Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mam podobne stare ditko, holcicka 23mes. A taky obcas bojujeme. Ale pokud to nejde po dobrem, tak ji proste capnu a nasilim oblecu, klidne ji u toho dam i na zadek. Protoze jakmile by ji to proslo jednou, delala by to porad.
Syn to dělal v tomto veku taky, oblekali jsme ho doslova násilím, ztrácela jsem nervy, večer už jsem měla stresy že ráno musíme nekam jít a já ho budu muset obleknout, museli jsme začínat půl hodiny dopředu když jsme museli někam na čas…časem to přešlo ale do dnes má vyhraněné kusy oblečení které nechce, vr školce si ale scénu nedovolí, jen knoura když mu dávají oteplovacky apod..večer nechce do pyzama, chce i po koupání triko co měl celý den, samozřejmě mu to nedovolim tak knoura…ale oproti těm bojům ve dvou letech zlaté
teď má 3,5 roku…jo a pomohlo i to že jsem nakupovala s ním, má pocit že si to vybral sam a oblece si to rad ![]()
Zajímavé, tohle má spousta dětí. Starší to měla taky, taky nejvíc ve dvou letech, ale už i dřív nenechala si nic obléct, různě se vzpouzela válela, svlíkala-já jsem ji oblíkala 40 minut před odchodem a sama u toho byla jen v kalhotách a podprsence, protože jinak jsem byla po tom výkonu úplně propocená
A dcera ležela na zemi, měla jednu botu, svetr jenom napůl a řvala
.Ale než šla do školky, tak ji to přešlo. Jen někdy když vyložene nechce jít, tak kňourá. Mladší to má v pohodě a někdy i trvá na tom, že se obleče sama do pyžama nebo si natáhne oteplováky, zkouší si různé sukně-je to modelka.Jsou ji 2 roky a 4 měsíce. Teda trvá jí to, ale zvládne to. Nebo běží napřed obuje si boty- někdy obráceně
a dá si čepici a nachystá boty a čepici i pro mě ![]()
Nekombinovat tolik oblečení. pokud se jde ven, tak v domácím oblečení strčit jen do kombinézy, čepici, šálu atd nasazovat až venku.
Pokud se jde na slušno, Strčit svetr do bundy a obléknout jako jednu věc. Doplňky opět až venku. Oblékat se s předstihem. Tzn. Vím, že za hodinu musím odejít třeba na očkování. Dám slušné kalhoty a košili, nechám hrát, jako že nic. Je čas odchodu, už jen dooblíknu jak píšu výše. Žádné děcko se rádo neoblíká. Musí se to udělat rychle a co nejjednodušeji. Když už se dítě narve do hadrů, musí to být to poslední a hned vyjít. Takže všechno nachystané u dveří, čapnout a padat na vzduch.
Jaro už nám klepe na dveře ![]()
Dost se nám zlepšilo v podobném věku (dítě také odmítalo) oblékání, když dostalo na výběr. Ne obléct/neobléct. Ale: chceš tohle tričko s koníkem nebo to s bagrem? Ta možnost si říct, co bude mít na sobě obrovsky přispěla k chuti se oblékat. Nemůžu říct, že by to vyřešilo vše, ale kolikrát to zachránilo mou hlavu před jistým výbuchem.
Pak jsem měla ještě jeden fígl. Ani nevím, jak to vzniklo. Mazala jsem občas dítko hořčíkovou vodou a říkala jsem tomu kouzelná vodička. Nevím proč se kouzelná vodička tak líbila, ale kouzelná vodička se mazala výhradně před oblékáním, takže se časem na oblékání dítko těšilo.
A samozřejmě základ, při oblékání dítě nesmělo mít hlad nebo unavené. To byl pak řev vždy (nejen při oblékání). Časem jsem na to přišla, že hlad a únava jsou největší zdroje křiku, a podle toho pak jednala, nebo když to nešlo jinak, aspoň jsem chápala, proč ten vztek a křik a nechávalo mě to klidnou. Teď jsem klidná, i když dítě řve jak tur, protože vím PROČ se vzteká a co nejdříve vyřeším tyto dva klíčové problémy.
Já raději anonymně, nejde o mé dítě. Děkuji.
Moje neteř byla kolem 2 roků to samé. Scény dělala vždy, po dobrém ani po zlém to nešlo. Pak jsem ji jednou hlídala já a zabralo jednoduché „Nechceš se obléknout? Venku je zima, dívej, napadl sníh. Pořád se odmítáš oblíknout? Fajn. Pojď takhle.“ Vyšli jsme ven, dítě mrzlo a po 100 metrech se samo obrátilo, že se teda půjde obléknout. Možná jsem teta tyranka, ale v životě už nevzdorovala. Trošku kázeň přirozených následků ![]()
@Anonymní píše:
Já raději anonymně, nejde o mé dítě. Děkuji.
Moje neteř byla kolem 2 roků to samé. Scény dělala vždy, po dobrém ani po zlém to nešlo. Pak jsem ji jednou hlídala já a zabralo jednoduché „Nechceš se obléknout? Venku je zima, dívej, napadl sníh. Pořád se odmítáš oblíknout? Fajn. Pojď takhle.“ Vyšli jsme ven, dítě mrzlo a po 100 metrech se samo obrátilo, že se teda půjde obléknout. Možná jsem teta tyranka, ale v životě už nevzdorovala. Trošku kázeň přirozených následků
Asi to není moc velká útěcha, ale mě přijde, že tak kolem 3 roků se s dětma dá tak nějak líp domluvit…nejen na oblékání. Takže jo, určitě to přejde.
Takhle se v tomhle věku začal vztekat můj syn taky. Od narození nesnášel oblékání, takže první rok trávil v overálcích, v zimě na to bundu a fusak… A převlékala jsem ho co nejmíň, třeba obden
Kolem těch dvou let ale začal dělat šílené hysteráky, musela jsem ho přeprat, narvat na něj oblečení, to si vztekle strhal… Pak z něho vypadlo (moc nemluvil), že SÁM. Takže nekonečné vyptávání, mám ti obléknou kalhoty nebo si je vezmeš sám? Sám. Vzal si je a neuměl to, po chvilce to vzdal a nechal si je milostivě obléknout. Teď je to jak kdy, pořád ho teda moc nepřevlékám. Nemůžu ho koupat večer, pak neusne, takže jde do postele v teplákách a je mi to úplně jedno…
Ven jde v doácím oblečení a na to dostane kombinézu. Jinak když se ho zeptám, jestli chce triko s autem nebo dinosaurem, odpoví, že žádné, jsou mu tři, snad to brzy přejde.
@kontramatka píše:
![]()
![]()
Zoufalí lidé dělají zoufalé věci.
Nikdy jsem se s dětmi kvůli oblečení nehádala, nechceš čepici, neber si ji, ale pak neřvi a nestěžuj si. Zítra jde dcera do školy v novém triku, s krátkým rukávem, a aby bylo vidět, bere si ho jen tak, přes to bundu. Jí bude zima, ne mně. ![]()
Syn šel jednou do školky v pyžamu, před domem si to rozmyslel ![]()
@laducha to je dost děsivé. Zdraví je důležitější než aby si dítě něco vymrčelo.
A rodiče mají za zdraví svých dětí zodpovědnost. Toto mi teda dost vadí a nikdy bych na to nepřistoupila. Jsou věci, přes které prostě vlak nejede a to že se v zimě lidi teple oblíkají je prostě fakt.
@růžový achát přesně tak. Naši sousedi chodí po doma i v zimě v kraťasech. I děti. A bosky. A my sice netopíme, ale raděj se přioblíkneme. A když si představím vyjít ven, pořádně neoblečení, hned bysme lehli. A pokoušet to kvůli tomu, že děcku se oblíkat nechce, to nestojí za to. Ale kdo je odolnější, ten to přečká ve zdraví.
@kontramatka Mám dvě dospělé děti, ty nikdy nemarodily, až nejmladší dcera má jednou ročně angínu.
Možná bych mluvila (a konala) jinak, kdyby byly děcka pořád na hromadě.
Doma máme 18 stupňů, v noci ještě míň, prostě studený odchov, tak jsou asi otužilí ![]()
@laducha píše:
@kontramatka Mám dvě dospělé děti, ty nikdy nemarodily, až nejmladší dcera má jednou ročně angínu.
Možná bych mluvila (a konala) jinak, kdyby byly děcka pořád na hromadě.
Doma máme 18 stupňů, v noci ještě míň, prostě studený odchov, tak jsou asi otužilí
Potřebuju pomoct, poradit
Obléct ho - do teplých kalhot, svetru, bundy, čepice a bot je fakt strašný (ale opravdu strašný), urputný boj, na jehož konci je dítě upocené řevem (nadavuje, jak brečí). Já jsem zpocená stejně, bolí mne hlava.



Jsem fakt v koncích. Mému dítku jsou necelé 2 roky. Nenechá se obléknout. Vůbec…
Zkoušela jsem mu to vysvětlit. Počkat u dveří (oblečená i neoblečená), jestli přijde. Nepřišlo
Opravdu bojuje proti oblékání tak, že by mu člověk musel ublížit - kdyby ho chtěl přeprat
Co s tím mám dělat?? Kdy to přejde??…a přejde??
Je teprve začátek ledna - do konce zimy budu z těchto našich bojů mít vředy
Děkuji!