Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
A třeba u toho vaření, pomáhat ti nechce?
Taky bych vařila i za řevu, protože uvařit musím, to má malý smůlu. Ale on přestal u vaření vřískat tak v jeho roce a půl.
Vím, že je to na hlavu. Ale časem by měla přijít na to, co se jí líbí.
Třeba loni malého jízda vlakem nebrala, letos se na vláček vyloženě těší. Takže jsme začali výletovat vlakem až letos. To stejné zoo a pod.
Je mu 2,5. Loni mu tyhle věci byli šumák, tak jsme dělali, co bavilo jeho.
Ale teda průlezky a voda, to ho baví od té doby, co tam může.
Hele, ji bych nenutila dělat něco, co nechce. Řekla bych jí, že to dělat prostě nemusí a šla si svém. Jak píše Gladys. Když přijde a bude kňourat, vysvětlit ji, že teď se to prostě udělat musí, že má smůlu. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj mamky, mám dvouletou dceru, kterou mám pocit skoro nic nebaví. Už toho mám po krk. Dnes jsme ráno vyrazily k rybníku, jen my dvě, koupat se nechtěla, cáchat nožičky vydržela asi dvě minuty (a voda nebyla studená), na klouzačku nechce, na písek nechce, pořád jen stojí a kouká po ostatních nebo do blba, nebo kňourá a neví co chce. Naše konverzace: chceš jít na deku? ne! chcceš jít plavat? ne! chceš jí na nanuka? ne. Když zkusím začít dělat blbosti, třeba jen kopat do míče, začne řvát že maminka nebude kopat do míče… a tak tam stojíme jak paka a koukáme do blba. A tak je to skoro pořád, jako by jí nic nebavilo. už mě z toho celkem hrabe. Závidím ty veselý dítka, který dovádí ve vodě nebo staví bábovky. Niki se neusměje ani když se třeba houpe na houpačce, pořád se tváří jako by někdo umřel, a to houpačky jsou jedna z mála věcí které má ráda. Na hřišti se vydrží tak deset min. houpat, s pohřebním výrazem, a pak už jen stojí a čučí do blba…
Změní se to někdy???
Nebav ji, ať se zkusí zabavit sama. Neptej se „chceš…?“ a počkej, až ti sama řekne, že chce třeba toho nanuka, koupat se… Celý den asi neprostojí, ne? Pokud ano, pak bych to teprve začala nějak řešit.
Jsem rada, ze nemusim zakladat vlastni diskuzi. Uz jsem o tom premyslela, taky nemuzu vydrzet s mladsi dcerou. Najednou se taaak zmenila a co popisujes mame v blede ruzovem taky…Vcera jsme se hrali s legem domockem, takze postylka a panacek mel spinkat, dala jsem do postylky, rev nechce, vyndala jsem z postylky, rev nechce, zkousela jsem vyndat ze spacacku slozit nohy, ruce, nic porad rev, pak to same panacek a auticko…no slo me klepnout. Pak travime odpoledne u bazenu s kamoskami, obe dcery maji stejne stare, takze vlezla do bazenu, plavala, pak zmena chce ven, tak sla ven, osusila jsem ji posadila a vratila jsem se k ostatnim detem do bazenu, rev ze chce do bazenu-takhle jsme to absolvovali asi 4×, pak uz jsem ji rekla ze teda ne uz at zustane. Me ani nevadi to, ze nevi co chce, nebo, ze nechce vlastne nic, jenom ten neustaly rev a knourani…Mam s tim dokonce bohate zkusenosti se starsi dcerou a vim, ze to odezni kolem 4 roku. Ale ona byvala takova usmevava, nic nikdy nevadilo, vsichni ji za to milovali, vyslovene spolecensky hravy typ a ted uplna zmena a vse je boj, rev a knourani. Vidina, ze to tak zustane jeste ty dva roky je teda strasna…A vzhledem k tomu, ze nemam jenom ji tak se nemuzeme jen tak prispusobit tomu co chce ona, takze to zase a opet bude jako s miminkem, ze beham jenom kolem ni a starsi se holt bavi sama.
Ahoj já mám 15 m chlapečka, od mala bych uřvánek. Poslední týdny ale ráno vstane a hned fňuká, nic ho nezabaví. Hračku si kromě traktoru neveme žádnou. Nesmím zmizet z dohledu-řve. Jdu na wc-řve. Jde spát-řve…prostě furt. Hrabe mi, nemám nikoho na hlídání, babičky jsou 20km a pracují. Venku je ale úplně zlatý!!! To klidně sedí i 3 hodiny v kočárku a kouká, pak chodíme…ale doma je to s ním šílené…říká se, že se to s věkem mění, ale já mám doma ještě 13 letého a ten byl to samé a nepřešlo ho to snad do 1 třídy.
Muj malej je takovej negativní ke všemu koupani řev, prebalováni řev, oblíkáni řev, spanek bez dudlu nehrozi, chvilku sám řev, nočník řev, čistení zubu řev. No kdy toto skončí mám obavy jestli se vubec někdy neco naučí ![]()