Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Neustálý strach o mimíska :-/
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
16.12.10 14:20
neustálý strach o mimíska:-//
Ahojky všem snažilkám,těhulkám,holčinám tady..Už nějaký týden navštěvuji e-mimino jako věrná čtenářka..nejdřív 4 měsíce jako snažilka a teď jako těhulka v 9 plus 2 tt 
jsem moc šťastná a zároveň totálně neustále vyděšená..je mi třicet,nikdy předtím jsem těhotná nebyla..Znám tedy teoreticky radosti i strasti těhotenství,případné průšvihy,problémy..jsem zdravotní sestra,tak se v tom možná š´tourám i víc,než by bylo zdrávo a čtu si příspěvky,které bych si raději číst neměla:-/Normálně jsem hodně citlivý člověk,ba někdy i labilní..no a natož teď…Holky,denně myslím na to,jestli srdíčko tluče,jestli roste mimísek,pořád kontroluju slipovku,dělám v ambulanci s ultrazvukem-na gastru..tak mi doktor ultrazvukuje mimí každý týden..já bych nejraději snad i denně 
i když vím,že to moc dobré rozhodně není..Říkám si,kdy se z toho proboha zblázním… 
Ještě mě právě trápí,že mám MTHFR mutaci v homozygo formě,hypofunkci štítky(ale tu mám stabilizovanou)..příští týden jdu na hematologii,kam mě vůbec neposlal můj gyndař,ale vyběhala jsem si to já..nejraději bych si už teď pro klid píchala fraxík..Těhulky s podobnou neustále se strachující povahou a mutantky MTHFR a samozřejmě i jiné..písněte mi vaše nálady,rozpoložení,rady,názory..Jé..to se uleví,když to dá člověk sem(nechci pořád hustit ty strachy do přítele)tak zatím papááá…Ps:dnes jdu na kontrolu na gyndu..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.12.10 14:28
Gratuluju k těhotenství! Vůbec se nestresuj, všechno bude v pořádku. Užívej si krásný čas, těš se na mimínko, přečti si něco hezkého, dej si dobrý čaj a nohy nahoru! 
Já si píchala Clexane celé těhu a celé kojení (zrovna dnes naposled), nic příjemného, ale jde to zvládnout v pohodě. MTHFR není tak vážná jako třeba Leidenská mutace, ne? A hypofci štítnice mám taky - to mi v těhu zanedbali a já pak měla parádní poporodní depku i jsem zbytečně moc přibrala. Tak to si možná víc pohlídej - dávkování léků a tak… A taky to bylo první těhu, u mě ve 31/32letech…
Tak držím palce a vážně - užívej si krásné těhotenství, stojí to za to!!! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 14:35
Mám pocit, že snad neexistuje máma, která by tak nějak aspoň trošíčku neměla strach, nenervovala se … nevěřím těm, který říkají, že pohoda … Na venek asi jo, ale nevěřím, že nepřemýšlí o tom, jestli srdíčko bije nebo nebije, jestli má vše, co potřebuje, a když kope, jestli nekope málo, nebo zase moc … 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 14:41
Díky,holky a Dornicko,od kolikátého týdne jsis píchala?A máš MTHFR nebo Leidena?Leiden je horší,to jo,ale MTHFR je taky naprd:-(v tom homozygotu..nejlepší-v uvozovkách,je v heterozygotu..ta homo způsobuje rozštěpy páteře,předčasné odloučení placenty a další chuťovky..právě na to je dobrý ten Fraxík,nebo Clexane,Fragmin..naředí krev a výživa placenty není ničim narušená,nehrozí ucpání..tudíž mimi je vyživované jak má být..Na štítku dám pozor..depku nechcůůůů 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymnice
16.12.10 14:46
ahojky, už jsem to tady jedné mamině jednou psala…tak napíšu i Tobě. já mám za sebou přes 5 let snažení o mimčo a když se zadařilo a navíc jednovaječný dvojčata, tak jsem byla šťastná, ale strachy bez sebe den co den. četla jsem strašně moc špatných konců těhotenství a bála se, aby se mi to taky nestalo, na každý kontrole u doktora jsem měla sepsaný dotazy a sestřička mi s úsměvem všechny zodpovídala a když viděla jak jsem vyděšená tak mi řekla jednu památnou větu: "jste těhotná, tak se z toho radujte a těště se z každého dne a hlavně, problém řešte až ve chvíli, kdy přijde…nemá smysl dopředu vymýšlet tragický scénáře! 
mě tahle věta pomohla a oprvadu si užívala vše, co k těhotenství patřilo…zabavila jsem se sháněním hezkýho těhotenskýho oblečení, hledala jsem fotoateliér, kde se nechám s pupkem vyfotit…atd, atd.
nebudu radit, aby ses nebála a nestresovala se…vím, že to nejde, ale opravdu nemá smysl dopředu řešit, že by se mohlo něco stát…tak hodně štěstí a ať Ti to uteče 
- Citovat
- Upravit
16.12.10 14:52
Jéé..to je krásný:-)) 
díky!!Budu si to opakovat..a mimochodem..dnes mám na gyndu připravené taky otázky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 15:08
Já bych hlavně myslela na to, že tím neustálým stresem a ultrazvuky, které nejsou třeba, stresuješ hlavně to malý 
Jinak se ale taky pořád bojím, ale spíš z jiných důvodů, miminko nemá zrovna ideální podmínky (bylo neplánované) a tak mám strach, aby se neustálé starosti, hádky a stres na něm nějak nepodepsali Před každou kontrolou jsem taky úplně hotová a bojím se, zda bude srdeční akce…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 15:13
ahoj Lesí,
taky mi to nedá ti nenapsat…
Já jsem sice nečekala na miminko tak dlouho jako Monduell, ale trvalo to „jen“ necelé dva roky a to po velkých útrapách jsem otěhotněla pomocí umělého oplodnění, takže nejdřív šílené nervy, jestli najdu na testu //, pak zase na první KO aby to bylo jak má být, pak jsem začala strašně krvácet, takže jsem už myslela, že je po všem, ale nakonec se z toho díky bohu vyklubal hematom jak hrom, tak jsem si poležele dva týdny v nemocnici, na konci prvního trim. jsem zakrávcela ještě jednou, takže dalších pět dní v nemocnici, měla jsem neustále klidový režim a přemýšlela jak ty o těch nejhorších scénářích, žila jsem od ultrazvuku k ultrazvuku, pak se to naštěstí uklidnilo a já si pořídila domů takový ten domácí UZ Angelsounds na poslech srdíčka, to je skvělá věc a když mi bylo ouzko, tak jsem si poslechla a byla v klidu, pak jsem zase řešila, že mimi dlouho nekopalo, pohyby jsem začla vnímat až někdy ve 22týdnu a ted se zase bojím předčasného porodu, no vím, že bych si to měla užívat, ale jsem přesně jak ty, labilní typ co ve všem něco hledá a pořád koumá, jestli je to tak jak má být, každopádně musíme věřit, že ty naše broučky donosíme až do konce a čeká nás ta nejsladší odměna
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymnice
16.12.10 15:21
všm moc přeju, ať to dobře dopadne a můžete se radovat z těch uřvaných uzlíčků…musím říct, že i když je to velkej záhůl a někdy očistec, tak je to to nejkrásnější, co může člověka potkat!
jinak ta sestřička mi řekla ještě další věc…že jakmile se spojí spermie s vajíčkem a my se to dozvíme, tak už se do konce života nepřestaneme nikdy bát…a to je sakra pravda…moje mamka se o mě taky pořád srachuje a to jsem z jejího břicha venku už 32 let 
tak hodně štěstí všem!!
- Citovat
- Upravit
16.12.10 15:37
monduell píše:
všm moc přeju, ať to dobře dopadne a můžete se radovat z těch uřvaných uzlíčků…musím říct, že i když je to velkej záhůl a někdy očistec, tak je to to nejkrásnější, co může člověka potkat!jinak ta sestřička mi řekla ještě další věc…že jakmile se spojí spermie s vajíčkem a my se to dozvíme, tak už se do konce života nepřestaneme nikdy bát…a to je sakra pravda…moje mamka se o mě taky pořád srachuje a to jsem z jejího břicha venku už 32 let
tak hodně štěstí všem!!
souhlasím a také přeji všem totéž, já už se na toho našeho drobka tak moc těším!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 15:42
Taky jsem se o Vojtu celý těhotenství strašně bála, o první jsme v 9tt přišli, takže nejvíc jsem se nervila právě kolem toho 9tt (což akorát přicházelo na Vánoce)…
Vojtíšek se chystal na svět už od 21 tt, kdy mi začali kontrakce, trápily mě hrozně bakterie, které nějak nešly udolat… nakonec se narodil ve 33+3…
Je naprosto zdravý.
Teď jsem nějak v 8tt a už nemám tolik nervy na pochodu, protože mám doma krásnýho chlapečka, a hlavně jak už tu někdo psal „snažím se řešit problémy, až když nastanou“… ono to s tím jedním divochem na světě ani nejde, řešit tolik to druhý mimčo…
Samozřejmě že každým týdnem si víc a víc přeju, aby to dopadlo dobře a víc a víc se na něj těším.
Na druhou stranu mám zkušenost, že to první umřelo proto, že bylo moc a moc nemocný. Naštěstí to zařídila ta příroda takhle brzo. Být to třeba ve 20tt, tak se zblázním.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 15:45
to je uděl matky a nechci strašit,ale bát se budeš už celej život a čim je dítě větší tim je ten strach větší:-? .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.12.10 15:45
Lesi,
to je naprosto normalni.
Nam se sice prvni mimco podarilo hned, ale jen co mi to doktor potvrdil zacala jsem krvacet a to bylo v 7tt - fakt jsem myslela, ze to je potrat - nastesti nebyl, ale cele tehu jsem mela hodne problemove ke konci jsme i lezela v nemocnici. Takze vim co to strach o mimi je.
Mela jsem to presne jak pises - silene jsem se tesila na kontroly (i kdyz jsem se i torchu bala, aby vse bylo OK), pak mi nako ntrole rekl, ze mimi je v poradku a ze krasne roste a ja byla stastna jenze mi to vydrzelo sotva do vecera a uz jsem zase premyslela jestli je vse OK a zdalo se mi nekonecne cekat na dalsi kontrolu
Takze neboj je to uplne normalni
U druheho to uz bylo trochu lepsi, jednak jsem nemela tolik problemu a take uz me hodne zamestnavalo prvni ditko
Takze obavy jsou normalni, zkus na nic spatneho nemyslet - stejne to neovlivnis a zbytecne se tim stresujes a zkus si tehu uzit rychle to utece Preji pohodove tehotenstvi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Nopregy, funkčnost během posdleního dne ovulace
- 20.04.26
- Anonymní
