Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
Neplodná a zoufalá
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.3.17 15:29
@Tšekkin Kulpa Díky moc! Tu esenci zkusím. O sportu jsem už také přemýšlela.. ten je na zlepšení nálady! 
A je fakt, že jsem skoro půl roku nic moc nedělala.. nejdřív operace, pak IVF. Konečně se zase venku dělá pěkně, tak vytáhnu kolo. Snad se dostanu rychle do kondice!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.17 15:34
@NacMac začnete šetřit nebo poproste někoho o půjčku a najděte si NM
třeba mě kamarádka řekla, že náhradní matku mi dělat nebude, ale pokud potřebuju peníze, tak mi je půjčí a splácet můžu jak dlouho chci…to je taky pomoc, peníze jsme sice nepotřebovali, ale i taková nabídka potěší
jinak jak to přežít…nevím, taky jsme kdysi v takové situaci byli, manžel relativně v pohodě, já střídavě na dně, ale my šli do adopce a do NM zároveň, NM se povedlo a adopce je odložená prozatím…
pokud by se nijak nezadařilo, tak halt se musí přežít takový to rozmnožovací období do cca 45ti let, kdy se pořád někdo ptá, jestli budete mít mimi a kdy už odrostou děti kamarádek a pak i Vás přejde ten tlak a velké touha po dítěti a začnete zase žít, protože už bude tak nějak jasné, že už asi nic a budete mít svatý pokoj
zkuste žít svůj třeba prozatím bezdětný život, který nemusí být o nic míň kvalitní než ten s dětmi, záleží jen na Vás, je skvělé, že máte super oporu v manželovi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.17 15:46
@NacMac my s manželem taky začali ve 30 a rodila jsem v 38 a 11 mesícu…boj to byl dlouhý..to víš sama, ale už v 36 jsem se postupně rozhodovala co bude.Kdy uděláme pokusům konec a začneme žít tak jak tady popisuje jeden anonym. Trvalo dlouho než jsem se s tím smířila. Pak se ukázalo štěstí na chvíli a byl konec. No manžel našetřil a šly jsme do posledního pokusu…dítě je tady a já jsem štastná. Měla jsem limit svých 40 let (manžel je o rok starší), možná i to, že jsem měla už jasno a už jsem pomalu řešila kam všude si zajedem, co vše chci projet ješte tady v republice..no někdy i ta věta kterou totálně nesnáším a jsem alergická na ní..nemyslet a neupínat se na to…někdy to je pravda…
Ujistěte se s manželem co chcete, kolik do toho jste ochotni ješte investovat ( peníze i zdraví) a rozhodněte se. Držím palce at to dopadne jakkoliv at jste spokojeni. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.3.17 15:50
@NacMac jojo, za ty průpovídky bych vraždila v začátcích, teď už si myslím svoje a ignoruju to. U lidí, co ti řeknou, že by bez dětí nemohli žít pochybuju o inteligenci - jak kdyby to člověk dělal dobrovolně 
Druhá věc je, že většina žen na mateřské v podstatě prožívá jen ten rodinný život, tudíž jiná témata k hovoru nemají, tedy plínky, zdravotní problémy, školka, porod a podobně. Někdy je to vyčerpávající, ale pokud skutečně nic jiného nedělají a život se točí jen kolem tohohle tak pak je pochopitelné, že o ničem jiném nemluví. Každopádně mně ve chvíli smiřování se se skutečností nejvíc pomohlo si najít mladší přátele, co nemají závazky a tedy o těchto věcech nemluví - byla jsem mezi lidmi a zároveň se nemusela trápit omílanými tématy. Nakonec většina původních přátel zase „začala žít“ mimo rodičovství a bylo to ok. Teď už další nová miminka zvládám s klidem, pochovám si, pochválím, ale nerozesmutňuji se. To se pak spíš rozesmutňují kamarádky nad tím jak se vyspím a kde jsme zase byli 
Anonym z 14:29
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.3.17 19:07
Tak me je 35, prvni tehotenstvi jsem potratila v prvnim trimestru, ted jsem podruhe tehotna a plod ma pravdepodobne Dawnuv syndrom, jeste jdu na dalsi testy pro potvrzeni. Sice muzu otehotnet, ale prochazim timhle peklem. Asi mit dite mi neni souzeno, proto po vyreseni tehle hrozne situace se budu zrejme soustredit ve svem zivote na neco jineho. Mozna ti take neni souzeno mit dite. Ne kazdy ho ma asi mit.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
17.3.17 22:33
@NacMac Ani nevíš, jak ti rozumím. Když čtu tvoje řádky, je to jako bych je psala já (jen s tím rozdílem, že nemám endiometr. a srůsty). Je mi 38 a s neplodností jsme bojovali dlouhých osm let, z toho skoro 4 roky v car. Mnoho pokusů, mnoho neúspěchů. Byla jsem také zoufalá, cítila se jako troska bez života, bez energie, s každým nezdařeným pokusem jsem se propadala níž a níž. Vyhrabat se nahoru, znovu se nadechnout a najít sílu na další pokusy, bylo někdy moc těžké. Také jsem vyhledala psycholožku, ale nepomohla mi vůbec. Možná jsem se po konzultaci u ní cítila ještě hůře.
Za tu dlouhou dobu snažení otěhotněly všechny moje kamarádky i kolegyně v práci. Některé stihly mít druhé dítko s časovým rozestupem tří let a já stále nic. Vidět miminka a malá dítka mě dohánělo k depresím. I když jsem to všem přála, stále jsem si kladla otázku, proč zrovna nám se nedaří stále počít. Adopci jsme také odmítali.
S manželem jsme se rozhodli to nevzdávat a vyplatilo se. Minulý týden jsem, poprvé ve svém životě, viděla na testu krásné // a to po minimální stimulaci. Vím, že nás čeká ještě dlouhá cesta, ale myslíme pozitivně a věříme, že vše dobře dopadne 
Ráda bych tě povzbudila a dodala naději, že zázraky se opravdu dějí. My jsme toho zdárným úkazem. Jinak doporučuji zkusit čínskou medicínu v Praze, konkrétně dr. Zhang. Věřím, že její bylinné odvary mi k otěhotnění pomohly.
Držím ti palce!!! 
- Citovat
- Upravit
18.3.17 13:17
@NacMac Jsi statečná! Já bych doporučila nějakého jiného psychologa, určitě nemusí ti hned první padnout do noty, zkus jich pár navštívit, vyzkoušet. Jde hlavně o to, aby ses cítila lépe a s tím opravdu dobrý psycholog může pomoci. Za tu pohodu chvíli hledání a zkoušení stojí si myslím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.17 14:39
@NacMac Ahoj, také bych Tě ráda povzbudila. Stejným obdobím jsem procházela asi před 10-12 lety. Po mnoha nezdařených pokusech v CARu jsem si uvědomila, že vůbec nežiji život jaký mám ráda, ale že je to „přežívání“ mezi návštěvami CAR, pícháním hormonů a neskutečným zklamáním, když to zase nevyšlo. Vše jsme podřizovali tomu, abychom počali dítě a byl to jeden veliký stres. Také mi vadily těhotné, najednou jsem je viděla všude kolem sebe a já se utápěla v sebelítosti, že ony mohou a já ne. Až toho bylo jednoho dne už tolik, že jsem si řekla dost, takto se žít nedá. S manželem jsme požádali o adopci a najednou jsme měli zase příjemné společné téma, věděli jsem, že dítě přijde, jedno odkud a jedno kdy. Ale někdy ho mít budeme, protože ho opravdu neskutečně chceme. Shodli jsme se na tomto postupu oba a od té doby jsme zase začali žít, cestovat, stýkat se s přáteli. A nevzdali jsme ani další pokusy v CARu, jen jsme k nim přistupovali trochu méně svázaní… a díky tomu, že jsme oba najednou nebyli v takovém psychickém presu, se jeden z pokusů povedl. A pak ještě jeden. Takže máme dvě děti a kdybych nebyla tehdy před 10 lety zrovna čerstvě těhotná, měli jsme už i adopčátko. Z magistrátu mi totiž volali ve třetím měsíci mého prvního těhotenství. Takže když to zrekapituluju, pocity, které máš, jsou legitimní a zcela normální. Nemusíš se za ně stydět a je důležité je ventilovat, buď s někým nestranným (psychoterapeut) nebo s nějakou tvojí spřízněnou duší. Pokud dítě opravdu nade všechno chcete, pak nezbývá, než začít přemýšlet o jiné cestě (dárce, adopce, náhradní matka) a pokud toto pro vás není přijatelné, pak nezbývá, než se smířit s tím, že dítě mít nebudete. Žádná jiná varianta není. Nemít dítě není žádná prohra, je důležité to vzít jako skutečnost. Jak psaly holky přede mnou, zázraky se dějí, mnohdy se stanou právě tehdy, kdy už jsme se rozhodli to vzdát a vypustili to z hlavy. Ale radím se na takový zázrak moc neupínat, protože sice se dějí, ale ne každému. Já s odstupem času vidím, že třeba to byl nějaký důvod, proč jsme si s manželem měli tímto těžkým obdobím projít. A proč jsme třeba děti mít neměli?!? Máme je, milujeme je, ale život s dětmi je hodně náročný a jelikož já jsem hodně citlivá duše a navíc strašně zodpovědná matka, tak jsem se z dlouhodobého vyčerpání těla i duše na podzim složila a myslím, že období které prožívám teď, je mnohem horší, než když jsem nemohla otěhotnět. Protože jsem zodpovědná za své děti a musím se s tím, že mi je opravdu zle, prát každičký den. Mateřství je krásné, ale v dnešní době jsou na matky kladeny takové nároky, že jich opravdu hodně končí zcela vyčerpaných, fyzicky i psychicky. Naše životy nemáme možnost žít znovu, a tak asi není správné příliš přemýšlet o tom, co by bylo jinak kdyby…každý život je jedinečný a ať je naplněn dětmi nebo něčím jiným, přináší krásné ale i krušné chvíle. Držím pěsti, ať si to vyřešíš hlavně Ty sama v sobě, protože to je ten jediný krok, který vede ke spokojenosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
18.3.17 15:12
Holka, ani nevíš, jak ti rozumím!! Co myslíš já? Dlouhá léta snažení, z toho nikdy nic.. ale nevzdávám to..ale je to těžký, sakra moc těžký.. Zrovna včera to zase přišlo a jen co vyjdu ven, abych si pobrečela, vidím těhotný břicho..zase mě čeká období, kdy budu tiše závidět jiným… ale ráda bych, abych už závidět nemusela. To mi ještě napšíe známá po x době, co je skoro před porodem, že by mě ráda viděla..no to mi fakt ulehčí, ale ona to neví, s čím bojuju, jenže je o 8 let mladší!! Dítě téměř hned..takže jsem jí odmítla. S těma kamarádkama to mám taky…v bývalé práci jsem neustále byla terčem otázek, kdy a co a jak? A všichni kroutili hlavou..to si mám dát na čelo nálepku, že děti chci, ale nejsou mi zatím přány? Říkám schválně zatím! Naštěstí jsem v nové práci a tam nikdo enví nic, jestli mám či nemám děti.. a nikdo nezná ani můj věk, dělám tajemnou, a jelikož vypadám spíš mladší, tak si každý spíš myslí, že děti teprve plánuju 
Odkud jsi?
- Citovat
- Upravit
Anonymní
18.3.17 15:16
A jinak si ten čas čekání na dítě vyplňuji jinak..vzděláváním sebe sama, prací na sobě… Ano, děti mi strašně moc chybí, fakt strašně, ale nemůžu se trápit, nemůžu.. Dělám si náhradní řešení a to je, jak je zmíněno, adopce, jenže přítel o tom aztím moc slyšet nechce, já bych se s tím smířila.. pořád lepší nějaké dítě než žádné..a teřba by se pak to vlastní třeba i podařilo… sice to není kompletní prožití mateřské role - teda chybí to těhotenství, ale matkou se staneš… já bych si to udělala jako náhradní plán.. ostatně to těhoteství bych si chtěla zažít nejen kvůi dítěti..
- Citovat
- Upravit
20.3.17 08:12
@Conulka Na dalsi pokus IVF setrime. Stejne nejde jit hned brzo po neuspechu. Adopci, NM apod. resit nechceme.. chteli bysme vlastni mimco, pokud to nepujde.. tak to nepujde. Jen je to tezke.. ja se s tim jednou vyrovnam, co take jineho. Ale nechci prijit o kamaradky, chtela bych se dostat z toho, ze je nezvladam videt. Asi si je zkusim „davkovat“… nebudu chodit na velke akce, ale budu je navstevovat pekne jednu po druhe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.17 08:15
@Piškotka Gratuluji k uspesnemu boji Je super neco takoveho cist.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.3.17 08:21
@Anonymní píše:
Tak me je 35, prvni tehotenstvi jsem potratila v prvnim trimestru, ted jsem podruhe tehotna a plod ma pravdepodobne Dawnuv syndrom, jeste jdu na dalsi testy pro potvrzeni. Sice muzu otehotnet, ale prochazim timhle peklem. Asi mit dite mi neni souzeno, proto po vyreseni tehle hrozne situace se budu zrejme soustredit ve svem zivote na neco jineho. Mozna ti take neni souzeno mit dite. Ne kazdy ho ma asi mit.
Moc me mrzi, cim si prochazis. To musi byt mnohem horsi, nez co prozivam ja. Ale jeste neves hlavu, treba testy dopadnou dobre!!
A mozna mi to neni souzeno.. taky me to uz napadlo. Osud no.. pekna mrcha! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Lze zlepšit kvalitu spermií životním stylem
- 04.05.26
- Anonymní
IVF při polycystických vaječnících (PCOS)
- 07.04.26
- Anonymní
Opakované biochemické těhotenství rada na...
- 01.04.26
- Anonymní
Opakované selhání implantace
- 09.04.26
- Kamca82
