Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Podhoubi nojono, bud budete muset zakročit vy, ikdyž nevím jak to vaše sestra vezme a nebo se jim raději vyhýbat ![]()
@kdochcekam a pak si člověk řekne proč by měl to svoje dítě učit nějakému chování vůči ostatním, když pak ti ostatní se chovají takhle a to vaše dítě je vlastně chudák, že nemůže to co ostatní. Je to takový ošemetný…
@Podhoubi píše:
@nestarejtese Když já právě netuším, jestli je to ve dvou letech normální nebo by už měla chápat, že „musí“ půjčit. Že jí to za chvilku vrátí.
je to v tomto věku normální. Je to prostě období, děti se učí komunikovat mezi sebou, je třeba je to učit, usměrňovat, ukazovat. Některé děti to prožívají výrazněji, jiné ne. Taky jsem to neznala, až třetí dítě bylo takové. Ve dvou letech nechápalo, ve třech v pohodě. Ale nebylo to samo od sebe, ani ze dne na den. Je to pořád dokola, - Hračku si můžeš půjčit, až si s ní dohraje Anetka. S touhle hračkou sis zrovna nehrála, tak proč by si ji Anetka nemohla půjčit, když ty si hraješ s koníkem. Když chceš hračku, co má Anetka, tak se jí hezky zeptej - Můžu si ji půjčit? apod. Tvoje sestra má už děti dvě, to je zase trochu jiné, nejde všechno mezi nimi pořád řešit za ně, tak trochu chápu, že někdy je prostě nechá, aby se porovnaly samy. Ale pokud jsi tam ty, tak by měla zasahovat, pokud nezasahuje, zůstává to na tobě - vysvětlovat, usměrňovat. To dvouleté dítě to taky ještě nechápe, učí se.
Ve dvou letech podle mě dítě „techniku“ půjčování nechápe. Tohle je na to takový blbý věk - dokud je mladší, tak půjčuje, to ještě vůbec nad tím nepřemýšlí, ale v těch dvou letech si najednou začne uvědomovat, že to je jeho věc a někdo mu ji bere, ale ještě v tomto věku nemá žádnou představu o čase, takže vysvětlování typu, že za chvíli mu to někdo zase vrátí, je pro něj úplně neuchopitelné. Pro něj žádné za chvíli neexistuje, tomu nerozumí, ono chápe jen to, co je teď a teď mu někdo bere jeho věc. Proto v tomhle věku některý děti ani nesnesou, když vidí odcházet maminku - nechápou, že ona za chvíli zas přijde, chápou jen to, co je teď. Někde jsem o tom kdysi četla článek, v nějakým tom maminkovským časopisu, kde to pěkně vysvětlovali, já si z toho pamatuju jen to, že to souvisí s tou neschopností dvouletého dítěte vnímat čas (taky jsme si tím obdobím a neochotou půjčovat věci prošli a později se to zas spravilo). Za mě by bylo nejlepší řešení scházet se jinde, když u sestry (v domácím prostředí té dvouleté) to nefunguje a nelámat to přes koleno. Ono se to časem zlepší. Ale teď se připravit na to, že při třech dětech v takhle „kritickým“ věku (kdy se ještě všechno musí teprve učit a rozumově toho zatím moc nechápou) prostě nějaký klidný posezení u kafíčka fungovat nebude… Znám to dobře - u starších dětí měla ve stejným věku děti švagrová, teď u našeho nejmladšího má jen o trošku mladšího kluka můj brácha, takže těch bojů o hračky a vzájemných řevů a strkání jsme si už užili až až. A můžu uklidnit - ta „starší generace“, kde už všechny děti nastoupily do školy, je už naprosto rozumná, po bojích ani památky, strašně se zbožňují a při návštěvách spolu pořád něco vymýšlí, hrají, nacvičují představení atd. a ani rozloučit se nechtějí, takže vytrvat, vydržať a za čas si zas užijete klidného kafíčkování!
@Podhoubi Mame ty stejne vztahy se stejnym vekovym rozdilem. A neresime, co ci je, logicky, kdyz prijdu k sestre, tak vsechny veci jsou jejich deti, ale resime, kdo si zrovna s cim hraje. A ten druhy musi pockat. Pokud dite nechce urcite hracky pujcovat, tak je pred navstevou uklidime. Ale porad tvrdim, toto musi vyresit rodice. Deti budou dlouho socialni mimoni, ale jinak se snasi uzurpovani vlastniho ditete, pokud druhy vidi, ze se i druhy rodic snazi dite nejak usmernit, neco mu vysvetlit apod. Nemam rada typ rodicu, co na vse hazi vetu jsou to deti, musi se samy mezi sebou srovnat. Takto male deti si tak maximalne tou hrackou rozbijou hlavu.
A ještě k tomuhle příspěvku, já mám děti 3, všechny 2 roky po sobě a každé je úplně jiné, jedno by se dělilo o vše od narození, druhé si brání vše, co má kolem sebe, ať je to jeho, nebo není a to třetí nebere hračky, ale zároveň je mu jedno, s čím si kdo hraje. Podle mě vůbec nevíš, co je to mít více než jedno dítě, neříkám, že nechat děti ať si dělají co chtějí je nejlepší řešení, ale pokud máš doma roční dítě a chápe co to je půjšit a nebrat jiným dětem hračky, tak ti moc gratuluji, ale podle mě jsi spíš jedna z těch, co brání své dítě a nenechá ho aby se projevilo samo, jsi mu stále za zadkem, navíc to Ty chodíš na návštěvu a jdeš se svým dítětem do cizýho prostředí a pro to dvouleté je to prostě její prostředí, její hračky. Nejvíc mě ale zaráží to, že to svý ségře nedokážeš říct narovinu, je to fakt zbabělé to tu rozebírat na emiminu, četla jsem si i to, jak se potřebuješ sklidnit a jsi nejradši, když je Tvůj Manžel/přitel pryč, aby sis mohla vybíjet vztek na svým dítěti a psovi, jinak se před ním musíš krotit a vře to v Tobě… Holka ty asi nejsi moc v pohodě, jediné co Ti mohu doporučit je psycholog a hlavně si nedělat druhé dítě! Bylo by fakt chudák…