Nedokáže se skamarádit

Anonymní
5.8.15 12:02

Nedokáže se skamarádit

Ahoj holky, prosím vás, potřebuji poradit:
Synovi bylo 8 let, od září bude třeťák a už od první třídy nemá prostě žádné kamarády.
Teď v létě jsme byli na dovolené a měli jsme v blízkosti chatky v kempu dětské hřiště. Poslala jsem ho tam, ať jde za dětmi, ale on jen stojí a kouká, nedokáže se zapojit mezi děti.
Už má teď nervy že od září zas půjde do školy a že se netěší, protože nemá kamarády, se kterými by se mohl bavit, dost ho to trápí, ale sám přiznává že se nedokáže zapojit mezi děti a bavit se.
Jak mu pomoci? Máte někdo nějaký podobný zkušenosti nebo radu? Já se tím taky dost užírám, je mi ho líto a bojím se, že jestli to takhle půjde dál, fakt nebude mít nikdy žádný kamarády :?
Díky předem za odppvědi

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

11133
5.8.15 12:08

Deti mam mensi, ale muzu ti napsat z pohledu nekoho, kdo byl jako dite taky takovy :lol:

pokud se neumi zapojit do vetsi spolecnosti, co zkusit nekoho pozvat treba k vam. proste to omezit na situaci jeden na jednoho. i ve tride urcite neni jediny introvert, poradit mu, at se zkusi zacit bavit s nekym, kdo je taky trochu mimo hlavni kolektiv. pokud nema v genech aby byl „vudce smecky“, tak to na silu nezlomis, ale jde najit cestu, aby nebyl sam.
me az do 12 let nedostal nikdo treba ani na tabor, to byla moje nocni mura, z toho bych dostala psotnik :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
25358
5.8.15 12:09
@Anonymní píše:
Ahoj holky, prosím vás, potřebuji poradit:
Synovi bylo 8 let, od září bude třeťák a už od první třídy nemá prostě žádné kamarády.
Teď v létě jsme byli na dovolené a měli jsme v blízkosti chatky v kempu dětské hřiště. Poslala jsem ho tam, ať jde za dětmi, ale on jen stojí a kouká, nedokáže se zapojit mezi děti.
Už má teď nervy že od září zas půjde do školy a že se netěší, protože nemá kamarády, se kterými by se mohl bavit, dost ho to trápí, ale sám přiznává že se nedokáže zapojit mezi děti a bavit se.
Jak mu pomoci? Máte někdo nějaký podobný zkušenosti nebo radu? Já se tím taky dost užírám, je mi ho líto a bojím se, že jestli to takhle půjde dál, fakt nebude mít nikdy žádný kamarády :?
Díky předem za odppvědi

Tak jo. Rada z kategorie „funguje, ale do seriálu o výchově by se nedostala“.

Kup klukovi nějakou drahou kravinu, kterou děti chtějí. Zvýší se tím jeho společenský status a třeba se čapne.

Jinak pokyn „jsi se skamarádit“ je fakt na hlavu, jen tak se „skamarádit“ je pro introverta těžké. Natož s dětmi, které se nebudou bavit „ze slušnosti“.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
12064
5.8.15 12:27

Taky jsem s tím jako dítě měla problém. Můj syn je tedy absolutní opak, ten se skamarádí s každým bez ohledu na věk :mrgreen:
Nicméně mě napadá, nemáš nějaké kamarádky, kt. mají děti v podobném věku? To je asi nejjednodušší forma spřátelení se. Kuba byl od mala ve společnosti dětí, možná proto s tím nikdy neměl problém. Já byla jedináček a od mala mne hlídala babička, moc dětí kolem mě nebylo. to si myslím, že krom povahy může hrát taky velkou roli. Možná bych to řešila i s dětskou psycholožkou. tím to nemyslím nijak špatně, jen zjistit, zda syn nemá nějaké mindráky, pocit méněcennosti, jestli se mu děti nesmějí atd… Příčin může být dost. Nemít vůbec žádné kamarády v tomhle věku je mazec (jako v té písničce). Hlavně i pro jeho další vývoj. Držím palce :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31691
5.8.15 12:28

Já byla to samý..zlepšilo se to až tak kolem 13-15 let, kdy jsme všichni vyrostli, a ostatní už chápali, že nesedím v koutku proto, že bych o ně nestála, ale proto, že se bojím..a přišli za mnou sami..hodně kamarádek jsem sice neměla nikdy, ale pár od tohohle věku ano.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
JayLee
5.8.15 12:28
@Anonymní píše:
Ahoj holky, prosím vás, potřebuji poradit:
Synovi bylo 8 let, od září bude třeťák a už od první třídy nemá prostě žádné kamarády.
Teď v létě jsme byli na dovolené a měli jsme v blízkosti chatky v kempu dětské hřiště. Poslala jsem ho tam, ať jde za dětmi, ale on jen stojí a kouká, nedokáže se zapojit mezi děti.
Už má teď nervy že od září zas půjde do školy a že se netěší, protože nemá kamarády, se kterými by se mohl bavit, dost ho to trápí, ale sám přiznává že se nedokáže zapojit mezi děti a bavit se.
Jak mu pomoci? Máte někdo nějaký podobný zkušenosti nebo radu? Já se tím taky dost užírám, je mi ho líto a bojím se, že jestli to takhle půjde dál, fakt nebude mít nikdy žádný kamarády :?
Díky předem za odppvědi

a co ho poslat na nejaky primestsky tabor? tam by musel a i by ty učitelky vedeli jak na nej ;)

  • Citovat
  • Upravit
1439
5.8.15 13:15

Já jsem na tom podobně, a to jsem dospělá :mrgreen:.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26231
5.8.15 13:18

Chodí do nějakého kroužku? Byla jsem stejná, ale hrozně mi pomohl skaut. Málo dětí, legrace a fajn vedoucí a je to jiné než flétna a nebo sporty, protože náplní je hraní. Děti se učí spolupracovat a mají společné zážitky, což spojuje. Zauvažovala bych o nějakém turistickém, skautském nebo podobném oddíle.

@JayLee píše:
a co ho poslat na nejaky primestsky tabor? tam by musel a i by ty učitelky vedeli jak na nej ;)

Na příměstských táborech jsou hodně často studenti bez pedagogického vzdělání, tak si nejsem jistá, jak by to dopadlo.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
JayLee
5.8.15 13:21
@Billi píše:
Chodí do nějakého kroužku? Byla jsem stejná, ale hrozně mi pomohl skaut. Málo dětí, legrace a fajn vedoucí a je to jiné než flétna a nebo sporty, protože náplní je hraní. Děti se učí spolupracovat a mají společné zážitky, což spojuje. Zauvažovala bych o nějakém turistickém, skautském nebo podobném oddíle.Na příměstských táborech jsou hodně často studenti bez pedagogického vzdělání, tak si nejsem jistá, jak by to dopadlo.

u nas na všech co mala byla letos a tedka i je, tak mají potrebne pedagogicke vzdelani ;)

  • Citovat
  • Upravit
5.8.15 13:34

Já bych šla taky cestou kroužku. Něco komunikativního, kde musí lidi fungovat pospolu. Takže kolektivní sporty, turistický kroužek, skaut (já mám v plánu našeho mladýho do něj zapsat hned jak to půjde).

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26231
5.8.15 13:36
@JayLee píše:
u nas na všech co mala byla letos a tedka i je, tak mají potrebne pedagogicke vzdelani ;)

Už jsem to dlouho neřešila, ale právě si pamatuju, že když jsem byla na VŠ, tak se tam upíchlo na léto hodně spolužáků (tehdy hlavně normální tábory, příměstských bylo méně než teď) a pedagogické vzdělání bylo krátké školení, což sice na běžnou práci s dětmi určitě stačí, ale nespoléhala bych na to, že zvládnou práci s dětmi, co mají nějaké „jiné“ potřeby. Tak třeba už to je jinak.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
26231
5.8.15 13:38

@Mar__tanka1983 u nás máme na skautu rodinný oddíl, kam chodí maminky s dětmi a děti se postupně přeřadí tam, kam je potřeba, tak se u vás poptej. U nás tam sice chodí hlavně holky, co začínaly v dětství, ale máme tam i nové tváře. Pak se dělá v létě i tábor pro celé rodiny.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5.8.15 13:41

Já když koukala na netové stránky, tak po Plzni všude byly jen pro děti od pěti let. Tak jsem si říkala, že by ho možná mohli vzít ve 4 a třičtvrtě, kdy bude začínat školní rok, aby už v listopadu nešel do zaběhnutého kolektivu, ale o možnosti chodit i s mladším slyším poprvé. Dík

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
327
5.8.15 19:41
@Anonymní píše:
Ahoj holky, prosím vás, potřebuji poradit:
Synovi bylo 8 let, od září bude třeťák a už od první třídy nemá prostě žádné kamarády.
Teď v létě jsme byli na dovolené a měli jsme v blízkosti chatky v kempu dětské hřiště. Poslala jsem ho tam, ať jde za dětmi, ale on jen stojí a kouká, nedokáže se zapojit mezi děti.
Už má teď nervy že od září zas půjde do školy a že se netěší, protože nemá kamarády, se kterými by se mohl bavit, dost ho to trápí, ale sám přiznává že se nedokáže zapojit mezi děti a bavit se.
Jak mu pomoci? Máte někdo nějaký podobný zkušenosti nebo radu? Já se tím taky dost užírám, je mi ho líto a bojím se, že jestli to takhle půjde dál, fakt nebude mít nikdy žádný kamarády :?
Díky předem za odppvědi

Zakladatelko, ráda bych ti napsala nějakou jednoduchou radu, ale o žádné takové nevím. Moje dcera, o něco starší než tvůj syn, je na tom velmi podobně. Dokonce už jako batole seděla na hřišti jako pecka, zatímco ostatní děti se vesele družily. Bylo mi to tehdy líto, ale uklidnovala jsem se, že z toho snad brzo vyroste - že se to časem prolomí. No neprolomilo. Ve školce jí dost uškodil přístup učitelek - argumentovaly tím, že jí nechtějí do něčeho nutit a že když je taková - tedy neustále sama samotinká, nedruží se, nepovídá si s dětmi - tak že je takhle asi spokojená. Jenomže já vím, že ona spokojená a mrzí jí, že si nedokáže najít kamarádku. No a to je problém, protože dle vývojové psychologie se dětičky mají postupně družit už od toho batolecího věku a když to v nějakém období nevyjde, tak to nefunguje tak, že to v tom dalším období vyjde a je vystaráno. Naopak - pokud v předškolním období se děti nenaučí sociálním dovednostem, tak do školy vstupují s určitým nedostkem v sociální oblasti a jsou potom o to víc „sociálně neohrabané“. Takže učitelky v MS by s „těmito dětmi“ měly systematicky pracovat. Bohužel v praxi nepracují (nechci generalizovat, ale většinou to tak asi bude). Dceři se po celý první stupen docházky do ZS nepovedlo najít dobrou kamarádku.
K té radě - zkoušela jsem vše, vodit domů mé kamarádky se stejně starými holčičkami, i na hřišti jsem šla za dětmi já a povídala si s nimi v naději, že se dcera přidá; nepřidala.
Když jsem toto konzultovala s odbornou psycholožkou - bylo mi řečeno, že je-li dcera skutečně pravý introvert (většina dětí je někde na škále mezi extrovertem a introvertem, spíše blíže extrovertovi), pak se s tím dá velmi málo dělat. Prostě taková bude, zůstane jí to do dospělosti a je třeba se dát prý pozor na jakékoli umělé pokusy přivést jí mezi děti - tábory apod. Prý to může více uškodit než pomoci. Okolo deseti let lze začít s dítětem tyto věci probírat v soukromí, vysvětlovat, ptát se ho na pocity apod. a lze i opatrně vysvětlit, co lze udělat pro to, aby si mezi dětmi přátele nalezlo samo - a samozřejmě ujistit o tom, že je to v pořádku, že každý člověk je originál, jedinečný, a holt někdo se bojí samoty a někdo zase lidí. A upozornit i na klady - introvertní člověk se lépe soustředí, umí jít v myšlení více do hloubky.
Hodně jsem se rozepsala, tak doufám, že zakladatelka dočetla. Moc mě tenhle problém u dcery trápil a ted mám radost, že se to aspon malilinkato s věkem zlepšilo. Zajímavé je, že dle paní psycholožky údajně tento problém u dětí trápí více rodiče než samotné děti a tato starost rodičů se prý zpětně přenáší na dítě. Tudíž dle psycholožky je důležité, aby matka takové dítě přijímala bez pocitu lítosti („ten můj chudáček sedí zase sám, nemá nikoho, je mi ho líto“) takové, jaké je. To je první krok k úspěchu. A samozřejmě i pozitivní příklad - když dítě vidí matku, jak je sociální aktivní, lehce a bezproblémově komunikuje, má své přátele.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
6.8.15 08:24
@Tóňa2 píše:
Zakladatelko, ráda bych ti napsala nějakou jednoduchou radu, ale o žádné takové nevím. Moje dcera, o něco starší než tvůj syn, je na tom velmi podobně. Dokonce už jako batole seděla na hřišti jako pecka, zatímco ostatní děti se vesele družily. Bylo mi to tehdy líto, ale uklidnovala jsem se, že z toho snad brzo vyroste - že se to časem prolomí. No neprolomilo. Ve školce jí dost uškodil přístup učitelek - argumentovaly tím, že jí nechtějí do něčeho nutit a že když je taková - tedy neustále sama samotinká, nedruží se, nepovídá si s dětmi - tak že je takhle asi spokojená. Jenomže já vím, že ona spokojená a mrzí jí, že si nedokáže najít kamarádku. No a to je problém, protože dle vývojové psychologie se dětičky mají postupně družit už od toho batolecího věku a když to v nějakém období nevyjde, tak to nefunguje tak, že to v tom dalším období vyjde a je vystaráno. Naopak - pokud v předškolním období se děti nenaučí sociálním dovednostem, tak do školy vstupují s určitým nedostkem v sociální oblasti a jsou potom o to víc „sociálně neohrabané“. Takže učitelky v MS by s „těmito dětmi“ měly systematicky pracovat. Bohužel v praxi nepracují (nechci generalizovat, ale většinou to tak asi bude). Dceři se po celý první stupen docházky do ZS nepovedlo najít dobrou kamarádku.
K té radě - zkoušela jsem vše, vodit domů mé kamarádky se stejně starými holčičkami, i na hřišti jsem šla za dětmi já a povídala si s nimi v naději, že se dcera přidá; nepřidala.
Když jsem toto konzultovala s odbornou psycholožkou - bylo mi řečeno, že je-li dcera skutečně pravý introvert (většina dětí je někde na škále mezi extrovertem a introvertem, spíše blíže extrovertovi), pak se s tím dá velmi málo dělat. Prostě taková bude, zůstane jí to do dospělosti a je třeba se dát prý pozor na jakékoli umělé pokusy přivést jí mezi děti - tábory apod. Prý to může více uškodit než pomoci. Okolo deseti let lze začít s dítětem tyto věci probírat v soukromí, vysvětlovat, ptát se ho na pocity apod. a lze i opatrně vysvětlit, co lze udělat pro to, aby si mezi dětmi přátele nalezlo samo - a samozřejmě ujistit o tom, že je to v pořádku, že každý člověk je originál, jedinečný, a holt někdo se bojí samoty a někdo zase lidí. A upozornit i na klady - introvertní člověk se lépe soustředí, umí jít v myšlení více do hloubky.
Hodně jsem se rozepsala, tak doufám, že zakladatelka dočetla. Moc mě tenhle problém u dcery trápil a ted mám radost, že se to aspon malilinkato s věkem zlepšilo. Zajímavé je, že dle paní psycholožky údajně tento problém u dětí trápí více rodiče než samotné děti a tato starost rodičů se prý zpětně přenáší na dítě. Tudíž dle psycholožky je důležité, aby matka takové dítě přijímala bez pocitu lítosti („ten můj chudáček sedí zase sám, nemá nikoho, je mi ho líto“) takové, jaké je. To je první krok k úspěchu. A samozřejmě i pozitivní příklad - když dítě vidí matku, jak je sociální aktivní, lehce a bezproblémově komunikuje, má své přátele.

Strašně moc děkuji :hug: Přesně jak píšeš, už ve školce to takhle bylo. Paní učitelka mi povídala, že on se nezapojuje do společných her, jen sedí v koutě a hraje si sám a tak oni ho do ničeho nenutí, protože je vlastně spokojený. Ale přesně, já vím, že spokojený není, vidím na něm, jak je mu to líto, ale prostě neumí se skamarádit. Jednoho kamaráda měl v první třídě, ze začátku, ten se na něj ale pak vykašlal, našel si jiného kamaráda (víc aktivnějšího, upovídanějšího).
Tak uvidíme jak to bude do budoucna.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama