Kdy začíná dítě chápat

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
561
3.1.20 21:08

Od akého veku dieťa pochopí,

Od akého veku dieťa pochopí, že niekto z jeho najbližšieho okolia je vážne chorý
a že by teda malo poslúchať, aby sa ten dotyčný netrápil? A ako 4ročnému dieťaťu
vysvetliť, čo je to rakovina? Nájsť cez google fotky sa mi zdá drastické a to, že človek
môže umrieť, tomu ešte tak malé dieťa nechápe.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
4541
3.1.20 21:14

Jakože chceš dítě strašit tím, že když nebude poslouchat, tak dotyčný umře? To je vskutku geniální výchovné metoda. Jinak teda 4lete dítě pochopí, že je někdo nemocný a po patřičným vysvětlení se i někdy bude chovat ohleduplně, ale určitě ne vždy. Je To dítě a i kdyby to nakrasno pochopilo, tak se zabere do hry a rázem je po slušném chování. Moje děti ví, ze babička má problém a nemůžou po ní skákat, ale i tak je potřeba jim to pořád připomínat. Starší, čerstvě pětiletý, se snaží, ale v zápalu radosti nebo hry se stejně neuhlídá.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2391
3.1.20 21:14

Naše čtyřletá podle mě chape co je smrt. Teda fyziologicky. Emočně je to vysvětlit dost těžké. Tak brzy bych snad ani nechtěla vysvětlovat nic dopodrobna. Je to nutné tak pitvat?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16302
3.1.20 21:20

Ty jo, čtvřletému dítěti bych vůbec nevysvětlovala pojem rakovina a že dotyčný umře, ale šla bych přes všeobecné vysvětlení, že je dotyčný vážně nemocný a měl by se k němu chovat ohleduplně a být hodný. Ale nechtěj po takto malém dítěti zázraky. Plné pochopení a ovládnutí se možná zvládne kolem těch šesti až sedmi let, kdy i mentálně víc dozrává a nastupuje do školy. Ale je to hodně závislé i na povaze dítěte.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29402
3.1.20 21:23

Zalezi na mire empatie konkretniho ditete. Nektere deti jsou jiz treba od dvou tri let empaticke, s pecujicimi sklony. Jine jeste v sesti prijmou informaci, ale musi se jim to podat po lopate, protoze tu empatii v sobe prirozene nemaji.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3271
3.1.20 21:23

Tak makemu diteti bych nic nevysvetlovala. Rekla bych pouze, ze je nemocny a ma urcite potreby nebo omezeni. U ctyrleteho ditete bych necekala nonstop ohleduplne chovani bez casteho pripominani a stani za zadkem.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
29342
3.1.20 21:25

Já bych synovi prostě řekla, že je dotyčný nemocný, ale nějakými podrobnostmi bych ho nezatezovala. Ale syn je hodně vnímavý, on by se hezky choval k člověku se smrtelnou nemocí jako k někomu s rýmou :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.1.20 21:29

Bohužel řeším aktuálně stejnou situaci. Rakovina jednoho z rodičů a čtyřleté dítě. Zatím jsme nevysvětlovali, ale v plánu je informovat dítě o nemoci (bez názvu a detailního popisu) a k tomu řekneme, že doktoři nám pomůžou a hotovo. Víc se v tom pitvat nemůžeme, protože u nás se obrečel i pokácený suchý strom.

  • Citovat
  • Nahlásit
683
3.1.20 21:30

4 leté dítě stěží pochopí, co je to rakovina, vždyť tomu skoro nerozumí ani dospělí lidé. Já bych se mu snažila vysvětlit, že je dotyčná osoba nemocná a že má třeba bolavé bříško, ale opravdu hodně bolavé a ať si on zkusí vzpomenout, jak ho bolelo bříško, když byl nemocný a maminka s tatínkem se mu snažili pomoct a byli na něj moc hodní a nechali ho i spinkat a nebudily ho, když spinkal. Takže on musí být také moc hodný a nechat třeba, toho nemocného spinkat atd…
Myslím, že tohle je ta nejméně násilná forma, jak to dítěti popsat a pochopí to. Čtyřleté dítě, si smrt jiné osoby, zatím moc neuvědomuje a nepřikládá tomu zatím moc velkou váhu. A to bych mu podala takovým stylem: že se může stát, že ho to bříško bude bolet tak moc, že odejde jednoho dne do nebíčka mezi andílky, kde už ho nic nebude bolet a ani trápit a že už se domů nevrátí. A nevrátí se protože navždy usnul a spinká. Takhle bych to podala já…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1123
3.1.20 21:35

@Satiaa 8o no tak to teda nevím, mám skoro 4leteho syna a ten by byl asi hrůzou bez sebe kdyby ho pak začalo bolet břicho, že usne, už se nikdy neprobudi a půjde do nebička

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
20789
3.1.20 21:40

1. používat něčí nemoc jako manipulaci k poslušnosti není dobrý nápad. Naopak - smutek a strach se můžou projevit jako „zlobení“ a je potřeba je ošetřit, ne trestat.

2. i batole pochopí že je někdo nemocný. Nepotřebuješ předat podrobnosti o diagnoze a statistiky o prognoze, jen to vysvětlit že je člověk nemocný, že se léčí, že lečení je těžké. Žádné fotky k tomu nepotřebuješ.

To jestli dotyčný umře bude vcelku přirozená otázka, pokud o tom začneš mluvit a to dítě ti věří a ví že se může zeptat aniž by bylo trestáno. A teda velká chyba je dítěti lhát, no. Ano, je to těžké, je to hodně těžké, zejména když je člověk sám zaplavený strachem.

Jinak mrkni třeba sem, to je příručka která pomáhá právě v těch situacích co řešíš.

https://www.linkos.cz/…rakovina.pdf

Přímo pro děti je pak zpracovaná tahle knížka
https://www.cestadomu.cz/…nna-a-anicka

Stejně tak někde na onkologii bude psycholog, se kterým se můžete domluvit a konzultovat to.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
3.1.20 22:01

No řeknu to asi takhle, onemocněla mi dcera 5 let, synovi byly 3 roky. Děti jsou citlivé a vycítí, že člověk nemá tolik energie u nás tedy jeho sestra. Naopak ztrátu vlasů neřešil vůbec, prostě chvilku koukal, pak ji pohladil po hlavě, zasmáli se tomu a bylo to. Jako by nikdy ani vlasy neměla.
Co se týče už toho konce, tam to bylo hodně o strachu, bál se o ni, ale dokázali se spolu pobavit ještě když měla sílu, ona sama mu řekla, že zemře, že to ví, ale nemusíme se bát, že je to tam moc krásné. Na rozloučenou mě dcera poprosila, abych koupila bratrovi autíčko(to nejhezčí jaké v nemocničním hračkářství budou mít) jak přišli na návštěvu, tak mu ho předala.
Na poslední týden jsme jeli domů a až se to chýlilo ke konci, tak si lehl vedle ní do postele a chtěl se s ní vyfotit, dal pusu a šel to bylo naposledy kdy ji viděl. Oni jsou malí, ale cítí víc jak dospělí. Když dcera zemřela bylo jí 6 let a synovi byli 4 roky. Pro něho je to asi horší jako pro nás, protože spolu blbli a on ji nebral jako nemocnou, my se báli celou dobu, protože prognóza nebyla dobrá. Jemu odešel parťák a zůstal jen s námi dospělými. Co se týče toho zlobení, tak bude to dítě uplně stejné jako dřív, žádný rak to nezmění. Nejlepší je řídit se aktuálním stavem nemocného, neizolovat, nic nezakazovat. Prostě si to užívat dokud to jde. ;)
Prosím o ponechání anonymu

  • Citovat
  • Nahlásit
561
3.1.20 22:03

Diky. jedná sa o mna, sice vysledky v septembri nález už neukázali, ale aj tak mám obavy,

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
33790
3.1.20 22:09

@autorka44 nezlob se, při vší úctě k tobě a přání, ať už jsi napořád zdravá, tak tohle nepochopím - zřejmě už jsi vyléčená, tak proč chceš 4leté dítě děsit povídáním o rakovině, smrti a ukazovat drastické obrázky? promiň, to mi připadá od tebe úplně nenormální

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2391
3.1.20 22:14

Anonymní z 22:01…tys mě rozsekala teď, já mám zhruba stejně staré děti a to teda nevím jak bych dala. Držte se a už hlavně kupu zdraví všem. Chlapeček je moc šikovný.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat