Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Mám holčinu 4,5 let. Odmalička se nijak moc neprojevovala, všechno brala tak, jak to je a nikdy se nesnažila nic měnit, nebo dát najevo, že se ji něco nelíbí. Už jako miminko nedala najevo, že ji něco svědí, nebo bolí. Brečela jen minimáně. Vyrostla z ní upovídaná holčička, povídá vždy a všude (vykecá úplně všechno i cizím lidem), ale bohužel kolikrát chce něco říct a sama ani neví co, a tak plácá nesmysly, jako by chtěla, aby ji někdo poslouchal. S tím souvisí i to, že se ráda předvádí, aby byla středem pozornosti, nicméně tím děti spíš odrazuje. No ale když ji někdo ubližuje, nebo ji nutí dělat něco, co ona nechce, tak neřekne nic, jen mlčí a nechá sebou cloumat nebo vzlyká. A další problém je, že na otázky často neodpoví podle svých pocitů, ale řekne to, co předpokládá, že ten dotyčný chce slyšet.
Vadí mi, jak si nechává ubližovat, ale nevím jak ji to mám vysvětlit. Neustále to s ní probírám, ale nemá to žádný účinek. Poradíte jak ji mám zvýšit sebevědomí a jak ji donutit, aby řekla to co skutečně cítí?
Poradila bych se na povolanejsich mistech - detska psycholozka
detska dusicka je krehka a kazde ditko je jine, pochybuju, ze se zde dockas rady byt bude dobre minena ![]()