Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@Swami Harashimi Napsala jste to krasne a jste ohromne statecna!
Preju vam stale zdravi a zakladatelce at je brzy lip ![]()
Zakladatelko tak nikdo nemá jistotu že ho nesrazí auto a je jedno jestli zdravý nebo nemocný. Soustřeď se na uzdravení, zesílení a na to jaké možnosti máš k uzdravení. Google ti nepomůže, doktoři vědí co a proč dělají. Pozitivní psychika taky hodně pomáhá léčbě, relaxuj a odpočívej, bude to dobré ![]()
Je, on se nějak změnil název. Betty si přečtu, mám ji ráda. Děkuji.
Jo, každého může přejet auto, ale nikdo s tím nepočítá… Mě selhává srdce a s. Tím počítat musím. Vše od základu změnit. Jak dlouho budu ve špitálu, nebudu už nikdy dělat, co jsem dělala, natolik blbnout se synem, on je dablik. Žádný sport, budu ráda, že zaopatrim dům, jestli nebudeme muset do bytovky. Ta hrůza transplantace, čekání, ta představa, pokud bude transplantace v plánu. Mám strach
Je to pochopitelné, bál by se každý, je to zcela nová situace. Nebojte se o svých obavách mluvit, a to nejen s psychologem, ale i se svou sestrou. Jakou máte diagnozu? Pokud o tom nechcete psát veřejně, písněte třeba do soukromé zprávy. ![]()
Takových příběhů nebývá moc k slyšení, tak si myslím, že máme společnou známou. Moc držím palce, ať se s tím poperete co nejlépe a myslím, že ty prognózy přežití jsou o hodně lepší, zejména u mladších pacientů.
Zakladatelko, váš příběh mě velmi zasáhl, už jen proto, že jsem se minulý rok ocitla v podobné situaci, i když ne tak drastické. Strach o to, co bude přišel ze dne na den, kdy jsem se dozvěděla diagnózu. Hrozila závažná operace/transplantace jater v řádech několika dnů a to byly nejhorší dny, co jsem kdy zažila. Brečela jsem v podstatě měsíc v kuse, než se věci vyjasnily. Zatím jsem v situaci, kdy mi operace hrozí už rok při jakémkoli zhoršení stavu.
@Swami Harashimi to popsala přesně! Taky mám doma malé dítě, k tomu teda i manžela, který by se postaral, ale i tak.. já jsem přece máma. Kupodivu největší strach jsem měla o to, co by se stalo se synem, jak by vzal to, že se mi něco stalo, kdo by se o něj staral, kdo by oběhával všechny věco co mám na starosti… Člověk si v takové chvíli projde několika fázemi od lítosti, přes vztek až po přijmutí toho, jak se věci mají. Chce to ale obrovskou sílu a mít kolem sebe lidi, co pochopí, že si potřebujete pobrečet nebo se svěřit.. a nebo prostě jen být s někým. Moc vám držím palce, aby se pomalu vše zlepšovalo a je super, že máte kolem sebe rodinu, která se stará o syna. V takových chvílích by spolu rodina měla držet ať se děje co se děje
![]()
Prosím o ponechání anonymu kvůli citlivým informacím.. širší příbuzenstvo v podstatě neví, čím jsme si prošli.
Strašně si vážím všech reakci, jste zlaté. Při tom všem jsem vděčná za každou reakci. Už jsme na jipce jen 2, tak u mě dneska seděla sestřička dlouho, pomáhá mi rozdychavat, když nemůžu… Ten personál je tady zlatý. Doktorka říkala, že hodnoty jsou trochu horší, ale ze celkově se to lepší a příští týden bychom mohli začít s mírnou rehabilitaci. Kéž by, kéž by. Ten strach je ale děsný. Teď mi pichli dormicum či co, tak je líp.
Super, že se o vás personál tak stará! A jen tak dál, po malých kousíčcích vstříc zlepšení. Však uvidíte, že onoto půjde
Chvalte se za každý malý úspěch ![]()
Anonym z 11:13
@Anonymní píše:
Strašně si vážím všech reakci, jste zlaté. Při tom všem jsem vděčná za každou reakci. Už jsme na jipce jen 2, tak u mě dneska seděla sestřička dlouho, pomáhá mi rozdychavat, když nemůžu… Ten personál je tady zlatý. Doktorka říkala, že hodnoty jsou trochu horší, ale ze celkově se to lepší a příští týden bychom mohli začít s mírnou rehabilitaci. Kéž by, kéž by. Ten strach je ale děsný. Teď mi pichli dormicum či co, tak je líp.
ahoj, jakýpak jsi dnes měla den?
Jak se vám dnes daří? Myslím na vás a posílám písničku na usnutí ![]()
Děkuji moc, v noci mi bylo zle, zlobilo mě to. Pomohli mi ale a dneska mi bylo už dobře, dokonce jsem jedla v sedě. Mám strach, zítra další porada, co se mnou dal, jestli začnu rehabilitovat. Chybí mi syn, strašně se mi stýská, ale udělám vše, abych ho mohla brzo vidět. Je to zlý sen, fakt.
Nebylo by lepší mu to říci, abyste se mohli vidět nebo spolu volat? Věčně to tajit nemůžete a když s ním budete v kontaktu, bude to i pro vás lepší, a i jemu se určitě stýská.
Nezvládnu ještě moc mluvit, je to námaha, ale jsem v lázních, abych se uzdravila a každý den má pohled a já obrázek. Pár dní a můžeme si zavolat, zatím to špatně udychavam.
Strašně moc děkuji za ten příběh, je to tak krásně popsané a koukám, že nejsem ještě pořádně ani na začátku. Mě zatím napadá, jak se změní nás život. Kdybych nezažila zástavu, tak si snad myslím, že je to omyl… informace mi davkuji a já si zakazuji Google. Pak si půjčím literaturu validní. Pořád přemýšlím, co syn. Smrt to nemusí být hrozná, ale pro mě. Dá se připravit na to, že může přijít kdykoli? Co okolí? Jsme z vesnice. Syna jsem 2 týdny neviděla, myslí si, že jsem v lázních. Posílají mu pohledy za mě. Stav se lepší, ale zatím zvládnu trochu mluvit, ale bez pomoci se neudrzim v sede. Vím, jsem zmatená, ale jsem ráda, že jsem po těch letech, co na tomhle serveru jsem, sem napsala.
Jen prosím, neradte mi nějaké alternativní řešení. Věřím lékařům, ostatně nebýt jich, už bych tu nepsala.