Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Neumí prohrávat a uznat chybu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
25.9.22 09:03
U úkolu ho necepuj, že to má špatně, ale podporuj ho v tom, aby si to zkontroloval a oceňuj, že to opraví - velmi důsledně hrej na pozitivní motivaci.
Jinak teda ideální je, aby si co nejrychleji našel nějaký sport, ideálně kolektivní, kterýho bude bavit a kde se prohru naučí snášet tím, že uvidí, že ostatní spoluhráči se chovají jinak a že se to dá použít jako nástroj pro vlastní zlepšení.
Zároveň je obecně potřebu mu posilovat sebedůvěru a víru ve vlastní schopnosti.
A učit ho regulovat vztek a zvládat frustraci.
Na to jsou fajn třeba emušáci, pokud vám neudělají moc velkou díru do rozpočtu.
https://www.hrackyvzdelavacky.cz/…jeho-mouchy/
Je potřeba s tím pracovat nějak cíleně, dlouhodobě a bavit se o tom a především oceňovat sebemenší úpěchy a pokroky i když je to něco, co se ti zdá že je normální.
Po kom takovýhle temperament má? Po tobě? Po otci? Nějakém jiném příbuzném? Co pomohlo tomu člověku po kterém to zdědil aby se s tím naučil pracovat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.9.22 09:07
@Anonymní píše: .Psycholožka nijak neporadila. Jen, že máme trénovat prohry, mluvit o emocích (on neumí mluvit o svých problémech, to začíná znakovat, případně svádí vše na ostatní).
No tím pádem to znamená, že tedy tón, kterým o tom doma mluvíte, tedy tón, který nastavuejte jako dospělí je pro něj ohrožující a budou tam výčitky a pocity selhání a přesně tomu se snaží zabránit tím, že jde do vzteku. To je pro něj výrazně snesitelnější, než se nechat zaplavit panikou, že selhává a nemáte ho proto rádi.
To samozřejmě není realita, ale je to něco, co váš syn téměř jistě vnímá. Prostě má složitější temperament, vy možná máte přístup založený na nárocích a výkonech a trestání chyb. Takže se to takhle blbě sešlo.
Mrkni na koncept výchovy bez poražených - s tím, že ideálně jeďte na seminář oba i s jeho otcem.
https://www.vychovabezporazenych.cz/
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.9.22 09:13
@Ou má vývojovou dysfazii. U té mě psycholožka upozornila, že děti neumí mluvit o svých problémech a potrebach. On si ani neřekne, že má žízeň.
Popíše mi situaci ve třídě, ale nepopíše svůj pocit. Neumí říct mám žízeň, mám hlad, zlobím se, mám radost…
Ale začne ječet, ty mi nedaš pít, bude mě bolet hlava a je to tvoje chyba.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.9.22 09:20
@Ou nikdo ho necepuje. Ale stačí se v klidu zeptat, jestli si to nechce zkontrolovat.
Minulý týden jsme měli scénu, když tvrdil, že 15+3=19. Odmítl uznat chybu. Museli jsme to odložit a vrátit se k tomu za hodinu. Měl u toho počítadlo a kalkulačku.
S emusaky jsme pracovali, když byl menší.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.9.22 09:21
Anonymne, prostredni dcera to mela hodne dlouho a dnes jako dospela vykazuje znaky narcisismu.
Duvodu tam podle me muze byt vicero. Je potreba, aby se dite naucilo mit se rado za kazdych okolnosti a pracovat s emocema. Ovsem, zda ma sanci se to naucit kazde dite, tot otazka. Tam pak zalezi na duvodu, proc se tohle deje a ne vse lze odstranit vychovou, geny hraji velikou roli.
Kazdoadne posilovat jeho sebevedomi, to aby samotne dite nebylo tak narocne na svoje okoli a ucit ho pracovat s vlastnima emocema je zaklad a u takovehleho ditete to nebude jednoduche.
- Citovat
- Upravit
25.9.22 09:37
@Anonymní píše:
@Ou má vývojovou dysfazii. U té mě psycholožka upozornila, že děti neumí mluvit o svých problémech a potrebach. On si ani neřekne, že má žízeň.
Popíše mi situaci ve třídě, ale nepopíše svůj pocit. Neumí říct mám žízeň, mám hlad, zlobím se, mám radost…
Ale začne ječet, ty mi nedaš pít, bude mě bolet hlava a je to tvoje chyba.
Tak to teda nemyslím, že bylo dysfázií, když je schopný takových formulací. Co týká pití, tak by si měl vzít sám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.9.22 09:40
A nezapomente take, ze deti se neuci ani tak moc tim, ze s nimi rodice pracuji, jako spis tim, ze jim jdou rodice prikladem. Takze okoukavaji vztahy a atmosferu doma.
Takze je potreba, aby na tehle zakladech fungovala cela rodina.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.9.22 09:44
@brisco píše:
Tak to teda nemyslím, že bylo dysfázií, když je schopný takových formulací. Co týká pití, tak by si měl vzít sám.
On má skvělé formulace. Má velkou vyřídilku. Ale má to často naučené a používá vždy úplně stejně.
Ale neřekne „mám žízeň“. Nikdy. Většinou začne znakovat. Když mu byly 3, měl znak na žízeň. Dodnes ho používá.
Ale třeba u toho pití mu musím říct, že se má napít. Sám se nenapije. Ani ve škole.
- Citovat
- Upravit
25.9.22 09:49
@Anonymní píše:
On má skvělé formulace. Má velkou vyřídilku. Ale má to často naučené a používá vždy úplně stejně.
Ale neřekne „mám žízeň“. Nikdy. Většinou začne znakovat. Když mu byly 3, měl znak na žízeň. Dodnes ho používá.Ale třeba u toho pití mu musím říct, že se má napít. Sám se nenapije. Ani ve škole.
Naučené formulace, to ano. Protože třeba „chyba“ je abstraktní pojem.
Taky mám dceru s VD, je jí už 12. Pracujete na tom? My jsme chodili k logopedce, která se specializovala na VD.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.9.22 10:01
@brisco on neřekne, je to tvoje chyba, ale můžeš za to ty.
Chodíme na logopedii, ale tam jenom řešíme výslovnost.
- Citovat
- Upravit
25.9.22 10:09
@Anonymní píše:
@brisco on neřekne, je to tvoje chyba, ale můžeš za to ty.
Chodíme na logopedii, ale tam jenom řešíme výslovnost.
Výslovnost se u dysfázie řeší, až když je všechno ostatní vyřešené. Protože VD je hlubší problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.9.22 10:14
@brisco píše:
Výslovnost se u dysfázie řeší, až když je všechno ostatní vyřešené. Protože VD je hlubší problém.
U syna se vždy řešila jen výslovnost.
- Citovat
- Upravit
25.9.22 10:20
@Anonymní píše:
U syna se vždy řešila jen výslovnost.
A kde mu diagnistovali tu dysfázii? To je opravdu komplexní porucha, vyžaduje jinou terapii než prostá špatná výslovnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
V jakém věku se vaše děti naučily prohrávat a přiznat, že se jim nedaří? Případně, kdy zvládaly i mírnou nespravedlnost bez řevu.
Syn se stále vzteká. Je mu 8 let.
Snažíme se na něj působit, ale nedaří se. Teď jsem byla svědkem, že šli se družinou, kamarád, co s ním šel, placl kluka před nimi, ten to svedl na syna a syn, místo toho, aby se syn ohradil, se rozbrečel a rozkřičel, odběhl od skupiny…
U každé prohry létají figurky, karty, hrací plány. Stačí, když mu vyhodím figurku, nebo se musí vrátit.
Když se mu nepovede úkol a upozorním ho, že udělal chybu, má tendenci trhat.
Syn má dysfazii. Takže to může být asi i tím. Máte tip, jak na tom pracovat a jak mu pomáhat? Kdy to přešlo u vás.
Psycholožka nijak neporadila. Jen, že máme trénovat prohry, mluvit o emocích (on neumí mluvit o svých problémech, to začíná znakovat, případně svádí vše na ostatní).