Nevím, co se životem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
@Anonymní píše:
Pracovala jsem s lidmi, se skupinami lidí.. Rekonstruovala dům a založila zahradu.. Chůvě jsem dítě dát nikdy nechtěla, vždycky pro mě bylo na prvním místě, ale asi už opravdu blbnu. Chtěla jsem dobrovolničit v přímém kontaktu se seniory, ale bylo mi řečeno, že s dítětem nelze, že senior potřebuje mou plnou pozornost. Navíc mají pravidelně ve večerních hodinách supervize a tam bych taky nemohla. Bavilo by mě třeba hrát amatérské divadlo, ale cokoli, kam se podívám se odehrává logicky večer a to nebudu moct ani až bude dítě ve školce. Připadám si vyřazená ze světa dospělých na neomezenou dobu:-( Beru to mateřství moc vážně?
Hele a chodis nekam s deckem treba plavat,na detske cviceni, krouzek pro deti s rodici apod., aby ses aspon dostala mezi lidi, I kdyz zas jen maminy, ale treba by sis tam nasla kamaradku nebo se proste jen s nekterou maminkou co bydli blizko domluvila a mohly byste si hlidat navzajem…dneska je treba i spousta cviceni pro maminky s hlidanim deti zajistenym, za par korun vetsinou v nejakem detskem koutku, nebo si udelej licenci na fit mami.apod.cviceni pro maminky po porodu, tam muzes mit dite s sebou a pritom delat neco pro sebe I pro jine:)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Co byste dělali, kdybyste měli dost peněz, vlastní bydlení a všechny ty materiální věci a zůstali na světě sami s malým dítětem. Bydlím u Prahy, vysokou už jednu mám a po další neprahnu. Chůvě dítě dát nechci, i když práce by asi byla vysvobozením - přišla bych mezi lidi. Na terapii jsem chodila, ale už není důvod pokračovat dál. Teoreticky jsem zdravá, ale bude mi to chybět. Koníčky nějak nemám, s dítětem na které jsem sama „bez hlídání“, upadlo všechno v zapomnění. Už ani netuším, co by mě bavilo. Přátelé jsou bezdětní nebo mají děti velké, v mateřském centru je u nás mrtvo. Přijdu si totálně osamělá a neschopná svou situaci řešit. Založila bych klidně nějakou neziskovku, ale nemám téma. Udělala bych cokoli užitečného pro lidi, ale nedokážu si teď poradit ani sama se sebou. Přijdu si v patové situaci. Seznámit se s muži zkouším, ale to prostě nejde na počkání a neděle, kdy je každý se svou rodinou, jsou pro mě nejhorší. Opravdu nezbývá, než to přetrpět a přežít, dokud dítě trochu nevyroste (aspoň do školky)? Už nějak netuším, jak dám další rok..
Zdravím 
, to co vám chybí je podle mě především sdílení s druhou stranou. Smysluplné sdílení v takové formě, aby jste mohla tu a tam použít/využít svoje jedinečné já a tak udržovat jakousi hladinu smysluplnosti vaší existence (mimo roli matky dítěte). Vaše láskyplné chování k dítěti (za mě ok 
), vám umožňuje zaměřit se na omezený okruh možností. Napadá mě učení se čemukoliv, co vám nějakým způsobem imponuje přes knížky atd. Dále mě napadá vztah k vašemu tělu - jste spokojená sama se sebou (postava, uzdravení možných nezapomenutých křivd/ublížení/bloků/závislostí atd.). Člověk může pořád na něčem pracovat (učit se novým a novým pravdám) ale potřebuje k tomu nutně i svoje zrcadlo - sdílení se jiným - důvěrným osobám. Nebylo by špatné se i zamyslet, co vám přinášelo radost, než jste měla dítě. Píšu jen to, co mě momentálně napadá. Berte to tedy prosím jako jakýsi nenásilný pohled někoho jiného (pokoušel jsem se sám citlivě vcítit)…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
