Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Neptá se, nezvídavé dítě?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.9.19 07:54
No pokud na tvou otázku reaguje vzdorovitě, tak evidentně je nějaký zádrhel v komunikaci, kdy ty otázky považuje za ohrožení, výtku a nebo něco podobného.
Jedna věc je co ty vysíláš - tedy co chceš říct a jak to myslíš a dost odlišná věc může být jak to přijímá druhá strana. To co popisuješ prostě z její strany zní jako strach ze selhání a chyby. Což je prostě dané vzájemnou komunikací a nedostatkem jistoty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 08:00
Ahoj…nevim jestli te uklidnim, ale manzel ma 17 letou dceru, znam ji od zhruba 5 let. Nikdy se na nic nezeptala, nic ji nezajima, proste total nezajem o nic a o nikoho…me to tedy nekdy lezlo priserne na nervy…ale neudelas nic, proste ma takovou povahu. Skola ji nebaví, nebavi ji nic…vubec netusi co bude v zivote delat, nema zadne cile, vize proste nic…jinak je uplne normalni, proste je takova laxní vuci vsem a všemu…treba se to u tebe ted ve skole zmeni…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 08:02
Jako první mě napadlo, že už v jejím věku má strach přiznat veřejně, že něco nezná, neví nebo neumí. Zároveň na to nechce poukázat tím, že by se na něco ptala, stejně jako odmítá komunikovat, když se jí na to ptáš ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.9.19 08:10
To jsi řekla velmi dobře, Ona má obrovský strach ze selhání, raději se odmítá cokoli učit, cokoli zkoušet. Rodiče ji do ničeho nenutí/moc ani nevedou, aby právě neztrácela nervy, když jí něco nejde. Taky netuším, kde se to v ní bere, ale rozchod rodičů ve dvou letech, to musí být hodně trauma.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.9.19 08:14
@NiDa ano, taky to tak cítím. Jen v genetické rodině jsou psychiatrické nemoci, trochu mi to vrtá hlavou…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.9.19 08:30
@Julinka 18, toho se obávám, už teď jsou takové problémy v první třídě, že se zatne a mlčí, nereaguje na paní učitelku a nedělá, co se jí říká. Celkově je z první třídy hodně rozhozená. Nevím moc s čím to celé souvisí.
- Citovat
- Upravit
25.9.19 08:44
@Anonymní píše:
@Julinka 18, toho se obávám, už teď jsou takové problémy v první třídě, že se zatne a mlčí, nereaguje na paní učitelku a nedělá, co se jí říká. Celkově je z první třídy hodně rozhozená. Nevím moc s čím to celé souvisí.
Co zkusit jiny pristup? Jakoby nepoucovat ji, ale sebe? Treba jen rikat „predstav si, co jsem se dozvedela“, nebo at veci vysvetluje ona tobe? Ukazat ze neni spatne neco nevedet, nebýt si jista. Ze se nic hrozneho nestane (muze to mit i spojene s tim rozvodem).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.19 08:48
Myslím, že nejlíp jí pomůžeš, když jí budeš prostě ukazovat svět okolo sebe a povídat jí, i když se nezeptá. Prostě když tě napadne na procházce něco, na co by se normálně dítě zeptalo (proč je listí barevný, kde se bere déšť, kam se schová slunce po západu), tak jí to povyprávěj.
Nedělej to formou „testuju tě, jestli to víš“ ale formou povídání, vyprávění. Možná se sama časem osmělí a otázky začne pokládat, třeba i jen doplňující k tomu, co ty jí budeš povídat;)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.9.19 08:49
@Ornwen jasně, tak s ní vlastně pracuju, nesnažím se ji nějak znejistět, ale o většinu věcí nemá zájem.
Taky třeba něco schválně nezvládnu a říkám si, jakoby sobě, hmmm, tak to se mi nepovedlo, ale to nevadí, ještě to zkusím, příště to zvládnu. Jééé, tak se mi to prvně nepovedlo, ale teď už jsem se to naučila. No takové šaškárny, ale moc na to nereaguje. Přece jen jsem dvě naprosto pohodové děti vychovala, nejsem úplně kopýtko.
Ona tohle umí, když něco rozbije, zničí, tak řekne: je, ono se to…, ale to nevadí. To í pak vážně nijak nezatěžuje, ale jinak je hodně nejistá.
- Citovat
- Upravit
25.9.19 08:50
Dle reakce asi nechce ukazat, ze je hloupa, ze neco nevi a podobne. Nic bych za tim nehledala krome toho, ze k tomu z nejakeho duvodu doslo, ze s ni nekdo asi spatne komunikoval 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.9.19 08:53
@Mar__tanka1983 píše:
Myslím, že nejlíp jí pomůžeš, když jí budeš prostě ukazovat svět okolo sebe a povídat jí, i když se nezeptá. Prostě když tě napadne na procházce něco, na co by se normálně dítě zeptalo (proč je listí barevný, kde se bere déšť, kam se schová slunce po západu), tak jí to povyprávěj.
Nedělej to formou „testuju tě, jestli to víš“ ale formou povídání, vyprávění. Možná se sama časem osmělí a otázky začne pokládat, třeba i jen doplňující k tomu, co ty jí budeš povídat;)
To píšeš skvěle, přesně takhle to dělám. Moje děti by reagovali, ona vůbec. Naprostý nezájem, ale zkouším to. Hlavně třeba na procházce, aby víc přemýšlela o okolí, ale ji to vážně nebaví, a to nejsem žádný deklamátor 
Když je dětí víc, sejdeme se s kamarády, ostatní reagují velmi dobře, ona nezájem. Ale je fakt, že bych to mohla zkoušet víc, te´d ve škole by jí přece jen pomohlo trochu vědět.
Nejde mi ale ani tak o to, jestli se to dá z mé strany dělat lépe, ale spíš, jestli tohle někdo zažil, jestli je to ok. Tím ale nechci zatratit rady. Všechny jsou 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.9.19 09:25
@ka2ka takhle: rodiče se rozešli, když jí byly dva roky, po nějaké době jsem začala chodit s tatínkem, který ji v péči neměl a nevypadalo, že kdy bude. Pak začala vyjednávání a od té doby je ve střídavé péči, takže plus mínus od jejích tří let, ale nejsem s nimi pořád, mám i svoje děti (zase jiný typ střídavky).
- Citovat
- Upravit
25.9.19 10:33
@Anonymní píše:
@ka2ka takhle: rodiče se rozešli, když jí byly dva roky, po nějaké době jsem začala chodit s tatínkem, který ji v péči neměl a nevypadalo, že kdy bude. Pak začala vyjednávání a od té doby je ve střídavé péči, takže plus mínus od jejích tří let, ale nejsem s nimi pořád, mám i svoje děti (zase jiný typ střídavky).
a nemohl jí někdo zradit když se začala ptát? možná to zkusit vysvětlovat sobě říct si jéé to by mě zajímalo proč je list zelený a jít s ní k počítači a najít si to a jen tak mimochodem si to říkat, ale fakt nevím u nás se starší syn taky neptal a mě to vrtalo hlavou, ale pak mi to náhodou vysvětlila známá když řekla že mu to krásně vysvětluju, aniž bych si to uvědomila jsem mu to vysvětlovala jakoby mimoděk 
ale to u vás asi nepomůže
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Ahoj, omlouvám se, že anonymně, přece jen se to týká jiných.
Mám doma šestiletou holčičku - bylo tu podobné téma, ale týkalo se podstatně mladšího dítěte, letos nastoupila do školy. Za ty čtyři roky, co ji znám, se nikdy nic nezeptala ze zájmu. Nikdy žádné: co je to za barvu, co je za den, jak se to řekne anglicky, co to znamená a především se nikdy nezeptala PROČ. Vy, co jste se svými dětmi zažili úmorné období proč, stejně jako já s vlastními, chápete, jak je to zvláštní.
Když se jí zeptám: víš, co/že/kolik… apod., tak se obvykle nafoukne v tvářičkách a mlčí, nebo si něco vymyslí, nějaký nesmysl, nebo řekne, že to samozřejmě ví, ale neřekne. Nemůžu říct, že by byla pozadu ve vývoji, ale rozhodně je spíš na chvostu toho, co zvládají, znají a umí spolužáci.
Hloupá rozhodně není, má taky skvělou paměť, ale už dlouho mě trápí, že s ní něco není v pořádku. Autista není, nebo nevidím žádné takové známky. Taky si nemyslím, že ji u nás (žiji s jejím otcem) někdo odradil od ptaní a nemyslím si, že by se to stalo u maminky.
Zažil jste to někdo? Nebo to snad ještě přijde?