Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Nevím, co mám dělat - interupce?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.3.12 08:32
zakladatelka nepíše, že bude rvát peníze do psa, píše, že ho musí nosit po schodech, a že mají dluhy. Takže tím, asi chtěla říct, že jako těhotná by ho nosit asi nemohla a co pak. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.12 08:33
Přesně jak píšou holky, zvaž to a to pořádně, když se rozhodneš pro potrat, tak toho litovat dřív nebo později budeš, podle toho jak píšeš. Jinak taky máme pejska a máme ho moc rádi, ale kdybych byla v tvé situaci, tak dám prostě pejska pryč a miminko bych si nechala, nedokázala bych jít na potrat, protože bych s tím nedokázala žít. Zvláštní je, že máme s manželem 2 děti, mladší maličké jsou skoro 3 měsíce a já do něj hučím, že chci ještě miminko, proto mě přijde divné, že ty chceš jít na potrat. A to nejsme žádní milionáři, taky musíme každou kačku obrátit. Také půjčky, hypotéka atd. Ale vím, že po MD, bude zase o trochu líp 
Možná to ze začátku bude těžké, ale nebude to takhle pořád a věřím, že to zvládnete. Takže pro mě- čekat miminko je nádherný dar a mám ten pocit, že nám nepřísluší brát mu právo na život. Já bych si miminko nechala. Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.12 08:37
podle mého se dá všechno zvládnout. Já jsem mladá maminka, první dítko jsem čekala v devatenácti, ale i když nebyly v těhu problémy, pořád je to můj už roční zázrak. zakladatelko, jednou toho můžeš litovat. važ si života, který v tobě kvete. troška logiky a zvládneš to. navíc to děťátko ti to časem vynahradí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.12 08:40
romype píše:
zakladatelka nepíše, že bude rvát peníze do psa, píše, že ho musí nosit po schodech, a že mají dluhy. Takže tím, asi chtěla říct, že jako těhotná by ho nosit asi nemohla a co pak.
tak jde o to, co je to za psa, já v těhotenství tahala 13 - 14 kilový batole… Ty dluhy, to je větší problém, no… Ale prostě druhý dítko, pokud si na tom člověk vyloženě nezakládá, vyjde levněji, než to první, podle mě to neřešitelný prostě není…
Kdyby byla zakladatelka na 100 procent rozhodnutá jít na potrat, nemusí zakládat diskuzi a pokud si tím na 100 % jistá není, jít by na něj podle mě neměla, protože si to dřív nebo později začne vyčítat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ArankaC.
5.3.12 08:44
Ahoj, je to tvoje volba, ale já bych si to dobře rozmyslela. Je to tvoje poslední šance na dítě a mohla bys toho seksakramentsky litovat. V případě adopce je to sice lepší řešení, ale zase na druhou stranu taky bys celý život uvažovala, kde je tvé dítě, co je s ním, kdo ho vychoval atd. Pokud se ale rozhodneš, snaž se toho nelitovat a nic si nevyčítat. Přeji šťastné rozhodování.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.3.12 09:05
Nepročetla jsem všechny přispěvky výše a vkládám anonymně, je to pro mne moc citlivá věc, ale chci Ti napsat za sebe, jak jsem na tom byla… Měla jsem prcka a do toho naprosto neplánovaně otěhotněla přes antinu, absolutně jsem na sobě nepoznala nic a menstr jsem normálně furt měla a až když najednou se hormony zbláznili a já to měla asi třikrát za jeden měsic, tak jsem na gyn zjistila, že jsem těhot, byla jsem přesně týden po posledni možnosti jit na potrat… Takže přicházelo v možnost jen to, že donosim, porodim a adopce… Celý zbytek těhot jsem si myslela, jak to bude brnkačka, odrodim a jdu, bude to v poho… Pak ke konci těhot už jsem měla takový nervy, že bych si jej nechala, už jsem se i těšila, když kopalo a tak, ale najednou přišla hodina H a já asi z nervů zblbla a v porodce řekla, že ho dám k adopci a podepsala jsem i reverz po porodu, nechtěla jsem tam prostě už zůstat… Tři dny na to mi volala Pani ze soc, že se mám dostavit podepsat papiry, že svoluji k převozu ditěte z dětskeho odd do dětského zařizeni… Už když jsem dorazila z porodky, tak jsem večer začala mit stavy, že před chvili byl malý u mě a teď tam někde leži a třeba pláče a jsou okolo jen cizi… Tohle mne provázelo celou dobu a když mi volala ta ze soc , tak jsem se totálně sesypala… Přišlo mi šilený a i ta představa, že mi někam vezou moje ditko… Nicmeně jsem tam dorazila, podepsala papiry, že ano, že svoluji, ale s tim, že jsem rovnou nahlásila, že za 4dny si pro něj dojedu, byla jsem uplně bez peněz a tohle byl čas, než mi měla přijit mateřská, abych si mohla koupit malemu pleny atd… Jela jsem pro něj, leži mi tu v postýlce a řádí a já jsem za to strašně ráda… Ano, jsem sama na dvě děti-ale-nevynahradilo by mi to nic a ty jejich úsměvy, to je to nejúžasnějši…
Proto, pokud máš nějaké pochybnosti, zda si mimčo nechat, radši jdi na potrat, neřikám, že to neni zlo, ale rozhodně menši pro Tvou psychiku… Pro mou by tedy určitě bylo…
Držim Ti pěsti a rozhodni se sama jak nejlepe uznáš, nikdo nemá právo Tě soudit, protože nikdo Tvůj vlastni život nežije a žit nebude…!!!!
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.3.12 09:10
A jen ještě dodám, když kolikrát přepnu program a je tam pošta pro Tebe, je tam hodně připadů, kdy jsou děti spokojene v adoptivni rodině, ale taky dost těch, kteři spokojeni nebyli, ba naopak, i byli týrane apod, nikdy bych nemohla přestat myslet na to, kde je, s kým, jak žije apod… Nemohla bych… A jak jsem teď dočetla v jenom názoru, tak opravdu je druhé ditě mnohem menši finančni zátěž, mám kluky od sebe přesně o dva ruky a postýlka i oblečeni, kočárek atd, vše mám, jen kupuji pleny, UM a teď už samozřejmě i přikrmy atd a oblečeni co mi jak padne do oka, či se mi libi… Jinak neni nutné.
Na Tvém mistě bych tedy zvážila samozřejmě i to, že už mit dalši ditě nemusiš, ale to samozřejmě každá z nás…
- Citovat
- Upravit
lucineeccka
5.3.12 09:14
Lastkecka píše:
Tohle je kontroverzní téma. Vždy vyvolá velice moc emocí. Každý člověk prostě musí posoudit zda je opravdu takový aby se dokázal zbavit dítěte, které za nic nemůže. Myslím si, že být těhotná je požehnání a také si myslím, že nikdo nemá právo někomu brát šanci na život. Víš jsi postavena před zkoušku, máš svobodnou vůli a je jen na tobě jestli obstojíš. Budu ted možná trošku ostrá, ale všechny důvody co jsi uvedla, nejsou důvody ale obyčejné vymluvy a strach. Píšeš: Bylo mi řečeno,že nemohu mít děti. Ted máš jedno dítě a čekáš další, no tak není tohle požehnání? Není to zázrak? Jsem si jistá, že jsi v duchu prosila o pomoc aby jsi mohla mít dítě. Ted jsi dostala šanci dokonce na druhé a ty se ho chceš zbavit? Opravdu chceš zahodit ten dar a příležitost co jsi dostala?
Já vím, že mě se to mluví, taky už další dítě nechci, ale kdyby se náhodou zadařilo, na potrat bych nešla nikdy, neunesla bych to pomyšlení, že jsem vzala šanci na život duši, která si mě s láskou a důvěrou vybrala.Přeji ti, jen to dobré a věřím, že si to ještě rozmyslíš
Moc hezky jsi to napsala.:-)
- Citovat
- Upravit
5.3.12 09:15
Anonymní, normálně bulim 
Jsi hrozně moc statečná, klobouk dolu. Vždycky to nějak jde udělat. Fakt tě obdivuju, přeju už jen dobré v životě
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.3.12 09:33
Anonymní píše:
Nepročetla jsem všechny přispěvky výše a vkládám anonymně, je to pro mne moc citlivá věc, ale chci Ti napsat za sebe, jak jsem na tom byla… Měla jsem prcka a do toho naprosto neplánovaně otěhotněla přes antinu, absolutně jsem na sobě nepoznala nic a menstr jsem normálně furt měla a až když najednou se hormony zbláznili a já to měla asi třikrát za jeden měsic, tak jsem na gyn zjistila, že jsem těhot, byla jsem přesně týden po posledni možnosti jit na potrat… Takže přicházelo v možnost jen to, že donosim, porodim a adopce… Celý zbytek těhot jsem si myslela, jak to bude brnkačka, odrodim a jdu, bude to v poho… Pak ke konci těhot už jsem měla takový nervy, že bych si jej nechala, už jsem se i těšila, když kopalo a tak, ale najednou přišla hodina H a já asi z nervů zblbla a v porodce řekla, že ho dám k adopci a podepsala jsem i reverz po porodu, nechtěla jsem tam prostě už zůstat… Tři dny na to mi volala Pani ze soc, že se mám dostavit podepsat papiry, že svoluji k převozu ditěte z dětskeho odd do dětského zařizeni… Už když jsem dorazila z porodky, tak jsem večer začala mit stavy, že před chvili byl malý u mě a teď tam někde leži a třeba pláče a jsou okolo jen cizi… Tohle mne provázelo celou dobu a když mi volala ta ze soc , tak jsem se totálně sesypala… Přišlo mi šilený a i ta představa, že mi někam vezou moje ditko… Nicmeně jsem tam dorazila, podepsala papiry, že ano, že svoluji, ale s tim, že jsem rovnou nahlásila, že za 4dny si pro něj dojedu, byla jsem uplně bez peněz a tohle byl čas, než mi měla přijit mateřská, abych si mohla koupit malemu pleny atd… Jela jsem pro něj, leži mi tu v postýlce a řádí a já jsem za to strašně ráda… Ano, jsem sama na dvě děti-ale-nevynahradilo by mi to nic a ty jejich úsměvy, to je to nejúžasnějši…Proto, pokud máš nějaké pochybnosti, zda si mimčo nechat, radši jdi na potrat, neřikám, že to neni zlo, ale rozhodně menši pro Tvou psychiku… Pro mou by tedy určitě bylo…
Držim Ti pěsti a rozhodni se sama jak nejlepe uznáš, nikdo nemá právo Tě soudit, protože nikdo Tvůj vlastni život nežije a žit nebude…!!!!
výstižně napsané, taky bych nezvládla nosit dítě 9 měsíců, citově se k němu připoutat, což se připoutá asi každá, a pak dítě k adopci a celý život přemýšlet co je s ním, proto nechápu názory, dej dítě k adopci, no každá to máme jinak, přeju ti hodně štěstí v životě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.3.12 10:21
Moc děkuju holky, jsem ráda, že toho prďolku tu mám a taky jsem se bála, jak to budu zvládat, když jsou od sebe dva roky a naopak je to super a možná i ještě lepší , aspoň budou prima dvojka i na hrani a tak 
- Citovat
- Upravit
5.3.12 10:25
Anonymní píše:
Nepročetla jsem všechny přispěvky výše a vkládám anonymně, je to pro mne moc citlivá věc, ale chci Ti napsat za sebe, jak jsem na tom byla… Měla jsem prcka a do toho naprosto neplánovaně otěhotněla přes antinu, absolutně jsem na sobě nepoznala nic a menstr jsem normálně furt měla a až když najednou se hormony zbláznili a já to měla asi třikrát za jeden měsic, tak jsem na gyn zjistila, že jsem těhot, byla jsem přesně týden po posledni možnosti jit na potrat… Takže přicházelo v možnost jen to, že donosim, porodim a adopce… Celý zbytek těhot jsem si myslela, jak to bude brnkačka, odrodim a jdu, bude to v poho… Pak ke konci těhot už jsem měla takový nervy, že bych si jej nechala, už jsem se i těšila, když kopalo a tak, ale najednou přišla hodina H a já asi z nervů zblbla a v porodce řekla, že ho dám k adopci a podepsala jsem i reverz po porodu, nechtěla jsem tam prostě už zůstat… Tři dny na to mi volala Pani ze soc, že se mám dostavit podepsat papiry, že svoluji k převozu ditěte z dětskeho odd do dětského zařizeni… Už když jsem dorazila z porodky, tak jsem večer začala mit stavy, že před chvili byl malý u mě a teď tam někde leži a třeba pláče a jsou okolo jen cizi… Tohle mne provázelo celou dobu a když mi volala ta ze soc , tak jsem se totálně sesypala… Přišlo mi šilený a i ta představa, že mi někam vezou moje ditko… Nicmeně jsem tam dorazila, podepsala papiry, že ano, že svoluji, ale s tim, že jsem rovnou nahlásila, že za 4dny si pro něj dojedu, byla jsem uplně bez peněz a tohle byl čas, než mi měla přijit mateřská, abych si mohla koupit malemu pleny atd… Jela jsem pro něj, leži mi tu v postýlce a řádí a já jsem za to strašně ráda… Ano, jsem sama na dvě děti-ale-nevynahradilo by mi to nic a ty jejich úsměvy, to je to nejúžasnějši…Proto, pokud máš nějaké pochybnosti, zda si mimčo nechat, radši jdi na potrat, neřikám, že to neni zlo, ale rozhodně menši pro Tvou psychiku… Pro mou by tedy určitě bylo…
Držim Ti pěsti a rozhodni se sama jak nejlepe uznáš, nikdo nemá právo Tě soudit, protože nikdo Tvůj vlastni život nežije a žit nebude…!!!!
tohle je nádherný!Abno ono se řekne dát ho kadopci ale ono udělat to kdžy an to přijde..málokdo na to má !jsem ráda že jsi si ho nakonec nechala a držím palečky aby se ti dařilo protože jsi statečnáa byt na tom asi nejsi nejlíp nchala sis ho!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.3.12 10:34
Crystal87 : Moc děkuju, fakt se to nedá, já si řikala, jak to bude v klidu, že porodim a jdu a kulový. Ty stavy, co jsem potom měla, když jsem vařila a najednou z ničeho nic se rozbrečela…Nebo jak ze zvyku, když jsem vylejzala z vany se chytla za břicho a teď už žádný nebylo a mimčo taky nikde… Nepřála bych to fakt nikomu a smekám před každou, kdo to zvládne, já na to nemám a to jsem si myslela, že jsem fakt silná povaha… No vůbec ne…
- Citovat
- Upravit
5.3.12 10:38
Anonymní píše:
Nepročetla jsem všechny přispěvky výše a vkládám anonymně, je to pro mne moc citlivá věc, ale chci Ti napsat za sebe, jak jsem na tom byla… Měla jsem prcka a do toho naprosto neplánovaně otěhotněla přes antinu, absolutně jsem na sobě nepoznala nic a menstr jsem normálně furt měla a až když najednou se hormony zbláznili a já to měla asi třikrát za jeden měsic, tak jsem na gyn zjistila, že jsem těhot, byla jsem přesně týden po posledni možnosti jit na potrat… Takže přicházelo v možnost jen to, že donosim, porodim a adopce… Celý zbytek těhot jsem si myslela, jak to bude brnkačka, odrodim a jdu, bude to v poho… Pak ke konci těhot už jsem měla takový nervy, že bych si jej nechala, už jsem se i těšila, když kopalo a tak, ale najednou přišla hodina H a já asi z nervů zblbla a v porodce řekla, že ho dám k adopci a podepsala jsem i reverz po porodu, nechtěla jsem tam prostě už zůstat… Tři dny na to mi volala Pani ze soc, že se mám dostavit podepsat papiry, že svoluji k převozu ditěte z dětskeho odd do dětského zařizeni… Už když jsem dorazila z porodky, tak jsem večer začala mit stavy, že před chvili byl malý u mě a teď tam někde leži a třeba pláče a jsou okolo jen cizi… Tohle mne provázelo celou dobu a když mi volala ta ze soc , tak jsem se totálně sesypala… Přišlo mi šilený a i ta představa, že mi někam vezou moje ditko… Nicmeně jsem tam dorazila, podepsala papiry, že ano, že svoluji, ale s tim, že jsem rovnou nahlásila, že za 4dny si pro něj dojedu, byla jsem uplně bez peněz a tohle byl čas, než mi měla přijit mateřská, abych si mohla koupit malemu pleny atd… Jela jsem pro něj, leži mi tu v postýlce a řádí a já jsem za to strašně ráda… Ano, jsem sama na dvě děti-ale-nevynahradilo by mi to nic a ty jejich úsměvy, to je to nejúžasnějši…Proto, pokud máš nějaké pochybnosti, zda si mimčo nechat, radši jdi na potrat, neřikám, že to neni zlo, ale rozhodně menši pro Tvou psychiku… Pro mou by tedy určitě bylo…
Držim Ti pěsti a rozhodni se sama jak nejlepe uznáš, nikdo nemá právo Tě soudit, protože nikdo Tvůj vlastni život nežije a žit nebude…!!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
