Nepřipravená, mám zmatek, co dál

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
22.10.21 16:02

Nepřipravená, mám zmatek, co dál

Předem Vás všechny zdravím a budu vám vděčná za Vaše názory.

Je mi 35, partnerovi 49. Má už holku z předešlého manželství, klape to. Na jaro nás pozavírali v práci - koronavirus. Do té doby jsem žila v domnění, že děti asi nebudou, nechtěla jsem, mám sestru 15 let a dala bych za ni život, jsme bez mamky, odešla velice brzo. Tak jsem si vždycky říkala, že tu budu pro ni, pro partnera, pro bráchu prostě pro rodinu. Pomáhám jim se vším, co jde. No a pak bum prásk - moje nej kámoška porodila a mi asi hráblo, nedokážu to jinak popsat. Prostě stavy úzkosti, já nemám děti, jsem stará, co budu dál v životě bez děcek znamenat? Proč to nepřišlo dřív, nechápu. No a tak jsem teda s partnerem zkoušeli na dítku pracovat - samozřejmě se nedařilo. K tomu mi našli septum v děloze, tak ven s ním. Pak na CAR - a ještě před tím, než jsem začali s ivf, tak jsem si říkala, no to bude trvat dlouho, než to vyjde a nějak se stím smířila a šup - dvě čárky. Bohužel ještě před tím nám dělali genetiku a mám na chromozomu malou mozaiku - riziko Turnera, Klineferta. Tak jsem se tak těšila a najednou mi docvaklo, že vlastně jsem si neuvědomovala, že jsem riziková skupina a najednou mám šílené úzkostné stavy (dědičné) že prcek budenemocný, postižený, mám výčitky, že jsem se na to všecko vlastně dala a bohužel, ještě než půjdem na různá vyšetření (jsem cca v 5 týdnu) uvažuju i o ukončení. Myslím si, že jsem nepřipravená a o nemocné dítě se nedokážu postarat, a co když bude třeba autista? Víte, kdyby ve mne byla ta chuť, ale bojím se, že jdu nějak proti osudu - že možná jsem bez dětí měla být a teď už je pozdě. Ještě doplním, že bohužel ty úzkostné stavy mám a deprese je taky součástí mého posledního půl roku života. Co by za to daly holky, aby ty dvě čárky tam byly, stydím se za sebe a zároveň to potřebuju ze sebe vykecat, vždycky jsem měla jasno, v práci úspěšná, doma dobrá hospodyňka, obětavá ale co se teď děje, nechápu. K psychlogovi chodím, ale o jiném stavu neví. Možná je to tím, že ta mamka chybí, někdy bych se k ní jen tak přitulila, ale vím, že musím se rozhodnout, co dál. Přítel mi říkal, že mne podpoří v každém rozhodnutí. Předem děkuju všem, kteří se mi vyjádří, co si myslí. Pochybuju, že se najde jiný blázen, který by to měl podobně. Světlana

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
2563
22.10.21 16:11

Počkej na ty vyšetření a co dál řeš až po nich, takhle bys mohla litovat, že jsi to ani nezkusila,… my máme jasně daný: postižení zjištěný na vyšetření - potrat, vážnější postižení po porodu - ústav… budu tady za to ukamenovaná, ale mam kolem sebe lidi co se starají o postižený děti (některý už ani nejsou děti ale dospělý) a ne, nechci takovej život :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6488
22.10.21 16:12

Jestli je to celé pravda, tak :hug:
musíš věřit, těšit se, podstup všechny testy co jdou.. taky mám mozaiku Turnera, zjistilo se to až při 3. IVF už na jiném pracovišti, dřív se genetika dělala až naposled :zed: že je to drahé.. na tvém místě bych se radovala a doufala… je fajn, že žiješ pro své sourozence a partnera, ale dítě je fakt úplně jiný level.. až to zažiješ, nikdy by ses toho dobrovolně nevzdala :hug: vydrž.. buď co nejvíce v klidu a hned jak to půjde ať ti udělají testy na vše, co jde… až pak je čas plašit a rozhodovat se (můj muž mi taky řekl, že by postižené dítě „nedal“, dá se to jistým způsobem pochopit)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
18718
22.10.21 16:18

Ta úzkost je podpořena hormonálně.

A nepodléhej ji, máš spoustu času, nemusíš řešit věci teď hned a i když teda statistika je složitá, neznamená to, že zrovna ty nemůžeš mít zdravé dítě.

No a až půjdeš na terrapii, tak pochopitelně to téma otevřit. Tím že budeš děsivé věci říkat nahlas, tak tím je nepřivoláš. Ve své podsatatě teď už je víceméně rozhodnuté, jestli se těhotenství udrží a stejně tak jestli dítě bude zdravé. Nad tím už moc kontroly nemáš.

Nad tím, jak se ti podaří situací projít máš kontroly víc a máš i cesty, kde si říct o pomoc a podporu.

Držím palce.

Příspěvek upraven 22.10.21 v 16:23

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2550
22.10.21 16:22

@Nickjmeno absolutně ne jako kamenování, navíc to zrovna na internetové diskusi ani nelze, ale po porodu myslíš jak dlouho po něm? Dala bys do ústavu třeba, já nevím, osm měsíců staré dítě? Fakt jen dotaz, život si musí každý zařídit sám.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1279
22.10.21 16:26

Zažila jsem trochu podobný psychický stav - plánované a chtěné těhotenství, ale po zjištění totální panika a stres, že to nezvládnu, nechci, co jsem to udělala… Těhotenské hormony s některými ženami zamávají - není to nic neobvyklého, jen se o tom nemluví. U mě to přešlo po 1. screeningu. V tvém případě bych se svěřila psychologovi, měl by tě pomoct myšlenkově někam nasměrovat.

Jinak co se týče rizika postižení - to má taky hodně lidí, ale když nejdou přes CAR, ani to neví. Je to stres navíc, to je jasné. Ale vydrž do screeningu (nebo jiného vyšetření, jestli jdeš dřív) a uvidíš. Na ten screening jde připos*aná každá a šance, že něco bude špatně, tam je vždycky. Ale naděje taky. :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
35434
22.10.21 17:07
@Nickjmeno píše:
Počkej na ty vyšetření a co dál řeš až po nich, takhle bys mohla litovat, že jsi to ani nezkusila,… my máme jasně daný: postižení zjištěný na vyšetření - potrat, vážnější postižení po porodu - ústav… budu tady za to ukamenovaná, ale mam kolem sebe lidi co se starají o postižený děti (některý už ani nejsou děti ale dospělý) a ne, nechci takovej život :nevim:

Tohle je takový klišé. Chápu, že na uklidnění dobré, ale s realitou to nemá moc společného. Jak moc vážné to postižení je, zjistíš až čase. A to už se o to dítě staráš třeba tři roky a miluješ ho, protože je to tvoje dítě.

Nikdo ti s jistotou neřekne prognózu u malého mimina, to ani nejde.

Obava z postiženého dítěte byla u mě jedním z důvodů, proč jsem neměla druhé. Lidi si, aby se uklidnili, řeknou „tak, když bude postižený, dáme ho do ústavu“. Ale tak to v realitě prostě není. Doktoři vám řeknou, že vidí tenhle a tenhle problém, uvidíme, další vyšetření atd. Navíc „dát do ústavu“ není žádné lusknutí prstem - tohle mimino nechci, dejte ho do úsatvu. Tak to nefunguje.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2147
22.10.21 17:16

Malá mozaika vůbec nemusí nic znamenat. Já mám mozaiku Turnera (absolutně to udivuje všechny doktory - fenotypově jsem úplný opak) :) a mám zdravé dítě. Vždyť ani nevíš, jestli těhotenství bude prosperovat (přála bych ti, aby ano - nerouhej se), nevíš, co to bude (holka = hrozil by eventuálně Turner, kluk = hrozil by eventuálně Klinefelter). Jakou hodnotu má ta mozaika?

Ačkoliv nejsem žádný příznivec invazivních metod v těhotenství, být tebou jdu na plodovou vodu - až na to přijde čas. Neinvazivní testy z krve jsou fajn (asi ti je tu někdo bude doporučovat), ale rozhodně ti nevyloučí všechny možné aberace (Turnera vím, že umí Panorama, ostatní nejspíš ne) Klinefeltera možná vůbec žádný. Takže pokud máš takovou paniku a zároveň jsi přenašečem resp. máš mozaiku, řešila bych teď hned zkraje nějaké dobré oddělení genetiky a konzultovala to s nimi. Ony i ty metody laboratoří se po odběru PV liší. Uvidíš, že jakmile budeš mít zprávu o tom, že PV je v pořádku, uleví se ti (ale to je samozřejmě až za X týdnů). No a co se týká autismu, to se prostě může stát :? a to by žádná matka nemohla na děti pomyslet. Protože hrozí strašně moc věcí, nemoci, nehody, tragédie, bohužel nechodí po horách… tak si myslím, že na sezeních s psychologem bys o svém stavu měla mluvit. :mavam: drž se! :hug:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
13929
22.10.21 17:22
@Nickjmeno píše:
Počkej na ty vyšetření a co dál řeš až po nich, takhle bys mohla litovat, že jsi to ani nezkusila,… my máme jasně daný: postižení zjištěný na vyšetření - potrat, vážnější postižení po porodu - ústav… budu tady za to ukamenovaná, ale mam kolem sebe lidi co se starají o postižený děti (některý už ani nejsou děti ale dospělý) a ne, nechci takovej život :nevim:

Sama mám dítě s postižením a v dospělosti s námi určitě nebude. Najdu vhodnou formu bydlení. Ale kvůli němu, aby on žil plnohodnotný život vzhledem k jeho možnostem.
Určitě nedáš miminko do ústavu, to mi věř.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6942
22.10.21 17:41

@svetlana001 Počkej si na výsledky vyšetření, určitě to nebude tak hrozný jak si myslíš. Kdyby jsi těhotenství ukončila teď, budeš toho litovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1350
22.10.21 18:01
@Nickjmeno píše:
Počkej na ty vyšetření a co dál řeš až po nich, takhle bys mohla litovat, že jsi to ani nezkusila,… my máme jasně daný: postižení zjištěný na vyšetření - potrat, vážnější postižení po porodu - ústav… budu tady za to ukamenovaná, ale mam kolem sebe lidi co se starají o postižený děti (některý už ani nejsou děti ale dospělý) a ne, nechci takovej život :nevim:

To neni o kamenovani, ani vidis to strasne naivne. Pokud se nejedna o opravdu zavazna fyzicka postižení, u kterych stejne deti umírají casto v ranem veku, tak mentální problémy zacnou vykukovat az časem. Navíc dlouho, dlouho ti nikdo nerekne, zda dite bude normalne chodit do skoly, jen se nadrete, nebo bude do konce zivota zavisly na péči nekoho jineho. Takze co pak? Pujdes na socialku, tady mate rocni, dvoulete, trilete batole, doted jsem.ho milovala, pecovala, kojila, stravila s nim bezesne noci, videla jeho prvni úsměv, ale ted uz ho nechci videt, dekuji, hezkej den?
To si nejak neumim predstavit. On ten mateřský pud je u nemocných deti casto silnější, protože matka naopak citi mnohem větší potrebu je chranit, mnohem silneji proziva kazdy krok kupředu.
Zakladatelko, jak pravděpodobne je postizeni u vas nedokazu posoudit, ale doktori ti k tomu rekli co? Jsou to vady zjistitelne pri screeninzich, nebo se projeví az po porodu?
Blby je, ze za tvuj stav mohou byt zodpovedne hormony, ktere se pekne vezou na uz existujících uzkostech a depresi a ty se muzes po jejich odezneni mlatit do hlavy, cos to provedla. Byt tebou co nejdříve se psychologovi s těhotenstvím sverim, vyklopim vse o depresich a specham se nechat zalecit. Taky muze hrat dost velkou roli, ze znáš z první ruky, jak krehkej zivot je a zároveň si diky peci o sourozence uvedomujes, jak velka je to zodpovědnost. Většina prvomatek ma ten luxus představovat si spici šťastné miminko v kočárku, tobe zivot podrazil nohy dost brzo, neni divu, ze te mozna realita desi :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat