Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Klasické období vzteku a vzdoru.. Z tebe to nemá, možná má podobnou povahu, ale určitě to nedělá kvůli tobě. I když děti samozřejmě bezvadně vycítí naší nejistotu ![]()
Mě pomáhá si opakovat, že mi to nedělá naschvál, že je to prostě jen další stupeň ve vývoji. Snažím se jí zabavit jinak nebo jí prostě vezmu a odnesu.
Myslím, že je to normální vývoj..zkouší co si může dovolit. Počkej až se třeba začne válet po zemi
(dělal jen starší, mladší naštěstí ne)
jojo, naší jsou taky dva roky a chová se jak totální hysterka. Jen se zamračim, když vidím, k čemu se odhodlává a ona už začne ječet jak blázen a bud uteče do pokojíčku nebo sebou praskne o zem
Za ten půlrok už se tomuhle usmivam a občas si ulevim (jen si brblam pod fousy něco o magorech
). Víc mě rozčiluje, že i odmlouvá na vsechno. „Pojď se napít“ - „e e, nee nee“ a do pěti minut, kde je jako to pití a než se otočím, abych ji ho podala, tak se urazí a zase řev
blázinec no ![]()
Jediná rada… Přežít to
V pubertě bude hůř- tím se,,uklidňuju" já ![]()
Jak já jsem ráda, že to není jen u nás
je jí 2,5 a trvá to už několik měsíců a je to děs
nepomáhá po dobrém, po zlém prostě nic.. Nemůžu s ní jet ani na nákup jelikož by ječela na celý obchod, že chce bonbonek. Teď to řeším tak, že jí odvádím do koupelny, tam zavřu ať si ječí a přijde až se uklidní. (do pokojíčku to nejde, má ho v patře) ![]()
Taky to řešíme každý den
jsem z ní unavená
bylo jí 2.5 roku a trvá to snad od narození ![]()
Myslela jsem si, že když bude mluvit, bude to lepší a pokecáme, ale je jak zabedněná!! V noci se mi budila a chtěla pít, tak jsem jí dala k posteli pití, že se jako může kdykoliv napít (byla za to ráda), ale ona je jak praštěná, vzbudí se, sedne si a křičí „mámo, chci napít“ řeknu tak se napij!(spí s námi v ložnici) a ona „neumím to“! a řve! Nic neumí nic nejde, zuby si čistit-děs, převlíkat se, a oblíkat ven-katastrofa!! Jsem těhotná a nervy mám na špagátě ![]()
A co tak za kazdy vztek mu vzit oblibenou hracku? uderit na nejake jeho citlive mistecko? nepomuze?.. na synovce tohle funguje..
@nadus u nás nefunguje, řve ještě víc a nebo dělá, že je jí to jedno
@amazon píše:
@nadus u nás nefunguje, řve ještě víc a nebo dělá, že je jí to jedno
hmmmm, no kazde dite je jine… tento nas rval taky jeste vic ze zacatku, ale my jsme se nedali, proste to nedostal a kdyz videl, ze mu nic nepomuze tak zacal dolezat… nefunguje to vzdy, ale vetsinou jo..
jina metoda mne uz fakt nenapada, uvidim co budu aplikovat na vlastnim/ treba si to hodim ![]()
@nadus u nás to teda dopadlo strašně, vzala jsem jí jejího milovanýho plyšáka a celý den ho hledala a ječela a nenechala si nic vysvětlit, nechtěla bez něj jist, pit, spát, skoro se počurala. Na noc ho nakonec dostala, ale je to skoro měsíc a jeste se v noci budí s řevem a volá jméno toho plyšáka
Úplně mi jí je vždycky líto ![]()
@nadus Jako u nás to platilo, když to byla zavedená „novinka“
, ale časem to prokoukla, že tu věc později dostane, že ty pohádky později jí stejně pustím, tak pak dělala, že je jí to jedno..děti jsou pěkně vyčůrané ![]()
U nás docela zabírá když mu řeknu, že se už moc zlobím a mračím (máme knížku s pocitama a tam jsou smajlíci a on je miluje). A když se maminka zlobí, tak ví co bude následovat (párkrát dostal na prdel) a on se snaží mě rozesmát, tudíž musí přestat ječet.
Další fígl mám ten, že když vidím, že to na něj přichází (třeba v tom obchodě, chce nějakou hračku) tak mu nabídnu, jestli si jí chce prohlídnout nebo jet pryč, ale že v žádném případě jí nedostane. Věšinou si vybere prohlídnutí, no a to pak stojíme deset minut u autíček, syn kolem nich chodí (nešahá) a kouká do zblbnutí. Ale zase se vyhnu scéně v obchodě, protože to bych psychicky nezvládla já.
Jo a další věc, to už mám z chytré knížky. NIKDY neříkat NE, to ho rozčílí úplně nejvíc. Chce čokoládu (před obeděm ne - moje klasická reakce), ano dostaneš čokoládu, až sníš oběd (vyspinkáš se, vyčistíš si zuby atd) většinou se u té náhradní činnosti zabere natolik, že zapomene a pokud nezapomene, tak jí dostane. Prostě slovíčko NE nahradit čímkoliv jiným.
Mě ted jebne z tý mladší, když jsem se konečně tak nějak naučila vyjednávat s dvouletákem, tak mi tu řve mimino, že něco chce a já nevím co. Nechce jíst, pít, hrát si, chovat se, spát. Mě asi odvezou. ![]()
Tak u nás bylo taky veselo, cokoliv jsem po synovi chtěla, řekl neeee, řval, dupal a máchal rukama a to minimálně 5krát denně, klidně i v obchodě, venku, kdykoliv. Začalo to v necelých dvou letech. Zajímavé bylo, pokud ho hlídala babička, tak si to nedovolil. U nás to přešlo a moc se zklidnil, jak ve 3 letech nastoupil do školky a já do práce. Ještě ho to občas chytne, ale už vyjímečně a nemá takovou výdrž, za chvilku ho to přejde. Přeju pevné nervy, nezbývá než vydržet, děti z toho vyrostou.
@hefilka Máš hodného a rozumného kluka
my máme paličatou kozu
Ale je fakt že záleží i jak se vyspí. Další faktor je ten, že já a i manžel má jiný přístup a většinou je pak z toho zmatená.. Manželovi to moc nejde, tak většinou jen vyhrožuje, že dostane na zadek
to zase nechci já, bo vím, že kolikrát nezlobí, že si chce jen hrát, ale je třeba ji hlídat nebo na ni dohlížet..u nás je i velký problém, že náš upírek si neumí hrát sama, takže přemýšlím furt jak ji zabavit…jo a co se týká nějakých trestů, tak jsem zastáncem toho, že „trest“ má souviset s prohřeškem..Např. teď si vzteky rozkopala kostky po celém pokoji a vzápětí mi oznámila, že chce papat…takže nejdřív uklidit kostky a pak papání…řev na celej barák, ale nakonec to uklidila a pak byla zase jako sluníčko
@Marbella píše:
@nadus u nás to teda dopadlo strašně, vzala jsem jí jejího milovanýho plyšáka a celý den ho hledala a ječela a nenechala si nic vysvětlit, nechtěla bez něj jist, pit, spát, skoro se počurala. Na noc ho nakonec dostala, ale je to skoro měsíc a jeste se v noci budí s řevem a volá jméno toho plyšákaÚplně mi jí je vždycky líto
aaaaau… no to je to ten balanc, rodic to dite miluje a tohle by mi urvalo srdce to je fakt
![]()