Poradna pro neplodnost, reprodukční medicínu a genetiku
MUDr. Kateřina Veselá Ph.D.
@pe-terka píše:
též se připojuji! Chovatelé koček by se na svém webu měli jednoznečně dozvědět, jak jsou omezení a trapní a že furt melou jenom o kočkáchA nedejbůh, když jich mají víc jak dvě!!! To už naprosto není možné zajistit jim rozumný životní standard, top žrádlo, vonné stelivo (když už ta ho vna tak smrdí
) a každé vlastní pelech
A zajistit jim nějaké to cestovní povyražení
Závěr příspěvku by bylo dobré okořenit informací o prospěšnosti análního sexu, aby těm omezencům došlo, vo čom je život
A nejenom chovatelé koček, ale třeba i ti kteří jsou dlouhodobě spokojeni v manželství, a jsou si věrni. To je jako hadr na býka. ![]()
@nostress píše:
A nejenom chovatelé koček, ale třeba i ti kteří jsou dlouhodobě spokojeni v manželství, a jsou si věrni.To je jako hadr na býka.
takle varianta je naprosto vyloučená! Ženské jsou naivní, nedoceněné a důvěřivé! Musí se jim vysvělit, že chlap jim na 100% zahejbá ![]()
@pe-terka píše:
též se připojuji! Chovatelé koček by se na svém webu měli jednoznečně dozvědět, jak jsou omezení a trapní a že furt melou jenom o kočkáchA nedejbůh, když jich mají víc jak dvě!!! To už naprosto není možné zajistit jim rozumný životní standard, top žrádlo, vonné stelivo (když už ta ho vna tak smrdí
) a každé vlastní pelech
A zajistit jim nějaké to cestovní povyražení
Závěr příspěvku by bylo dobré okořenit informací o prospěšnosti análního sexu, aby těm omezencům došlo, vo čom je život
@Katy 7 píše:čáááu, konečně se ukážeš na veřejnosti![]()
![]()
![]()
pěkný příměr
@pe-terka píše:
Pro mě je tvůj pohled na věc dobrá zpětná vazba, zbavuje mě některých iluzíA taky budu vědět, na co si nejvíc dávat pozor! Protože velká rodina (ok, střední
![]()
) je fajn, jen pokud se v ní děti cítí dobře
Náš počet dětí je pro nás hraniční, abychom to zvládli a nebylo to na úkor dětí
Myslím, že je důležité, aby tvoji rodiče došli k určité sebereflexiV tom, že i když vás s láskou přivedli 12 na svět, nebyl jejich výchovný a organizační přístup optimální
Někdy stačí i přiznat vlastní chybu, i to je pro vztahy očistné
Držím pěsti, at se z toho dostanešKolik ti je, kolem dvacítky?
U nás je to opravdu složité, když přijedeme na návštěvu, panuje u nás takové zvláštní napětí, bavíme se o nepodstatných věcech
Přičti k té dvacítce ještě 11 let ![]()
@pe-terka píše: čáááu, konečně se ukážeš na veřejnosti![]()
Já vím, jsem hříšník - hned to napravím
Ahooj
Stíhám většinou jen číst.
Se polepším ![]()
@belladonna píše:
@monty.python Já se taky zeptám, jestli ti to nevadí. Jaké máte vztahy se sourozenci? A jaký máš vztah s otcem, když s matkou to není dobré? Taky tvé rodiče nechápu, muselo to přeci být šílené i pro ně, udělat si po 7. dítěti ještě dalších 5. Vlastně já znám muže, 50 let už, je z 11ti dětí. Rodiče už nežijí, na dětství nevzpomíná až tak rád, taky si pamatuje, že měl plno povinností, drezuru. S některými sourozenci si sedne a jsou kamarádi, některé roky neviděl.
Vůbec nevadí
S otcem nemám vztah žádný, ani si ho pořádně z dětství nevybavuji, byl pořád v práci, nebo doma odpočíval a nesměl se rušit. Myslím, že by ani nedokázal vyjmenovat, jak jdeme po sobě, o narozeninách ani nemluvě
S nejstarší sestrou máme výborný vztah, velmi dobrý mám ještě s nejstarším bratrem, který je o rok mladší a potom ještě se sestrou, co je po něm, my první 4 sourozenci si řekneme všechno a máme k sobě nejblíž. Potom je to už horší, 3 nejmladší jsou ještě u rodičů, takže je vídám jen během návštěv, o těch ostatních vím, ale nemáme k sobě tak blízko, dvojčata jsou v hodně úzkém kontaktu spolu, ale s nikým dalším moc ne. Kdyby měla mluvit za sebe, tak po dvojčatech měli rodiče skončit, to nás bylo 6 dětí, to bylo celkem ještě únosné, ale potom už ne ![]()
@monty.python píše:
U nás je to opravdu složité, když přijedeme na návštěvu, panuje u nás takové zvláštní napětí, bavíme se o nepodstatných věcechPřičti k té dvacítce ještě 11 let
to bude asi právě těmi nedořešenými problémy
Chyby děláme všichni a všichni jsme nedokonalí! Ale je dobré být otevřený rozumné a konstruktivní kritice
Nám třeba děcka otevřeně říkají, že se mají navzájem rádi, ale že další sourozenec už není nutný
! A já to naprosto beru, mají právo svůj názor říct
Navíc vím, že už bych překrčovala své kapacity, což je zásadní ![]()
Tvoje mamka měla své důvody, proč váš bylo 12, asi se bála změny a vyhovoval jí zajetý stereotyp
Ale že to bylo na úkor vás, vašich zájmů a potřeb, to by si přiznat měla
Že přešvihla své možnosti a hdila to na vás
A vůbec to neznamená, že by své děti neměla ráda ![]()
@Anonymní píše:
@monty.python mohla bych se jen zeptat, jak všechny ty těhotenství maminka zvládla? Vždyť pro tělo je to strašná zátěž.
Já mám zatím dvě děti věkově blízko u sebe a po druhém porodu mi už přišli na osteoporózu, špatné jaterní testy a podobně. Teď čekám třetí a poslední, protože i kdybychom chtěli více dětí, tak se obávám, jak bych z toho vyšla já.
No některá těhotenství vyloženě proležela celá, takže jsme ji museli obsluhovat a bylo všechno na nás, jak píši o příspěvek výš, tak po dvojčatech už proležela vesměs všechna těhotenství, měla je riziková a to bylo pro nás velmi náročné. Nejmladší se narodil předčasně, protože ji praskla? děloha (to nevím přesně) a museli ji potom operativně odstranit, proto už další děti nemá, jinak by asi rodila dál ![]()
@kadlina píše:
A jak funguje tvoje matka teď? Chápu správně, že většina dětí odrostla a odešla? Jestli si nepořídila tolik dětí, aby byla neustále hájená a měla dostatek pracovní síly v domácnosti.Také se mohla bát chodit do práce. Znám podobný případ. Ta si to tedy rozvrhla do více let, takže má dětí míň, ale když už další dítě něbylo, tak pořád fňukala, jak je jí blbě, jak nic nemůže, běhala po doktorech, kteří nikdy nic nenašli. Takto to doklepala do důchodu a najednou byla zdravá jako rybička a dokonce pak i na brigádu nastoupila
To, co píšeš je strašné a smutné
Na druhou stranu zkus přemýšlet nad tím, že sice píšeš, že si vychovala 9 dětí, ale asi to nebyla výchova v pravém slova smyslu, spíš obstarání potřeb. Tvoje dítě bude o něčem úplně jiném a bude potřebovat, ale i ti dá hromadu lásky
Určitě si nemyslím, že je nutnost mít dítě, naopak, když se žena na něj necítí, tak oceňuji, že si to přizná a nepořídí si citového mrzáčka. To bylo takové malé zamyšlení, abys jednou nezůstala sama a nelitovala třeba
![]()
Teď je v invalidním důchodu
Ještě jsou doma 3 nejmladší sourozenci, ale ti už taky brzo odejdou. Nevím, co ji k tomu vedlo, ptala jsem se sebe mockrát, mám víc verzí, mohla mít třeba nějakou závislost na těhotenství a kojení, jestli je to možné, nebo měla neustálé nutkání, aby na ní byl někdo závislý a ona se mu mohla obětovat?
Chodím k psychoterapeutovi, potřebuji si v sobě urovnat moc myšlenek, pocitů a emocí, tak snad se jednou najdu ![]()
@monty.python píše:
No některá těhotenství vyloženě proležela celá, takže jsme ji museli obsluhovat a bylo všechno na nás,jak píši o příspěvek výš, tak po dvojčatech už proležela vesměs všechna těhotenství, měla je riziková a to bylo pro nás velmi náročné. Nejmladší se narodil předčasně, protože ji praskla? děloha (to nevím přesně)a museli ji potom operativně odstranit, proto už další děti nemá, jinak by asi rodila dál
Ta to je síla
Praskla děloha? Jak je to možné? Nebyla dvojčata císařem?
@Modesta píše:
Když už se ta diskuse posunula - četla jsem knihu od pana doktora Koukolíka a ten psal, že maximální dobrý počet dětí je 5. Při tomto počtu mohou rodiče (hlavně matka, pokud je doma) věnovat dětem dostatek času a péče a nedělat si z nich sluhy.Při vyšším počtu už vzniká riziko výskytu deprivantů, čímž nechci říct, že monty.python (nebo někdo z jejích sourozenců) je, jen už to, že nikdo z těch starších dětí děti nemá a nechce o něčem svědčí.
Mmch myslela jsem to tak, že děti jsou rychle po sobě. Když je třeba po tom třetím, čtvrtém delší věkový rozdíl a starší děti jsou už samostatné, tak tam je to něco jiného.
Ale to my jsme, nestydím se za to, snažím se s tím pracovat a nejenom já ![]()
Jak jsem psala, pro nás děti bylo únosné, když nás bylo 6, protože jako páté se narodila dvojčata, takže 5 nás nikdy nebylo, tak nedokáži posoudit, jaké by to bylo. Sedmé dítě už bylo moc a najednou jsme nebyli rodina, ale tlupa, takhle to vnímáme my starší ![]()
@pe-terka píše:
Ta to je síla![]()
Praskla děloha? Jak je to možné? Nebyla dvojčata císařem?
Ano, dvojčata byla císařem, ale tak asi jí děloha nepraskla (proto ten otazník tam
), ale něco se jí stalo a nejmladší musel předčasně ven a dělohu jí vzali.
@monty.python píše:
Teď je v invalidním důchoduJeště jsou doma 3 nejmladší sourozenci, ale ti už taky brzo odejdou. Nevím, co ji k tomu vedlo, ptala jsem se sebe mockrát, mám víc verzí, mohla mít třeba nějakou závislost na těhotenství a kojení, jestli je to možné, nebo měla neustálé nutkání, aby na ní byl někdo závislý a ona se mu mohla obětovat?
Chodím k psychoterapeutovi, potřebuji si v sobě urovnat moc myšlenek, pocitů a emocí, tak snad se jednou najdu
Ty jsi se mámy nikdy nezeptala přímo? Myslím na důvod, proč měla tolik dětí.
Jinak myslím, že to není tak o počtu dětí, jako spíš o samotném přístupu, který k tomu tvá máma měla. Máme sousedy, co mají dětí 5 a jejich holčička se od svých 6 let stará o svou mladší sestru, od chvíle, co chodí. Nebo jiná má dvě a starší měla mladšího v pokoji. Musela ho krmit, přebalovat, vozit v kočárku, jak kdyby to dítě bylo její.
atd.
@pe-terka píše:
to bude asi právě těmi nedořešenými problémyChyby děláme všichni a všichni jsme nedokonalí! Ale je dobré být otevřený rozumné a konstruktivní kritice
Nám třeba děcka otevřeně říkají, že se mají navzájem rádi, ale že další sourozenec už není nutný
! A já to naprosto beru, mají právo svůj názor říct
Navíc vím, že už bych překrčovala své kapacity, což je zásadní
Tvoje mamka měla své důvody, proč váš bylo 12, asi se bála změny a vyhovoval jí zajetý stereotypAle že to bylo na úkor vás, vašich zájmů a potřeb, to by si přiznat měla
Že přešvihla své možnosti a hdila to na vás
A vůbec to neznamená, že by své děti neměla ráda
Několikrát jsem se o tom snažila začít mluvit a nejenom já, ale vždy je to stejné, vynadá nám do nevděčníků a máme být rádi, že nám dali život a vychovali nás. Občas přihodí citové vydírání, kdy ukáže na některého mladšího sourozence se slovy, to bys chtěl/a, aby nežil/a? Co na to říct? ![]()
Po sedmém dítěti jsme si mysleli, že skončí, protože to bylo evidentně nad její a i naše síly, když nám oznamovali očekávání dalšího-osmého dítěte, tak nejstarší sestra poznamenala: „doufám, že je to konečné číslo a další sourozenci už nebudou“, no přiletěla jí taková facka, až upadla na zem a máma na ni zařvala, že dítě je dar ![]()