Nepociťuju lásku
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Anonymní to je mi líto 
a nemá třeba koliky? Zkoušela jsi mu dát dudlík? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ono se to určitě zlepší… Náš malej taky strašně plakal a plakal, nepomáhalo nic… Je fakt, že takové myšlenky mě nenapadaly, ale chápu Tě. Nám se malej uklidnil když začal lézt.
Ono je to na palici, ještě když máš jedno dítě, na které ti nezbývá čas.
Držím palečky 
- Citovat
- Upravit
ahoj
přejde to, měla jsem s dvojčaty záhul, nedonošené děti ve dvojím vydání, byla jsem vyčerpaná. opravdu klid, přejde to
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jsi si jistá, že pláče BEZ PŘÍČINY? 
Já mám zkušenost, že miminko pláče, když má hlad, když nemůže zabrat před spaním, nebo když ho tlačí bříško.. Co rektální rourka? Zkoušelas? Třeba je to tím bříškem. Bez příčiny nevím, ale musí to být na palici, tolika křiku, to chápu na 100% tvoje pocity 
Až přestane plakat, budeš spokojená máma, neboj Zkus zapátrat po tý příčině, tohle je nějak moc… Drž se!!
- Citovat
- Upravit
Máš „náročné“ dítě. A leckterá maminka náročného dítěte propadá depresím právě z toho důvodu, že se bojí vlastních pocitů - že nezvládá. Zejména pak když ještě dostane šok, když si uvědomí, o čem přemýšlí - že náročné dítě nechce … no, kdo by si ho přál … Ale už tady je.
Chtěla jsem tě jen uklidnit, že to, co prožíváš a cítíš, je normální, není se za cos tydět. Máš toho prostě plné kecky a máš na to právo - mít toho plné kecky.
Předokládám, že je v péči pediatra, s kterým to konzultuješ. Jestli to nejsou prdíky nebo jiný problém. Ale občas prostě důvod není. Prostě občas dítě řve bezdůvodně. (Může být, že už takhle malé má potřebu zvídavosti, energie, chtělo by se už hýbat, poznávat, ale jak ještě nemůže nic, tak je z toho … značně frustrované.)
Vydrž. Dovol si občas pobrečet, třísknout s talířem, cokoli, co ten nahromaděný vztek odvede pryč. Potřebuješ sílu, neplýtvej s ní na to, aby ses utápěla ve stresu. A ještě ve směru k sobě samé a pocitu, že nejsi dost dobrá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mluvíš o mě???:-) neboj, nevím jestli to přejde…našemu jsou 3měsíce a stále je většinu dne nespokojenej a řve nebo aspoň pobrekává. Ať dělám co dělám…zvykneš si 
a nejsi špatná matka, fakt je to drsný…snažíš se co ti síly stačí a on stejně řve a řve…kdo nezažil, nepochopí a obzvlášť ne matky co mají tichý děti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Doufám, že i pokud se to brzo nezlepší, budu schopna to zvládnout. Snad se mi hormony umoudří.
Ono nejde ani o únavu jako takovou, ale ta bezmoc, když už nic nefunguje a špatné svědomí, že nemám na starší dítko tolik času. Jsem pořád napjatá, i když malej usne, protože nedokážu vypnout a uvěřit, že opravdu spí…mám žaludek jak na vodě a sotva do sebe něco dostanu…
- Citovat
- Upravit
anonymní tak tohle jsme měli doma.. Michala měla koliky bylo to katasrofální.. také jsem litovala, že mám dítě.. pomohly nám babycalm kapky a do UM mléka jsem ji dávala odměrku heřnákového čaje od HIPP… a pomáhalo to … držím palce.
Obrn se trpělivostí, ono to přejde…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
zakladatelko to jsou hormony to je normální. zažila jsem to samé, akorát že já jsem měla malou hodnou skoro nebrečela a přesto mě napadali podivné myšlenky a koukala jsem na ní a necítila jsem tu extrázy lásky a mateřství jako mě každý říkal že bude po porodu.vše přišlo postupně a později.navíc u tebe když malý pořád pláče, tohle známe každá, únava hormony udělají svoje, co vím ze svého okolí má takové stavy jednou za čas každá mamina.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tak to je mi Te fakt lito,nase mala taky casto plakala a ted je zlata,je to asi obdobim.Mela hrozna prdiky,davala jse sab simplex pred kazdym jidlem 15 kapek a uklidnilo se to.Mozna bys to mohla zkusit.Zkus taky nahrivat brisko a masirovat.Neboj,bude lip.Nemas si co vycitat,taky jsem byla na masli.Zvladnes to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kapičky Sab máme, dávám je do UM(nekojím), ale říkám si, zda není lepší podávat je lžičkou před jídlem.
Děkuju za podporu, tyhle stavy jsou jako na houpačce. U prvního jsem je měla, ale ohodně menší.
- Citovat
- Upravit
Ja jsem je davala na lzicku pred jidlem,protoze mi kolikrat cele mlicko nevypila.Taky jsem kojila chvili.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, taky jsem měla poprvé velké deprese. Malá byla strašně ukřičené détě, bylo to s ní fakt náročné, nespala, pořád visela u prsu, pořád ji bolelo bříško, řvala a řvala a řvala, nenechala se položit, uklidnila se jen v náruči… Teď mám za odměnu miminko zlaté a jsem ráda, že je to takhle a ne v opačném pořadí, protože po hodném miminku bych teď byla asi o to zoufalejší. Navíc jsem v té době na tom byla špatně fyzicky, na krku státnice, stavěli jsme dům, bydleli přechodně u našich, kde byly hádky na každodenním pořádku, prostě co šlo podělat, to se podělalo. Deprese ukázkové! K malé jsem byla vždycky hodná a nevybíjela si to na ní, ale vypěnila jsem u ostatních a hlavně svého chlapa obdivuju za obrovskou trpělivost a za to, že takovou protivnou až zlou ženskou vedle sebe snesl 
Bylo to fakt těžké, teď si užívám, že jde všechno relativně hladce. Pokud máš nějakou možnost, zkus se dítka na chviličku zbavit - my jsme hlídání neměli, chlap pořád na stavbě, ale jestli máte nějaku babičku hlídačku, manžela, kamarádku, kohokoli, tak jim děti na chviličku svěř a udělej si program pro sebe. Jdi si zaplavat, zajdi si na procházku, do kina, když není tak dlouhé hlídání možné, tak si aspoň zajdi na čtvrthodinovou procházku bez dětí - jde o to aspoň na chviličku si provětrat hlavu, být chvíli sama, přenechat aspoň na okamžik starosti někomu jinému. Poprvé jsem chtěla být supermatka - teď na to rezignuju a klidně si nechám pomoct, chci být hlavně v pohodě. On je to vlastně takový začarovaný kruh… miminko řve, protože má nějaký problém, mamina je z toho nanervy, načež mimino řve, protože cítí nervozitu z mámy… a tak pořád dokola. Určitě v tom nejsi sama, deprese jsou normální a časté a stejně jako přišly snad i brzy odejdou. Jen překonat to nejtěžší období… Přeju, ať je to co nejdřív
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Předem prosím, neodsuzujte mě…
Mám několikatýdenního chlapečka, který neustále pláče, ale opravdu neustále. Doslova řve. Podle všeho většinou nemá ani důvod. Prostě pokud neusne po jídle prokřičí do dalšího. Jsem úplně hotová a napadají mě myšlenky, že bych ho raději ani nechtěla, že chci vrátit čas, lituju toho, že ho mám..........
Je to strašné já vím, ale jsem na pokraji zoufalství.
Mám už jedno dítko, tři roky a nedokážu se mu skoro věnovat. Miminko dokáže plakat i v kočárku nebo na ruce.
Nevím co mám dělat, když náhodou spinká, nesnáším se za své myšlenky…hodně propadám depresím…už nemůžu.
Jen jsem se chtěla možná vypsat nebo slyšet, že to některá také prožíváte..........