Období vzdoru u ročního dítěte

Napsat příspěvek
Velikost písma:
42582
29.7.20 11:50
@Koblizkova1980 píše:
Já bohužel vidím a denně v ordinaci. Jak se děti nechtějí starat o své rodiče např. A většinou to okomentují, ospravedlňují své chování. Je za tím citový chlad, bití, tresty, přehnané naroky, jesle, celotýdenní školky..
Další je nárůst lidí užívajících antidepresiva či jiná psychofarmaka..a další pribehy.
Zhroucene ženy v ordinaci, obeti domácího násilí - život s citlivě vychovanym mužem. Však táta taky mámu sem tam zbil. a mohla bych pokracovat!

Tohle jsou ale extrémy, a ty nejsou v pořádku ani na jedné straně…Jedno plesknuti neni týrání.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
268
29.7.20 11:56
@Veru1987 píše:
Jakože za plesknutí na zadek v roce u přebalování máme narušený vztah??? Jsem pobavená opravdu. Vůbec nevíš…

To nebyla reakce na jedno plesknuti v roce :) ale na celkovy pristup, ktery vyplyva z toho, s jakym opovrzenim se vyjadrujes o psychologickych knihach a o nevychove, ktera z nich vychazi. Nevychova (jako ten pristup) NENI od slova nevychovavat..ale vychovavat s respektem, laskave, ale soucasne s pevnym vymezenim hranic. Cili bud se jen navazis do pristupu (obecne, nemam na mysli jen nevychovu), o kterych detailne vubec nic nevis a nerozumis jim, anebo o nich vis a chapes jejich principy, ale jedna na zadek a plesknuti pres ruku ti presto prijde lepsi. A na tu druhou variantu smerovala ma reakce o terapii ve dvaceti. Ja mimojine pochazim z generace, ktera mela studeny odchov, vychovana byla autoritativne s tresty (a tim nemyslim jen placnuti pres zadek), odmitanim rodice, posilanim do pokoje, kdyz dite projevi negativni emoci, kecu typu “kdyz jsi takova, nikdo te nebude mit rad” “proc? Protoze jsem to rekla” a tak dale. A vetsina mych vrstevniku ma problem. S narusenyma vazbama. Se sebou sama. Hodne z nich to resi terapii. Ti, kteri ne, nemaji po tricitce vztah, protoze zadny neudrzi, nejsou toho schopni. A tak bych mohla pokracovat.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
910
29.7.20 12:27
@racooon píše:
Ona ti ve dvaceti, až bude u terapeuta povídat o svém narušeném vztahu s matkou, poděkuje :kytka:

Hele, já jsem taky zastáncem spíš vysvětlování a výchovy s respektem, ale zas vyrukovat tu bez zaváhání s tím, že protože paní tady plácne dítě přes zadek či ruku, tak dané dítě bude mít rozhodně narušený vztah s matkou, potřebovat terapii atd, to mi přijde téměř směšné. Jak jsem psala, sama si nemyslím, že to do výchovy patří, ale pokud tam jinak výchova funguje láskyplně a s respektem a podobné plácnutí proběhne jednou za pár týdnů, fakt silně pochybuju o tom, že to bude mít až tak katastrofální následky.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7674
29.7.20 12:32
@racooon píše:
To nebyla reakce na jedno plesknuti v roce :) ale na celkovy pristup, ktery vyplyva z toho, s jakym opovrzenim se vyjadrujes o psychologickych knihach a o nevychove, ktera z nich vychazi. Nevychova (jako ten pristup) NENI od slova nevychovavat..ale vychovavat s respektem, laskave, ale soucasne s pevnym vymezenim hranic. Cili bud se jen navazis do pristupu (obecne, nemam na mysli jen nevychovu), o kterych detailne vubec nic nevis a nerozumis jim, anebo o nich vis a chapes jejich principy, ale jedna na zadek a plesknuti pres ruku ti presto prijde lepsi. A na tu druhou variantu smerovala ma reakce o terapii ve dvaceti. Ja mimojine pochazim z generace, ktera mela studeny odchov, vychovana byla autoritativne s tresty (a tim nemyslim jen placnuti pres zadek), odmitanim rodice, posilanim do pokoje, kdyz dite projevi negativni emoci, kecu typu “kdyz jsi takova, nikdo te nebude mit rad” “proc? Protoze jsem to rekla” a tak dale. A vetsina mych vrstevniku ma problem. S narusenyma vazbama. Se sebou sama. Hodne z nich to resi terapii. Ti, kteri ne, nemaji po tricitce vztah, protoze zadny neudrzi, nejsou toho schopni. A tak bych mohla pokracovat.

nevyýchova je dle mě opravdu nesmysl! Dítě ví co chce, rozmlouvat, debatovat… A nakonec si to má udělat podle svého, nebo dojít k tomu dobrému… Já jsem byla vychováná myslím tak nějak normálně. Občas i facka byla (tu dcera nedostala) byli zaracha např. když jsme něco provedli, zákaz televize, sladkého… Ale byli jsme vychování tak nějak že jsme si nedovolili k rodičům sprosté chování, v obchodě jsme mohli jednu malou čokoládku… Se svoji mamkou mám výborný vztah, jezdíme i na wellness společně jednou ročně, i když mi tu facku taky dala i v pubertě. Dnešni generace grázliku, ufňukatých děcek v obchodech s tunami sladkým je fakt super. Dokážou vynadat učitelce ve škole, a učitelka se ještě musí omluvit…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7674
29.7.20 12:36
@Bebeluska8 píše:
Hele, já jsem taky zastáncem spíš vysvětlování a výchovy s respektem, ale zas vyrukovat tu bez zaváhání s tím, že protože paní tady plácne dítě přes zadek či ruku, tak dané dítě bude mít rozhodně narušený vztah s matkou, potřebovat terapii atd, to mi přijde téměř směšné. Jak jsem psala, sama si nemyslím, že to do výchovy patří, ale pokud tam jinak výchova funguje láskyplně a s respektem a podobné plácnutí proběhne jednou za pár týdnů, fakt silně pochybuju o tom, že to bude mít až tak katastrofální následky.

Jsem ráda že aspon někdo mě pochopil. Nemlátim své dítě. Mluvím s ní hodně. Jsou ji čtyři roky. Na zadek nebo přes ruku dostla někdy ve dvou myslím naposledy. V roce těžko se vysvětluje, že něco prostě NE. Já si myslím že občasné dáni na zadek přes plínu, či po ruce, nebo i na tu dupu u přebalování žádnému dítěti ještě neublížilo.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
26747
29.7.20 13:02
@Betty MacDonald píše:
Tohle jsou ale extrémy, a ty nejsou v pořádku ani na jedné straně…Jedno plesknuti neni týrání.

Ono ale jedno plesknuti nepomůže a jedině to zkoušet víckrát a pak ve třech letech nanovo a pak v pubertě… :nevim: já mám tu hranici u řvaní. A dál rozlišuju plácnutí přes ruku, když dítě rve kočku za ocas a plácnutí, když mi rozhazuje pečlivě složené plenky při přebalování a já nemám klid.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
268
29.7.20 14:34

@Bebeluska8 hned nad poslední tvou reakcí vysvětluju, že to nebyla reakce na “jedno plácnutí v roce” ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
268
29.7.20 14:38
@Veru1987 píše:
nevyýchova je dle mě opravdu nesmysl! Dítě ví co chce, rozmlouvat, debatovat… A nakonec si to má udělat podle svého, nebo dojít k tomu dobrému… Já jsem byla vychováná myslím tak nějak normálně. Občas i facka byla (tu dcera nedostala) byli zaracha např. když jsme něco provedli, zákaz televize, sladkého… Ale byli jsme vychování tak nějak že jsme si nedovolili k rodičům sprosté chování, v obchodě jsme mohli jednu malou čokoládku… Se svoji mamkou mám výborný vztah, jezdíme i na wellness společně jednou ročně, i když mi tu facku taky dala i v pubertě. Dnešni generace grázliku, ufňukatých děcek v obchodech s tunami sladkým je fakt super. Dokážou vynadat učitelce ve škole, a učitelka se ještě musí omluvit…

Z tohoto příspěvku je přesně vidět, že jsi Nevýchovu nepochopila, resp. nevíš, o čem celá v principu je, z jakých přístupů a knih vychází :) pak taková debata nemá opravdu smysl :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7674
29.7.20 14:45
@racooon píše:
Z tohoto příspěvku je přesně vidět, že jsi Nevýchovu nepochopila, resp. nevíš, o čem celá v principu je, z jakých přístupů a knih vychází :) pak taková debata nemá opravdu smysl :kytka:

Pro me je dukezite ze ted dcera prijela z chaty po dvou dnech a letela za mnou… a volala maninecko moje :srdce: :srdce:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
685
29.7.20 19:08
@Anna766 píše:
O své rodiče jsem se postarala až do toho smutného konce. I o mámu, která mě triskala za všechno. Brachu milovala, protěžovala, byl její Bůh a ten se na ni úplně doslova vysrral a ani na pohřeb ji nepřišel, přesto že by se pro něj rozkrajela. Čím to bude? Zajímalo by mě to z psychologického hlediska.

Z tvé strany je to touha se zavděčit, potřebuješ pocit uznání, chválu. ( Což přijde opravdu málokdy, opecovavajici v těchto případech se málokdy zavdeci)
A brácha? Matka z něj vychovala svou opičí láskou ha*zla. Sobeckeho zmetka. Který se mamince odvděčil..

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
149013
29.7.20 22:33
@Koblizkova1980 píše:
Z tvé strany je to touha se zavděčit, potřebuješ pocit uznání, chválu. ( Což přijde opravdu málokdy, opecovavajici v těchto případech se málokdy zavdeci)
A brácha? Matka z něj vychovala svou opičí láskou ha*zla. Sobeckeho zmetka. Který se mamince odvděčil..

Vídám to hodněkrát, že se postará ten odstrkovaný a ten protěžovaný jen bere.
A s tvou diagnózou nesouhlasím. Na uznání kašlu. Jen se můžu sama sobě podívat do očí.
Nedokázala bych se vykašlat ani na vlastní děti, na osamělou sousedku, na vnučku…na to nepotřebuju uznání. To je v člověku, v povaze, v morálním kreditu, nazvi to jak chceš.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
42582
29.7.20 22:39
@Anna766 píše:
Vídám to hodněkrát, že se postará ten odstrkovaný a ten protěžovaný jen bere.
A s tvou diagnózou nesouhlasím. Na uznání kašlu. Jen se můžu sama sobě podívat do očí.
Nedokázala bych se vykašlat ani na vlastní děti, na osamělou sousedku, na vnučku…na to nepotřebuju uznání. To je v člověku, v povaze, v morálním kreditu, nazvi to jak chceš.

Taky si myslím, je to povahou.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
3.8.20 22:37
@Veru1987 píše:
Ježiši ale já jen pleskla u přebalování. Netyrám své dítě. Mazlíme se, tulíme, do školky chocí od 7:30-14:20. Měnila jsem zaměstnání kvůli dcery (předtím jsem pracvoala 6-21). Neházej mě laskavě do jednoho pytle s takovými lidmi. Já se starám i o nevlastní dcery a řekla bych že dost vzorně.

Nehadej se. Já mám dítě rok a půl staré a taky dostává placnuto přes ruku když sahá na zásuvku. Rozhodně lepší než ty nevychovany dětičky co diktujou rodičům. Párkrát dostane a je od zásuvky klid. Někdo je proti plácání a někdo to tak hold má. Já jsem 100 krát říkala ne ne ne… až plácnutí zabralo.

  • Citovat
  • Upravit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

Chrastítko Špendlík

  • (4.6) + 67 recenzí

Dudlík Perfect

  • (4.7) + 53 recenzí

BABY NA UCPANÝ NOS 50 ML

  • (4.9) + 41 recenzí

Dudlík Space 0–6m

  • (4.9) + 41 recenzí

Poradna dětského psychologa

Ikona - Václav Mertin

PhDr. Václav Mertin