Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Ako sa ucim viazat frivolitky, vymyslela som si cvicne ciapocku na kolegove cerstve mimino. Cim viac ale mam hotove, tym viac ma pokusa uviazat nakoniec radsej merino sal pre moju slecnu, nech ma nieco pekne a trvale „od mamy“.
Mate vy nieco podobne po svojich rodicoch, alebo pre svoje deti, co im ostane „od mamy/rodicov“? A co si myslite ze by mohlo splnat taku „pamatnu“ funkciu?
Mám pléd po babičce, která ho dostala od své babičky ke svatebním šatům. Bílá barva se sice změnila na zažloutlou, ale miluju ho.
Ja mam zavinovacku. Takovou tu klasickou, bilou, perovou… Byla jsem v ni ja, bratři, moje zlaticko neteř a nas kluk. Takze my zavinovacku
Nic, máma neumí ani vařit, natož něco vyrábět. Ale mám ikonu po pradědečkovi.
Je to hezké, ale u nás bohužel nikdo není nějak rukodělně nadaný, tak se „dědí“ nějaké ty prstýnky nebo náušnice (spíš opravdu jako památka než cennost). Já si nechala po své babičce porcelánový servis, jelikož ho žádný dědic nechtěl (plno částí chybí, některé kusy jsou otlučené, zlatý pásek smytý), ale používám ho o Vánocích ze sentimentu.
Já bych ráda po mamce album s jejími předky, v krásných kožených deskách, zatím ho má schované před mojí ségrou, vrchní vyhazovačkou
Už vyhodila takových pokladů ![]()
Dcera (5) se mě ptala nedávno, co jí dám na památku „po mně“, než umřu
Ještě se nechystám, ale něco vymyslím.
Měla jsem snubní prstýnek po mé babičce. Stříbrný, brali se s dědou hned po válce a na zlatý nebylo. V těhotenství jsem ho musela odložit, byl mi malý, a někam se mi zatoulal. Dělali jsme v té době přestavbu bytu. Mrzí mě to, nevím, jestli se ještě někdy objeví.
Jéje, já toho rukodělného od maminky mám… Třeba zrovna šaty, co mám teď právě na sobě, šila mi je, když mi bylo tak čtrnáct. Jsou už místy děravé a zašívané, dost seprané, ale na doma ještě použitelné. To ale nepovažuju moc za památku, to jsou prostě věci, které jsem od rodičů dostala, když jsem na nich ještě byla závislá, nebo později jako dárky k narozeninám nebo Vánocům.
Jako památku mám stříbrný náramek po babičce, dala mi ho, když jsem byla v pubertě, a nosím ho docela často. Vždycky, když si ho připínám na ruku, si na babičku vzpomenu.
Uaaaaaaaaaaa, admin zase zasahoval… tak veci po rodicoch ma kazdy hromadu, nam napriklad teraz po nebohom dedeckovi ostala plna skrina pradla ![]()
Já nedávno zabavila mámě snubní prsteny jí a otce (jsou rozvedení), které dostali po tatíkových prarodičích - když se brali, na prsteny neměli. Je tam vyražené datum ze 20. let, babiččin je ošoupaný (nosila ho), dědův ne (byl kovář, s prstenem do práce nemohl). Bohužel už jsme tou dobou měli s mužem po svatbě. Ale pokud bude dcera jako já, tak se jí to bude líbit a ten snubák po praprababičce si vezme
V den D mu bude přes sto let…
Jinak po téhle rodině nemáme skoro nic, babička (tátova matka) je vyhazovač a zlikvidovala lautr všecko.
Po máminých rodičích máme pár kousků skla (děda dělal do skla) a pár šperků, ale většina toho zůstala u tety (dědila ona, máma se vzdala dědictví, aby nebylo dusno).
@Fjodorka píše:
Nic, máma neumí ani vařit, natož něco vyrábět. Ale mám ikonu po pradědečkovi.