Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Temaho píše:
Souhlasím, učitelky se musí věnovat všem a těm „problémovým“ zvlášt. Problém je v dnešním školství, že těch dětí je v jedné třídě opravdu moc, ale to nic nemění na tom, že by se měly aspon snažit o nějaký individuální přístup.
Deti je moc, ale to neni ten problem. Jak je videt, tak jsou skolky, kde to jde a jsou skolky, kde to nejde. Deti je vsude stejne-maximum, co povolujou smernice. Takze je to v ucitelkach. A malokde se sejdou vsechny vyborny…v nasi minuly prazsky skolce takovy jsou. Je to az neuveritelny. Jinak jsme meli naproti baraku skolku, kde se jim deti obcas nekde zapomnely… nechali kluka na kopci po bobovani, par deti v rokli na prochazce atd. Tam bych nedala ani krecka.
A nedala, radsi jsme chodili do vzdalenejsi. Je to jedina vec, ktery lituju po odstehovani.
asho, to je strasny, to ja na zalobu. Co se tem detem mohlo stat, vzdyt se mohli ztratit, nekam spadnout, nekdo je odvezt ![]()
Jinak ze skoly si pamatuju strasne ucitelky. Prvni trida a ucitelka tak sedmdesatileta, nervozni, zadny pristup k detem. To je fakt odstrasujici priklad. Strasne byly vlastne vsechny, az do 5. tridy. Ucitelky ve skolce jsme meli hodne.
@lexxie píše:
asho, to je strasny, to ja na zalobu. Co se tem detem mohlo stat, vzdyt se mohli ztratit, nekam spadnout, nekdo je odveztJinak ze skoly si pamatuju strasne ucitelky. Prvni trida a ucitelka tak sedmdesatileta, nervozni, zadny pristup k detem. To je fakt odstrasujici priklad. Strasne byly vlastne vsechny, az do 5. tridy. Ucitelky ve skolce jsme meli hodne.
No ja bych tomu az tak neverila, mela jsem to z doslechu…a pak jsem to zazila
Bobovala jsem s detma, byla tam i skolka, najednou se sebrali, odesli a zustalo tam jedno dite. Oni je ani nepocitali, nic. Odchazeli v houfu. Nastesti byla skolka jen 200 metru, ale i tak.
Kdyz ja byla mala, meli jsme desivou reditelku ve skolce. Deti se pri spani nesmely ani otocit na druhy bok, aby si nedychaly do obliceje
Otacela jsem se pod perinou…
A takovy typy se vyskytujou porad
Spatny je, ze je malo skolek a moc deti, to je pak clovek rad, ze vubec jeho dite vezmou… nejaka konkurence neexistuje.
Ahoj, podobný problém jsem řešila cely loňský rok. Psycholožka mi řekla, at se nejdřív zamerim na sebe, např., zda nemáme problémy v manželství. A jak to třeba chodilo u nás doma, když jsem byla mala atd. Je pravda, ze doma to s komunikaci vazlo.
Dotaz-maminky, co mate nemluvici děti ve skolce-komunikujete doma dostatečně s manželem?
Anonymní, čistě pro zajímavost… s kým jsi tento problém řešila, s dcerou nebo synem?
@Anonymní píše:
Ahoj, podobný problém jsem řešila cely loňský rok. Psycholožka mi řekla, at se nejdřív zamerim na sebe, např., zda nemáme problémy v manželství. A jak to třeba chodilo u nás doma, když jsem byla mala atd. Je pravda, ze doma to s komunikaci vazlo.Dotaz-maminky, co mate nemluvici děti ve skolce-komunikujete doma dostatečně s manželem?
To je tedy pomoc psycholožky
Zažila jsem to jen jednou. Matka nebyla češka a dítě ve školce nechtělo mluvit, protože neumělo správně česky… A pak si spíše představuji, proč bych jako dítě ve školce nemluvila…
@Eveelin, a té dotyčné matce psycholožka poradila co?
To, co píše anonymní, je velmi logický důvod, proč dítě může mít problémy s komunikací… jsou-li problémy s komunikací v nejužší rodině, bude je mít i dítě. Třeba ne zrovna hned ve školce, ale bude. Jednou se projeví.
Psychologové… stejně jako lékaři, učitelé, hasiči, instalatéři… jsou jen lidé. Jsou mezi nimi dobří - i špatní.
Ale určitě není důvod posunout někoho do kategorie „špatný“ jenom proto, že Ty mu nerozumíš.
Znám jedno takové nemluvící dítko, mluví jen to nejnutnější…a u nich doma komunikace nevázne, spíše naopak.
Syn taky první rok ve školce téměř nemluvil, jen ukazoval a tak jakoby kňučel. Jednou ho učitelka slyšela mluvit se mnou v šatně a přilítla s tím, že to není možný, že ho slyšela mluvit úplně poprvé
Doma fakt problém nemáme.
Ke konci roku začal mluvit aspoň s dětmi. Dnes jsem ho tam dovedla a zas nic, při odcházení jsem ale slyšela, jak mumle dobrý den. Tak snad to letos bude lepší ![]()
S dcerou. Jaký je rozdíl, jestli s dcerou nebo synem?
@BohunkaP píše:
Anonymní, čistě pro zajímavost… s kým jsi tento problém řešila, s dcerou nebo synem?
Ahojte, máte zkušenost? Syn hůř vyslovuje a možná proto se stydí ve školce mluvit, nemluví ani před doktorkou, ale doma komunikuje normálně (gramatika, slovní zasoba ok, tedy bych vyloučila nějaký neuro problém, jinak mi přijde bystrý, ale sám řekl, že se stydí, s tou výslovností jsme už objednani na logo). Co mě ale štve, je přístup doktorky i školky, jako já chápu, že nemají cas se s ním piplat, ale ať to tak nedramatizuji. Já to naopak nechci podceňovat, ale znám své dítě, vim, že jen potrebuje cas a otrkat se, trvá to třeba půl hodiny, než se před dospelym rozmluví, když ho nenutí, tlakem se to ještě zhorší. A doktorka hned stanovuje diagnózy jako „selektivní mutismus“, ve školce prý ať „s tím něco děláme“, prostě jakmile dítě nespadá do skatulky, je zle. Nechci být superprotektivni matka, která nevidí na svém dítěti chyby, vím, jaký je, ale zároveň vím, že mu pomůže jen trpelivost, netlacit na něj, na logo jdeme kvůli výslovnosti, ale stydlivost přece není psycho problém. Máte zkušenost/jak to vnímáte?
Dala bych mu čas. Synovec ve školce také vůbec nemluvil a cca po roce, kdy tam chodil, ho paní učitelka zaslechla v šatně, jak tatínkovi něco vykládá a divila se, že mluví… 😀 Teď je ve třetí třídě a s komunikací problém nemá.
Syn měl takového spolužáka v první a druhé třídě, nemluvil skoro vůbec, doma prý nezavřel pusu. Byl to chytrý kluk, nadaný na matematiku. Třídní učitelka byla rozumná a nijak to nedramatizovala. A občas prý i něco před dětmi řekl
.
@Adaneli píše:
Syn měl takového spolužáka v první a druhé třídě, nemluvil skoro vůbec, doma prý nezavřel pusu. Byl to chytrý kluk, nadaný na matematiku. Třídní učitelka byla rozumná a nijak to nedramatizovala. A občas prý i něco před dětmi řekl.
Zajímavý, čísla ho taky hodně baví.
Syn šel do školky ve čtyřech letech. Styděl se, nemluvil, nezdravil, spontánně se zapojil do zpěvu a tleskání až po dvou měsících docházky. U klinické logopedky trápení, nesedli si spolu, takže tam seděl jak zařezaný…
Teď je to bystrý, veselý osmiletý školák. V MŠ se k nám chovali hezky, ředitelka mě uklidňovala, že každé dítě má svůj čas… Je to o lidech, na které narazíte. Ano, děti potřebují důvěru a trpělivost. Časem vše zvládnou!
Když to hodnotím zpětně, fakt jsem se zbytečně trápila, že ve srovnání s vrstevníky něco nezvládá…