Poradna o autosedačkách
Štěpán Rybníček
Asi bych ji poděkovala a vysvětlila, že jsem našla levné krámy kde mají oblečení pro děti za pár korun a že to nás rozpočet nezatíží a tobě udělá radost nakupovat. Snažila bych se jít cestou nejmenšího odporu ![]()
Jeje, to trochu znám. U detskych věci naštěstí není problém říct, že jsem si nevybrala nebo to strčit dočasně do sklepa. Horší je, že tchyně mi nutí i jiné věci, které ona vyhazuje, počínaje jejím oblečením přes hrnce po gauč. Tam je to horší, někdy musím totiž bojovat s manželem.
Věci bych s díky odmítla s tím, že první dítě si chci užít a nějaké hadříky koupit. Půjčila bych si jen třeba postýlku a fusak.
Probrat a vrátit, co nechceš. Po dvou dětech jsou věci „jetý“. Řekni, že sis vic nevybrala/nepotřebuješ, vic nediskutuj. Na nějaký urážení se vykašli, neděláš nic špatnýho. To je švagrové věc, ze se ji to dotýká.
Tahle svagrova ti bude kecat do všeho.
Narovinu bych ji řekla, že si to chceš užít po svém.
Já bych asi „půjčované“ kromě nějakých větších věcí typu postýlka, sedačka, kombinézy, bundy a oteplováky asi odmítla rovnou. Nechtělo by se mi s někým handrokovat, že jsem mu vrátila flekatá či sepraná bodýčka a díraté tepláčky.
My si v rodině, s kamarádkami a sousedkami oblečení pro děti prostě darujeme se slovy " Mrkni na to, jestli se Ti to hodí a zbytek buď pošli dál, nebo vyhoď." Neb většina z nás je ráda, že se toho zbaví, ale je nám to líto hodit do popelnice nebo kontejneru pro charitu.
O botách rovnou říkám, že je nechci, ať mi je nedávají, protože dětem kupuji nové.
Prostě si musíš vymezit hranice a naučit se z toho nemít špatný pocit někoho iodmítnout. To je takové zdravé sobectví. Přeci se nebudeš cítit ty blbě a zasekávat si byt věcmi, co neupotřebíš, aby se ona necítila špatně/neurazila. ![]()
Prostě bych jí buď to co nehci s čistým svědomím vracela a je mi jedno, co si o tom myslí ( a v případě řečí asertivně usadila), nebo bych jí rovnou řekla, že děkuju za dosud zapůjčené, ale ať už nic nenosí, že si chci teď nakupovat sama.
Půjčili jsme si jen postýlku a par kousku oblečení (ona už snad vše měla po někom). Kočárek a sedačku jsme chteli vlastni podle sebe. Já prakticky vše kupuju, par věci jsem dostala, nebo za sym bolickou cenu od kamarádek koupila. Hlavně bundy atp, ale taky bych nechtěla hadry na podlahu. Proste jsem rikala, ze už mám teď vše a kdyby něco chybělo, tak dam vědět. Nevim proč ty pytle pořad beres.
Poděkovala bych ji s tím, že si vazis pomocí, nicméně že si syna budete oblékat sami.
My taky dostali od známých spousty hadru, ale stylem prober si a co nechceš výhod…
Ještě máš dobrý, že ti to dává zadara, já mám dvě kamarádky, co mi takový hadry chtěly mermomocí prodávat… Každou chvíli jsem tu měla bednu s oblečením vychváleným až do nebe a ve finále to bylo sepraný, flekatý, díravý a pozašívaný. Jako, já nakupuju z druhé ruky ráda, ale musí to být fakt pěkný. Tajy jsem z toho měla chvíli špatnej pocit, že jim to vracím a pak jsem se jednou naprdla a na rovinu jim řekla, že nebudu děti oblíkat jako šmudly a kupovat oblečení ve stavu, ve kterým ho já už dávno házím do konťasu. Sice se se mnou chvíli nebavily, ale mám klid.
Ze své zkušenosti ti radim ty věci nebrat. Hlavně oblečení. Tchyně nám DALA pěkné kousky po svém synovi.. Úplně všechny hadry tak jak roste. Nedávno si usmyslela že to chce zpátky (máme holku a druhou na cestě), že si to prodá. Přitom řekla že si to pak máme prodat… Takže jsem úplně, ale úplně všechny hadry ze skříní vyházela, a tchyně si to u nás všechno prebrala. Už by mě taková bl.bost nenapadla… Přesně jsem věděla že ty hadry bude chtít zpátky, jenže člověk si nepamatuje čí co je.. Pak se shání po jednom kousků hadru, kterej jsem třeba vyhodila..
No, je to zkouška asertivity a ber to tak, že se ti to bude hodit až se to narodí. Prostě díky nechci, nezlob se. Pokud bych něco potřebovala, ozvu se.
Ta je prdlá, však už po dvou dětech je to běžně nošené oblečení dost zrychtovné, co chce jako dělat s flekatým děravým oblečením po třech dětech???
My to v rodině děláme taky tak jak už bylo zmíněno - přeber si to, se zbytkem udělej, co chceš a hlavně už mi nic nevracej
Vždyť těch hader teď všude je, nové i pěkné bazárkové za pár korun… Popravdě děravé nebo hodně flekaté oblečení už házím rovnou do recyklačního kontejneru, ani by mě nenapadlo posouvat to ještě někam dál, posílám jen pěkné věci
Já bych jí asi řekla, že nemám kapacitu na skladování takových zásob, ať mi kdyžtak - když bude tak moc hodná
- hodí stranou věci typu zimní bunda, kombinéza, pěkná mikina… ale běžné věci typu tepláčky a triko si budu dokupovat už jen podle aktuální potřeby.
Dávám a dostávám stylem přeber si co chceš, zbytek vyhod. Teď po létě jsem dala spoustu pěkného oblečení po dětech do charitního šatníku města a do kontejneru Diakonie. Co se hodí, oni za pár korun prodají a mají to k prospěchu. Sama to rozfocovat a prodávat nechci. Nemám na to čas a ani čas scházet se s maminkami k vůli pár desetikorunam za použitou věc. Hader na děti je všude dost, není to nedostatkove zboží jak za nás, aby se to dávalo v krabici dal. Zničené, flekate, zaprane a zasite vyhazuji.
Já taky od švagrové dostávám plné pytle věcí po dětech jejích a dokonce její sestry. A jsem za to vděčná, ušetří to spoustu peněz. Ale vždycky je to stylem „prober si to, co se ti hodí si nech, co ne, to pošli dál nebo hoď do kontejneru na charitu“. Já když dávám kamarádkám věci zas po našich dětech, tak taky tak. Přece nebudu někoho kontrolovat, jestli nosí zrovna to moje zaprané bodýčko
Naopak jsem ráda, že se těch věcí zbavím bez starostí.
Na tvém místě bych švagrové řekla, že děkuju za snahu pomoct, ale takhle ti to bohužel spíš přidělává práci, že ty věci nemáte kde skladovat/všechny dítě neunosí/je pro tebe náročné pamatovat si, co máš vracet a hlídat v jakém je to stavu… A už si ty pytle prostě neber.
Jestli trvá na vrácení nebo doufá, že flekatá zašívaná bodýčka ještě zpeněží, tak ať to rovnou směřuje někomu jinému.
Zdravím všechny maminky,
chci znát váš názor na situaci, ve které se už rok nacházím. Máme s manželem téměř ročního chlapečka. Je to třetí kluk v rodině, švagrová má dva starší (4 a 7). Od doby, co jsme řekli, že nás bude víc, začala se mnou švagrová řešit výbavičku a věci na mimino s tím, že mi všechno půjčí a nemusíme nic kupovat. Za spoustu věcí (postýlka, zavinovačky, látkové pleny) jsme byli moc rádi, ale poslední dobou už mi z toho začíná jít hlava kolem. Jako bych totiž nemohla skoro nic odmítnout, hlavně co se týče oblečení. Co dva měsíce dostáváme dva pytle s věcmi, které jsou často v dost zbídačeném stavu (zaprané fleky z příkrmů - nejdou odstranit - vážně jsem se snažila, sešmajdané boty, věci s dírami). Když si to doma proberu, vyberu jen to opravdu použitelné a zbytek vracím. Často se mi ale stane, že mi to při další návštěvě narve zpátky v další tašce! Pokud ne, musím se při vracení vždycky vyloženě zpovídat, proč zrovna tohle triko plné fleků nechci, „když by to přeci ještě utahal na ven“ nebo „stejně ti to pokecá, tak přece nebudeš vyhazovat peníze za nové“.
Má sice pravdu, ale je to moje první dítě a nechci, aby pořád nosilo věci po někom. To stejné s dudlíky, lahvičkami atp.
Věci nám půjčuje (zadarmo), takže nemůžu ty špatné ani zlikvidovat, protože chce vše zpátky, i když už další dítě mít nechce.
Abych to uzavřela. Jsem ráda, že nám pomáhá, ale začíná pro mě být opravdu stresující podrobovat se výslechu, proč nepoužívám tohle, když to její kluci nosili ještě tehdy a tehdy atd. atd. Když něco odmítnu, skoro se uráží, a byt máme malý, abychom to někam zašili, než z toho ten náš vyroste. Přemýšlím, že utnu půjčování všeho, protože mi to přináší víc stresu než užitku. (A abych tomu dodala korunu, v pytlích jsou věci i po ní a jejích sourozencích a dokonce i po rodičích).
Co byste dělaly na mém místě vy?