Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Jahru no, u nás ve škole je zahálet moc nenechají. Kniha na měsíc, k tomu každý referát.
Nejdřív to bylo s odporem, potom jsem dceru musela začít vozit skrz práci téměř o hodinu dřív do školy, na druhém stupni už není družina.
Tehdy si začala čas krátit čtením.
Takže si začala půjčovat knihy z knihovny, ale nejdříve přečetla i ty co léta nečetla a měla je u sebe v knihovně. Čtenářský deník má tedy excelentní, nemá problém se slohem a celkově se začala lépe vyjadřovat.
Nejdříve jsem měla výčitky, co tam bude hodinu dělat, vyřešila to sama, jak nejlépe mohla ![]()
Nejstarší 19 začala číst až na střední škole - teď studuje češtinu… kluk 16 nečetl a nebude číst nikdy - nyní je na průmyslovce. Holka 11 čte tak 5 knížek za měsíc - knihomol, snílek, víla… kluk 10 čte pouze na povel, jinak nezájem.
Já čtu asi přiměřeně, min než v minulosti. Manžel přečetl naposledy slabikář. Oba máme technické vzdělání. Někdo holt nečte a číst nebude… Vlastně vidím kolem sebe (nejen doma), že výrazně technicky zaměření lidé moc nečtou. Možná je to náhoda.
Mám 3 děti, dobrovolně čte jen jedno, ta nejstarší. Ale posledních pár let taky jede spíš v seriálech na Netflixu, plus mobil a PC. Nicméně je vidět, že díky čtení má z těch tří největší přehled a vyjadřovací schopnosti.
Ti mladší čtou jen kvůli povinné četbě, vyberou vždycky něco nejjednoduššího a nejmenšího, aby to měli z krku a splněno. Štve mě to, protože já jsem byla vždycky velký čtenář, už to teda není, co to bývalo, ale pořád mi něco na nočním stolku leží rozečtené.
Já jsem byla vždycky velký čtenář, kulminovalo to na VŠ, kdy jsme musela přečíst a nastudovat nebo jinak zpracovat do každého předmětu v semestru minimálně jednu, ale někdy i tři nebo čtyři knihy, dost z nich bylo fakt “těžkých”, ze jsem těžší v zivote už neviděla
pak jsem ještě na prvním rodičáku občas něco přečetla, ale celkově se mi to tak nějak zošklivilo a teď už nečtu vůbec nic, maximálně časopis Maminka
přitom bych si vlastně asi i rada něco přečetla, ale nemohu překonat takovy ten odpor ![]()
Omezit mobily
.
Oni se chvili nudi, ale pak si to cteni vytahnou.
Dcera teda cte hodne i tak, ma diky tomu skvelou cestinu.
Já začala číst asi v deseti letech a čtu doteď, knihy si nekupuji, ale v knihovně jsem cca dvakrát za měsíc.
Starší syn 20 letý miloval knížky jako malý, s nástupem do školy se to zlomilo, četl z donucení, nyní nečte vůbec.
Mladšímu je pět, knížky má rád, ale jeho přístup je spíše takový vlažný… Teď teda čteme každý večer před spaním, to ho baví… přes den si knížku vezme minimálně.
Už asi od 2.třídy jsem byl nadšen ze zeměpisu. Vzpomínám na to období, kdy jsem objevil Robinsona Crusoe, pak Verne asi 30 knih. Byl jsem blázen, schopen přečíst Patnáctiletého kapitána za 2 dny na balkoně. Je škoda, že dnes to děti nezažívají. Neuvěřitelně to rozvíjí fantazii, mozek. Úplně jsem se do toho byl schopen ponořit. Pak bylo období, kdy mě bavil Remarque, Exupéry, Dostojevskij. Dodnes z toho čerpám.
Já vášnivý čtenář.
Syn dyslektik, takže cokoli co přečte dobrovolně beru jako zázrak. PC ani mobil k dispozici nemá..
Ale včera od známé dostal knížku 1000 chlapeckých otázek a evidentně zaujala, i dneska si ji vytáhl místo ranní televize
je mu teprve devět.
Ale čtu mu pořád večer před spaním, snažím se, aby měl je knížkám hezký vztah, uvidíme, ale asu nebude číst knížky pod lavici v hodině jako já ![]()
@moli74 já si na střední z knihovny četla všechny vyřazené svazky Vojna a mír. Žila, prokletí básníci, Zola, Dostojevskij, Merle, Hugo, pořád se k těm knížkám vracím…
Nebo využij Vánoc a kup čtečky knih. Třeba je chytne tahle varianta. Jsem stará škola. Nemám to ráda. Čtečku mi manžel dovezl, že ji dostal v práci. Musím mít papírovou verzi. Jinak nemám žádný prožitek a čtení nebaví. Ale tyhle děti jsou jiná generace.
@Jahru taky pamatuj dobu, kdy jsem nevychazela z domu bez knížky. Vždy si na to vzpomenu, když teď vidím video, že babička při příchodu vnoucat vybírá telefony. U nás by mohla vybírat knížky každá jsme měla svou knížku sebou.
Já četla všechno a pořád, hlavně Verneovky (nej je Zemí šelem), Foglarovky, později Stanislava Rudolfa, v dospělosti knížky z lékařského prostředí, miluju J. Herriota.
Teď moc nečtu, věkem se mi zhoršily oči a brzo mě bolí hlava.
Děcka moc nečtou, dcera (13) občas horory, ale hodně vyhledává různé informace o psychologii, o zvířatech, slovní zásobu má víc, než slušnou. A díky tomu, že čte i v AJ, i v tom je dobrá.
Oba čteme hodně, dítko na prvním stupni četlo knihy od Breziny, pak spíš jen z donucení. Teď je dítko v sextě a čte jen anglicky, snaží se i povinnou četbu ![]()
Kluka baví knížky, ale nebaví ho, když je musí číst sám. Ale musí každý den číst minimálně 30 minut, aby neměl pak problém s rozbory povinné četby.