Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj holky,
já vlastně ani nevím, jak to uchopit a kde začít.
Mám dvě malé děti 2,5 letého chlapečka a půl ročního chlapečka. Ten 2,5 lety je strašně zlobivý, chvíli mi neposedí, ani v klidu na wc si nedojdu. A já už začínám prostě ho nemít ráda a mám nervy úplně v kýblu. Nechávala jsem matky co po svých dětech křičí a dávají jim na zadek. A teď stala se ze mě, přesně takováhle máma, ale ja taková být absolutně nechci. Ničí mě to, vnitřně mě to úplně zžírá a ja nevím co s tím a vím taky, že to není dobře, dávat pořád na zadek, nebo po něm křičet. Jak je to s antidepresivama? Protože teď posledních 14 dnů mám fakt depresi, jako prase, že prostě selhavám, jako máma, jako žena v domácnosti. Nezvladam absolutně nic, nemám chuť doma cokoliv dělat, přestěhovali jsme, bydlíme tu už měsíc a já nejsem za Boha schopná uklidit věci v ložnici, ze země. Žijeme tu jak prasata. Já tohle prostě fakt nezvládám a přijdu si jednou nohou v blázinci. Nemůžu nechat toho staršího ani chvíli samotného, protože to dává psovi vodu, myje nádobí, chce zvedat brášku a já nevím co ještě všechno vymýšlí…
Jinak je to moc šikovný a chytrý chlapeček, ale prostě učím ho na nočník a denně mi pročůrá i troje tepláky… Partnerovi to nedělá, normálně se mu vycura do nočníku, vykadí. Tak co delam špatně V já už fakt nemůžu, koupelna je po koko*t s pardonem plná oblečení, jak dětského tak našeho, peru suším, ale teď sem prala pračku potřetí, protože prostě nemám náladu, jít tu pračku vůbec vytáhnout a pověsit. S dětmi travim cele dny, přítel je od rána do odpoledne v práci, pomůže, ale když už je fakt takhle zle a když mu řeknu, ze potřebuji pomoc odbornou, tak se jen nudim. Já se obavám, že už jsem prostě úplně vyhořela.. segra mi říká, že tyhle stavy měla občas taky a že to měla složitější ( má obě děti předčasně, rok po sobě). Jenomže si neuvědomuje, že pro každého je ta hranice, kolik toho snese jina. Já bych prostě chtěla být dobrou mámou, hospodyní i milenkou, ale nějak to prostě nestíhám, vůbec nic a není nic ani na půl podle mě udělané..
jsem docela flegmatik, ale prostě, je toho moc na mě a fakt sem zoufala. Asi 14dni sem si necesala vlasy, mám tam dredy, nebaví mě se ani o sebe starat jako o ženskou, prsa mám až u pupku a břicho je na tom nejhůř, převis jako prase, vždycky jsem byla kus ženské, ale teď sem tlusté prase. Deprese zahánim, pojídáním čokolády a sladkosti, taky špatně. Všechno je proste špatně a já nezvladam absolutně svoji situaci a svoji osobu.
Omlouvám se za slataninu, napsala sem jak mi to vlezlo do pusy..
Máš depresi, jsi vyhořela. Nemůže to pomoci máma? Nemůžeš jet na chvíli k rodičům…? Potřebuješ se vyspat, odpočinout si…
Šupem pro léky a říct si o pomoc, byť třeba placenou od nějaké úklidové firmy, nebo říct kamarádce, sestře, mamce, tetě…
může se stát, že je tohona člověka „prostě moc“, ale musíš si nechat pomoct a ne žít jako prase. Když ti někdo doma obden pomůže s domácností, budeš mít čas i na sebe hodit se zase do pořádku. Drž se.
@jkra
Máma mi pomáhá, ale nemůže sem jezdit denně, chodí do práce a taky občas za druhou segrou hlídat vnoučata a malého si klidně vezme, ale je toho na ni taky moc. Protože on je fakt ďáblík a nechce kolikrát ani poslechnout a já se mu na jednu stránku nedivím. Nemůžu to po něm chtít, když já jsem nevyrovnaná..
@Lucy75
A to stačí, když zajdu k obvodní doktorce? Může mi s tím i ona pomoct?
@Pepinka23 Zajdi co nejdříve k obvodní doktorce, poradí, co dál. Na nic nečekej. Držím pěsti, ať se z toho nejhoršího co nejdříve dostaneš.
@Čajíček1980
Děkuji mnohokrát, zítra si tam zajdu. Domluvim se s mamkou
@Pepinka23 ano, praktici mohou napsat medikaci první volby a dál se uvidí..
to je první krok a dkruhý si opravdu nechat v domácnosti pomoct!
Nech si pomoct, na hloupé řeči od sestry se vykašli (ano, jsou to hloupé neempatické řeči) a sniž nároky. Ne, 2,5 leté dítě nemusí být ještě zralé na nočník. Prostě mu dej pleny, když čůrá všude a zkus to zase za pár týdnů či měsíců. Máš nějaký čas jen pro sebe? Dej obě děti tatínkovi ven a čti si, nebo si učeš ty vlasy, nebo umyj koupelnu, nebo vyraž na psychoterapii. Co se ti bude chtít. Držím palce.
@Pepinka23 píše:
Ahoj holky,
já vlastně ani nevím, jak to uchopit a kde začít.
Mám dvě malé děti 2,5 letého chlapečka a půl ročního chlapečka. Ten 2,5 lety je strašně zlobivý, chvíli mi neposedí, ani v klidu na wc si nedojdu. A já už začínám prostě ho nemít ráda a mám nervy úplně v kýblu. Nechávala jsem matky co po svých dětech křičí a dávají jim na zadek. A teď stala se ze mě, přesně takováhle máma, ale ja taková být absolutně nechci. Ničí mě to, vnitřně mě to úplně zžírá a ja nevím co s tím a vím taky, že to není dobře, dávat pořád na zadek, nebo po něm křičet. Jak je to s antidepresivama? Protože teď posledních 14 dnů mám fakt depresi, jako prase, že prostě selhavám, jako máma, jako žena v domácnosti. Nezvladam absolutně nic, nemám chuť doma cokoliv dělat, přestěhovali jsme, bydlíme tu už měsíc a já nejsem za Boha schopná uklidit věci v ložnici, ze země. Žijeme tu jak prasata. Já tohle prostě fakt nezvládám a přijdu si jednou nohou v blázinci. Nemůžu nechat toho staršího ani chvíli samotného, protože to dává psovi vodu, myje nádobí, chce zvedat brášku a já nevím co ještě všechno vymýšlí…Jinak je to moc šikovný a chytrý chlapeček, ale prostě učím ho na nočník a denně mi pročůrá i troje tepláky… Partnerovi to nedělá, normálně se mu vycura do nočníku, vykadí. Tak co delam špatně V já už fakt nemůžu, koupelna je po koko*t s pardonem plná oblečení, jak dětského tak našeho, peru suším, ale teď sem prala pračku potřetí, protože prostě nemám náladu, jít tu pračku vůbec vytáhnout a pověsit. S dětmi travim cele dny, přítel je od rána do odpoledne v práci, pomůže, ale když už je fakt takhle zle a když mu řeknu, ze potřebuji pomoc odbornou, tak se jen nudim. Já se obavám, že už jsem prostě úplně vyhořela.. segra mi říká, že tyhle stavy měla občas taky a že to měla složitější ( má obě děti předčasně, rok po sobě). Jenomže si neuvědomuje, že pro každého je ta hranice, kolik toho snese jina. Já bych prostě chtěla být dobrou mámou, hospodyní i milenkou, ale nějak to prostě nestíhám, vůbec nic a není nic ani na půl podle mě udělané..
jsem docela flegmatik, ale prostě, je toho moc na mě a fakt sem zoufala. Asi 14dni sem si necesala vlasy, mám tam dredy, nebaví mě se ani o sebe starat jako o ženskou, prsa mám až u pupku a břicho je na tom nejhůř, převis jako prase, vždycky jsem byla kus ženské, ale teď sem tlusté prase. Deprese zahánim, pojídáním čokolády a sladkosti, taky špatně. Všechno je proste špatně a já nezvladam absolutně svoji situaci a svoji osobu.
Omlouvám se za slataninu, napsala sem jak mi to vlezlo do pusy..
Klid. Jsi jen prostě unavená a nemáš na sebe chvíli času. Jsi v obrovský náročným období! Před rokem jsem na tom byla stejně! Bude se to zlepšovat. Uvidíš.
2.5 leté dítě je prostě náročný.. u nás to byl celkem masakr období na nočník sice chodila ale to je celkem jedno jednodušší bylo když měla plínky.. protože v tomto období se to musí clekem hlídat aby byla vyčuraná atd… každopádně bylo to období kdy ještě navíc bylo vše zavřené protože covid…Mám holku a měla jsem na starosti jen ji žádné mimčo.. ale asi by mě trefilo kdybych měla na starosti ještě mimčo které je stejně náročné jako byla malá.
Každo¨opádně teˇd malé budou 4 roky a je to zlaté dítě.. tedy jako náročná je pořád pořád něo mluví na něco se ptá něco musí vymýšlí, ale dá se s tím pracovat.
Te%d jsem dočetla.. no máš minimálnjě počátek deprese jak vyšitý… je otho moc 2 děti, stěhování.. můžeš mít i rozházený cukr po tom porodu.. kor když hodně jíš sladké..
čím později to budeš řešit tím to bude horší.. držím pěsti myslím že sama to nezvládneš.. potřebuješ pomoct
No, tohle mě taky ceka
už teď mám trochu obavu, jak to budu zvládat, už i s miminkem to bude náročné. Mám už teď v těhotenství často nervy na pochodu, příjezd hlídaci babičky jednou za půl roku améba dny není reseni, protože neví, kde co je a porad se na něco ptá a tím mě rozčiluje ještě víc. Takže po mě nic nechtějí jen dva, ale tři lidi
![]()
Musí proste více zaskakovat manžel, i teď u staršího, který je sice školák, ale dost lempl a musí se hlídat, z něho už taky mám nervy, když řeším některé věci denně. Pomůže mi, když aspoň občas manžel s jim tu školu vyřeší a já na to nemusím myslet a zabývat se tím do zblbnuti (mého). Totéž s batoletem. To zase vyžaduje, abych mu porad dokola kreslila auta, speciálně to naše, jenže taky už na to někdy nemám nervy
no zkus nakreslit deset stejných aut dvakrát denně
jina aktivita ho zaujme na chvilku a pak jeci, ze chce to auto
a když to ještě budu muset kreslit s miminem na prsu, tak mě asi už fakt odvezou. Snažím se ho trénovat, aby alespoň chvilicku byl schopny počkat na něco, ale nedaří se bohužel. Jen občas je nějaký záblesk ze třeba vydrží počkat pět vteřin
Přeji pevné nervy zakladatelko
![]()
Zakladatelko za sebe musím říct že tě obdivuji že to tak nějak zvládáš. Máš dvě děti, já mám jednoho tříletého a už jenom ta představa že bych k němu měla mít ještě mimino mě přivádí k šílenství.
Jinak já si myslím že toho prostě na tebe teď bylo moc, stěhování, mimčo, starší dítko, domácnost a prostě to na tebe padá
. Já mám taky občas takové stavy kdy se v tom psychicky strašně plácám teda vlastně kecám takovýhle stavy mám skoro furt
mě třeba psychicky hrozně moc pomáhá když prostě malého vrazím babičce třeba na víkend a fakt mám dva dny jenom pro sebe kdy prostě nedělám nic, jenom se povaluji, jdu třeba na hezkou procházku do přírody nebo když bylo hezky tak se vykoupat, pustím si nějaký hezký filmík a tak dál. Já si myslím že je fajn že se konečně začíná alespoň virtuálně trochu mluvit o tom že to mateřství je náročnější než se na první pohled zdá. Za sebe fakt doporučuji co nejvíc zapojit tatínka, babičky, tetičky kamarádky atd. Já vím že si o mě teď mnohé budou myslet že jsem lemra líná ale já si prostě myslím že člověk musí projít dvěmi fázemi.
V první fázi si uvědomí že potřebuje pomoc a v té druhé fázi se o ní naučí říkat. Obojí je úplně přirozené a v pořádku.
Držím palce ať je brzy líp
![]()