Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A tchyni nemas, tetu, segru? Pak jedine obcas nejake hlidani zaplatit, nebo treba s nejakou detnou kamaradkou si pohlídat navzajem..
Já v tom taky pozitiva nevidím, je to záhul. Mně manžel taky chodí domů až po sedmé večer, takže hlídání nula, ale o víkendu dopoledne vyfásne malou do kočárku, syna za ruku a dvě hodiny o nich nechci slyšet
sice za tu dobu musím uvařit, ale to už je pohodička
cizím bych hlídat nedala, jsem na to srab. Syn (2) teď byl poprvé na dvě hodiny v takové jakoby školce, a stejně jsem z toho byla nervózní, i když tam ty baby znám
zvyk je zvyk ![]()
Když je manžel živnostník, tak je pánem svého času a určitě si může zařídit jeden den volno, aby hlídal a ty sis odfrkla. Roční dítě by měl tatínek bez problémů zvládat.
Já jsem žádné hlídání nikdy moc nevyužívala, kromě muže. Čas pro sebe mám každý večer, když syn usne (nebo když je v posteli, je už velký). Muž ho začal „hlídat“ cca ve dvou letech, kdy jeli třeba k babičce a zůstali tam přes noc. Ale to není pravidelně. Takže můj čas je večer, když chci jít někam ven, tak je se synem taky muž.
Taky hlídání nemáme, teda pro staršího jo, ale malej je závislák a hlídat se nenechá. Mě nevadí, že si já neodpočinu, ale, že s partnerem nemáme čas jen pro sebe. Chtěla bych vyrazit na večeři, do kina, na pivo… ten vztah to podle mě potřebuje, nejsme přeci jen rodiče, ale i partneři…
Jj mám to taky tak. Odpočívám večer, když dítě spí nebo přes den, když spi, což moc často už není. Řešení je zaplatit dětskou skupinu nebo paní/slečnu na hlídání a nebo najít maminku v podobné situaci a vzájemně si pomáhat.