Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj.
Mám 4. měsíční dítě, dětská lékařka (od které jsme právě odešli z nedostatku podávaných informacích) nás poslala na neurologii z důvodu, že nedrží hlavu a nepase..V tom čase, než jsme na neurologii odjeli, už se to naučil..V ten den jsme byli i na ortopedii (už toho měl chudák dost a to jsme na té neurologii ještě čekali přez půl hodiny..U doktorů vždy hrozně pláče..No a doktorka po krátkém vyšetření, které skoro celé proplakal vyřkla diagnóźu - Vojtovu metodu..a to jen pro to, že se při pasení nakláněl o trochu více na jednu stranu,než na druhou (což doma nedělá, doma pase ukázkově) .. přijde mi, že po takové chvilce je taková podle mě celkem drastická metoda nějak moc.. Neřeknu, kdyby byl nějak postižený, nebo nemohl hýbat s nožičkou, ale když je jinak úplně zdráv?Těmto dětem to jistě pomůže a je jim to prospěšné.. Já vím, nejsem doktor, abych to posoudila, ale nepřehání to ti doktoři trochu?? Dětská mi říká : neklincejte s ním, bude mít mikrokrvácení do mozku a to jsem s ním jenom trochu houpala, protože hrozně plakal! V kočárku to snad neskáče? Kor teď na tom ledu, nebo v autě?? Cvičily naše maminky vojtovu metodu? Já jsem taky nebyla nějaký rychlík, a teď jsem úplně v pořádku! Nebo to nošení až teď mi neuroložka řekla, že ho nosím špatně, že ho mám nosit zády k sobě, držet za stehýnka a hlavičku mít na straně ramena..Vždy se tak děti nosily, a je nám snad něco???
Mám pocit, že si takhle akorád dohazují kšefty neurolog - rehabilitační sestra.. Chtěla bych slyšet ještě názor jiného neurologa, když to bude opravdu potřeba, samozřejmě pro jeho dobro udělám vše, ale zbytečně ho mučit..
Co si o tom všem myslíte??
Asi přehání,podle toho jak popisuješ.Bylo by dobré,aby Tvého syna viděl ještě jiný neurolog.Až budeš znát jeho názor můžeš sama posoudit co dál.
Každopádně bych to ,ale nenechala být a s dalšími lékaři řešila.
qvilli … no, co se týká vyšetření na neurologii, tak nedokážu posoudit, jestli to ta Mudr. přehání nebo ne … pro svůj klid si zajdi ještě na posouzení k jinému doktorovi
.
Víš, já Ti rozumím. Chápu , že jak jsi uslyšela slovo Vojtovka, tak jsi si hned řekla, že Tvoje dítě přece není postižené, tak na co.
A víš, proč Ti rozumím? Protože já s malou taky nechtěla cvičit Vojtovku - a to jsme byly na konzultaci natajno u rehab. sestry (což jsem si právě řekla, že ta to přehání) - no a , koukni na metřík ..moje Míša ještě ani nestojí a teď se snažíme dohnat stejně staré děti a „tabulkový“ vývoj, opravujeme špatné návyky - viz lození po třech a pod.
Co já bych dneska dala za to, kdyby do mne někdo v létě pořádně „kopnul“ až by mě dokopal k tomu cvičení.
Pokud Ti druhý doktor řekne to samé, tak tomu věř … víš, čím dřív se podchytí a dorovnává nesprávný model motoriky, tak tím dřív to budete mít za sebou a naknec na sebe ještě budeš pyšná, že jsi nic nezanedbala a udělala si to nejlepší.Jo a Vojtovka není mučení - děti to nebolí, jenom je to omezuje a nutí je to ležet jinak než samy chtějí, proto u toho pláčou .
Přeju Ti hodně trpělivosti a správné rozhodnutí.
No, já na jednu stranu taky chápu, že nechceš dítě stresovat zbytečně, ale na druhou stranu, argumentovat tím, že „za nás se to taky nedělalo“, to mi přijde nesmyslné… Dřív se nedělalo spousta věcí a většina z nás má dneska například problémy s páteří, alergie apod.
Zrovna to nošení zády k sobě (klubíčkování), co Ti doktorka poradila, je dneska už skoro pravidlo, měli by Ti to poradit v každé porodnici, protože tak miminku neničíš páteř.
Ale pokud se Ti přístup doktorky nezdá, za názor jiného neurologa opravdu nic nedáš a budeš mít klid… ![]()
Já souhlasím s tím nechat ho prohlídnout ještě od jinýho dr., jestli se ti to nezdá. Ono Vojtovku necvičí jen „postižení“, ale stačí, aby měl třeba na jedný polovině slabší svaly než na druhý, ty jako laik to nepoznáš, ale když se to nesrovná, zadělá si tím na spoustu problémů. Projevuje se to třeba zrovna s tím nakláněním hlavičky na jednu stranu při pasení.
Nevím jak jinde, ale tady u nás co je „vojtovo centrum“, tam mi to přijde, že spousta dětí zbytečně cvičí, ale třeba já tam se synem taky cvičila, narodil se s křivou páteří a se silnou hypotonií, před 30ti rokama by se nad tím mávlo rukou a kdoví jestli by vůbec začal chodit. Dneska na něm člověk nic nepozná. ![]()
Také se přikláním k tomu,že neurolog je lékař,kterému projdou rukama desítky dětí denně a už dokáže určit,co je a co není správně.Odchylky,které rodiče nevnímají mohou být špatně,naopak věci,které rodičům připadají hrozné / jako že ještě nedělá to či ono/ může být zase v širší normě.A cvičení vojtovkou je u zdravých dětí hlavně o tom,že když je nerovnováha ve svalech,tak se cvičením posílí ty svaly,které haprují.Není to o tom,zda dítě bude jednou v životě postižené,to nikoli.A že my jsme necvičili?Také naše záda jsou toho důkazem.Vždyť když se rozhlídneme kolem sebe,kolik lidí má invalidní důchod na páteř?Kolik mladých lidí je po operaci páteře?To je jako např. s korzetem-dřív se dal jen v krajních případech-a je to škoda.Dnes jsou normy přísnější,má ho více dětí,cvičí,jezdí do lázní a jistě generace těchto dětí bude se zádama na tom lépe než my.
A hlavně-dnes cvičení vojtovkou už není o tom že se cvičí tvrdě za každých podmínek-už je to o klidu,pohodě,nenechat dítko zbytečně brečet,protože cviční přes odpor nemá takové výsledky.Spíš než obíhat dalšího neurologa bych zašla s doporučením za rehabilitační sestrou a s tou se domluvila jak dál.Ona už také ví co je špatně a co nikoli a můžete si v průběhu cvičení popovídat,co napravit,v čem malého posílit,domluvit se které cviky ano a které vám nesedí.
No ja kdyz jsem videla, jak maji rehabilitacni doktor i fyzioterapeutky silene narvano, tak si myslim, ze fakt ksefty dohazivat nepotrebuji.
Ja s rafankem taky cvicim, ikdyz je krivy jen trochu. Doktorka mi rekla „bejt to moje dite, tak cvicim, je lepsi resit to tedka, nez scoliozu v deseti letech“
jak rafanek, tak tvoje mlad eurcoite bude chodit i bez vojtovky a u me je situace jina tim, ze mam jen jedno dite. je jasne, ze u ctvrteho na nejaky vojteni tezko najdes cas. tak si myslim, ze kdyz na to hodis bobek, tak se svet nezbori, preci jen jste uz velka rodina.
ale nemyslim, ze by vojtovka byla neco drastickeho
Já bych taky nechala dítě prohlédnout ještě u jiného neurologa.Tak na dálku nejde posoudit,jestli přehání nebo ne..Já si zase osobně myslím,že jen tak - pro nic by ho tam neposílala…Každé vyšetření stojí pojišťovnu peníze a lékař to musí nějak odůvodnit.Ale zase na druhou stranu,nemocnice potřebují určité - body,počet vyšetření právě k vůli grantům od pojišťoven.Zjednodušeně řečeno.
Chápu Tě,že nechceš své „zdravé“dítě zbytečně stresovat a zatěžovat.Ale jak už psaly přede mnou - Vojtova metoda je cvičení,kde se zapojují Ty správné svaly,cvičí jí i děti zdánlivě zdravé..
tak ja asi tak nejak souhlasim se zakladatelkou diskuze, nas detska poslala na rehabilitaci, kde maji vsechny miminka stejnou diagnozu (jak jsem se pozdeji dozvedela od kamaradek a znamych), takze vsechny automaticky cvici Vojtovku, jen proro ze tady na malem meste jine cviceni s detmi neni…prvni cviky jsem zvladla, mala brecela obcas, nijak hrozne, ale to co jsem zazila vcera, me uprimne vydesilo a sokovalo, rehab.sestra s ni cvicila jine cviky, ktere doma nedelame, mala celou dobu rvala jak tur, hledala me ocima, cela se klepala, pak se ji zacala drkotat brada, no kdyz sem ji videla jak tam lezi poslintana, pocurana, ubrecena, tak jsem mela sto chuti ji popadnout a poslat je tam nekam ![]()
toto je pristup o klidu? o pohode? jediny co me ted stve, ze sem to oprvavdu neudelala a nevzala ji hned pry, takze za 14dni na KO ji reknu, ze si nepreju, aby tak s malou cvicila.....mozna me odsoudite, jak jsem strasne nezodpovedna, ale toto na me bylo moc.....nejsem precitlivela matka, co malou nosi, rozmazluje, utesuje, kdyz vim, ze se vzteka, tak ji necham vyrvat, ale tady z toho sem fakt mela akorat slzy v ocich.......
jo a k te bolestivosti cviceni: neverim, ze cviceni neboli, ja Vojtovku cvicila jako asi 10ti leta a bolelo to teda pekne!
Pudloslava píše:
u me je situace jina tim, ze mam jen jedno dite. je jasne, ze u ctvrteho na nejaky vojteni tezko najdes cas. tak si myslim, ze kdyz na to hodis bobek, tak se svet nezbori, preci jen jste uz velka rodina.
Pudlo, já myslím, že zakladatelka nemá čtvrté měsíční dítě, ale čtyřměsíční
. Jinak by asi neřešila, že nepase… Ale taky mě to nejdřív zarazilo
.
Qvili, já bych se Vojtovky nebála, Ondra byl taky křivule a pořád ještě trochu je, cvičili jsme, teď už ne, protože ho nepřeperu a protože mi doktorka řekla, že takhle akční dítě se teď už posílí samo. Ale pro svůj klid si klidně zajdi ještě na jedno vyšetření, to by neměl být problém, a budeš pak klidnější.
Ahoj,
ono hodne zalezi na tvem vlastnim presvedceni. Dobra rehabka ti stejne rekne, ze pokud nejsi vnitrne presvedcena o spravnosti cviceni, tak to nema smysl. Dite vyciti, ze ti to dela velky problem, a cele to ve finale proplace i pri cviceni doma.
Argument, ze se to driv nedelalo…me je lito, ze to nase maminy neznaly, protoze uz od patnacti me dost boli za krkem. Mame tento problem geneticky dany a zdedila to i moje starsi dcera. U nas se to projevilo predilekci hlavicky na pravou stranu, na druhou ji sama neotocila. Ja asi jako dite taky ne, ale tehdy to fakt nikoho netrapilo. A tzv. noseni v klubicku ma opravdu svuj duvod a je moc fajn, ze pediatri se v teto problematice zacinaji orientovat a doporucovat spravne noseni. Co je na klasickem noseni tak spatneho? Dite ma oproti telicku hrozne velkou a tezkou hlavicku a to telicko ji musi nejak udrzet (bohuzel ale ty svaly to neumi spravnym zpusobem). Vzdyt i pred narozenim je dite v deloze schoulene do klubicka, je to pro ne prirozena poloha.
Ano, doma opravdu muze spravne past koniky. Vojta by se mel cvicit a take vsechna vysetreni by se mela delat u nahateho miminka. Bez ochrany a bezpeci obleceni, se dite chova jinak. Pokud spravne pase i nahaty (treba pred nebo po koupani), tak bych zvazovala, jestli je rehabilitace opravdu dobra volba, pokud ne, tak je rehabilitace na miste.
My jsme meli opravdu uzasnou rehabku, ktera nam vsechno podrobne vysvetlila a dceru netrapila vic nez bylo potreba. Jednou byl za ni nejaky zaskok a uprimne receno…pokud bych se rovnou dostala k te druhe, tak necvicim. Chovala se opravdu neosobne a mala byla pro ni jen vec. Zachazela s ni fakt desne. Takze pokud ti nesedne pristup jedne rehabky, bude fajn se poohlidnout po jine.
Terik
katka-m píše:Pudloslava píše:
u me je situace jina tim, ze mam jen jedno dite. je jasne, ze u ctvrteho na nejaky vojteni tezko najdes cas. tak si myslim, ze kdyz na to hodis bobek, tak se svet nezbori, preci jen jste uz velka rodina.Pudlo, já myslím, že zakladatelka nemá čtvrté měsíční dítě, ale čtyřměsíční
Qvili, já bych se Vojtovky nebála, Ondra byl taky křivule a pořád ještě trochu je, cvičili jsme, teď už ne, protože ho nepřeperu a protože mi doktorka řekla, že takhle akční dítě se teď už posílí samo. Ale pro svůj klid si klidně zajdi ještě na jedno vyšetření, to by neměl být problém, a budeš pak klidnější.. Jinak by asi neřešila, že nepase… Ale taky mě to nejdřív zarazilo
.
mas pravdu, jsem fakt retarda - vojtovku na me ![]()
ohledne bolesti vojtovky - kdyby bolela, tak by asi bolela pokazde, ne? rafanek nekdy rve jak tur, jindy, kdyz do toho jdem bv lečpsi nalade, tak si v klidu lezi a smeje se u toho … nemyslim, ze bych to ja delala pokazde jinak…
Pudloslava píše:
mas pravdu, jsem fakt retarda - vojtovku na me
Na to asi cviky nejsou, ne?
. Bych jinak chodila hned, nějak na té „dovolené“ blbnu ![]()
Ondra u cvičení taky neřval pokaždé, jen když se mu opravdu nechtělo a nebo když poznal, že já jsem nervózní, unavená. Když jsem byla v pohodě a přistupovala jsem k tomu stejně jako k hraní, asi jako teď děláme paci paci a tak, tak se smál a byl v klidu, občas se trochu vzteknul, ale neřval bolestí. Spíš mu to občas přišlo, že ho zdržuju od něčeho mnohem zajímavějšího
. To má se mnou chudák pořád, co on by toho stihnul, kdybych já si pořád něco nevymýšlela - přebalit, odsát nos, stříhat nehty, … ![]()
tak já se taky přidám…taky nás dětská poslala na rehabku a tam na mě taky vyrukovali s Vojtovkou.Taky se mi nejdřívv zdálo, proč nás tam ta dětská vůbec poslala, třeba bude lenom línější…ale nakonec jsem jí vděčná.Malý se stáčel jen na jednu stranu a taky nechtěl pást..až jsme na tu rehabku ve 3 měsících dorazili, rehabilitační mi řekla, že dobře že jsme přijeli,že má malý polohu jako 6-titýdenní dítě.A právě říkala - ano za nás se to nedělalo,ale jak už tu jedna maminka psala-proto má dneska tolik lidí problémy s bolestmi zad a vadným držením těla.A určitě poznajá, kdy je to zbytečné a kdy ne.Věř mi,já jsem se tomu taky napřed bránila a nakonec jsem jim musela dát za pravdu. Pro příklad toho,že skutečně poznají,kdy je to zbytečné…když syn začal konečně lozit-měl prostě svůj styl-lezl sice po kolenou,ale zárověň po předloktí.TAkže zdrhal s vystrčeným zadkem. Nakonec usoudila,že prostě asi bude opravdu jenom jeho styl,že s tím nic neuděláme.Od třech měsíců jsme tam jezdili do roka a opravsu to pomohlo.Ano-byly to těžké chvíle, kolikrát jsem brečela s ním, i když jsem si říkala, že ho to nebolí.Takže fakt se tomu nebraň. NENÍ to cvičení JEN pro postižené děti.Hodně sil!
Hanulko to je mi líto, že u vás ta vojtovka probíhá takhle, nemáte možnost jít k jiné rehabce? ono je to holt taky o lidech, jako všude a je blbý, když zrovna u takovéhle věci člověk narazí na blbce, naše fyzioterapeutka byla v tomto úplně zlatá, nikdy malého nenechala trápit a když se mu nelíbilo, tak raděj ukazovala na hadrové panně, nebo vymyslela jiný cvik, který by nebyl tak nepohodlný
gvilli jestli máš o vyšetření od neuroložky pochybnosti, tak se poraď ještě s jinou, ale určitě bych to nenechala jen tak být, protože tobě se to zdá jako prkotina, my na to nemáme trénované oko, doktor vidí i věc, které my si nevšimneme, nebo nám to připadá právě jako maličkost, samozřejmě rozhodnutí cvičit je jen na tobě, nikdo tě nutit nemůže, ale podle mě vždycky je lépe podchytit malý problém, cvičit třeba jen chvíli, než to nechat být a pak to složitě napravovat až to napáchá nějaké škody, čím větší prcek bude, tím hůře se bude všechno napravovat a pak už to opravdu bolet bude
jinak teda už jsem lehce alergická na ty řeči „za nás se to přece taky dělalo/nedělalo a taky žijeme a jsme zdraví“
jistě, když jsme byli malí, tak se takové věci neřešili, ve třech měsících jsme všichni jedli piškoty, v roce guláš s knedlíkem, v půl roce dítě sedělo, a pak se všichni diví, kolik je kolem alergií, každého druhého člověka bolí záda …