Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nemám sílu na výchovu našich dětí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.9.14 15:17
Každej má takový situace, kdy je toho na něj moc… Jestli je to často tak nezbývá než návštěva psychologa, psychiatra. Není to žádná ostuda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.14 15:21
Rozumím, vím, jak je to někdy těžké. Moje děti podobně staré nejvíc zlobí, když jsou spolu. Nemůžeš si zařídit alespoň na část času nějaké hlídání? Než řekneš, že na to není, tak se nad tím pořádně zamysli. Na co jsou hmotné věci, když píšeš, že bys radši nežila… Chce to seřadit priority a pak se určitě nějaké řešení najde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.14 15:26
V prvé řadě začni u sebe, to, že jsi výbušná a nervózní, to ty děcka vycítí, to, že zleje pitím sedačku, no stane se, přece z toho nebudeme dělat kovbojku, začnou se stávat věci horší, asi bys potřebovala vyčistit hlavu a hlavně na ně nekřič a ani v afektu, to, že je nechceš…
Příspěvek upraven 24.09.14 v 15:34
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.14 15:28
@Anonymní píše:
Ahoj, předem se omlouvám za anonym, je to pro mě velmi citlivé téma a nechci, aby to nikdo tady věděl.
Máme dvě děti - kluky, je jim čtyři a necelý dva roky. A já už po tý době psychicky nevím, jak dál. Mladší v ničem neposlechne, ale naprosto v ničem…když se má jíst, běhá po pokoji nebo restauraci, když mu dám pití v autě, rozšroubuje ho a zleje sebe, sedačku i okolí…v knihovně, když se chvilku věnuju staršímu, vyndá cedulky, roztrhá nápisy. Pořád křičí jeden před druhýho, doma dělají hroznej binec a já od rána vařím, uklízím a stejně k ničemu.
Tím, jak jsem doma už přes 4 roky, a jsem hodně citlivá, nervní, hodně vybuchuju a jsem pak zlá a pak se za to nenávidím.
Moje vlastní máma mě nechce a já to stejný křičím v afektu i na svoje děti.
Nejradši bych už nežila, protože neumím být normální, hodnou mámou.Aneta
Mám stejně staré děti a taky mám dojem, že píšeš o mě? 
Já jsem si naštěstí díky emiminu všimla, že takhle je na tom hrozná spousta holek s dětmi. Takže i když pořád vybuchuju podobně jako ty, už si to neberu tak dramaticky a nevyčítám si to. Protože to, co se ve mě nahromadí, pak prostě musí nějakým stylem ven, nejsem kvůli tomu špatná máma, ani ty ne. Od té doby, co si tohle říkám se mi ulevilo, aniž bych změnila cokoliv jiného 
takže se nebičuj ještě sama myšlenkami na špatnou nebo dobrou mámu. Důležité je, že jsou děti v pohodě, čisté umyté, nakrmené a spokojené, my mámy to občas musíme vydržet v nervech, ale neboj až povyrostou a začnou být samostatní zase bude líp, tím se uklidňuji i já 
- Citovat
- Upravit
24.9.14 15:29
A to ti nikdo nepomáhá? Co otec dětí, babička? Možná by bylo dobré od dětí na aspoň na pár dní odjet, prospěla by ti nějaká dovolená nebo lázně. Já jsem také doma s dětmi, nemám hlídání jsem s nimi 24 hodin denně a do toho musím ještě pracovat (z domova) tak občas mívám podobné stavy, mám pocit že nic nezvládám a že jsem mizerná matka, ale nikdy jsem nepomyslela na to že bych chtěla zemřít nebo něco podobného. Asi bych měla navštívit psychologa.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.14 15:33
Asi by to chtělo eliminovat předvídatelné situace, pokud dítě vylévá pití, příště ho nedostane, pokud jsou děti hodně temperamentní, neberu je do knihovny a nenechám tam jedno bez dozoru (kor to mladší).
Binec už si můžou po sobě uklízet částečně sami, pokud nesedí u jídla, tak jídlo odebrat, ono jim dojde, že buď budou sedět nebo budou hlady 
A jinak si z toho nic nedělej, je to zcela normální, někdy je den, kdy si už ráno člověk přeje, aby byl večer a šli konečně spát 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.14 15:34
Ahoj anonymní,
jak dlouho máš tenhle stav? je to jen ted třeba pár dní nebo už po několikáte se to opakuje na víc dní?
souhlasím s lenk asi byla na místě návštěva odborníka určitě to není ostuda a lepší
dřív než se něco stane 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.14 15:42
Myslím, že někdy toho má každej plný kecky.. Mám podobně staré děti - také 2 roky od sebe. A někdy mám období, že se přistihnu, že celý den ječím já, ječí děti.. A pak si řeknu dost, přece nebudu jak psychouš kvůli těm dvoum pidižvíkům. Ačkoliv mám děti hodné a vycepované, občas mě prostě ignorují, hádají se mezi sebou. Když neposlechnou, musíš prostě dosáhnout toho, že poslechnou. Zkus si aspoň chvilku udělat čas na sebe - není trest, že si prostě budou samy hrát a Ty budeš mít klid na kafčo.. Čeho se vyvaruj je neustálé řvaní. Děti si rychle na tenhle způsob komunikace zvykají. Když Tě naštvou, nebo zlobí, pošli je do pokoje. Třeba budeš překvapená a oni si tam budou hrát (naše vyhodím do pokoje, když zlobí a za 3 min si tam štěbetaj a krámujou hračky). No a nebo Ti to na rodičáku vadí a chceš do práce.. PS: takhle to vypadá, že své děti jen zavírám 
Ale opravdu ne, jen když 
Příspěvek upraven 24.09.14 v 16:03
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.14 15:50
Ahoj, moc vám děkuju za příspěvky
já měla depresivní stavy odjakživa…moje máma utekla do zahraničí, ještě když jsem byla na střední a pak dlouhý roky seděla ve vězení. táta si našel novou rodinu a už se o mě nestaral.
psychiatra jsem navštěvovala, dokonce jsem ho časem přemluvila na předepsání AD, jenže ty mě jen utlumily a nepomohly, byl to jako poklop na duši-nic nevyřešil.
nežijeme ve městě, a tak je to horší, než se někam dostanu. navíc peníze jsou akorát na jídlo. jsem ještě na rodičáku.
pomoc mám občas od tchýně, ale to na náš život nějak nemá vliv.
pořád si říkám, že už mě nevytočí, že už budu hodná, a nevydržím to.
když jsem koukala na ostatní děti, jsou ti naši oproti nim velmi živí a tvrdohlaví. připadám si fakt neschopně, neumím je vychovat, když jim něco řeknu normálně, dělají tu špatnou věc dál…dokud nezačnu ječet. (třeba nekousej děti apod)
aneta
- Citovat
- Upravit
24.9.14 16:06
Ja te naprosto chapu, mam 14m holku a petiletaka. Batole je chodici katastrofa, neustale tu dela binec a vsechno kramuje, starsi je pro zmenu drzej, ze bych ho obcas popadla za fligr a vyhodila z bytu. Do toho mam anginu a jsme nastehovany cca mesic, takze chaos, bordel, manzel v zahranici a ja si pripadam jak na kolotoci. Jedina rada - deti nekomu udat, treba si i hlidani zaplatit a udelat si odpoledne jen pro sebe. Mas klasickou ponorku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.14 16:42
Staršího bych dala do školky a našla si nějaký koníček - cvičení, občas vyraž s kamarádkou, ať se o kluky občas postará manžel a tchyně. Co se týče výchovy - chce to důslednost. Možná s nimi zajdi do PPP, třeba ti poradí jak na ně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.14 17:05
Mam to taky tak, kluci 3 a 1 rok…u me je problem ze od porodu druheho jsem snad poradne nikde nebyla musim vse absolvovat s detma chlap nepomuze s nicim, dokonce jsme posledni pul rok u nasich kde nikoho nemam a kdyz za nekym chci musim dojet ja…ted se budem stehovat zpet do mesta a zacnu chodit jednou tydne cvicit a doufam ze bude lip
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.14 17:17
Zakladatelko, já to měla hodně podobně vloni na podzim, jen s tím rozdílem, že jsem upadala do apatie a bylo mi skoro jedno co tu děti dělají. Pak jsem od ledna nastoupila do práce na částečný úvazek a je to o hodně lepší. Sice vydělávám jen na hlídání dětí, ale to už bude lepší, protože dcera je už ve školce. Jinak mám děti tak jako ty, necelé 4 roky a necelé 2 roky.
Pravda je, že jsem na děti nikdy nekřičela, že je nemám ráda. Ale pokud to na tebe křičela tvoje máma, tak to máš z dětství hodně zafixované. Asi bych zkusila psychologa a pak pokud bych chtěla na děti zařvat, že je nemám ráda, tak je místo toho obejmout, ať dělají co dělají.
Nemohou tak zlobit protože chtějí pozornost?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Ahoj, předem se omlouvám za anonym, je to pro mě velmi citlivé téma a nechci, aby to nikdo tady věděl.
Máme dvě děti - kluky, je jim čtyři a necelý dva roky. A já už po tý době psychicky nevím, jak dál. Mladší v ničem neposlechne, ale naprosto v ničem…když se má jíst, běhá po pokoji nebo restauraci, když mu dám pití v autě, rozšroubuje ho a zleje sebe, sedačku i okolí…v knihovně, když se chvilku věnuju staršímu, vyndá cedulky, roztrhá nápisy. Pořád křičí jeden před druhýho, doma dělají hroznej binec a já od rána vařím, uklízím a stejně k ničemu.
Tím, jak jsem doma už přes 4 roky, a jsem hodně citlivá, nervní, hodně vybuchuju a jsem pak zlá a pak se za to nenávidím.
Moje vlastní máma mě nechce a já to stejný křičím v afektu i na svoje děti.
Nejradši bych už nežila, protože neumím být normální, hodnou mámou.
Aneta