Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahojky,
už nevím jak dál. Bydlím od svých rodičů asi 20 km. Já v bytě , oni v RD. Malá je celkem zdravá a ještě nechodí, ale pořád leze. Naše doktorka říká, že když leze a sama stojí, tak je to spíše v její hlavičce, že má strach a že se to časem poddá. Dále ještě má malá atopický ekzém, takže jenom tak něco nemůže. Nemáme zjištěnou žádnou konkrétní alergii. Ráno pije 220 mléka Beba HA2, dopopledne má banán nebo koláč, na oběd ji dávám zeleninu a maso, svačina ovoce, jogurt, chléb s máslem nebo sýrem nebo přesnídávka (vždy tedy jedno z toho). Večer má nemléčnou kaši a před spaním čaj. Během dne má čaj. V noci už od narození špatně spí, nyní se to pomalu upravuje. Nyní jsme měli campylobaktera a čekáme na konkrétní výsledky.
Toť stručný popis situace. Můj otec je cholerik a despota, ale malou má moc rád. Pořád mi předhazuje,, že je málo venku a co asi tak uvidí ve městě, že s ní dělám skleníkovou květinku, že campylobaktera nemohla dostat z kuřecího masa, že to je výmysl hygieny,, jelikož jsou všichni zblblí ptačí chřipkou, že ji nedávám dost jídla, že podle mě nic nesmí, že jsem u nich s malou málo a že ji nebude dělat pískoviště, když tam trávím tak málo času(jezdím co 14 dnů na celý den).
Ale už nebere v potaz, že on neví, co je to mít dítě s atopickým ekzémem, že on by ji nejraději dal bůček a karbenátky. Že zde mám dost známých, mám na starosti účetnictví dvou firem a mzdovou agendu jedné velké firmy. Víkendy se snažím trávit se svým manželem, jelikož podniká a přes týden na nás nemá čas. Ale můj otec má pravdu ve všem, on vychovall dvě děti a tak musím dát na jeho rady, protože co můžou vědět všichni ti, kteří neustále studují a řeší výživu a nemoci dětí atd.
Nevím jak dál. Náš vztah se narozením mé dcery zlepšil, ale opět můj otec uplatňuje své despotické chování a já nevím jak dál, abych nevyvolala konflikt a malá nepřišla o prarodiče.
Ivulka
ivulko, je mi lito, co musis zazivat, ale myslim, ze tak jak to popisujes, to bez konfliktu nejspis nepujde… to by musela byt vule na obou stranach…
myslim, ze bys tu situaci mela resit ted, protoze treba mensi frekvence navstev se male dotkne v tomhle veku rozhodne min nez o rok ci par let pozdeji…
mimochodem, kazde dite v roce nechodi
, takze zaostala neni ![]()
Ivulko,
tím, že tvoje holčička zatím nechodí, se vůbec neznepokojuj - většina dětí začne sama chodit mezi 14-16 měsícem, takže máte ještě fůru času!!! ![]()
Jasné, že vstoupit do konfliktu s rodiči(rodičem - nevím, jak se k tomu staví tvoje máma) je nepříjemné. Ale bez toho to zřejmě nepůjde
TY jsi máma svojí holčičky a ty(samozřejmě spolu se svým mužem) máš za ni odpovědnost, tím se zaklínej… Řekni otci ještě jednou, co je potřeba ve výživě malých dětí a vůbec všechny ty „dnešní novoty“(
) , pověz mu, že jsi moc ráda, že má tvoje dítě dědu, ale zdůrazni, že si přeješ, aby respektoval tvá rozhodnutí ohledně dítěte. Ať se otec „zařídí“, jak bude chtít.
Nemohla by ti v tom pomoct tvoje máma nebo muž? MOžná by ses cítila silnější…
Veru
Já mám to samé. Já osobně mám atopický ekzém docela dost, a když se holčičkám někdy v 8. nebo 9. měsíci objevil, tak jsem z toho byla špatná. Ale ted už nemáme skoro nic, jen občas suchý flíček. Taky svým rodičům nemůžu zapomenout, že můj ekzém skoro neléčili, doma jsme měli různý zvířata, možná, kdybych měla zodpovědnější rodiče, tak bych na tom byla lépe, ale na druhou stranu, vím je se mý rodiče chovali a vím, že se vůči holčičkám chci chovat naprosto jinak - např. vše, co jim slíbím, tak dodržím atd. Můj otec je také despota, když jsem tam naposled byla na zdvořilostní návštěvě - měl narozeniny - tak mi říkal, že bysme si měli domů pořídit nějaké zvíře. Já říkám, že nechci a můj manžel taky nechce. A on skoro začal křičet, že doktoři neví, co by si vymysleli, že se takhle holky naučí zodpověnosti atd. Vůbec nebere v potaz moje názory. Ty děti jsou moje a já si je budu sama vychovávat (tedy myslím s manželem) podle svého. Když jsme tam byli v září, tak chtěly dát holčičkám čokoládu. Já na to, že jí nechtějí, že jim to nedávám. Samozřejmě, že holky koukaly po další holčičce, která tu čokoládu měla a chtěly. Taky na mě koukali jako na krkavčí matku, která své ubohé děti hlídá a nechce jim dát čokoládu. S otcem (naši jsou rozvedení) bydlíme na jedné vesnici. On sám mi ani nezavolal k narozeninám (když jsem mu byla popřát, tak mi řekl, že se nebude vnucovat a dárek jsem samozřejmě žádný nedostala), holky nedostaly nic k vánocům a ani ke 2.narozeninám. Když jsme tam byly, tak dostaly 2 knížky z levných knih a 2 malinké krabičky lentilek. Jenže já jsem tam vychovaná od babičky, že starší mají pravdu, takže nikdy nic neřeknu a za druhé se nechci hádat. Ale už toho začínám mít dost a jednou mu asi něco řeknu. Má přítelkyni, které s ním manipuluje podle svého, což on nikdy nepřizná, ta se mě a mojí sestru snaží co nejvíce odsunout, docela se jí to daří, prosazuje jen svojí dceru, která jim dokonce koupila zájezd někam tady v Čechách, a já se sestrou samozřejmě nic. To, že její dcera od ní dostala byt atd, my se sestrou jsme nikdy nedostaly nic, ještě nás obě vystěhovaly z domu atd. a my 2 mrchy jim žádný zájezd nekoupíme!!! Chápete to? Tak jsem si vylila srdíčko a je mi lépe. M.
Ivulko, já se svými rodiči vycházím, ale bydlím daleko a oni moc dobře vědí, že mám tvrdou hlavu. Měla jsem ale problém s první ženou svého muže. Dost hnusně mne terorizovala přes děti, které má s mým mužem. Detaily nejsou důležité. Některým lidem prostě ústně NIC nevysvětlíš. Já na to šla od lesa. Vyřešila jsem náš vztah prostřednictvím rodinných konstelací. Poslední scéna byla když jsem byla asi v 7. měsíci těhotenství. Vojtovi je teď 14 měsíců a je pořád klid… O rodinných konstelacích se dozvíš třeba tady. http://www.arcs.cz/index.php?…
Měj se a držím palce.
Mickie
Ivčo,já mám to samé můj otec je despota a cholerik. Hodně jsme se hádali už od mého dětství,ale já si nic líbit nenechala vždy jsem mu vše řekla pěkně od plic a klidně jsem s ním dva roky nemluvila.
Ty si s ním taky neztěžuj život. Já být tebou tak k vašim přestanu jezdit úplně at vidí,že se bez jeho rad obejdeš a on,že ti vůbec nechybí. Užívej si víkendy s mimčem a manželem a na víkendy si ber mamku k sobě.
Hodně štěstí a silné nervy. Iva