Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj,všechny zdravím a uvítám moc radu či názor na spánek,resp.nespánek našeho 16měsíčního synka.Omlouvám se za dlouhý dotaz,ale chtěla bych popsat všechny okolnosti.
Od narození měl syn se spánkem potíže,špatně usínal,vše ho vzbudilo,spal méně než se všude uvádělo dle tzv.norem atd.,byl navyklý na mlíčko,průměr 3-4× vstávání za noc,to se nám podařilo částečně odbourat v jeho 10.měsících…přemístili jsme ho do jeho pokojíčku a v noci prostě umělé mlíčko nedali a docházeli po 5 minutách říkat mu,jak se spinká atd. Nevím,zda je to přesná Estvillova metoda,používali jsme a stále zatím používáme dudlík a někdy k ránu jsme dali i čaj…asi spíš metoda regulovaného pláče..to je jedno:)
No každopádně metoda celkem zabrala,ovšem tak na 2-3 dny a pak se postupně malý začal budit zase,nejdříve 1×,šli jsme říci „hají“ ,„spinká se“, „v pořádku,jsme zde“ atd. a usnul nebo stačil jen dudlík,nevím postupně zase vstával 3× ,ale nepil již mlíčko,asi vyžadoval jen naši pozornost či jsme neměli chodit vůbec nebo až za větší počet minut?? Ale už i toto byla velká změna k lepšímu oproti současnosti.
Poté jsme se v jeho roce přestěhovali /museli jsme,prodaný byt a čekání na dostavění domku v létě/ a bohužel do paneláku k bezohledným a hlučným sousedům,kteří dělali naschvály,hluk a malému se začaly objevovat strachy ze spaní,hluku,noční děsy,měl neutišitelné záchvaty v noci a odstrkoval nás,jakoby možná měl pocit,že jsme ho tam v hluku nechali,bál se,nevěřil nám (tot mé dedukce,nevím?),prostě dříve osvědčené způsoby utišování dudlík,čaj ,klidná slůvka,náruč,absolutně nesnášel,bojkotoval..mlátil kolem sebe,škrábal se i a jediné ho dokázalo uklidnit mlíčko,od té doby tj.zhruba od prosince spal mizerně,budil se co hodinu na mlíčko,někdy i tak neusnul,měl to jako návyk,psychicky ho dokázalo už jen to zklidnit,ale ani to někdy nezabralo,z podnájmu jsme museli utíkat k babičkám,tam též špatně spinkal..nakonec se nám podařilo najít nový podnájem v domku od prvního unora,je zde klidněji,ale zase do toho všeho zoubky,4 stoličky naráz,tudíž vstávání po hodinkách,10× noc pokračuje…ale čekáme,až se prořežou zoubky a pak přemýšlíme,jelikož se nám zde zdá malý klidnější,jsme zde měsíc,zase zkusit začít odnaučovat od mlíčka?
Večer usíná pěkně, je zvyknutý,jen noční buzení je velký problém,máme zase zkusit chodit po pár minutách,dát dudlíčka,pohladit,říci hají,uvidět,zda nebude velký záchvat,nechci mu již psychicky ublížit,ale zase se dlouhodobě vydržet to nespání též nedá..snad není moc brzo? A jak poté,kdyby se nám podařilo a zase by si začal vracet vstávání bez mlíčka,jít až za delší dobu,nejít vůbec to asi ne?
Moc děkuji za Vaše zkušenosti,rady,názory a omlouvám se za dlouhý popis problému,který nás se synkem trápí…
Ahoj, s nočními děsy bojujeme taky. Průběh je úplně stejný, syn mě odmítá, odstrkuje (neví o sobě, spí u toho) a opravdu hodně pláče. Chce to vytrvat, nenechat se odbýt a šetrně ho vzbudit (trvá to klidně i 15minut).
Hlavně žádné dratsické metody - třesení, studená sprcha, apod ![]()
Co se týče metody kontrolovaného pláče, není použitelná na všechny děti a docela bych i řekla, že vy jste právě ten případ, kdy to moc nefunguje.
Asi bych už ji nezkoušela.
Já na vše jdu opatrně, za mě bych radila jít na to opravdu polehoučku, žádné rychlé změny.
my to máme trošku podobný jako u vás, horko těžko odnaučuju malýho na mlíčko v noci, jakmile se mi to jakš takš podaří, přijde období že se budí v noci se strašným řevem a jedinné co ho uspí je ta lahev mlíka. Takto je to u nás pořád dokola ![]()
Těžko se říká nějaký „osvědčený“ recept, protože každej prcek je jinej, takže můžu říct jen něco z vlastní zkušenosti.
Hodně pomohlo přestěhování do vlastního pokojíčku.
Důležité jsou stejně rituály a stejný čas usínání, aby byl prcek v klidu a věděl co bude následovat.
V 16m už určitě mlíčko v noci nepotřebuje, odbourala bych ho, sám na to nepřijde, proč by taky měl, když je tak zvyklý.
Noční děsy má dcera téměř každý den a nejlepší variantou je u nás NEBUDIT, nedotýkat se, nemluvit na ni, obvykle se za pár vteřin sama zklidní a spí dál. Když se ale vzbudí, jdu za ní, zazpívám písničku, pohladím a počkám než usne, aby byla v klidu. Nevyndávám ji ale z postýlky.
V tomhle věku prý ale bývají živé sny a děsy častější, protože dítka zpracovávají spoustu vjemů a nových zkušeností.
Když byla maličká, nebyla téměř schopná sama usnout, takže pak 3 hodinový uspávání v náručí bylo na denním i nočním pořádku, ale pak hrozně pomohla metoda regulovaného pláče, jak to tu nazýváš. Trvalo to sice dlouho (a ne jak v příručkách uvádí), ale jen tímhle sama zjistila, že to jde a že je to v pořádku, protože jsme hned za dveřmi.
Chce to podle mě určitě důslednost a trpělivost, přeji obojího vrchovatě
![]()
A jak často jste museli metodu regulovaného pláče opakovat, po jakých časových intervalech,když začalo dítko zase vstávat často či jak to u Vás přesně bylo?
Děkuji ![]()
Opakovali jsme asi 3×, zpočátku jsme nebyli moc důslední a tudíž to nemělo smysl. Nechali jsme jí vždycky měsíc „oddechnout“ a pak jsme to museli zkoušet znovu.
Jinak jsme za ní chodili co 5-10min, děsně se vztekala a ječela, ale neměla téměř ani slzičku, nic jí nebylo. Ještě donedávna ječela po každém uložení do postele třeba minutu a pak se v klidu otočila na bok a spala, jako by si řekla, „aha, tak ono jim to nevadí, že ječím, tak to na to prdím
“
Teď řekne v klidu papa, pak si třeba ještě sama pro sebe povídá a v pohodě usne.
Nebyla ale nikdy zvyklá dostávat v noci mlíčko po tom, co jsem ji ve 12 měsících odstavila, takže tím jsme to asi měli jednodušší. Když jsem kojila, budila se třeba 5× za noc.
Teď se budí jen špatnými sny, pokud vůbec.
Náš malý má taky noční děsy téměř každou noc. Trochu jsem o tom četla, takže jsem hned věděla, co to je. Také odstrkuje, nechce na sebe nechat sáhnout. Sice si cíleně neubližuje, ale občas se tak „vyšponuje“, že se bouchne hlavou do postýlky a pak pláče ještě víc. U nás to není otázka vteřin, ale opravdu i 15 minut. Většinou pomůže vzít jej do náruče a odnést do pokoje, kde se trochu svítí a třeba i hraje televize. Začne vnímat světlo a zvuky a probudí se. Pak jej chvilku uklidníme a hned jde v pohodě spinkat.
S tím regulovaným pláčem, strašně záleží, jak jste důslední (opravdu neměnit nic, ani o píď, protože pak je to na nic) a také záleží na každém dítěti zvlášť. Myslím, že každé dítě potřebuje tuto metodu trochu upravit individuálně.
Nám to trvalo opravdu asi jen 2-3 dny. Přesto dodnes postýlku moc nemá rád, když není úplně unavený, minutku si tam popláče, jindy usne hned. Ale nikdy neuspáváme, rozloučíme se a hned odcházíme.