Nevím, co mám dělat - interupce?

Anetka_kvitecek píše:

monika32 píše:

kotě11 píše:

romype píše:
nehledě na to, že pokud nemáte peníze, tak vlastně ochudíš i to první dítě, protože mu nebudeš moc dopřát věci, které bys mu mohla koupit a neuděláš to, protože budeš mít druhé, mě zase naopak tohle přijde jako sobectví, hlavně, že budu mít dvě děti a čisté svědomí , hlavně mě tu neukamenujte.

Romype, promin, ale je tu pak i druhá otázka, neochudím to první dítě o sourozence? neochudím ho v jeho vývoji a ten faktor sourozence, o sourozeneckou lásku?
Je mi smutno, že vše přepočítáváte na peníze

Druhá strana mince ale je pozdější věk, když nebudou peníze na lyžák, kroužky, školu, nevím, je pak výhra mít sourozence? V dnešní době je to fakt těžké nepřepočítávat na peníze, když je dnes úplně vše o penězích. Za nás byly kroužky zdarma, vše jsme na nich dostávali, školy zdarma a dnes?

Anonymní píše:
Díky,za všechny vaše názory i když s některými nesouhlasím.
Do adopce bych opravdu jít nemohla.Přítel se taky bojí,že to finačně nezvládnem.Ono jak tu některé píšete,že druhé už moc nestojí,tak to není tak docela pravda.Málá byla od narození na UM a nesnesla nic jiného než Nutrilon.Krabice stojí 350 korun a ona jelikož je veliký jedlík,jí měla jen na pár dní.Už v té době to byl docela problém z financema.Za psa žádné peníze dávat nemusím,jde spíš o to jak ho s dvěma malýma dětma dojít vyvenčit.Já mám jen prostě strach,že nedokážu dát oboum co by si zasloužili.Nebudu moct jim nic koupit,nebudu moct s nima nikam jet.Jak jste některá psala,půjdu do práce a bude to lepší,ale potom ty děti budou do čtyř a tří let pořád jen doma,nebo venku před barákem.Možná jsou to pro vás jen výmluvy,ale pro mě je to hrozná představa.Nemoct jim dát a dopřát co si zaslouží.

Ano a takto uvažovat je jen správně. Bohužel takto uvažuje jen málo lidí a pak se ocitají ve velmi těžké finanční situaci a děti pak živoří. Ono je to lehké, mimino se utáhnout dá, ale později? 2 krát školka, děti stále nemocné, to pak o takovou matku taky všude nestojej, pak škola a to jsou již dost velké výdaje, tábory a pod. Pro mě to nejsou výmluvy,. ale správné úvahy. Život je holt fakt těžkej. Rozhodni se dobře, tak ať nemusíš nikdy litovat

Mě tedy přijde drahé i to mimi:-). UM, plíny, calgely, kaše, čaje,zdrav. nezávadné lahvičky, hrníčky, oblečení, boty…kočár,židlička, autosedajdy,hrazdička, kolotoč, didakt. hračky, postýlky, monitor dechu, chůvičky…

Mě druhý mimino zas tak drahý nepřijde… kojím, takže UM neřešíme, calgel jsme nepoužívali ani u jednoho, kaše se nemusí dělat jen ty „hotový“, lahvičky, hrníéčky, oblečení, kočár, hrazdička, kolotoč, hračky, postýlka… to všechno má mladší po tom prvním. Jediný, co je „navíc“ jsou ty plíny… Největší investice je první dítko, pak už se to uklepe… Pak jsou větší výdaje, až jsou děti starší kvůli těm kroužkům a tak, ale to zas už je možnost pracovat… 

romype píše:

Anonymní píše:

Bokovku to zní krásně, já si hned představila milenku Že jsem si říkala, jak jim to pomůže

Taky jsem si říkala, k čemu jim bude manželova milenka. 

Jak někdo psal - že k čemu bude sourozenec, když nebude moct jet na lyžák. Já jsem jedináček. Naši nechtěli druhý. Já teda bych radši nejela na tábory a měla sestru nebo bráchu. Trpím tím celý život a celou dobu mi někdo chyběl. Není to dávno, co jsem se dozvěděla, že jsem sourozence mít mohla..... Tohle je asi jediná věc, kterou rodičům nikdy neodpustím. Píšu anonym. Je tu pár lidiček, které mě znají.
V té době naši taky zvažovali každou kačku. Paradoxně teď jsou na tom moc dobře - po fin. stránce.
My sami jsme si řekli, že na dovču s dětma jezdit nebudeme. Jezdíme jen po ČR. Hodněkrát jedeme na návštěvu a oni potom zase k nám. Otázka je, jak špatně na tom jste, ale pokud řešíš, že se dítě 5 let nikam nepodívá, asi to nebude tak hrozný. Jako rozhodnout se mít jedno dítě je jedna věc, ale druhá je, co dělat, když přijde nečekaně další. Co rodina? Třeba by vám fin. pomohli.

Já nevím, v jaké jsi situaci, ale možná bych zkusila i pomoc z venku. Třeba jak jsou ty organizace jak vyhlašují osobní bankrot. Třeba by ti dokázali pomoct - konsolidace půjček, odklad splátek na dobu až budeš pracovat. Třeba mají nějaký páky na banky.

Nejsem vůbec rozhodnutá.V jednu chvilku si říkám půjdu,pak zase že ne a tak pořád dokola.Zítra jdu k doktorce,toho se taky dost bojim.

Anonymní píše:

kate02 píše:

Anonymní píše:
Díky,za všechny vaše názory i když s některými nesouhlasím.
Do adopce bych opravdu jít nemohla.Přítel se taky bojí,že to finačně nezvládnem.Ono jak tu některé píšete,že druhé už moc nestojí,tak to není tak docela pravda.Málá byla od narození na UM a nesnesla nic jiného než Nutrilon.Krabice stojí 350 korun a ona jelikož je veliký jedlík,jí měla jen na pár dní.Už v té době to byl docela problém z financema.Za psa žádné peníze dávat nemusím,jde spíš o to jak ho s dvěma malýma dětma dojít vyvenčit.Já mám jen prostě strach,že nedokážu dát oboum co by si zasloužili.Nebudu moct jim nic koupit,nebudu moct s nima nikam jet.Jak jste některá psala,půjdu do práce a bude to lepší,ale potom ty děti budou do čtyř a tří let pořád jen doma,nebo venku před barákem.Možná jsou to pro vás jen výmluvy,ale pro mě je to hrozná představa.Nemoct jim dát a dopřát co si zaslouží.

Já mám skoro tříletýho prcka a ke štěstí mu stačí, když ho nechám venku rejpat se klackem v zemi nebo na hřišti se hrabat v šutrech a lézt po prolízačkách… Podle mě ty malý děti to tolik neřeší, jestli někam jedou nebo ne… Já bych se prostě nepřenesla přes to, že jen kvůli penězům se prcka „zbavím“ I kdybychom teď měli čekat třetího mrňouse… 

Prostě já si tak do cca 5 - 6 let toho moc nepamatuju, dovolenou, na které jsme byli v mých 5 si pamatuju jen tak „mlhavě“, to, co bylo dřív v podstatě vůbec ne… Fakt bych se zamyslela, jestli jde v první řadě o ty děti a nebo o to, že se nechce sedět doma vám s přítelem… (omlouvám se za to, že to píšu takhle hnusně…)

Vůbec se neomlouvej.To je totiž právě o tom,že nikdo neví jak žiju a jaká jsem.S tím se ale musí počítat.Mohla bych tu vypsat ještě milion věcí proč přemýšlím o té interupci jako např nemocná mamka,zdravotní potíže a tak.Nechci ale, aby to opět vyznělo jako vymlouvání.Já bych doma klidně seděla pořád.Vlastně i sedím,protože ty finance opravdu nejsou a raději koupim něco malý než abych někam šla.Nestěžuju si,ani mi nevadí,že nikam nejdu,ráda trávim čas s malou.

já když jsem zjistila, že čekáme druhýho prcka, měl manžel nastupovat do nové práce, takže nic moc jistýho, mamce našli rakovinu, vlastní bydlení v nedohlednu… A kdybych se měla rozhodovat znovu nebo se podařilo nějakým zázrakem třetí, na potrat bych nešla.. 

a ještě jak jsi psala, že mamka je nemocná… Mojí mamce třeba pomohlo to, že věděla, že jsem těhotná, chtěla bojovat i kvůli tomu nenarozenýmu prckovi (termín porodu vyšel na její narozky, i když nakonec si prcek chvilku ještě počkal ) i kvůli tomu, kterýho už máme… Prostě si říkala, že i kvůli nim tu léčbu musí zvládnout… 

kate02 píše:

Anetka_kvitecek píše:

monika32 píše:

kotě11 píše:

romype píše:
nehledě na to, že pokud nemáte peníze, tak vlastně ochudíš i to první dítě, protože mu nebudeš moc dopřát věci, které bys mu mohla koupit a neuděláš to, protože budeš mít druhé, mě zase naopak tohle přijde jako sobectví, hlavně, že budu mít dvě děti a čisté svědomí , hlavně mě tu neukamenujte.

Romype, promin, ale je tu pak i druhá otázka, neochudím to první dítě o sourozence? neochudím ho v jeho vývoji a ten faktor sourozence, o sourozeneckou lásku?
Je mi smutno, že vše přepočítáváte na peníze

Druhá strana mince ale je pozdější věk, když nebudou peníze na lyžák, kroužky, školu, nevím, je pak výhra mít sourozence? V dnešní době je to fakt těžké nepřepočítávat na peníze, když je dnes úplně vše o penězích. Za nás byly kroužky zdarma, vše jsme na nich dostávali, školy zdarma a dnes?

Anonymní píše:
Díky,za všechny vaše názory i když s některými nesouhlasím.
Do adopce bych opravdu jít nemohla.Přítel se taky bojí,že to finačně nezvládnem.Ono jak tu některé píšete,že druhé už moc nestojí,tak to není tak docela pravda.Málá byla od narození na UM a nesnesla nic jiného než Nutrilon.Krabice stojí 350 korun a ona jelikož je veliký jedlík,jí měla jen na pár dní.Už v té době to byl docela problém z financema.Za psa žádné peníze dávat nemusím,jde spíš o to jak ho s dvěma malýma dětma dojít vyvenčit.Já mám jen prostě strach,že nedokážu dát oboum co by si zasloužili.Nebudu moct jim nic koupit,nebudu moct s nima nikam jet.Jak jste některá psala,půjdu do práce a bude to lepší,ale potom ty děti budou do čtyř a tří let pořád jen doma,nebo venku před barákem.Možná jsou to pro vás jen výmluvy,ale pro mě je to hrozná představa.Nemoct jim dát a dopřát co si zaslouží.

Ano a takto uvažovat je jen správně. Bohužel takto uvažuje jen málo lidí a pak se ocitají ve velmi těžké finanční situaci a děti pak živoří. Ono je to lehké, mimino se utáhnout dá, ale později? 2 krát školka, děti stále nemocné, to pak o takovou matku taky všude nestojej, pak škola a to jsou již dost velké výdaje, tábory a pod. Pro mě to nejsou výmluvy,. ale správné úvahy. Život je holt fakt těžkej. Rozhodni se dobře, tak ať nemusíš nikdy litovat

Mě tedy přijde drahé i to mimi:-). UM, plíny, calgely, kaše, čaje,zdrav. nezávadné lahvičky, hrníčky, oblečení, boty…kočár,židlička, autosedajdy,hrazdička, kolotoč, didakt. hračky, postýlky, monitor dechu, chůvičky…

Mě druhý mimino zas tak drahý nepřijde… kojím, takže UM neřešíme, calgel jsme nepoužívali ani u jednoho, kaše se nemusí dělat jen ty „hotový“, lahvičky, hrníéčky, oblečení, kočár, hrazdička, kolotoč, hračky, postýlka… to všechno má mladší po tom prvním. Jediný, co je „navíc“ jsou ty plíny… Největší investice je první dítko, pak už se to uklepe… Pak jsou větší výdaje, až jsou děti starší kvůli těm kroužkům a tak, ale to zas už je možnost pracovat…

Chjo, když každej na to kojo nemá štěstí… a kašičky děláš doma jak? No a calgely u nás nutnost, zuby zlobí .

Anonymní píše:

kate02 píše:
a ještě jak jsi psala, že mamka je nemocná… Mojí mamce třeba pomohlo to, že věděla, že jsem těhotná, chtěla bojovat i kvůli tomu nenarozenýmu prckovi (termín porodu vyšel na její narozky, i když nakonec si prcek chvilku ještě počkal ) i kvůli tomu, kterýho už máme… Prostě si říkala, že i kvůli nim tu léčbu musí zvládnout…

Je mi líto co čím si musí tvoje mamka projít.Ta moje je v invalidním důchodu.Má nemocné srdce a já jí musím dost pomáhat.To je ale jedno,zase si jen řeknete,další výmluva.

To přeci tady holky nepíšou. Jen se ti snaží ukázat, jak by se to dalo řešit. Každá jsme jiná. Zkus radu od SUIK. Vypni emimino, akorát to za chvilku spadne zase do obhajování sama sebe a útočení jiných na tebe. Mám takovej pocit, že takhle končí každá diskuze tohoto typu. Bude tě to zbytečně stresovat. Dejte si třeba dva dny přemýšlení, zapisujte si vše, co vás napadne a potom si v klidu sedněte a rozeberte to.

Anetka_kvitecek píše:

kate02 píše:

Anetka_kvitecek píše:

monika32 píše:

kotě11 píše:

romype píše:
nehledě na to, že pokud nemáte peníze, tak vlastně ochudíš i to první dítě, protože mu nebudeš moc dopřát věci, které bys mu mohla koupit a neuděláš to, protože budeš mít druhé, mě zase naopak tohle přijde jako sobectví, hlavně, že budu mít dvě děti a čisté svědomí , hlavně mě tu neukamenujte.

Romype, promin, ale je tu pak i druhá otázka, neochudím to první dítě o sourozence? neochudím ho v jeho vývoji a ten faktor sourozence, o sourozeneckou lásku?
Je mi smutno, že vše přepočítáváte na peníze

Druhá strana mince ale je pozdější věk, když nebudou peníze na lyžák, kroužky, školu, nevím, je pak výhra mít sourozence? V dnešní době je to fakt těžké nepřepočítávat na peníze, když je dnes úplně vše o penězích. Za nás byly kroužky zdarma, vše jsme na nich dostávali, školy zdarma a dnes?

Anonymní píše:
Díky,za všechny vaše názory i když s některými nesouhlasím.
Do adopce bych opravdu jít nemohla.Přítel se taky bojí,že to finačně nezvládnem.Ono jak tu některé píšete,že druhé už moc nestojí,tak to není tak docela pravda.Málá byla od narození na UM a nesnesla nic jiného než Nutrilon.Krabice stojí 350 korun a ona jelikož je veliký jedlík,jí měla jen na pár dní.Už v té době to byl docela problém z financema.Za psa žádné peníze dávat nemusím,jde spíš o to jak ho s dvěma malýma dětma dojít vyvenčit.Já mám jen prostě strach,že nedokážu dát oboum co by si zasloužili.Nebudu moct jim nic koupit,nebudu moct s nima nikam jet.Jak jste některá psala,půjdu do práce a bude to lepší,ale potom ty děti budou do čtyř a tří let pořád jen doma,nebo venku před barákem.Možná jsou to pro vás jen výmluvy,ale pro mě je to hrozná představa.Nemoct jim dát a dopřát co si zaslouží.

Ano a takto uvažovat je jen správně. Bohužel takto uvažuje jen málo lidí a pak se ocitají ve velmi těžké finanční situaci a děti pak živoří. Ono je to lehké, mimino se utáhnout dá, ale později? 2 krát školka, děti stále nemocné, to pak o takovou matku taky všude nestojej, pak škola a to jsou již dost velké výdaje, tábory a pod. Pro mě to nejsou výmluvy,. ale správné úvahy. Život je holt fakt těžkej. Rozhodni se dobře, tak ať nemusíš nikdy litovat

Mě tedy přijde drahé i to mimi:-). UM, plíny, calgely, kaše, čaje,zdrav. nezávadné lahvičky, hrníčky, oblečení, boty…kočár,židlička, autosedajdy,hrazdička, kolotoč, didakt. hračky, postýlky, monitor dechu, chůvičky…

Mě druhý mimino zas tak drahý nepřijde… kojím, takže UM neřešíme, calgel jsme nepoužívali ani u jednoho, kaše se nemusí dělat jen ty „hotový“, lahvičky, hrníéčky, oblečení, kočár, hrazdička, kolotoč, hračky, postýlka… to všechno má mladší po tom prvním. Jediný, co je „navíc“ jsou ty plíny… Největší investice je první dítko, pak už se to uklepe… Pak jsou větší výdaje, až jsou děti starší kvůli těm kroužkům a tak, ale to zas už je možnost pracovat…

Chjo, když každej na to kojo nemá štěstí… a kašičky děláš doma jak? No a calgely u nás nutnost, zuby zlobí .

Normálně z rýže, mouky se dají v pohodě udělat… Sice to trvá dýl, ale zase to je o dost levnější, no… Ale já se teda přiznám, že starší měl kašičky jen minimálně (nedělaly mu dobře na břicho) a mladší kaši taky ještě neměl… Podle mě to taky není tak úplně nutnost je dětem dávat, zvlášť pokud dobře přibíraj…