Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Moje nejstarší taková taky byla. Hodně střídala emoce, pořád byl nějaký problém, sotva jsme vyřešili jeden, tak si našla jiný… Je to povaha, časem se to mění, u nás k lepšímu. Už je na druhém stupni zš, ale fajn je to možná tak 2 roky…
Jako malá se bála zavřených dveří, nechtěla být sama v koupelně, musela se sprchovat s otevřenými dveřmi do sprcháče, takže vždycky potopa. A do deseti let spala při rozsvíceném světle a nikdy ne sama v místnosti, vždycky s někým (ségrou), i tak v noci několikrát courala k nám do ložnice.
Jednu dobu, několik týdnů v kuse, každý večer chodila a brečela, že ji bolí břicho
Už jsem vyčerpaná večer chtěla mít klid, abych v 23h zjistila, že zas nade mnou stojí a něco řeší ![]()
U nás mám teorii, že je to tím, že se narodila předčasně a první týdny jsme spolu nebyly. Byla sama v postýlce, spousta cizích lidí…
Jinač u nás jsem se snažila jít nejmenší cestou odporu. Když potřebovala světlo, tak jsem potlačila nějaké svoje protesty, že to žere elektřinu a není zdravé spát při světle. Zároveň se ale musela přizpůsobit, že není v pokoji sama, takže dostala k posteli jen lampičku. Když měla období, kdy potřebovala, ať u ní ležím, tak jsem to prostě udělala, postupně se interval zkracoval, kdy klidně usla, až pak stačila jen ta pohádka a šla jsem… u nás to bylo ještě o chlup horší, že jsem v té době měla miminko, takže z jedné strany u prsa miminko, na něm položená knížka, z drubé strany dcera
Jenže mně to přišlo jako lepší volba, než každý večer řešit její řev a že stokrát vyleze z postele a že pak zjistím, že je půl noc a ona stejně nespí. Takhle mě to sice stálo drahocený čas, ale neměla jsem každovečerní vztek.
A proč s ní teda nespíš?
Kor kdyz vis, ze se bojí…Na kazdovecerni hysteraky nemám nervy, spím s dětmi a vstávám ráno dřív, takže co si potřebuji udělat v klidu, dělám ráno.
Počítám, že z toho vyrostou, já se taky jako dítě bála, pamatuji si ty hodiny čumění do tmy v totální hrůze a nechci, aby moje deti prozivaly to same…do maturity to trvat nebude ![]()
Spolecne spaní je evoluční přirozenost, oddělené výmysl společnosti posledních desetiletí.
@Beruska999999 spala bych, ale muž už chce taky spát v ložnici a už je prý dost velká na to, aby usínala sama.. Či po pohádce už může být sama (s bráškou v pokoji a usnout) několikrát jsem říkala, že budu u ji, než usne.. Zbytečný, je velká a zvykne si na to a že je rozmazlena atd.. Že už je potřeba na změnu a na tenhle postup.. To jako budeš dělat do dospělosti? Jeho otázka na mě.. Přítel má celkově jiný přístup na výchovu.. Děti jsou rozmazlene a dcera je hlavně rozmazlena, proto se tak chová.. Když řeknu že to je povahou, nesmysl.. Ale vysvětlit se to nedá.. Říkám, že nejsem jediná, kdo má takové dítě.. Nj, rozmazlena takže jsem to vzdala vše je špatně atd.. A tak když mu řeknu, fajn, uspavej ty, tak proč, on chodí do práce a já byla doma.. Teď už se střídáme, ale.. Dcera řve a on raději odejde.. Zítra má utrum, nedávej žádnou odměnu, sladkost a bez pohádky.. Ať ví proč.. Říkám si, jak pěti lete dítě může vnímat trest, když jewte neví, co to je? Dcera to ví, a myslím si, že to vnímá, že to dělat nemá.. Přes den, když je nemocná nebo brzy vstává, tak sama říká, jdu do pokojíčku a spát, nechoď, jdu sama… Ale večer je to opak.. Asi budu muset zase postupně a snad to zase půjde, že přečtu a odejdu..
@tartaletka děkuji, taky říkám že je to povahou, ale u nás je to prý bohužel rozmazlenost.. Taky v tom dpufsm, že se to brzy změní.. Holka měla jako miminko reflux.. Takže byla hodně nošená uspavani děs, přes den toho moc nenaspala.. Noci staly tak za to… Takže asi tam u ní něco je ale spíš se přikláním k té povaze.. Že bohužel takovou má.. Snsd se to brzy zlomí a bude to dobrý.. 🙏 🙏
Mam stejnou starsi dceru. Ve vysledku pomahalo mit pevne ritualy a ty dodrzovat. Vypustit kecy okoli jak ji mas zocelovat, vetsinou ji to rozhazelo jeste vic, kdyz jsem znejistela jeste ja. To same s partnerem pokud citi nesoulad, tak vyvadi vic. Nevim cim to je, nejaka hypersensitivita asi. Nerikam ze ma clovek skakat jak dite piska, to jsem nechtela dopustit, ale tohle bylo neco co jsem citila ze potrebuje pro svou rovnovahu. Ted uz je ji 12 a ma uz zas jen pubertalni vyjevy, proste emocne nestabilni je porad. To se muze clovek na hlavu stavet, denne vyrvavat, ale myslim, ze ona se nezmeni. Muze rezignovat a vzit to tak ze rodice ji s jeji uzkosti nepomuzou, ale to asi nechcete. Ty jsi mama, ty to citis, co mas delat, nenech se nutit vychovavat jinak nez chces.
@tini děkuji. Já vím, že je to povahou, nebo to tak cítím, je jiná a kamarádka má 10ti letou dceru a když viděla moji dceru, říkala, vidím tu moji. Jak byla malá a to samé.. Dneska už dobrý, ale také s ní spala do nedávná, má ještě dceru stejně starou jako já.. A je hodně fixovana na maminku ta velká holka.. Hold každé dítě jiné.. A já mám takový ten pocit, že mě potřebuje.. Ale abych to zase poslouchala doma, že ji rozmazluji atd.. Ale já vím, že to nebude do dospělosti, hold je jiná a potřebuje to jinak.. Že oni, či my měli jinou výchovu.. Dneska je to jiné a bude to jiné.. Myslím si, že jak ona pískne, nedělám to, snažím se vysvětlovat a dělat to, že co ona dělá není správné, ale.. Děkuji ♥️
Nechápu kde je problém. Zřejmě má potřebu matky aktuálně. Vždyť je ji 5. Naplnila bych potřebu a pak pomohla nastavit jiná pravidla. Ze začátku můžete uspavat s manželem třeba oba. Nádobí může umýt chlap, atd…
Navíc nechápu ten akt tam. Dítě nechce tátu, řve, ten to vzdává, odchází a nechá dítě řvát, pak přichází máma ( čili dítě získalo co chtělo ).
Příště bude rovnou rvát, protože to minule zabralo.
@Anonymní píše: Více
To že 5 létě dítě má potřebu ústavách nemusí být rozmazlenost. Může to být jeho potřeba ( to že sourozenec ji má jinou je jedno - každé dítě je jiné ).
Možná nejste důslední třeba ve výchově, to nevím.
Ale to že chce uspávat od maminky nevidím jako rozmazlenost. Věkem se začne osamostatňovat, je to přirozené. Uspávat do puberty ji nebudeš … Co si kdo kde mysli by mi bylo jedno. Jejich dítě a rodina to není ![]()
A myslím že žádná norma na ústava i dětí v 5 letech není ![]()
Mé dcery (11,11 a 9 let) chtějí také uspávat, no tak večer přečtu pohádku a jsem tan 15 minut s nimi než usnou. Na táboře, u babičky nebo když nejsem doma, tak usnou sami. Je to rychlejší než je přesvědčovat, že jsou velké a že to zvládnou sami ![]()
Moje starší je stejná, je jí 4 a něco. Popravdě je to na budku, už fakt s ní čas trávit nechci a už vůbec s ní nechci spát. Jeden čas to docela šlo a teď už má zase noční děsy, kdy se jakoby vzbudí do vzteku a není s ní pořízení. Kvůli všemu taky řve jako tur. U nás uspává skoro výhradně manžel a to se může malá třeba na hlavu postavit. Když ječí, tak on se s ní nebaví, neexistuje že by třeba odešel. Já uspávám výjimečně, buď když je manžel nějak hodně unavený fyzicky nebo psychicky, nebo když mám sama náladu a cítím se v pohodě. Mladší roční nemá problém usnout se mnou nebo s manželem a stačí chvilku pohladit. Vůbec mě nenapadlo, že se starší v tomhle věku budou takové problémy. Je to upřímně řečeno děs. Některé děti holt jsou hodně citlivé a emočně nestabilní.
@Anonymní píše: Více
Přítel je de*il, co nerozumí dětskému vývoji a duši, takže je lepší trápit dítě…no dobrá no
Podle mě je problém v tom, že řekneš, že uspává tatínek, který se na to při prvním problému vykašle. Buď bych rovnou řekla, že uspávám já, nebo ať to přítel/manžel dotáhne do konce a uspává.
Jinak za mě vidím problém, že do tebe partner hustí věci o rozmazlenosti, ne že pětileté dítě nechce usínat/spát samo. Zároveň sám asi moc nevychovává, když při scéně „uteče“ a musíš to řešit zase ty.
@Liška32 Co je emočně nestabilního na 4 letém dítěti, které chce uspávat od maminky?
Pokud má noční děsný, tak je asi jasný, že chce rodiče …
@Anonymní píše: Více
Vy by jste se hlavně měli sjednotit ve výchově. Pak to dítě nemá mít guláš.
Máte to také? Dceři bude 5 let a když a cca rok už spí v pojjikcu, Teda snažíme se o tom, ještě máme 3 leteho syna.. Uspavam je spoeldne každý si lehne do své postele.. Ale dcera je hodně náročná, když není po její tak řve.. Venku, doma no.. Je to dost o nervy.. Syn usne bez problémů.. Ale dcera ta mi dává zabrat, vysvětlím, že dnes čte pohádku tatínek, že se potebuju např, umýt, ukldidt atd.. A že nemohu a že tatínek se těší atd.. Vše v pohodě, najednou se převlekaji do pyžama a už to začíná, chci spát s stebou a celou noc budeš semnou spát atd.. Jdeme čistit zubky a už jen řve.. Jdeme do pokoje přeji dobrou noc a hysterak.. Muž to vzdá, ptz zavře dveře snaží dceru naladit do dobré nálady ale bohužel.. Hysterak a řve, že chce mámu.. Vzdává to, a nechá ji řvát.. Já tam Teda po cca pěti minutách jdu a vysvětlují.. Chvilku u ní jsem a potom odcházím, někdy dobrý, ale někdy musím počkat, až usne.. Bohužel spala semnou a chvilku, jak byl syn.. Potom pokojík, a asi půl roku jsem přečetla pohádku a čekám, až usnou a teď asi 2 měsíce přečtu a odcházím, u syna to trvalo.. 14dni a teď lehne do své postele a usne.. Ale dcera ne.. Neměli jste to někdo? Přejde to, jak na to? Kdyby alespoň nebrala hysterak, neřeším, ale už začínám být dost alergická na to, jak pořád jen rve(bohužel je dost náročná od narození).. Chce si hrát, bráška jinak nebo nechce a řev a ještě ho tluče, když není pohádka, řev, když jsme venku a není po její, řev.. Nedostane co chce, řev.. Od mala a to si myslím, že když si něco vyrve, nedostane.. Že rozmazlesnot bych neřekla.. I jako malá se dost věcí bála.. Listí, ptaku.. Teď naštěstí dobrý, teď občas má panickou hrůzu z hub, někdy dobrý, pak ji něco v hlavičce a hysterak.. Omlouvám se za sloh, ale.. Je to dost náročné.. 😣