Neumí se zabavit sám

310
20.11.15 12:01

Neumí se zabavit sám

Zajímalo by mě, jak jsou na tom vaše dítka kolem tří let. Zabaví se během dne sama, nebo jim vymýšlíte zábavu vy? Nebo tak půl na půl? Jak dlouho si jsou schopna hrát sama?
Můj syn, čertsvě tříletý, se totiž sám zabavit téměř neumí. A nemyslím si, že by to bylo tím, že jsme si ho tak rozmazlili. Samozřejmě jsme se mu věnovali a věnujeme, ale určitě ne nonstop. Odjakživa jsem se snažila, aby měl i nějaký prostor pro vlastní zábavu. Ale neúspěšně.
V současné době je to tak, že ráno po snídani mu pustím na chvíli nějakou pohádku. Když obstarám mladšího a nasnídám se, vypnu mu to a společně si třeba chvíli hrajeme. Pak jdu obvykle něco dělat kolem domácnosti - a tam je problém. Podobně je to odpoledne po obědě. Že by si sám, nebo dokonce s ročním bráchou, hrál, to nehrozí. A pokud, tak je to pár minut. Jinak chodí všude za mnou (a roční v závěsu) a somruje další pohádku, případně mi podstrkuje nějaké věci, abych si s ním šla hrát. Když mu řeknu, ať si teď chvilku hraje sám, nechce. Pochopitelně pokud dělám něco, do čeho ho lze zapojit (pečení, věšení prádla atd.),tak ho nechám, ať mi pomáhá. Ale některé věci si prostě rači dělám sama (práce s různými čističi, vaření v vroucí vodou, ostrými noži, syrovým masem…). On, než by si šel sám hrát, rači sedí na židli a kouká na mě (případně „do blba“), klidně půl hodiny. Nebo chodí v kuchyni furt tam a zpátky jak lev v kleci, popř. dokola :). Přiznám se, že už jsem na to trošku alergická… Přes den už dávno nespí, takže během dne je tohle celkem častá věc. Když si chci v klidu vypít kafe, nelze - každou půl minutu se mě ptá, když už to budu mít dopitý a půjdu si hrát/pustím mu pohádku.
Je to jeho povahou, máte to někdo taky tak? Nechci ho celý den ignorovat, abych ho donutila k vlastní iniciativě, asi by to stejně k ničemu nebylo. A mě samozřejmě baví si s ním malovat, něco vyrábět, prohlížet knížky. Ale fakt ne celý den!
Jinak venku je to lepší, tam se zabaví snáz, ale tam se teď moc nedostaneme, jsme furt různě nachlazený. Tak se trochu děsím zimy, jelikož už teď su z něj trošku na palici.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

7408
20.11.15 12:06

Jo, popisujes moji starsi. Jen s tim rozdilem, ze koukat se, jak neco delam, u nas nikdy nehrozilo - jak jsem ji dala na 30 sekund prostor, byl z toho prusvih… Ale ted se to tedy zacina pomalinku zlepsovat - bude ji 3,5. S mladsim brachou si celkem vyhraji, ale musim byt u toho, jinak by to asi rovnez dopadlo prusvihem… Mladsi je relativne samozabavovaci - minimalne oproti dceri.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2300
20.11.15 12:47

Ja mam doma snad poklad, dcera 4 roky, v pohode si hraje sama, a vydrzi u toho relativne dlouho, s uklidem mi rada pomaha nebo alespon jde stranou, tak nejak si to necha vysvetlit, a takhle to mame zavedene uz dlouho, dokonce me necha i spat kdyz usnu, sama si naleje piti a da i jidlo kdyz ho ma dostupne..

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2611
20.11.15 13:02

Bude se to postupně zlepšovat, ale i tak je u téměř 4 letého dítěte zábava především na mně. Už si dokáže sám hrát s legem, jezdit si, občas zabaví pohádka a teda taky chodíme ven. Rýma nerýma, jde se ven. Pokud nemá teplotu, tak se mu venku spíš uleví.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
791
20.11.15 13:15

Našemu malýmu jsou teda 2 a sám se mi zabaví. Neumim si představit být mu pořád u ruky. I proto, že z domova pracuju a není možné, aby mě měl jen u sebe. Přes den nespí asi 2 týdny.
Ale ráno pokud nemám práci, tak po snídani si chvíli čteme nebo malujeme a pak si jde hrát. Sám. S legem, autama, bednou plnou hraček (ale většinou jen s prázdnou bednou). Někdy jen blbne, někdy pustím hudbu a tancuje.
To samé odpoledne. Zábavu si najde (neříkám, že si nehrajeme i spolu, ale to je podle času a jeho nálady). Venku na hřišti lítá sem a tam, leze na prolézačky a je mu jedno jestli jsem u něj.
Večer si zase čteme.

Zabaví se i u pohádky, u pujčeného ukulele, nebo si vezme hrnce a „vaří“.

Ale myslím, že to je prostě o dítěti. Náš malej je teď třeba unavený, ale spát jít nechce. Tak sedí u mě a staví garáž. Občas zapřede „hovor“, jinak o mě nezájem.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
PID
723
20.11.15 14:01

@janeee2 Je to asi hodne individualni, jsou deti, ktere chteji byt zabavovany.
Anebo zkouset hledat, u ceho by trosku dele vydrzel.
Mame triletaka a skoro dvouletaka a oba se umi zabavit i sami. I si uz hraji spolu. Tvuj maly je jeste malicky, jeste tak aspon pul roku, aspon u nas od toho 1,5 roku mladsiho se teprve dokazali spolu trosku zabavit.
Nasi treba miluji puzzle, u toho vydrzi i ten dvouletak treba i 45 minut si sam skladat, super zabavovaci je lego, dreveny vlacek, plastelina, ruzne skladacky, vkladacky, vareni, nakladani neceho do aut a premistovani atd, proste klasika.
Nekdy si s nim ale musim sednout, vysvetlit, ze si chvili budeme hrat spolu a ze pak musim jit neco delat a pak si bude chvili hrat sam. Neco rozehrajeme a on pak pokracuje chvili sam. Tohle se mi osobne vic osvedcilo, nez kdyz jsem ho posilala, aby si sel hrat sam.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
310
20.11.15 14:24

@PID Já jsem to samozřejmě taky takhle zkoušela a občas stále zkouším. Nabídnout, rozehrát nějakou zábavu a po chvíli odejít s tím, že potřebuji něco udělat. Máme třeba tu dřevěnou „vláčkodráhu“, manžel k tomu nakoupil hromadu komponentů, tak jsme si mysleli, jak si s tím vyhraje. Dřív ho vláčky zajímaly. Ale bohužel vůbec. Postavím mu třeba koleje a chvíli si jezdíme, pak ho třeba navnadím, ať zkusí s mašinkami závodit a odeberu se pryč. Dýl jak deset minut u toho ještě sám nevydržel, obvykle do pěti minut je u mě. To samé puzzle, stavebnice, duplo… Ten mladší se paradoxně zabaví sám líp, ale to je asi dané i tím, že má teď to objevovací období, kdy je odvařenej i z kelímku od jogurtu. Nejhorší je, že jsem na to už úplně alergická, jak ho mám celý den za zadkem…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
310
20.11.15 14:27

@Plomba No, taky jsem si prvně myslela, že budu aspoň občas dělat z domu. Párkrát jsem zkoušela něco psát, ale nedalo se to. Nedokážu se soustředit na psaní, když se mě furt na něco ptá, leze mi na klín, somruje pohádky, podstrkuje mi různé věci… Tak jsem to vzdala, nebo něco píšu jen nárazově, když mám hlídání nebo ho na chvíli zabaví manžel.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20.11.15 14:49

Mám to také tak, nepomůžou už ani pohádky - i na ně musím koukat s ní, jinak jí to nezajímá. Když hlídáme jejího o 3 týdny mladšího bratrance, tak je to nebe a dudy, on si umí hrát krásně sám, umí být v klidu. Dcera furt jen běhá a skáče a dělá kraviny. Pořád chce hledat, venku honit, točit apod. (neodpočinu si s ní ani venku, ale tam jsem raději, tam mi to tolik nevadí jako doma). Nedávno jsme jeli k mému tátovi, byla jsem tam s dcerou 3 dny a za tu dobu si ani jednou nevšimla hraček, co má v obýváku (velkou bednu s hračkama, kostkama - zkoušela jsem jí je nabídnout a nezájem), stále by se jen honila, skákala, schovávala, nebo krmila a provokovala dědy psa, případně jsme venku. Nechápu, nechápu a děsím se toho, že s ní budu muset být třeba týden při nemoci jen doma (takhle jsme venku za každého počasí a naštěstí od září chodí na dopolko do školky, takže si odpočinu a udělám co je třeba. Taky ještě chodí někdy po o spinkat doma, takže se jí můžu celé odpoledne pak aktivně věnovat). Radu nemám, jen pochopení a další mimčo raději zatím neplánuju :mavam:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2611
20.11.15 14:58

@želvička28
Jak kdybys mluvila o mém synovi. Neustále: pojď se schovat, pojď se honit, venku: pojď mě houpat… atd.
Taky jsem se děsila delší nemoci, při angíně škemrala u doktorky po týdnu, jestli můžeme aspoň na procházku… a pak přišel zánět kyčle a 6 týdnů doma. A překvapivě jsme to zvládli všichni, on i já.
Pokud se mu věnuju, je to miliónový dítě, pokud ne, tak furt otravuje.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
20.11.15 15:14
@Janina81 píše:
@želvička28
Jak kdybys mluvila o mém synovi. Neustále: pojď se schovat, pojď se honit, venku: pojď mě houpat… atd.
Taky jsem se děsila delší nemoci, při angíně škemrala u doktorky po týdnu, jestli můžeme aspoň na procházku… a pak přišel zánět kyčle a 6 týdnů doma. A překvapivě jsme to zvládli všichni, on i já.
Pokud se mu věnuju, je to miliónový dítě, pokud ne, tak furt otravuje.

Fakt? Jsem ráda, že v tom nejsem sama :lol: Ježiš - 6 týdnů? To gratuluji, že jste zvládli bez úhony, já se děsím neštovic, tohle by mě ani nenapadlo. Ale je fakt, že jsou horší věci a můžeme být rády, že máme zdravé šťastné děti, že? :kytka: Nejhorší jsou návštěvy u manželových prarodičů - tam takhle „honí“ devadesátiletého dědu, to do hodiny musíme odejít :) A můj táta je taky pěkně vyšťavenej po naší víkendové návštěvě a to mu je 50 - tam já mám ale většinou klídek :P

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7408
20.11.15 15:35

@želvička28 Ja mam deti obe zivacky, ale ta schopnost samozabaveni u syna je fakt strasne znat. Plus syn se treba sam naji, dcera 3,5 - nehrozi. Jako umi byt samostatna, obslouzi se co se tyce oblekani, obouvani a zachoda, sama usne, ale tim to hasne.

@janeee2 Obcas 5-10 minut k dobru - to mas jeste fajn, mozna si aspon dojdes na WC :mrgreen:. Ja mam na zachode momentalne oba, mladej je v „maminka“ fazi :zed:. Jeste ze je TV, jinak bychom byli o hladu…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2611
20.11.15 15:42

@želvička28
Jj, 6 týdnů a z toho 3 týdny úplný ležák, i na záchod nosit… Fakt mňamka… Ale co tě nezabije, to tě posílí.

Jsem zvědavá, jak bude reagovat na sourozence, obávám se, že se na nás ještě víc upne a už neudělám vůbec nic.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama