Nevím si rady s 8letou dcerou

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3

Napsat příspěvek

Velikost písma:

24138

14980

21.9.20 22:13

načítám...

No jak tvoje dcera roste a mění se, je potřeba měnit přístup a způsob komunikace - co fungovalo na malou holčičku už nezabírá a bude zabírat ještě méně.

To co potřebujete je nastavit si doma taková pravidla, která budou fungovat a vyhovovat všem - a úplně už to nepůjde ve stylu „bude to tak, protože jsem to řekla - to zjevně nikam nevede.“

Ostatně - po kom má povahu? Není třeba trošku po tobě a tím tě tak vytáčí? Pokud to tak je, tak se pokus vzpomenout si na sebe samu třeba v pubertě, co ti od rodičů chybělo a neopaku jejich chyby a stejné konflikty…

Hele mrkni na koncept výchovy bez poražených, myslím že by vám to mohlo docela pomoci

https://www.vychovabezporazenych.cz/

Je k tomu kniha, ale kurzy co se nabízejí vedou fakt fajn lekoři a jak se blíží další lockdown, tak budou nejspíš i online.

https://www.kosmas.cz/…-porazenych/

načítám...
Citovat
Zmínit

Trojlístek

11092

7130

21.9.20 23:09

načítám...

Děcka neuvěřitelně zkouší. Jedná se o období prepuberty, končí taková ta latentní fáze, kdy byl rodič Bůh. Počítej s tím, že se to brzy prehoupne v pubertu a to se teprv dějí věci. U některých dětí lze usuzovat i z období prepuberty. Začíná se mi potvrzovat jedna věc. Oč menší vzdory a vzteky jsme u starší dcery zazivali, tak i u nás se teď dějí zajímavé scény tady v tom období 9 let. Řekněme, že od 1.do 3.tridy téměř vše bez řečí fungovalo. Ta která tady psala něco o absolutní poslušnosti chlapečka v 1.tride se jednou bude hodně divit, ale na to si každý musí přijít sám. Vypozorovala bych zakladatelko chování u kamarádky, evidentně má dcera kde čerpat. Jinak tohle chování bohužel k tomuto chování patří. Já s dcerou mám večery před spaním, kdy si povídáme. A sem tam vytáhnu i straší scény a ptám se zpětně co se to vlastně dělo. A představ si zakladatelko, nám se onehdy k nám domů pokoušel dostat spolužák dcery. On mě tehdy s tím svým nápadem prostě jen seznámil a šel. Chvilku jsem byla naprosto zaskočená, ale měla jsem více času se vzpamatovat, než ty. Nejdříve jsem se v klidu snažila vysvetlit, proč návštěva není vhodná. To ho vůbec nijak nepřesvědčilo a zastavil se s námi u vchodových dveří. Tak jsem mu prostě jasně stručně už dost naštvaně řekla NEJDEŠ. Kdybych to možná udělala hned, tak bych zbytečně nemusela tolik mluvit. Děti opravdu nejsou naši parťáci a kamarádi. Jsou to svebytne osobnosti. A ta osobnost se nějak formuje a jaksi bychom se měli snažit vychovávat. Ne si z dětí dělat zmenšeniny rozumných dospělých…