Nejsem kariéristka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Reakce:
@Anonymní píše:
Ahoj, raději anonymně ať mě tu někdo z případných kolegů nepozná. Jsem druhým rokem doma s dítětem. Jsem teď na RD. Před dítětem jsem měla plány, jak budu vést svůj tým atd. prostě jsem byla taková ta děsně aktivní. Ale jak se mi přehoupl věk přes 32, tak jsem postupně zjišťovala, že abych se dostala do vedení nějaké firmy tak tomu musím obětovat téměř všechen svůj volný čas. A to se mi nechtělo. Pak přišlo dítě, šla jsem na MD s tím, že jsem se chtěla vracet do práce v roce dítěte. Ve firmě mě ale tenkrát nepotřebovali, tak jsem zůstala dál na RD. A čím jsem déle doma, zjišťuji, že se mi vlastně do práce ani nechce. Nemyslím tím, že bych byla líná pracovat a nechtěla vykonávat přímo tu práci, to jo, ta mě bavila. Ale nechci být zase v tom kolečku a teď ještě v kolečku i s dítětem. Ráno vstávat v 5:30 honem nasnídat, obléknout, doprovodit dítě do školky a stejné kolečko večer a pak ještě po nocích dodělávat práci. Říkám si proč tohle všechno dělat, to jsem to dítě nemusela mít…teď jsem zrovna dočetla článek o jedné paní, je finanční ředitelkou jedné velké firmy a je i v dozorčí radě. Má malé dítě a strašně o sobě píše jak je aktivní a nemohla být jen tak doma. Dítě dala do jeslí hned jak to šlo a vrátila se do práce… (neberu jí to, je to každého věc). Ale nějak na mě padla depka, že se tohle od žen chce…a já to prostě nechci. Spokojím se s bydlením v paneláku, nemusím jezdit jednou ročně na týden na Zanzibar, stačí mi naše Šumava. Jak to máte vy? Také jste při dětech přehodnotily své priority nebo jste stále v tom pomyslném kolečku?
Ale ono se to od žen nechce. Záleží, co chceš ty, a je super mít tu možnost. Možnost, ne povinnost. Dělej tak, abys byla spokojená, ty i dítě. Netřeba se srovnávat s ostatníma, já jsem přesvědčená, že jeden z největších životních úspěchů je ten, že člověk rozklíčuje, co sám chce, a co si jenom myslí, že by chtít měl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To fakt nejsi jediná na světě. Někde jsem viděla průzkum mezi americkými mileniálkami a tam vyšla „stay at home mom“ jako nejžádanější „profese“ 
Zadaří-li se dítě u nás, bude pro mě taky na dlouho hlavní náplní života. Myslím, že mu mám co předat - lépe než instituce. Zároveň praktikuji celý život sebevzdělávání - s tím se pokusím nepřestat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak to jsem moc ráda, na mě právě z toho článku padla hrozná depka. Já tu paní, o které jsem četla, okrajově znám, ale až do přečtení článku jsem nevěděla, že je až takhle vysoko. A prostě to na mě padlo, že já se teď momentálně vidím v dětech. Nebo přesně tom, že chci svůj čas trávit s dítětem, poznávat s ním nové věci a prožívat jeho úspěchy, neúspěchy, radosti, starosti. Ano asi to bude mít vliv na kariéru, ale ono být nějakou top manažerkou není asi žádná výhra. Chci mít prostě čas na sebe a na rodinu. Teď při RD si dokonce dělám školu, abych mohla změnit obor.
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ahoj, raději anonymně ať mě tu někdo z případných kolegů nepozná. Jsem druhým rokem doma s dítětem. Jsem teď na RD. Před dítětem jsem měla plány, jak budu vést svůj tým atd. prostě jsem byla taková ta děsně aktivní. Ale jak se mi přehoupl věk přes 32, tak jsem postupně zjišťovala, že abych se dostala do vedení nějaké firmy tak tomu musím obětovat téměř všechen svůj volný čas. A to se mi nechtělo. Pak přišlo dítě, šla jsem na MD s tím, že jsem se chtěla vracet do práce v roce dítěte. Ve firmě mě ale tenkrát nepotřebovali, tak jsem zůstala dál na RD. A čím jsem déle doma, zjišťuji, že se mi vlastně do práce ani nechce. Nemyslím tím, že bych byla líná pracovat a nechtěla vykonávat přímo tu práci, to jo, ta mě bavila. Ale nechci být zase v tom kolečku a teď ještě v kolečku i s dítětem. Ráno vstávat v 5:30 honem nasnídat, obléknout, doprovodit dítě do školky a stejné kolečko večer a pak ještě po nocích dodělávat práci. Říkám si proč tohle všechno dělat, to jsem to dítě nemusela mít…
Ano. Já chtěla nastupovat zpět do manažerské pozice v půl roce syna, ale nesehnala jsem hlídání. Byla jsem extra aktivní, v práci 12h denně, dobrovolně na projektech… Teď jsem doma pátým rokem a rozhodně nepůjdu na plný úvazek. Nepůjdu na manažerskou pozici. Jsem teď prostě hlavně máma a tak to má být.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj, raději anonymně ať mě tu někdo z případných kolegů nepozná. Jsem druhým rokem doma s dítětem. Jsem teď na RD. Před dítětem jsem měla plány, jak budu vést svůj tým atd. prostě jsem byla taková ta děsně aktivní. Ale jak se mi přehoupl věk přes 32, tak jsem postupně zjišťovala, že abych se dostala do vedení nějaké firmy tak tomu musím obětovat téměř všechen svůj volný čas. A to se mi nechtělo. Pak přišlo dítě, šla jsem na MD s tím, že jsem se chtěla vracet do práce v roce dítěte. Ve firmě mě ale tenkrát nepotřebovali, tak jsem zůstala dál na RD. A čím jsem déle doma, zjišťuji, že se mi vlastně do práce ani nechce. Nemyslím tím, že bych byla líná pracovat a nechtěla vykonávat přímo tu práci, to jo, ta mě bavila. Ale nechci být zase v tom kolečku a teď ještě v kolečku i s dítětem. Ráno vstávat v 5:30 honem nasnídat, obléknout, doprovodit dítě do školky a stejné kolečko večer a pak ještě po nocích dodělávat práci. Říkám si proč tohle všechno dělat, to jsem to dítě nemusela mít…
Ano tesila jsem se po trech letech do prace, nebavi me to doma. Zase me deptalo jen skakat kolem ditete a domacnosti..Nejsem typ zeny v domacnosti a karieristka rozhodne nejsem, vratila jsem de na tu samou pozici, kde jsem byla predtim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já to mám naopak. Po narození dítěte jsem věděla, že chci pracovat i na sobě a ne se motat jenom kolem plen, svačinek a úkolů. Do práce jsem se vracela brzy s těšila jsem se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já zvolila kompromis. Do práce jsem se po pěti letech těšila, ale zvolila jsem poloviční úvazek. Takhle mám uplatnění pro sebe, ale i čas na děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já to tak nemám, chci pracovat a dělat kariéru, ale to neznamená že tak je to jedině správně. Žena má mít možnost rozhodnout se, jestli chce do práce brzy nebo třeba nikdy (tedy za předpokladu že nežije z dávek), a nikdo nemá právo to hodnotit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já jsem měla plány na kariéru, do kterých moc děti nezapadaly. Pak jsem potkala manžela, on děti moc chtěl a já si říkala, že jestli děti, tak s tímhle chlapem. Ale věděla jsem, že tím pádem půjde práce stranou. Ještě jsem zkoušela, že se v půl roce malého vrátím na jeden den a dělala jsem z domu prakticky do porodu a od šestinedělí, ale druhé dítě přišlo jaksi dřív, takže to padlo.
Tak jsem kariéru pověsila na hřebík, protože dlouhou pauzu už nikdy nedoženu a i podmínky v bývalé práci se změnily (vyházeli všechny matky na rodičkovské).
Ale je fakt, že z těch 8 let, co jsem na MD/RD, jsem nic dalšího nedělala tak 1,5 roku. Jinak jsem vystudovala Bc. a jednu dobu měla až 3 různé DPP. Taky potřebuju dělat něco jiného, než stavět duplo a starat se o domácnost. Ale většina práce se točila kolem vzdělávání nebo překladatelství, tam se o kariéře moc hovořit nedá. 
- Citovat
- Upravit
Taky nejsem kariéristka, pozici vedoucí jsem s díky odmítla. Nestojím víc práce a o větší odpovědnost za pár šušňů navíc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja sla do prace kdyz synovi bylo 6 mesicu. V te dobe jsme zili v zahranici a tam je to uplne normalni, malo ktera zenska zustava zavrena doma s ditetem 3 roky. A jsem rada ze jsem sla do prace, ja svoji praci vzdy milovala, nikdy jsem nebyla typ co by chtel jenom sedet doma a zvatlat na dite 24/7. Byla jsem mnohem spokojenejsi jako pracujici matka. Ale nektere zeny to maji jinak a je to ok, pokud te netrapi nedostatek penez tak zustan doma
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nejsem kariéristka. Takže jsem. v klidu byla s dítětem doma skoro do 4 let. Pak jsem si hledala takovou práci, kde je jasně stanovená pracovní doba, dostatek dovolené, kde zaměstnavatel nedělá problémy s jejím čerpáním.
- Citovat
- Upravit
Hele já si fakt nemyslím, že se od žen očekává, že budou kariéristky. To spíš přesně naopak. V našich českých luzích a hájích mám pocit, že kariéra+žena je jako sprosté slovo. Prostě se očekává, že se bude doma 3 roky a pak do konce života bude stále ta životní úloha Matka. Paní co dají děti do jeslí nebo mají alespoň part time při rodičáku jsou brány jako krkavčí matky a vyvrhelové.
Šla bych podle svých pocitů. Jestli chceš být doma, tak buď. Jestli chceš budovat kariéru, tak buduj. Důležité je abys byla spokojená ty a ne aby ses snažila napasovat do toho, co je „správně“. 
- Citovat
- Upravit
Tak mě by se kariéra líbila, dokonce jsem měla velmi slušně naslapnuto… jenže jsem zjistila že na manažerskou pozici nemám. Takže hezky zpátky na zem z výšin managementu. Zůstaly mi poměrně slušné peníze a jiný náhled na chod firmy-plus jisté znechucení. Teď bych nejradši nepracovala vůbec, ale to je aktuální stav. Brzy by mě full time domov přestal bavit.
Na hraně karieristka- hospodyně - matka se budu potacet celý život asi…
- Citovat
- Upravit
Ahoj, raději anonymně ať mě tu někdo z případných kolegů nepozná. Jsem druhým rokem doma s dítětem. Jsem teď na RD. Před dítětem jsem měla plány, jak budu vést svůj tým atd. prostě jsem byla taková ta děsně aktivní. Ale jak se mi přehoupl věk přes 32, tak jsem postupně zjišťovala, že abych se dostala do vedení nějaké firmy tak tomu musím obětovat téměř všechen svůj volný čas. A to se mi nechtělo. Pak přišlo dítě, šla jsem na MD s tím, že jsem se chtěla vracet do práce v roce dítěte. Ve firmě mě ale tenkrát nepotřebovali, tak jsem zůstala dál na RD. A čím jsem déle doma, zjišťuji, že se mi vlastně do práce ani nechce. Nemyslím tím, že bych byla líná pracovat a nechtěla vykonávat přímo tu práci, to jo, ta mě bavila. Ale nechci být zase v tom kolečku a teď ještě v kolečku i s dítětem. Ráno vstávat v 5:30 honem nasnídat, obléknout, doprovodit dítě do školky a stejné kolečko večer a pak ještě po nocích dodělávat práci. Říkám si proč tohle všechno dělat, to jsem to dítě nemusela mít…
teď jsem zrovna dočetla článek o jedné paní, je finanční ředitelkou jedné velké firmy a je i v dozorčí radě. Má malé dítě a strašně o sobě píše jak je aktivní a nemohla být jen tak doma. Dítě dala do jeslí hned jak to šlo a vrátila se do práce… (neberu jí to, je to každého věc). Ale nějak na mě padla depka, že se tohle od žen chce…a já to prostě nechci. Spokojím se s bydlením v paneláku, nemusím jezdit jednou ročně na týden na Zanzibar, stačí mi naše Šumava. Jak to máte vy? Také jste při dětech přehodnotily své priority nebo jste stále v tom pomyslném kolečku?