Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
U nás teda záchvaty nejsou tak často, ale nejvíc se mi osvědčilo nechat dceru chvíli o samotě se vztekat a po chvíli přijít, jestli se nechce pomazlit. Pokud se dál vzteká, zkusím to za chvilku znovu. Vysvětlování ve chvíli záchvatu je k ničemu. A sama se snažím v tu chvíli zůstat co nejvíc v klidu. Pomáhá mi, že záchvaty beru jako normální věc, co patří k tomu věku. Děti ve 2 letech se teprve učí zvládat svoje emoce. A upřímně když si představím sebe v momentě, kdy jsem vytočená, tak bych taky nesnesla, aby mi ještě někdo něco vysvětloval
Kromě toho se snažím držet hranice, aby se dcera nenaučila, že si věci může vyřvat. Prostě ať se klidně vzteká, ale když něco řeknu, tak se snažím držet slovo.
@Effy99 Taky kdyz na neco reknu ne, chci to dodrzet, aby si pak nezvykl na to ze staci udelat scenu a dostane co chce. Kazdopadne dekuju za tip, zkusim ho spis nechat a prijit pak za nim, mate pravdu v tom ze v zachvatu se nema smysl babrat s tim mu neco vysvetlovat, prijde mi to jeste horsi, akorat venku na nej muzu volat 100× aby sel a stejne tam stoji a smeje se
Když jsme venku nebo v situaci, kdy nemám moc času většinou řvoucí dceru popadnu a odnesu. Jinak taky jsem někde četla, že do 3 let ještě děti nejsou dost vyvinuté na to, aby poslechly na slovo. Dcera někdy poslechne, jindy ne. Ale zatím to moc neřeším
Ještě nedávno byla miminko, tak po ní přece nemůžu najednou chtít, aby byla vyspělá a dokonale se ovládala.
Je ještě malý, nějaké složité vysvětlování je zbytečné, stejně tak ale tresty. Vybrala bych věci, které jsou opravdu důležité a na těch trvala. Ne na lžičkách a podobných blbinách. Stejně tak je lepší snažit se mu vyjít vstříc, např. kudy by chtěl jít, jaké by chtěl tričko, jogurt… u věcí, u kterých to jde. Nezakazovat, ale spíš navrhnout jinou možnost.
Pochopit, že dítě často něco chce, z nějakého důvodu, který je pro něj důležitý, i když nám se zdá nedůležitý.
U důležitých věcí - např. utíkání do silnice ho spíš fyzicky držet, než se spoléhat, že počká a neuteče.
A nejdůležitější - snažit se psychicky vyklidnit, uvědomit si, že je to maličké dítě, s mozečkem, který mu teprve dozrává a musí se učit tolik věcí a není to snadné. Že to, že teď neposlouchá na slovo neznamená, že z něj vyroste kriminálník. Stejně tak, jako třeba u štěňátka člověk chápe, že prostě pár týdnů bude čůrat na podlahu, než se to naučí. Jen u dětí tahle fáze trvá déle a je to samozřejmě složitější.
Potřebovala bys ty i syn, aby šel aspoň na den v týdnu do jeslí, tam by se naučil chovat jinak než doma a ty by sis odpočinula a byla při vzdoru v klidu
@PavelChytry píše: Více
Jasně.
Nezvládám to, tak strčím sotva dvouleté dítě do zařízení, abych si odpočinula ![]()
Dej si mokrej hadr na hlavu ![]()
@Apolena05 píše: Více
Radši dítě do jeslí, než já hadr na hlavu. Odpočinutý rodič, nejlepší rodič
Dcera má aktuálně 4,5 roku. Nějaká scénka kvůli něčemu je denně. Dneska se vztekla kvůli tomu, že jsem jí rýži dala moc blízko masa. ![]()
Kolem těch 2 let měla záchvaty pláče a vzteku, že řvala a plácala se na zemi třeba 45 minut, rekord měla přes hodinu. Prostě musí dozrát nervová soustava a to dítě se musí naučit se svými emocemi pracovat. Spousta dospělých, stejně tak i já se nedokážu vždy zachovat správně. Takže děti chápu. Tolik pohledů (ať už ti, co měli pochopení nebo naopak se tvářili, jakýho mám nevychovanýho spratka), co jsem zažila. Po chvíli už jsem to ani nevnímala. První rok školky byl taky výživný…
Přeji hodně sil a nezbývá než to přečkat. ![]()
Hele, důležité je předcházet scénám a trvat jen na důležitých věcech. Jako scéna s jogurtem byla úplně zbytečná. Tak by měl na jídlo 4 lžičky, o co jde? Mě ještě pomáhalo opakovat si uklidňujícím tónem " Přežít, nezabít…" ![]()
Ahoj, vím, že to nechceš slyšet, ale obrň se, najdi si svůj způsob, jak dítě i sebe zvládnout. Žádná univerzální rada není. Zpětně vidím, že to bylo skvělé období, i když si pamatuji, že si říkala opak. Je to příprava na později, mnohem později, které ale nastane dříve, než by si člověk přál… PUBERTU. Je to v podstatě podobné, ale bez té roztomilosti, hraní a blízkosti kolem, kterou máš teď. Ne nadardmo se žříká, že je to, co právě přožíváš, je první puberta. Ta druhá, věř mi, bude mnohem náročnější. Ale přežít se musí obě, pokud možno ve zdraví a pohodě. Po první pubertě tě česká krásné, mnohaleté období vesměsné vyrovnanosti a „odpočinku“, než nastane ta druhá. Moje heslo byl přežít a užít, jde-li to, a to tehdy i teď., Tak klid a ono to půjde…
Jen pro momentální pobavení.. Můj pubertální syn mi právě na požadavek, aby si ukldil svůj vlastní nepořádek ve společných prostorách, řekl: „Popros“. Tak jsem šla a vypnula mu internet (vys… mě takto celý cen). A bylo uklizeno… A něco podobného, často mnohem horšího, je každý den. Ale říkám si, že bude líp. A vím, že bude. Jen to pěžít. Kdyby tu pubertu neměl, nebylo by to zdravé pro nikoho, ani pro mě, ani pro něj. Přišla by později a to býtvá horší. To co se teď děje u Vás, je první krok k samostatnosti. Je třeba to tak brát.
A na pozitivní notu… ve druhé pubertě už nebývá třeba tolik péče. ![]()
@PavelChytry píše: Více
Vis co by bylo nejlepsi? Tak nejpozdeji ve 3 mesicich odevzdat dite uplne do nejake statni instituce. Rodice by byli odpocati a vesele mohli plnit plany petiletky
Deti by se parkrat urvaly v postylkach a pak by spali jak dudci a tety by je srovnaly tak, ze by si netroufly v zivote vuci cemukoliv prostestovat ![]()
@nozu píše: Více
Asi tak. Anglictina tomu rika „Choose your battles.“ To dite testuje hranice…a nervy
Jde o zivot nebo zdravi nebo hygienu nebo nekde musite v nejakou dobu byt? Bojuj. Dite chce 4 lzice nebo gumaky ve 30 stupnich na beznou prochazku jak moje?
Nebojuj, blbe se bude chodit jemu
Pokud muzes, vecer doporucuji aplikovat tak decku vina a pres den hoooooodne hlubokych nadechu a vydechu. Brecet a kricet do polstare je taky povoleno, idealne ve vedlejsi mistnosti ![]()
Hele je to mazec, clovek by to kolikrat fakt zabil, kdyby to nebylo jeho a tak roztomile…drzim palce ![]()
@Beruska999999 ty jsi můj člověk. ![]()
Jinak moje obě děti byly ty typy, co se s řevem válely v obchodě. No, okolí mě utěšovalo, že puberta bude v pohodě. No nebyla.
teda u syna to teď vypadá na klidnější průběh než před lety u dcery. Ale nesmím to zakřiknout.
@nozu píše: Více
No jako uz se na to divam s odstupem par let ale kolikrat mi nebylo hej…hlavne starsi - prvni dite, clovek to resi vic, mluvit zacal pozde, coz zhorsovalo moznost jakekoliv domluvy, a navic se casem ukazalo, ze neni uplne neurotypicky, takze zdroju frustrace o neco vic. A pak jsem otehotnela a ani to vino neslo aplikovat
Ale casem clovek pochopi, ze nektere bitvy jsou zbytecne.
Puberta nas ale jeste ceka, a asi se mi potka s menopauzou…no, snad budou vsichni svati stat pri nas ![]()
Zdravim damy, chtela bych se tu malinko vypsat, uz jsem hrozne vycerpana ze syna, za tyden ma 2 roky, a poslednich 14 dnu je to snim peklo. Myslela jsem si ze obdobi vzdoru mu zacalo po 1 narozeninach, ale mylila jsem se! Ted mi prijde ze to eskaluje, v zadnem pripade mu nemuzu rict na nic NE-jelikoz v tu chvili nastava konec sveta. Reknu mu at pocka, protoze si dojdu na wc, udelam si kafe, uklidim mu hracku kam ji zrovna on nechce-zachvat. Reknu mu at neutika-zachvat. Uz se rano bojim vstat a blbe se otocit aby nechytil zschvat
uprimne nevim jak s tim pracovat, vzteka se cely den, knoura, rve, vali se po zemi, dnes u svaciny vymyslel ze k jogurtu potrebuje velkou lzici a k tomu si prinesl dalsi tri maly, tak jsem mu rekla ze si ma nechat jednu malou a zbytek odnest, a on zacal jecet, lzicky i jogurt hodil na zem, uz dostal na zadek, dala jsem ho do postylky, tam se vyrval, po chvili jsem za nim sla, zacal se smat, dal mi pusu, lzicky si uklidil a i ten jogurt chtel utrit. Nevim jestli na nej v tehle chvilich byt raznejsi, nebo ho nechat a debatovat s nim v klidu? Zkousim to porad, ale nastve se jeste vic popravde. A to nemluvim o tom kdyz se tohle deje venku, to mam sto chuti mu na ten zadek dat ale ty lidi na me koukaji uz kdyz na nej zvysim hlas
zajimalo by me jak to zvladate vy a jak s tím vzdorem a vztekanim pracujete vy 