Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Anonymní píše:
@Lumed No ja si to také myslím. Tak jak je schopen nám říct ze nás ma rád je schpen když mu nevyhovime nám říct ze brasku nemá rád ani me a chce abych šla pryč. Po pár minutách se mu to rozlezi a přijde se omlovat a mazlit…
Já si vážně myslím, že to hodně souvisí. Malej je taky hodně citlivej, vnímavej..ale z toho zlobí a když mu něco vysvětluju, tak jako bych byla vzduch. Vydrž, já si furt říkám, že bude líp. Snažím se mu věnovat. Ale třeba dnes jsem si ho nechala doma ze školky, že jsem mu slíbila, že si uděláme pěkný den a už od rána toho lituju
![]()
Myslim si ze jo, ze zkousi hranice, tim, ze ma kratkou dobu sourozence, se to jenom zvyraznuje. Neboj se trvat na svem, i kdyz se ti to ted asi nezda, je schopny poslechnout
Vymysli postihy, neco, co na nej plati- my posilame vykricet, vyvztekat jinam, zakazujeme bonbony, televizi, oblibene hracky…mame takovy system, tak neco takoveho vymyslet podle provineni
Nerikej veci desetkat, staci dvakrat trikrat a pak uz by melo neco prijit.. jestli nevnima, chyt ho za ruku a divejte se na sebe, aby te poslouchal. A neboj, dostanete se z toho, jen musis prevzit vedeni, jinak se z toho za chvili zblaznite
Ale zase nepanikar, deti zlobi, hlavne kdyz se neco deje-sourozenec atd.,ale je treba tomu dat tu hranici, odsud potud ![]()
Editace-preklepy
Příspěvek upraven 28.04.17 v 14:01
@monrom píše:
Nastavit hranice a dodržovat je musíte co nejdřív. Později s ním už nehnete vůbec.
Pokud takovýto doteď (než se narodilo mimi) nebyl, tak je to jenom o tom, že se snaží prosadit se, aby nebyl poslední. Pokud byl takový vždycky, tak to může být i porucha a to nastavení hranic bude těžší.
O jakou poruchu by se mohlo jednat? Jde mi o to, ze ja se psychlogum zatím dost branim. Mám ověřené, ze pokud ten čas na něj mám a věnují se mu líp spolupracuje. Jen někdy ten čas prostě není a potřebuju, aby poslechl bez vysvětlování a pak se dostávám do těchto hloupých situací. ![]()
@Anonymní píše:
@glitterball No on se oblékat umí, ale podle mne je linej a zvyklej ze jsem do tři let za něj všechno dělala. A tak čeká co bude. Když mi ujedou nervy, tak je smutnej a říká mi maminko ja uz te budu poslouchat a nebudu te zlobit. Je vnimavi potřebuje se hodně mazlit a záleží mu na tom co si myslim. Nosí mi ze školky kytičky a je rád když mi udělá radost. Ale co se týká těchto základních věcí, tak me neposlouchá… Pritel je nestastny nechce si ho nikam bravat, protože opravdu neposlouchá.
Promin, já ti to napíšu z mého pohledu. Mám něco podobného, ale tvůj syn je vlastně sám a snaží se s tím bojovat, to že si ho chlap nechce brát je ještě horší. Vlastně je ve školce, ale bez rodiny a pak je doma, ale nudí se, ne že by si nehrál nebo tak, ale vnitřně se tak cítí. My už máme vyšetření zasebou, synovi je 5let. Manžel přijde z práce a opravdu 2hodky musí být jen se synem a zlepšilo se to opravdu hodně. A ty řeči jak mají, že nás nemají rádi a pak zas jo jsou normální, dělá to téměř každé dítě. Náš syn se dokáže tak vyvztekat že utíkají i sousedé jak ho jde slyšet a řve a vše ok podle vyšetření. Držím palce at je to jen lepší a lepší.
@Anonymní píše:
O jakou poruchu by se mohlo jednat? Jde mi o to, ze ja se psychlogum zatím dost branim. Mám ověřené, ze pokud ten čas na něj mám a věnují se mu líp spolupracuje. Jen někdy ten čas prostě není a potřebuju, aby poslechl bez vysvětlování a pak se dostávám do těchto hloupých situací.
Ano, je treba, aby poslechl i bez treperendicek
neboj se toho a nastavuj to, nekdy je nejlepsi odpoved -protoze jsem to rekla
Vysvetlovani je dulezite, ale nekdy to opravdu nejde, abys s nim licitovala proc ano nebo proc ne.. tak si na tom trvej, bude, jak to nastavis, drzim palec.
No a to je přesně o tom..děla to hlavně, když na něj nemáš čas. Chce to vydržet
. Jak píšou holky..hlavně se snažit být důsledná. Já taky říkám, že má pubertu. Nejhůř když přijde návštěva bez dětí a nevšímáme si ho..tak to se začne úplně predvadrt. Přitom do tří let byl úplně zlatej!!!
S dovolením se větru. Co dělat, když dítě nechce hranice akceptovat? Synovi jsou 3 roky a už víc jak týden nejí, protože ho nechci krmit. Nekrmila jsem ho ani predtim. Denně jsou 2 scény, když musíme do školky se starším. Obě trvají kolem 30 minut a je to horší a horší. Kdyz ho obléknu nasilim, tak se svlékne nebo třeba pocura. Večerní usínání je na 2 hodiny, kdy jen jeci a ječí. A podobných problémů je během dne plno.
Neustupuju. Trvám si na svém, ale stejně to je horší a horší. Teď odmítá chodit pěšky a taham ho smykem, dneska přišel nacucany jak houba, protože se válel v kalužích.
Nějaký tip?
Ještě dodám, že třeba doktory zvladame s prehledem. Asi jak se boji, tak vydrží v čekárně sedět i 3 hodiny relativně v klidu.
ABC
@kikoška85 no v tom bude problém. Přítel ma dost náročné zaměstnání a není schopen se dětem věnovat denně a uz vůbec 2 hodiny. Musím se přiznat, ze na to ani nemá trpělivost. Syni jsou z 99% závislí jenom na me. Babičky ani dědečkové nemají zájem a ani čas a myslím si ze i to je ten hlavní důvod ze je syn takový jaký je. Byt denně jen s maminkou tedy mimo skolku není asi úplně v pořádku. Vidím na něm ze je nevyboureny a ze potřebuje i tatínka ale není to možné. ![]()
@Anonymní píše:
@kikoška85 no v tom bude problém. Přítel ma dost náročné zaměstnání a není schopen se dětem věnovat denně a uz vůbec 2 hodiny. Musím se přiznat, ze na to ani nemá trpělivost. Syni jsou z 99% závislí jenom na me. Babičky ani dědečkové nemají zájem a ani čas a myslím si ze i to je ten hlavní důvod ze je syn takový jaký je. Byt denně jen s maminkou tedy mimo skolku není asi úplně v pořádku. Vidím na něm ze je nevyboureny a ze potřebuje i tatínka ale není to možné.
máme to hodně podobné
taky nemáme babičky a dědečky, je dobře že to chceš řešit. U nás chlap taky nemůže pořád, ted dělal měsíc v kuse. Já se zmínila dr a ten mi dal žádanku na neurologii zkus to, tam ti řeknou, vyšetření je formou hry a je to chvilinka, může být ještě nedozrálý, ono se to nezdá, ale až pak nastoupí do první bude to znát
a nevyčítej si nic, bude to dobré neboj
ono se to prý může změnit ze dne na den, ikdyž u toho mího pochybuju ![]()
@kikoška85 Ano zkusím se zmínit dr. Mě docela i trápí, že když už syn jednou za rok jde k prarodičům pořád si na něm něco hledají. Je neposedný, neposlušný, hrozně aktivní. Pořád po něm křičí a snaží se ho stavět do latě. Tenhle přístup mi zrovna moc nepomáhá a dost mě to mrzí vůči synkovi. Připadá mi že i na svůj věk si to hodně bere a přemýšlí proč se k němu tak chovají a pak je ještě víc zatvrzelí.
![]()
Starší dcera(bude jí 6) je to samé. Máme kvůli tomu odklad. Představa, že by seděla v lavici byť 15min je nepředstavitelná. Byli jsme u psycholožky, chce to čas, odpor se zlomí a dítě dostane rozum.. Žádná rada není, snad jen vydržet a pevné nervy..
u nás ani tresty nepomáhají.. Ale nevzdáváme to, i tak je to naše holka i když zlobivá ![]()
Je to pro něj hrozně těžké, vem si, že 3 roky byl na prvním místě, jak sama píšeš, hodně ses mu věnovala, se vším pomáhala…a najednou stop, obleč se sám a jdeš oblíkat mimčo…tak je přirozené, že chce to, co měl předtím. Naše starší to má občas taky, ale já jsem ji na to začala připravovat od té doby, co jsem zjistila, že čekám druhé dítě, aby neměla změnu spojenou s mimčem. Zakázala jsem věty typu „maminka tě nemůže nosi, čeká miminko…“. Počkej až malý trochu vyroste, začne sám jíst-rukama, binec v okruhu 2m…a co dělají dospělý, jééé, ty jsi šikula, ty pěkně papáš. No a 4leťák to začne opakovat-jaká je nejčastější reakce? Takový velký kluk a neumí slušně jíst? Zase ti něco spadlo…Máme to tak doma a chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila, že jsem nespravedlivá…takže se snažím brzdit, vysvětlovat, ukazovat, že i ten starší má mnoho výhod, které mimčo nemá…no a nějak to ukočírovat-někdy s lepší, někdy s horším výsledkem. Drž se a neboj, to se zlepší. ![]()
Já se taky vtírnu. Neporadím ti, ale chápu. Mám syna dva a čtvrt a máme doma to samé. Někdy je zlatý, ale jsou chvíle, kdy je opravdu hodně náročné dítě. Včera večer mi ujely nervy a pak mi bylo akorát do breku. Příjde mi, že ty kluci jsou prostě vzpurnější a víc to zkouší. Násilí a křik nic nevyřeší, jen kdyby se někde rozdávala trpělivost.. stála bych na ni frontu.
Oba dva synové (zvlášť starší) kolem čtyř let vůbec neposlouchali. Jsou od sebe 22 měsíců. Pak se to začalo lepšit, ten čtvrtý rok byl zlomový. Nyní starší skoro 7 let, mladší za pár dní 5 let. K jídlu jim musím říkat několikrát, ale je to furt lepší. S uklízením - musím uklízet s nima, jinak jim to trvá půl hodiny, ale nakonec uklidíme. Oblíkání je horší, protože jsou často nemocní, hlídá je babička, abych mohla chodit do práce, ta je prostě oblíká a obouvá
. Starší chtěl strašně dlouho krmit, mladší furt chce, ale snažím se to omezovat… Moji kluci z toho absolutního vzdoru prostě vyrostli - jak zmoudřeli
… dá se s nima domluvit, nejvíce na ně platí, když pujdete hned jíst a budete jíst sami, vše sníte, bude si pak hrát pexeso, kreslit… Tam je pro ně asi nejvíc důležitý to SPOLU (protože co si budeme povídat, jsem v práci, moc času na ně nemám). Když se rychle oblečete, stihneme koupit lízátko (jinak zavřou), stihneme hřiště… pokud jsou lemry pomalý, mají smůlu.
Jinak oba kluci jsou hodně živí, zvlášť ten mladší… ale neřeším to, pokud to nepřesahuje únosnou mez, jsou to kluci, pro ty ta divokost přirozená ![]()