Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
@Pears206 Průtokáč jsme zažili, režimová opatření sice trochu pomohla, ale spíš se lékaři shodli na tom, že z toho vyrostl. U pediatra jsme to řešili několikrát, že si nevíme rady a co dál ještě zkusit. Sama doktorka řekla, že to nikam psát nebude, že mám být v pohodě, že se to spraví. Ale věděla o tom, že urologii máme za sebou. Takže zprávu založenou někde má, primárně ona sama to nikde neuvádí. Při nástupu do školy jsem to v papírech neuváděla, stejně tak když jsme rok před tím žádali o odklad (logopedie), tak se sice zeptali, ale ve zprávě pro školu o tom nic není. Prý to není důvod odkladu.
Není to tak, že by se počůrával jen doma. Problém měl v družině, v MŠ, na návštěvách (na těch, kde to dobře znal, tzn u kamarádů), ale třeba při cestě autem, v kině, na výletě někde venku si vždy řekl, nebo došel. Takže vzhledem k tomu, že se počůrával na návštěvách, tak o tom přátelé věděli. Nebo když přišli oni k nám.
@Kazimíra Olejovka To není tak hrozné, hlavně, že to vymizelo
Problém má více dětí, ale tím, že se díky rezimovym opatřením nestávají nehody často, většinou to ani nikdo nepostřehne, že jde o opakující se problém. Taky souhlasím, že jde o nezralost v tomto směru a musí z toho vyrůst. Ale režim a spolupráce, ochota rodičů, je základ. To, že dítěti ve škole některá pověřená dospělá osoba taktně připomene, že si má dojít na záchod, si myslím, že není špatně a dítě to neznemožní
Spíš naopak.
Ještě si vzpomínám, že některé děti ve školce cvičily cviky na posílení břišních svalů a pánevního dna, aby se naučily ty svěrače ovládat a uměly moč chvíli zadržet. To je ale otázka rehabilitace a bohužel se k ní dostanou jen enuretici, které mají spíš organovou příčinu nebo nějaké přidružené vady a někdo jim ty rehabilitace doporučil, vydal zadanku. U dětí s psychickou příčinou by mohl pomoct autogenni trénink k odbourání stresu. Toto může ukázat instruovat i psycholog, terapeut, případně speciální pedagog. Hodně rodičů s dětmi chodilo na kineziologii.
@Kazimíra Olejovka píše:
@Tamtama syn měl také problémy s pitím. Jako malý pil opravdu hodně a pak se to hodně snížilo. Nicméně ani režim nás nespasil. Ale určitě je to úplný základ, který byste měli splnit, nebo se o to aspoň hodně snažit. Prostě takový začátek.
Můj právě nikdy moc nepil, ani polévky nejí, cpu do něj pití horem dolem, ale on si sotva smoci rty a nazdar..
@Pears206 klinický psycholog, psychoterapeut, KBT, homeopatie i kineziologie…a zajímavé u té kineziologie (řešili jsme kadění do kalhot), tak tam to na čas…cca na 6 měsíců pomohlo
Zpětně to vidím tak, že když se neprokáže organická příčina, je lepší pracovat na rodičích a podporovat je, hodit je do pohody, aby to tolik neřešili. Pro nás to bylo jednu dobu jediné téma a to byla ta největší chyba.
@Kazimíra Olejovka S tím souhlasím, nikdy to nesmí být jediné téma, pro rodiče, dítě, ostatní děti, ve škole.. Pomohly vám ty terapie hodit se do pohody? ![]()
Rodiče ze školky si hrozně chválili kinezioterapii. I u dětí bez enurezy. Školka nabízí spoustu terapií v rámci vzdělávání, i snozelen, ale kinezioterapii ne, dávali si vzájemné kontakty. Většina dětí se prý hodně posunula dál.
@Pears206 My jako rodiče na terapii nechodili. Ale konzultovali jsme vše s terapeuty syna a klinickou psycholožkou. Nedá se říct, že by byl nějaký velký skok pozitivním směrem. Šlo to postupně…i výsledky režimového opatření nebyly hned. Nicméně co aspoň mě osobně posunulo bylo, když syn musel docházet denně do nemocnice do barokomory kvůli oboustrannému tinnitu 24/7. Hrozilo, že mu zůstane. V tu chvíli mokrý kalhoty bylo to nejmenší. I když čím víc odborníků mě uklidňovalo, učitelky mě uklidnily…změna myšlení šla pomalu. Teprve až když přišel jiný problém, vážnější, tak jsem dokázala, snad definitivně postoj změnit. Tinnitus se vyřešil v 9/2020 a čůrání 1/2021. Tinnitus měl zřejmě psychickou příčinu (manžel přišel o klienty, já studovala online VŠ, synova výuka, která spočívala jen ve vyplnění listů v pracovních sešitech bez interakce s učitelkou…atd.). Tohle tenkrát vědět… ![]()
@Kazimíra Olejovka Díky moc za zkušenosti, vidím, že jste to vůbec neměli jednoduché
Tinnitus je vlastně šumění v uších nebo slyšení nějakých drobných zvuků, hučení.. Někde jsem četla, že enurezou trpí ve zvýšené míře děti, které trpí i na záněty středního ucha nebo mají zvětšenou nosní mandli, ale proč, to se nepodařilo úplně prokázat. Tinnitus tam uveden nebyl, ale další zdroje jsem si nedohledávala.
@Pears206To jsem vůbec nevěděla. Syn hodně trpěl na středouší, prakticky první rok ve školce skoro nebyl. Píchali mu uši i o prázdninách. Nakonec šel na vyndání nosní mandle a od té doby jen běžná rýma.
Tinnitus jsou různé zvuky…praskání, šumění, pískání…syn měl pískání. Vůbec jsem nevěděla, že to někdo může mít celý život. Z počátku chodil, že mu zapískalo, ale pak se mu to rozjelo…já si do té doby říkala, že občas zapíská každému. Teprve až když jsme problém začali řešit, objevili jsme v okolí několik lidí, co to měli x let a vůbec je nenapadlo to řešit.
@Kazimíra Olejovka JJ, můj muž to má po úraze v mládí, bere na to léky, jako na oploštění sliznic, ale moc to nepomáhá, zvykl si na to. A taky jsem četla kazuistiky, dětí i dospělých, kdy se příčinu nepovedlo úplně prokázat.
Dvě moje dcery měly taky záněty středouší, jedna má mandli vyndanou dvakrát, druhá už ve 2,5 letech, kdy o tom rozhodli na specializovaném ORL, protože zvětšená nosní mandle byla příčinou neustálé zelené rýmy, zánětu středouší a dětského astmatu, které se jí rozjelo už v 8 měsících. Bez té enurézy teda. Ale s tímto jsme si užili taky svoje, tak jako matka soucítím ![]()
Co se týče té enurézy, taky mě štve postoj společnosti, že v naší zemi je pořád velký tlak na brzké odplenkování dítěte a pokud trpí enurézou, tak se na to společnost dívá skrz prsty, přestože je milion jiných dalších problémů s tím srovnatelných a postoje společnosti nejsou tak negativní. Přitom vím, že ve předškolním věku a mladším školním věku tím určité procento dětí trpí. Jsou pořádány tábory, rekreační pobyty pro enuretiky a dá se to léčit i v lázních. Tam se právě zaměřují na ten režim a cviky k posílení pánevního dna. Je to problém jako jakýkoliv jiný, ale jak píšeš, pokud se to dozví někdo z venčí, tak má pořád nevyžádané rady, co měli rodiče udělat lépe a co on by udělal jinak. Přitom jsem četla tolik odborných článků, že to není ani psychická příčina, ale spíš nezralost - signály močového měchýře, mozek je včas nevyhodnotí, dítě nepozná potřebu včas(jedná se o denní i noční). A prý, když dělali anketu, tak lidé na první místo dávali psychické příčiny, ale ta fyziologická nezralost napadla málo koho
Přitom je to nezralost jako každá jiná, někdo má nezralé zase jiné složky vývoje.
Tebe obdivuji, že se jsi ochotná svěřit. Protože od rodičů vím, když hledají nějaké vlastní zkušenosti ostatních rodičů, většinou na ně vykoukne pár odborných článků, ale diskuze na téma pomočování u starších dětí moc nejsou. Přitom to není zase tak neobvyklý problém.
@Kazimíra Olejovka Neběžím nic nikam troubit, jen jsem se ptala ![]()
Nechodím a nehučím, co, jak, proč a co s tím, prostě se ptám, v podstatě i za ně všechny, protože sami nevědí, jestli je to ok, nebo problém. Když jsme se o tom bavili, padl názor ohledně cukrovky a já dostala strach, proto se ptám takhle anonymně. Chápeš
?
@Bronzer1 Tak snad na tuhle diskuzi kamarádka nenarazí, protože tvůj původní příspěvek vůči ní ani trochu nezní dobře. Jestli je to ok, nebo problém prostě musí zjistit lékaři. Jestli mají pochybnosti, ať jdou k jinému. Na cukr můžou nechat udělat odběr.