovi, tohle není sranda.
@Anonymní píše:
Myslím, že jsi spíše v depresi. HLAVNĚ si miminko nech a určitě nechoď na potrat!:andel:. Zkus si to říct takhle dáš někomu novou existenci a jednou až to bude velký kluk / holka tak za tebou přijde a řekne ti: Mamko, moc ti za všechno děkuji. Budete mít těch zážitků, kterým se zasmějete. Vždyť to je to nejlepší vidět svého potomka, který se na tebe třeba teď v bříšku směje. Nemyslíš?:srdce:
To je ale pěkný příklad toxického myšlení… Jednou mi poděkuješ, že jsem tě zplodila a celý ty roky se s tebou crcala…
@Anonymní píše:
Myslím, že jsi spíše v depresi. HLAVNĚ si miminko nech a určitě nechoď na potrat!:andel:. Zkus si to říct takhle dáš někomu novou existenci a jednou až to bude velký kluk / holka tak za tebou přijde a řekne ti: Mamko, moc ti za všechno děkuji. Budete mít těch zážitků, kterým se zasmějete. Vždyť to je to nejlepší vidět svého potomka, který se na tebe třeba teď v bříšku směje. Nemyslíš?![]()
A co kdyz ne, vis ze je hodne deti, ktere se narodilo matkam co je vnitrne nechteli a presto porodily, je to syndrom nechteneho ditete a ty deti to vnimaji tu nelasku a cely zivot tim trpi, daleko casteji pak maji v zivote ruzne patologie, citovou deprivaci i ruzne zavislosti..
@lilith1 píše:
A co kdyz ne, vis ze je hodne deti, ktere se narodilo matkam co je vnitrne nechteli a presto porodily, je to syndrom nechteneho ditete a ty deti to vnimaji tu nelasku a cely zivot tim trpi, daleko casteji pak maji v zivote ruzne patologie, citovou deprivaci i ruzne zavislosti..
Každý na to má jiný názor.. je to možné ![]()
Já myslím, že nebyl dobrý nápad dávat tak citlivé téma k veřejné diskuzi. Pochopení tady asi moc nenajdeš. Tady jsou ženy, které děti mají a milují.
Je normální mít obavy z neznáma. Problém je, když
kvůli svému strachu chceš zabít život v sobě. Přijmi odpovědnost a najdi psychologa.
Vyhledej pomoc. Pokud jsi dítě chtěla, dokonce je vymodlené, je něco špatně - nejspíš Ti nějak nesedly hormony. Není to žádné tabu nebo ostuda, se zlomenou rukou by šla také k lékaři ![]()
Určitě se svěřit komukoliv ale co nejdříve.
Nebudu ti psát jak to malé budeš milovat atd protože nikdo kromě tebe tvé pocity nechápe a nepochopí.
Ale pomoc určitě vyhledej, časem by tvé chování mohlo přejít hranice a to už by bylo pozdě.
Ať je brzy líp
![]()
Prvne vyhledej psychologa/psychiatra.
Sver se partnerovi/otci ditete at muze po porodu převzít peci o dite a jit na rodicak a ty po sestinedeli do prace.
Pak je tu alternativa po porodu dat dite k adopci nebo do babyboxu - udelas minimalne jednu rodinu, co nemuze mit deti, hodne stastnou…
@Hanka1 píše:
Prvne vyhledej psychologa/psychiatra.Sver se partnerovi/otci ditete at muze po porodu převzít peci o dite a jit na rodicak a ty po sestinedeli do prace.
Pak je tu alternativa po porodu dat dite k adopci nebo do babyboxu - udelas minimalne jednu rodinu, co nemuze mit deti, hodne stastnou…
No tak dítě by nejhorším převzal otec a matka by šla do práce nebo úplně odešla od rodiny. Co si budeme povídat, ne každá matka se po porodu chce o díte starat a má raději volnost.
Počítám že s adopcí nebo baby boxem by otec nesouhlasil.
@jannina1 píše:
No tak dítě by nejhorším převzal otec a matka by šla do práce nebo úplně odešla od rodiny. Co si budeme povídat, ne každá matka se po porodu chce o díte starat a má raději volnost.
Počítám že s adopcí nebo baby boxem by otec nesouhlasil.
Pokud se otec na dite tesi (dle popisu zakladatelky) tak to nevidim jako řešení “pri nejhorším”. Bude se o nej starat on a ona bude zivit rodinu, popripade jestli to jejich vztah neustojí, tak posilat alimenty.
Jen by on o takove variantě mel vedet dopredu, aby se mohl připravit na to, co obnáší pece o novorozence..
Doporučuji vyhledat odborníka (ne proto, ze by s tebou bylo něco špatně, ale proto, ze te nebude soudit a věcně ti pomůže) nebo nějakou jinou skupinku zaměřenou přímo na toto tema.
Tady na emiminu ti někdo pomůže spis když NECHTĚNĚ potratis nebo když ti to 40 let nejde. Ještě pokud budeš řešit roztomilé věci ohledně “mimiska”, tak tu taky najdes spoustu nadsenkyn. Skvěle je to tu i na věcné rady.
Ale problémy tohohle typu se tu vždycky pohrdá.
Nejses v tom rozhodne sama…jen se po pomoci co nejrychleji rozhledni jinde ![]()
No teda…omlouvám se emiminackam, čtu tady teď některé komentáře, i některé u podobných témat a musím říct, ze úroveň se tu trosku zvedla
nebo alespoň moralistky už tolik nekomentuji takhle vlákna ![]()
Každopádně pro tebe, zakladatelko, stále platí moje rada obrátit se na odborníky. Pomůžou ti zjistit co opravdu chceš. Teď je to směs tvých prani, strachu z neznama a hormonu. Sama to tezko teď rozlousknes
Omlouvám se za anonym ale není to pro mě příjemné téma a nerada bych aby se o tom dozvěděl někdo z rodiny, pred otěhotněním jsem se na miminko hrozně těšila a pak přišel zlom dvě čárky, první ultrazvuk. V tu dobu už jsem věděla že je něco špatně něco hrozně špatně ale říkala jsem si že je to možná jen šok že to určitě přejde a začnu se těšit.. měsíce ubíhají a já jsem čím dál tím víc otrávená že nosím dítě které nechci ale důvod neznám nevím co se děje vždyť jsem ho tak moc chtěla.. nesnáším se za to.. nezajímá mě co to bude, nezajímá mě chystání věcí pro prcka abych věci uvedla na pravou míru nejradši bych si ho vyrvala ven je to pro mě přítěž.. přítel se na malé tak strašně těší, je ke mě pozorný zajima se ale moje city jsou na bodu mrazu.. přijdu si neschopná že si nezasloužím žít když vůči svému dítěti se už teď chovám takto a neznám důvod vždyť je chtěné, vymodlene.. teď je to jen přítěž a strach z budoucna.. odráží se to i ve vztahu jsem chladná nepříčetná a přitom si uvedomuju co dělám mám pocit že tohle období už nikdy neskončí.. měla jste některá tyto pocity? Pořád si říkám po porodu se to změní ale ten strach co bude právě potom porodu je hrozný