Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Dítě od dítěte. Starší bylo dost pošuk, takže poprvé jsem si zaběhla do obchodu asi v jeho šesti letech. Ale tak od deseti už jsem nechala třeba marodit samotné, dítě spalo do deseti, já se vracela ve tři. Mladší dítě - no v pěti letech skočím s odpadkama nebo Vietnamci na rohu, když je doma samo. Ale když je se starším (teď 12), tak si odběhnu i na půl hodiny do Lidlu. Ale mladší je výrazně spolehlivější než starší ve stejném věku.
Já nechávám syna, když je nemocný doma samotného celé dopoledne tak od osmi let, co chodím do práce, ne teda když je na umření, ale takové to doléčení…kontroluju po telefonu, dceru jsem tam taky nechávala… jen teda teď s nejmenší nevím jestli to taky půjde, zatím má 5 a je dost takovej roztěkanej tvor, tu můžu nechat doma maximálně, když jdu pro tu poštu tak na 5-10 minut…v 11 letech klidně celou noc nebo celý den…
No asi od 2.5 roku na chviličku, domluvily jsme se, že malá počká u TV a já si nanosim věci do auta. Ale máme to jen pod barákem, žádný komplex, ale obyč činžák, z bytu 3 patra dolů a jsem na parkovišti. Jen jsem zamykala, aby nešla na schody sama. Teď už bych se nebála ji tu nechat třeba 10 minut, jsou jí 3 a půl. Obě děti když tu vůbec nic nebylo k jídlu, novorozenec v kolébce a malá u TV, jsem vyběhla naproti pro rohlíky. Ale to jsem se docela bála. A v létě, to jí byly 3, jsem ji občas nechala sedět před domem u kočárku, když jsem potřebovala vyběhnout pro něco do bytu, ale to se bála sousedka z prvního a šla mi hlídat ![]()
Šestiletý už to doma zvládne nějaké 2 hodiny třeba, a zhruba od druhé třídy jsou děti už samostatné a chodí i ze školy domu. Kolem těch 8 let to tak začalo, že je člověk může pustit ven nebo nechat doma. Ty malé děti, to je asi různé, některé toho umí dost vymyslet ![]()
Starsi jsem v době covidu nechávala doma cca 45 minut v necelých sedmi když měla zavřenou školu a vozila jsem prostredni ráno do školky. Přišlo mi škoda ji budit, abych ji nacpala do auta a táhla přes okolní vsi. Ve většině případů to celé prospala nebo akorat lezla z postele, kdyz jsem se vratila. Ale ona je dost klidné dítě. Prostredni bývá na tech 5-10 minut cca od 3,5 let v případech kdy je nemocná a potřebuji uprostřed dne vyběhnout se psem, aby nečekal celý den na vyčůrání nez dorazí manžel z práce. Prostě ji pustím po obědě pohádku a hodím se psem rychlovku.
@Liška32 to já bych se bala víc nechat toho 3 leteho před barakem, než doma
mě se děti zhruba od roka umí dostat z pasu v kočárku a par metru od domu mame větší silnici. To je vždycky zavezu aspoň ke schrankam dovnitř do baráku, těžké vchodové dveře otevřít neumí ![]()
Záleží, které dítě. Prostřední od cca tří let. Posadila jsem ji s hračkou a tak ji za 5 10 minut zas našla.
Nejstarší se bála zůstat doma cca do druhé třídy ![]()
Malýmu jsou 3 a půl. Nejspíš se ho odvážíme nechat chvilku bez dozoru v 18
![]()
S košem chodím od narození, když usne. Pro poštu dolů nechodím, nechávám si posílat na výdejní místa. Párkrát jsem přemýšlela, jestli nezaletět v rychlosti do obchodu, když spí (teď má 2 roky), ať nemusím oblíkat a brát kočár, ale nakonec jsem si ještě netroufla, je malý. Déle ho doma nechám, až začne chodit do školy.
Syn má 7 let, žijeme v Praze, k Vánocům dostal chytré hodinky. Dovolím si dojít jen pro balík před dům nebo s odpadkami, popřípadě pro něco do auta nebo skočit k sousedce pro něco co mi chybí v nákupu. Není na to připravený, vadí mu to. Posledně, když jsem šla s plasty, tak celou dobu na mě koukal z okna a přemisťoval se po bytě, aby mě viděl a říkal že mám jít až přijde táta
@Gortyna píše:
Syn má 7 let, žijeme v Praze, k Vánocům dostal chytré hodinky. Dovolím si dojít jen pro balík před dům nebo s odpadkami, popřípadě pro něco do auta nebo skočit k sousedce pro něco co mi chybí v nákupu. Není na to připravený, vadí mu to. Posledně, když jsem šla s plasty, tak celou dobu na mě koukal z okna a přemisťoval se po bytě, aby mě viděl a říkal že mám jít až přijde táta
To je ale už trochu problém, ne? A co dělá ve škole? Taky tě vyhlíží?
@Kriss Tina ze začátku jsem ji nechávala dole u schránek, protože si právě nedovedla otevřít dveře ven. Zvládla to hezky a tak jsem se odvážila ji nechat sedět i venku, sedne si na schod u dveří, ty nechávám otevřené a nesmí nikam jít. Navíc tu máme hřiště pro batolata před domem, tam se jí nemá co stát a navíc je tam vždy dost sousedek. A silnice je tu jen málo využívána slepá až dál za tím hřištěm. Takže ano, odejít by teoreticky mohla, ale to jsem věřila, že neodejde. A takové to, že by v rámci hry vběhla pod auto nebo kdyby viděla někoho známého, tak to se tu moc nemá kde stát. Já se hodně bojím, ale zas to nechci přehánět a když vidím, že je zodpovědná, tak si troufnu. Malá je pak na sebe ohromně pyšná. Nakonec tady šestiletí prvňáci chodí sami do školy. Ale je to malé město a chcíp tu pes. Někde ve velkém městě bych ji rozhodně samotnou venku nenechala. I když nás mamka nechala před domem na hřišti a bylo nám 3 a 5 let, klasické sídliště. To já bych se bála. Mamka se teda prý taky bála a prostála to u okna
Ale zvladaly jsme to a mohly jsme pak chodit samy ven běžně ![]()