Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@3HE Mě se tohle taky osvědčilo.
Dceři dávám na výběr - tričko červené nebo modré. Ale dávám jen na výběr z možností přijatelných i pro mě. Prostě jí dám vybrat mezi 2 trikama z dlouhým rukávem, protože v krátkém je zima. Nelíbila se jí nová bunda (mě teda taky ne, ale jiná suchá nebyla). „tobě se nelíbí? Ale podívej, ona má tady obrázek medvídka. Takový podobný je v knížce, co si čteme před spaním…Jak jí do toho navleču, když si prohlíží medvěda, tak udělám trochu kinoteatr. Jéééééé, ta ti sluší, pojď se podívat do zrcadla. Tam nad ní znovu žasnu, ukazuju, že má ještě kapsy, jééééé a tady je další kapsa. A najdeš taky kapsu“. Teď se zas pro změnu vždy žene po téhle bundě.
Nechce si čistit se mnou zuby (protože tatínek to fláká
). Takže otázka nezní jestli si půjdeme čistit zuby, ale oznámím a zeptám se, zda si dojde do koupelny sama nebo chce odnést. Jak ale vyčistit zuby bez řevu, na to jsem ještě nepřišla ![]()
A vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. V klidu hlavně. Já jsem dceru kdysi parkrát plácla a taky jsem dost zvyšovala hlas. Takže výsledek byl, že se k tomu stala imunní. Hodila jsem se do klidu, dýchám zhluboka a vysvětluju, mluvím, ukazuju, furt dokola. Momentálně máme období, že stačí, abych si dala ruce v bok a tvářila se jak bohyně pomsty. A dcera funguje.
Taky jí říkám, že se zlobím, protože dělá… i přes to, že jsem jí právě řekla, aby to nedělala. A taky že se zlobit nechci, že jí mám moc ráda a tak jí prosím, aby to nedělala. A funguje. Jestli je to výchovné nevím, ale tohle používám, když už není zbytí.
Já myslím, že klid, vysvětlování a pevný hranice jsou základ.
PS: uplácím, ale pouze za nočník, když nejsou mokrý kalhoty a je mokro v něm. Za vykonání potřeby je piškot. Jinak jsem to nedokázala, ale dcera se začala hrozně opruzovat a musely jsme jí co nejrychleji zbavit pleny, protože mazání nezabíralo. Též nevím, zda je to výchovné, ale lepší než jí mazat kortikoidovou mastí, kterou nám hrozili, to je určitě.
@loja já myslím, že jsi v pohodě
bohyně pomsty je dobrá… to taky u nás funguje ![]()
Dítě by mělo cítit lásku bez podmínek - mám tě ráda a nelíbí se mi, že děláš tohle a tohle.. v pohodě, dítě by mělo znát i naše pocity… zlobím se - ale tohohle s mírou a opatrně…
uplácení za nočník je asi jediné uplácení, které taky uznávám ![]()
Zrovna s hračkama říkám, že když se k nim nechce hezky chovat a uklidit je, že je dáme jiným dětem, kteří si s nimi budou hezky hrát… Jinak období vzdoru je supr věc, no…:)
Ja dnes sedela 20 minut na zemi prd stojanem s letaky, ktete dcera vyhazela a pdmitsla posbirat. Vymysleli jsne alternativy, jak teda to pozbira, ale odmitala pristoupit na cokoli, jen lezela na zemi a NE! NE! NE! Nakonec jsme se dohodli, ze udelam hromadky, do ctverecku a ona si vzdycky jednu hromadku vybere a tu uklidi ji. Jak uklidila jednu, zbytek jsem sebrala ja, protoze jsem videla, ze to v ty nalade neda. Ale odejit bez toho aniz by to uklidila by bylo nevyvhovne a zas by byla blbost trvat na tom, az uklidi vsechno, podle me, protoze byla fakt v nalade „prdeli vzhuru“ ![]()
Dobrý den, také bych se ráda zapojila do diskuze. Dítě dva roky přesně. Mám podobný problém jako želvička 28, u oblékání se také honíme, ale není to nějaké drama, občas skončíme plácnutím. Dítě neposlouchá, zhruba to, co popisovala želvička. Problém máme hlavně s odpoledním uspáváním. Než ji dostanu do postýlky, aby tam vydržela a nevylézala, cca hodina, zkouším domlouvat, těšit se na odpolední program, vysvětluji, přesvědčuji, prosím, odvádím pozornost. Následně vyhrožuji, někdy opět končíme výpraskem. nezabírá to, ani to. Podotýkám, že zrušit spaní jsem také zkoušela, výsledek je, že o půl čtvrté usne ve stoje. Situace u nás je ovšem pestřejší o to, že mám k tomu ještě 5-ti měsíční dvojčata. Jak uspat starší dítě, když další dvě pláčou, ev. vyžadují pozornost, jsem dosud nezjistila a budu ráda za radu. Vždy jsem byla pro „domlouvací“ výchovu. Do roku a půl jsme se domluvili na všem, fungovalo dobře, nyní ovšem nemám na diskuze čas, prostě potřebuji, aby přestala lézt - někam - hned, nechala se obléci, kdy potřebuji, mladší děti nebudila lezením na jejich postýlku apod. Domluvy typu: „miminka to ruší, nebuď je, nebudeme si moci hrát“, apod. ani po opakování x-krát nezabírají… ![]()
Začala jsem trestat fyzicky, počítat do tří, něco se zlepšilo, ale ne výrazně. Nápady beru ![]()
@viverida Tak placnutí se nic neřeší. A oividně ta starší chce pozornost, protože máte dvojčata. Rozhodně už bych jí nenutila spát možná ve chvíli, kdy dvojčata spí jinak pokud začne být unavená ve 4 neni problém aby spala od 4 a v 5 jí vzbudit. A pak třeba muže jít spát v 9.A jenom ti řeknu, že bez věčného vysvětlování to prostě nefunguje. Dvojčata mužeš dát spát někam do vedlejší místnosti. Fyzické tresty jenom v dítěti vzbudí strach, ale nepochopí duvod to nedělat. Hlavně děti to spíš často dělají jako provakaci rodiču a zkouší kam až mužou dojít. Pokud se jim pořád vysvětluje a řiká ne. V nejhoršim fyzicky zabraní v tom, co chtějí dělat časem to dítě pochopí a přestane
@annaei děkuji za odpověď, vyžadování pozornosti chápu, a i občas jasně vidím, snažím se udržet chod domácnosti, a ve volnu se věnuji hlavně jí. Dospěla jsem teď k tomu, že ji dávám spát, až když řekne, že chce jít spát - a poté jsou ty scény, co jsem popisovala, unavená je určitě. Dvojčata spí zatím různě, ale čas, kdy spí starší, je jediný, kdy mám čas jen na ně. A nespí většinou obě, střídají se, pořád mám vzhůru minimálně dvě děti. ![]()
@viverida Tak mě syn od dvou let nespí přesto, že je večer vyřízený a pak už kor neusne
@viverida z tvého příspěvku mě napadá jediné - starší žárlí a proto zlobí - vynucuje pozornost. Fyzické tresty nejsou na místě - to dítě žárlí, chybí mu maminčina náruč a za to dostane na zadek… ![]()
Vím, že je to těžké… péče o dvojčata je náročná… nám ale pomohlo na žárlivost a neposlouchání to, že jsem si s dcerou jednou denně cíleně bez přerušení min.20minut hrála - maminka JEN A JEN PRO NI! Dvojčátka ať pohlídá tatínek ![]()
@viverida a také si myslím, že není dobré příliš vysvětlovat souvislost, že když nebudeš spinkat, vzbudíš miminka a nebudeme si pak moci hrát a podobné variace - dítě ve 2 letech takové souvislosti není schopné pochopit do té míry, aby dovedlo reagovat… navíc tím ukazuješ na potřeby dvojčátek, ne na potřeby starší dcery - to ji nutně musí vést k žárlení…
řekla bych - musíš spinkat, protože jsi unavená - máš unvená očička… těším se, až budou zase vyspinkaná… atd. pokud ale neusne, tak asi proto, že se jí nechce spát, ne? mě dcera kolem 2let také přestala spát, ale musela si aspoň lehnout… vydržela v posteli cca 15minut, pak putovala na gauč do obýváku, kde se dívala hodinu na krtečka ![]()
Večer šla v 19hod. Ale když ti dcera nevydrží do večera, tak jedině dát ji třeba v 15hodin… a za hodinku vzbudit…
@3HE díky za odpověď
praxe je někdy drsná
je to prima mít těch dětí víc, ale když jedu od půl sedmé ráno do půl desáté večer bez minuty pro sebe, kdy i na záchod mám doprovod…, v noci vstávám 6×, ale to asi znáte
zkusila jsem uspávat dnes později, tak za chvíli půjdu vzbudit, uvidíme, jak tohle bude fungovat. hezký den
Tak jsem jenom čekala, jestli se tu vyskytne někdo, kdo bude přesně reagovat, že tělesné tresty ne…:) A vyskytl:) Ne že bych své dítě mlátila hlava nehlava, ale myslím, že občas je jedna výchovná na zadek je lepší, než půl hodiny vysvětlování… Mě malá taky většinou nespí… Ale je fakt, že do osmi krásně vydrží… Je to takové období, kdy se už spát nechce, ale ještě to nevydrží, no…
Prosím vás, berte to trochu s nadhledem. Moje dítě si jednu dobu uklízelo po sobě pěkně, teď zase neuklízí skoro vůbec, hroutit se z toho nebudu. V pátek jsme byli na plavání a když ostatní děti odešly, krásně uklidil celou hernu a dal všechny hračky na svá správná místa. Instruktorky ho moc pochválily a on sám sobě taky zatleskal.
Tak se holt občas někde vzteká, co má být? Je to malé dítě. Já jedu pořád stejně, ať ječí nebo ne. Máme se jít oblíct, tak se jdeme oblíct. Když řičí a kope, holt ho chytnu pevněji a obleču ho stejně. Nějaký nahánění po bytě neexistuje, jednou ho vyzvu a když nejde, prostě ho vezmu a obleču ho i přes řev. Stejně se za chvíli uklidní, když pak už jsme venku a tam ho něco zaujme.
Učím ho prosit a děkovat, moc mu to nejde, ale co, v tý hlavičce se mu to ukládá a jednoho dne to vyjde ven. Navíc klíčový je vzor, pokud táta na mámu štěká, tak máma asi těžko bude syna učit, že na ostatní má být slušný, prosit a děkovat. Dítě všechno odkouká z okolí.