Nepociťuju lásku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
moniska b1 píše:
Jsem rada že jsem nasla tyto odpovedi.Moje nelaska k memu malemu řvounovi me az lekala a rikala jsem si ze nejsem normalni.Vzdyt jsem to mimi tak moc chtela tak kde je ta laska co o ni vsichni mluvi
.Je dobre vedet ze jsem normalni.Holky diky
Jsi úplně normální 
Mateřská láska je to, co matka cítí, když všechny její děti spí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Emilie píše:moniska b1 píše:Jsi úplně normální
Jsem rada že jsem nasla tyto odpovedi.Moje nelaska k memu malemu řvounovi me az lekala a rikala jsem si ze nejsem normalni
Mateřská láska je to, co matka cítí, když všechny její děti spí!
moc hezký,souhlasím 
i já to cítím,když malej spí,říkám si,jak je krásnej,ale jak je vzhůzu,a zlobí,a vzteká se,tak sem kolikrát taky vzteky bez sebe 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jsem ráda, že v tom nejsem sama a nejsem špatná máma..děkuju vám
- Citovat
- Upravit
momi33 píše:Emilie píše:moc hezký,souhlasímmoniska b1 píše:Jsi úplně normální
Jsem rada že jsem nasla tyto odpovedi.Moje nelaska k memu malemu řvounovi me az lekala a rikala jsem si ze nejsem normalni
Mateřská láska je to, co matka cítí, když všechny její děti spí!
i já to cítím,když malej spí,říkám si,jak je krásnej,ale jak je vzhůzu,a zlobí,a vzteká se,tak sem kolikrát taky vzteky bez sebe
ja byhc ho umucila, kdyz spinka 
je tak krasnej a sladkej a spokojenej … ale kdyz zlobi a utika mi pri prebalovani, nebo 10× vleze na vanu i kdyz z ni 2× spadl…Aaaaaa, to penim 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ahoj nic si s toho nedelej,ja taky mela slusne rozboureny hormony.u syna bylo sesti nedeli hrozny to je clovek jak chodici mlykarna a to byl moc hodnej,ted u dcery sem se na to pripravovala uz od chvile co sem zjistila ze sem tehotna a uz to bylo lepsi a ani ona nebyla nejak moc urvana. ja strasne moc obdivuju vsechny co maji takovy ubreceny deti a jeste se s toho nezblaznily. a za svoje myslenky uz se vubec nestyd,vsechny radoby kamaradky kdyz se jim narodi mimco,tak budou tvrdit jak je to bajecny a skvely,ale kdyz se bavim s opravdovejma kamaradkama tak si prizname,ze mit uplne prtavy mimi,zase tak bajecna vec neni,ale nastesti s toho vyrostou a pak uz je to parada 
a jen mimo tema,vsude tady ctu,ze maminky po porodu zazivaji pocit naprosteho stesti,ale ja se priznam,za sem ty deti ani moc nevnimala v prvni chvilce,a radost sem mela jen s toho,ze uz je ta hrozna bolest pryc . A urcite se za to nestydim.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ahojky holky,toto téma mi dnes spadlo, jako z nebe.Mám dvě dcery, starší 4,5roku, je od narození náročné, hyperaktivní dítě. Každý, kdo ji zná mi říkal, že druhé bude jistě zlaté, že není možné mít dvě „zlobivé“ děti. Já bláhová toužila po dalším miminku a naše druhá (1ROK)je ještě mnohem horší.Celé těhotenství mi bylo fakt hodně špatně, do porodu jsem přibrala celá 4 kila. Od prvního dne měla malá hrozné bolení bříška a my vyzkoušeli všechny kapky a masti a bůh ví co ještě, ale nic nepomohlo. Ještě teď má někdy v noci prdíky a budí jí to.Ale ona je uplakané miminko i když žádné bolení nemá. Nevím, jestli jsme ji rozchovali, když oprandu trpěla, ale ona pořvává celé dny, pořád mi visí na nohách( zatím nechodí, ale po čtyřech je to motorová myš)a skoro každou noc se vzbudí a je třeba 1-2hodiny vzhůru.Jsem vyčerpaná a psychycky na dně. Včera už jsem propadla depresi. Ještě když mi manžel pořád tvrdí, že jsem si obě tak vychovala. Ale já jsem ta, která je chovala vždycky nejmíň, protože mám na starosti domácnost(dům, ne byt v tom je dost velký rozdíl). Starší mě vůbec neposlouchá, nebo spíš nikoho a mladší je opravdu malá příšerka. Obě miluju,hodně dlouho jsem na ně čekala, ale mám chvilky, že bych se nejraději zbalila a odjela a už nikdy nepřijela. Máme opravenou polovinu domu u tchýně, která mě nikdy moc nepřijala. Nemám si s kým popovídat, protože tady nikoho nemám, ani nemůžu. Moc nikam nechodím, protože se starší to nejde a mladší se nic nelíbí, ani jezdit v kočáře. Už jsem opravdu zoufalá. Taky každý říká, že musím vydržet, že to přejde, ale kdy? Zažívám špatné období už skoro pět let(i první těhotenství nebyl žádný med, nejdřív nevolnosti, potom zkracování děložního čípku…)s malými světlými chvilkami. Jsem protivná sama sobě a nemám se komu vykecat. Jsem už jednou rozvedená a mám strach, že se blížím k dalšímu rozvodu, což bych opravdu nechtěla.Můžete mě, prosím nějak povzbudit?Omlouvám se za anonymitu, ale nechtěla bych, aby to někdo z rodiny našel, je nás tu víc.
- Citovat
- Upravit
Anonymní píše:
ahojky holky,toto téma mi dnes spadlo, jako z nebe.Mám dvě dcery, starší 4,5roku, je od narození náročné, hyperaktivní dítě. Každý, kdo ji zná mi říkal, že druhé bude jistě zlaté, že není možné mít dvě „zlobivé“ děti. Já bláhová toužila po dalším miminku a naše druhá (1ROK)je ještě mnohem horší.Celé těhotenství mi bylo fakt hodně špatně, do porodu jsem přibrala celá 4 kila. Od prvního dne měla malá hrozné bolení bříška a my vyzkoušeli všechny kapky a masti a bůh ví co ještě, ale nic nepomohlo. Ještě teď má někdy v noci prdíky a budí jí to.Ale ona je uplakané miminko i když žádné bolení nemá. Nevím, jestli jsme ji rozchovali, když oprandu trpěla, ale ona pořvává celé dny, pořád mi visí na nohách( zatím nechodí, ale po čtyřech je to motorová myš)a skoro každou noc se vzbudí a je třeba 1-2hodiny vzhůru.Jsem vyčerpaná a psychycky na dně. Včera už jsem propadla depresi. Ještě když mi manžel pořád tvrdí, že jsem si obě tak vychovala. Ale já jsem ta, která je chovala vždycky nejmíň, protože mám na starosti domácnost(dům, ne byt v tom je dost velký rozdíl). Starší mě vůbec neposlouchá, nebo spíš nikoho a mladší je opravdu malá příšerka. Obě miluju,hodně dlouho jsem na ně čekala, ale mám chvilky, že bych se nejraději zbalila a odjela a už nikdy nepřijela. Máme opravenou polovinu domu u tchýně, která mě nikdy moc nepřijala. Nemám si s kým popovídat, protože tady nikoho nemám, ani nemůžu. Moc nikam nechodím, protože se starší to nejde a mladší se nic nelíbí, ani jezdit v kočáře. Už jsem opravdu zoufalá. Taky každý říká, že musím vydržet, že to přejde, ale kdy? Zažívám špatné období už skoro pět let(i první těhotenství nebyl žádný med, nejdřív nevolnosti, potom zkracování děložního čípku…)s malými světlými chvilkami. Jsem protivná sama sobě a nemám se komu vykecat. Jsem už jednou rozvedená a mám strach, že se blížím k dalšímu rozvodu, což bych opravdu nechtěla.Můžete mě, prosím nějak povzbudit?Omlouvám se za anonymitu, ale nechtěla bych, aby to někdo z rodiny našel, je nás tu víc.
Musím ti říct z vlastní zkušenosti, že když jsem ale už fakt nemohla, nejlepší bylo hodit výhybku na nějaký plán, něco, co mně bavilo. Pravidlená jazykovka, cvičení, nebo jen tak prostě nákup. Momentálně se jeví nějaká práce, na kterou se těším jak malý dítě. No, to vždycky nedje, jak píšeš, máš malou holčičku. Ale zkus dělat třeba doma něco, co by ti přineso radost.. Já, když to jen šlo, tak jsem třeba pletla, šila - mám prostě tyhle techniky (i malování na trika a jiné) ráda. Člověk má pak v ruce nějaký hmatatelný výsledek své práce, což v případě věčné snahy o uklizenou a navařenou domácnost rpostě nelze … A jestli to není zrovna tvé hobby, zkus s holkama nakoupit barvičky a pomalovávat kolíčky na prádlo, zavařovací sklenice … nejde o výsledek (no, taky trochu). Jde o ten proces tvoření.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
já právě miluju pletení a taky pletu každou volnou chvilku, jenomže těch je tak strašně málo, že nějakou věcičku pletu třeba měsíce, což dřív jsem po večerech upletla svetr na manžela, jak já říkám oponu do divadla za necelé tři týdny. Z holkama to nejde a večer na to mám tak slabou hodinku, protože malá usíná kolem deváté a já když jdu spát po desáté a chvilku trvá, než usnu, za chvilku je malá vzhůru na krmení a pak ještě jednou. Dneska byla zrovna od čtvrt na tři 1,5 hodiny vzhůru. Nevím, proč to dělá a co vlastně chce. Prostě dělá binec, pořvává. Mám ji u sebe v posteli, kdybych ji dala do postýlky má hysterák a s náma spí i starší dcera, protože opravujeme kvůli vlhkosti pokoj. Do nedávna spávali s manželem tam, tak mi to tak nevadilo, že řve, protože se aspoň oni dva vyspali.Ale já už jsem se pořádně nevyspala hodně dlouho, to se na mých nervech taky podepisuje. Navíc letos není žádné léto a já ho miluju, chybí mi sluníčko, pořád prší. Každý rok mám na podzim deprese a teď je podzim celý rok.
- Citovat
- Upravit
Ahoj Anonymní.Zkus kapičky BabyCalm,občas položit na bříško na sebe,jemnou masáž bříška ve směru hodinových ručiček,cvičit s nožičkami (jako na kole),ev. rektální rourku.Mám 5 týdení holčičku, která sice neřve v kuse, ale koliky ji trápí a to vždycky vypadá že se vzteká,ale to bojuje s plyny.Kojíš?Třeba nemáš dost mléka a malej má hlad.Ale to bys asi poznala.Zavinovačka pomáhá.Drž se.Začátky jsou těžký a i já se přistihnu,že jsem na malou naštvaná, ale to je jen únava a vyčerpání.Přeju hodně síly.P
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ahoj.Tak ja jsem měla asi do 2 let syna takove ty sny ,že se mi to zda ,že jsme pořad sami a řykala jsem si kdyby to tak šlo vratit.Prostě ted vim,že se musim vyspat a pokud ne tak jsem na odstřel.Za par tydnu rodim a mam strach ,že to druhe budu mit ratši,že mi 3letej syn bude tak nějak na obtiž.Nechci aby to tak bylo.Tak doufam,že budu trochu ta mrcha co zapoji tatu a všechny kolem aby mi pomohli z mimi a ja mohla byt i stim staršim.Začatky jsou asi hrozny jak pro nas tak i pro ty drobky.
- Citovat
- Upravit
Anonymní, tu starší máš ve školce? Nemůžeš jít spát odpoledne s malou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
PavlaaAmálka píše:
Ahoj Anonymní.Zkus kapičky BabyCalm,občas položit na bříško na sebe,jemnou masáž bříška ve směru hodinových ručiček,cvičit s nožičkami (jako na kole),ev. rektální rourku.Mám 5 týdení holčičku, která sice neřve v kuse, ale koliky ji trápí a to vždycky vypadá že se vzteká,ale to bojuje s plyny.Kojíš?Třeba nemáš dost mléka a malej má hlad.Ale to bys asi poznala.Zavinovačka pomáhá.Drž se.Začátky jsou těžký a i já se přistihnu,že jsem na malou naštvaná, ale to je jen únava a vyčerpání.Přeju hodně síly.P
Ale její holčička má 1 rok
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zakladatelko Zcela chápu tvoji bezmoc, naštvanost a zoufalství!!! Měli jsme to samé!!! Malá řvala a řvala, dlouhé hodiny, nepomáhalo vůbec nic! Nic ji prý netrápilo!
Taky jsem proseděla dlouhé hodiny s hystericky řvoucí malou v náručí, celé dny, nemytá, nečesaná, k obědu chleba, v pyžamu… v noci jsme spali 3-4 hodiny, přes den se taky občas ubrečela a tak 2-3 hodinky si schupla… ještě u prsa byl klid, jinak řev, že se třásl celej panelák!
Kdo nezažil, neuvěří!
Ty jsi výborná maminka, dokonce jedna z nejlepších, protože tohle zvládnout je opravdu heroický výkon!!! Jsi statečná a uvidíš, že prtě se ti za to jednou náramně odvděčí!!! A navíc, budeš na ledacos zvyklá a jednou tě jen tak něco neodzbrojí!
Spousta maminke, co mají tzv. hodné děti, jsou pak na prášky, když se jim začnou vztekat, popř. občas neusnou tak, jak by si rodič představoval… ty budeš nad věcí a bude to všechno jen lepší a lepší!!!
Nepomáhá třeba jezdit v kočárku? My, když už jsme mohly ven, celé dny jezdily… prvních pár týdnů ani v kočárku nespala, ale byla aspoň ticho Později i zaslapa a pak dokonce i spinkala, když se kočárek zastavil… Když se mi podařilo ho po částech dostat v paneláku na balkon, měla jsem trochu klidu a čas pro sebe 
Máš někoho, kdo ti vozil? To by jistě taky pomohlo, já teda přes týden nikoho
Přeju hodně sil a věřím, že láska brzo přijde!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Jsem rada že jsem nasla tyto odpovedi.Moje nelaska k memu malemu řvounovi me az lekala a rikala jsem si ze nejsem normalni
.Vzdyt jsem to mimi tak moc chtela tak kde je ta laska co o ni vsichni mluvi 
.Je dobre vedet ze jsem normalni.Holky diky 