Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
odmítá mít dítě co s tím ?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
15.8.05 21:29
odmítá mít dítě co s tím ?
Ahoj všem, chtěla bych vás požádat o radu. Mám kamarádku, je jí 32, před rokem se vdala, svého muže miluje, a manžel chce dítě. Mám trochu obavy jak se k tomu kamarádka postavila. Vím, že nepatří mezi ženy co touží po dětech, řekla bych že nemá děti ráda, že je prostě nemusí. No ale teď začala s tím, že musí mít dítě, neb její manžel ho chce, a ona nebude přece rodit v 35. Řekla bych že má strach že by o manžu mohla přijít, nebo ho asi tak neskonale minule, že jen pro něj povine ono dítko.
Na babincích pak ale vykládá jak si nedovede představit že bude v tom, že si prostě bude muset odepřít spoustu věcí a z těch jejích řečí vyplývá, že jí v podstatě končí život. Prostě se v tom pěkně potácí a má strach. No a já bych jí ráda pomohla - a vlastně i tomu potenciálnímu dítku, neb si myslím, že by to mohlo pěkně odnést, s ostatníma kámoškama jsme se dohodli, že bych si s ní měla promluvit, jestli nechce vyhledat nějakou pomoc, ale nejsem si jistá, zda je to to správné. Nenapadá vás něco ?
Dík za rady.
Lenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.8.05 21:52
Teda Lencul,
já tohle vůbec nechápu, protože jsem po dítku hodn ětoužila, tak ani neporadím, ale vím, že jsem dřív taky dítka nijak extra nemusela (zvlášť ty větší) a za pár let jsem nemohla otěhotnět - a jak jsem z toho byla najednou nešťastná! Myslím, že až otěhotní (pokud se to podaří bez problémů), změní se jí žebříček hodnot sám…
Každopádně by si měla se svým manželem otevřeně promluvit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.05 21:53
Ahoj Lenčo,
tvá kamarádka v podstatě za to nemůže jaká je.Není určitě jediná a ne v každé se probudí mateřské pudy.Již kdysi dávno byl zde článek ,jak nějaká mamina nenešla cestu ani po porodu ke svému dítěti. Mám sousedku, která má 49 let a nikdy neměla potřebu mít děti (sice nebyla vdaná,ale přítele měla) a nelituje toho.Nám co máme děti je to nepochopitelné, jsou ženy které jsou zvyklé na své pohodlí svůj stereotyp a nehodlají z toho slevit .Tady je myslím každá rada drahá, přeji ti a tvé kamarádce ,aby vše zvládla a našla k miminku cestu,bude určitě dlouhá a nelehká. Jinak ještě jedna sousedka byla učitelkou v MŠ a dodnes neumí vzít dítě na klín, brala to jen jako práci a své děti měla asi jen proto,že je měli druzí,koupila jim,dopřála ,ale cit ,mazlení,pohlazení se u ní nedočkali.
Tak hodně šťestí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.05 22:41
Ahoj Lencul,
každá jsme jiná a každá máme o životě jinou představu. Jedna chceme mít dům plný dětí, druhá raději „dělá kariéru“. Je dost možné, že Tvoje kamarádka nebyla v dětství zrovna nejšťastnější a bojí se, že její případné dítě na tom bude stejně. A nebo si myslí, že má ještě čas. Víš, já jsem ještě před 2,5 roky také nechtěla dítě. Jedno už mám a druhé jsem prostě nechtěla. Myslela jsem si, že jedno stačí. Dnes je to jiné. Snažíme se dva roky a pořád neúspěšné. Přitom mám skvělou práci, dobře placenou, nic nám nechybí… jen ten miminkovský pláč. Je možné, že Tvoje kamarádka také dospěje k tomu, že prostě ta touha přijde, jen si myslím, že je holý nesmysl pořídit si dítě jen proto, že manžel to chce. Měla by sis s ní o tom popovídat, netlačit na ni, nepřesvědčovat, jen jí prostě říct svůj názor. A hlavně nehaň ani to, že dítě nechce, ale ani to, že ho případně chce.
Je to složitá situace, ale nevím, jak jinak Ti poradit. Snad jen… hodně štěstí!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.05 22:59
Ahoj Lenčulko,
chtěla bych ti jen říct něco málo o sobě. Přesně před rokem jsme s manželem přestali používat antikoncepci, ale čistě z rozumu - bylo mi 33 let, jemu 39. Abych se přiznala, říkala jsem si, že to třeba ani nevyjde - vždyť co mi scházelo? Miminka jsem nikdy zrovna nemilovala, děsila jsem se, když mi chtěl někdo dát do náručí svoje dítě. A bác - hned první měsíc jsem otěhotněla, což byl tak trochu šok. V 8. týdnu jsem začala krvácet - bála jsem se, že o mimi přijdu, dobře to dopadlo - ale stejně jsem si pořád nedovedla představit, že budu máma. Každý mi říkal - počkej, až otěhotníš, hormony tě změní - a ono to nepřicházelo. Dítě jsem chtěla, ale takové to těšení, o kterém tady na e-mimi mluví snažilky, jsem prostě neznala. Pořád mi běželo hlavou, čeho se budu muset nadlouho vzdát - práce, kterou mám moc ráda, aktivních dovolených (rádi děláme túry po horách nebo poznávací zájezdy do ciziny), posezení v hospůdce. A pak přišel porod a každodenní starost o Aničku. A tehdy to přišlo!!! Dneska nechápu, jak jsem mohla být tak pitomá a myslet si, že je vůbec něco důležitější než moje dítě. Po tom, co jsem měla tak ráda, se mi jednak vůbec nestýská, jednak jsem zjistila, že se řada věcí dá dělat i s mimi.
Takhle se vykecávám proto, že je možné, že to stejně dopadne i s tvojí kamarádkou. Nebo taky ne, ale to asi bohužel neovlivníš…
V každém případě jí přeju, ať se rozhodne co nejlépe!
Světlana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.8.05 23:12
Ahoj Leni,
já si taky myslím,že jí hormony a hlavně pohled na svoje mimísko přinese úplně jiný pohled na svět a přehodnotí své priority.Každá maminka má přece v sobě mateřský pudy,někdo pravda trochu zamrzlý,ale určitě roztají.
Možná,že má z toho všeho jen strach a proto to touhle formou(pro mě teda nesmyslnou)ventiluje ven v tom babinci 
-hezky řečeno.
Ať se rozhodne jak chce a hlavně ať svého rozhodnutí nelituje!!!
Pa L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.05 09:23
ahojky
já dítě nikdy nechtěla. S dětma jsem to nikdy neuměla, neuměla jsem si s nima hrát ani vykládat, vždycky jsem z toho byla vykolejená a nevěděla jsem co jim mám odpovídat.
Pak jsem se vdala. Manžel chtěl děti. Poté co se švagrové narodila 2. holčička a já viděla jak ji chová, tak se mi to tak nějak „zalíbilo“ a po svatbě jsem vy:,–(ila prášky… hned na první pokus jsem otěhotněla. Zezačátku jsem vůbec nevěděla jestli to dítě chci nebo ne.. myslela jsemže to tak rychle nepůjde. Přes pár komplikací a pobytů ve špitále se za 9 měsíců narodil Michal. Porod byl dlouhý, komplikovaný, vyvolávaný před termínem, nakonec sekce, v porodnici zákaz návštěv kvůli chřipce, neutěšené prostředí, celej tejden nikdo s kým bych si mohla povídat - no stejně to nešlo jelikož jsem furt řvala…
Pak jsem přijela domů a zdálo se mi že život skončil… vždyť já to dítě ani pořádně nikdy nechtěla… vždyt jsem to dělala spíš kvůli manželovi… Plínky, kojení, řev, nevyspalost… byla jsem jak robot, strašně jsem zhubla, skoro nic jsem nejedla…
jenže pak to přišlo… zničeho nic a je to tak silné, že občas myslím že se z toho zblázním. I když mě dnes ráno vzbudil v 4:30 a už nenechal usnout, i když je dost často protivnej a uřvanej, i kdyby bůhvíco, tak jsem ho začla strašně milovat, a kdyby mu chtěl někdo ublížit tak jsem schopná čehokoliv…
Navíc zjišťuju, že už nejsem tak strnulá a vykolejená v komunikaci s ostatními malými dětmi a jelikož děti přitahují děti (určitě víte, že když jste někde s miminkem okolo vás se nashromáždí prcci a chcou se podívat) začnám povolna umět komunikovat s našimi nejmenšími spoluobčany…
Jo a začínáme plánovat druhé dítko… ono to přece jen táááák strašně letí
Neříkám že tvá kamarádka musí bejt ten stejnej případ, ale může být…
(a propos u nás v sousedství žije jedna osoba (nazvěme ji krávou). Ta kráva má tři děti. Nejstarší jsou tři roky. Onehdy jsem je potkala na ulici, malá subtilní sympatická kráva. Hádejte jak ty děti titulovala. Ona té tříleté ¨holčičce říká - ty pičo jedna udělej to co jsem ti řekla........... Myslela jsem že jsem se přeslechla. Bohužel. Bavila jsem se se sousedy té oné krávy a říkali mi že tam bydlí už dva roky a že její repertoár nadávek je opravdu skvostný o čemž nás přesvědčila i tuto neděli, kdy zřejmě některé z dítek zavřela do pokoje se slovy „a ted si tu ty smrade řvi“ - toto jsme slyšeli z ulice, když jsme procházeli pod jejími okny… Ale děti má čisté, nebije je..... Dá se s tím něco dělat… Ta nejstarší už chodí do školky, ostatní děti tituluje tak jak to zná od své matky… Je to smutný…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.05 10:36
Ahoj Leni,
Každý člověk je jiný a tak i někdo může mít mateřské pudy už ve 20letech,někdo má ještě ve 30 času dost.Určitě bych Tvou kamarádku za to neodsuzovala.Pokud se rozhodla jen kvůli manželovi otěhotnět,nevím,jestli je to správné řešení.Třeba jí svůj živit vyhovuje takový jaký je .Určitě by si měla se svým mužem promluvit a společně najít východisko.Možná,pokud se jim to povede bez problémů,změní svůj názor na mateřství a budou se oba na miminko moc těšit-to bych jí moc přála.
Já taky nemohla dlouhou dobu otěhotnět a moc jsem se kvůli tomu trápila.Když se ten prcík u mě zabydlel,měla jsem stavy,jestli je to dobře,jestli danou situaci zvládnu a tak.Myslím,že to prožívá každá nastávající maminka.Pak se člověk začne těšit a obavy jdou stranou,zvládli to „všichni“,tak to zvládnem i my.No a když se Niki narodila,byli jsme s manželem tak šťastni a k slzám nebylo daleko.Je to nádherný dar a svou dceru miluju nade vše.
Tak ať se správně rozhodne a nebude litovat dané situace
Ahoj Naďa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
16.8.05 11:16
pro Markétu
Markét, prosím Tě a proč to o té krávě nezajdeš říct na místní sociálku, nadávat takhle sprostě dětem je hnus! To přeci nemůžeš nechat jen tak, neblázni a dělej něco.
Pavla
- Citovat
- Upravit
Anonymni
16.8.05 11:27
Ahoj Lenko
já jsem snad větší „exot“ než tvá kamarádka. V 18 jsem zcela nezodpovědně počala - v prváku na VŠ, přítel ve 4 ročníku na VŠ, bez bydlení, bez peněz…Šla jsem na potrat. Trápily mě dost velké výčitky svědomí a rok po ukončení VŠ se narodila dcerka. Dodneška mám pocit, že jsem si ju pořídila právě kvůli výčitkám svědomí - jinak mi dítě ani v nejmenším nechybělo. Žádná spalující touha, žádné velké těšení,příprava, nic takového. Jen jsem vy:,–(ila HA, protože jsem cítila jakýsi dluh vůči minulosti. Manžel dítko chtěl - nezávisle na té hlouposti, které jsme se dopustili. těhotenství bylo OK, ale opět - žádné těsné spojení matka-dítě jsem nepocitovala, spíš jsem vnímala ty negativní těhu obtíže. Po porodu jsem k tomu uzlíku necítila vůbec nic, starala jsem se automaticky, bez pocitu lásky, štěstí. První náznak toho, že jsem normální máma přišel až 4 den po porodu, kdy jsem byla na diabetické kontrole a čekala na dr 1,5 hodiny - dcerka byla na novorozeneckém a já si nervozitou okusovala nehty. Přepadl mě strach o mládě a marně jsem si rozumově říkala, že vážně hlady neumře, ani ju nikdo neukradne…Mateřská láska přišla pozvolna, nenápadně, ale přišla. Dneska se snažíme o druhé a vím, že jsem v pohodě a že děti máme proto, že to tak má být. Nejsem zdaleka ideální matka, ani moderní máma, nemám žádné pevné zá:,–(y ve výchově a v přístupu k určitým oblastem (jídlo, výchova, tresty), ale cestu k dcerce jsem si našla- i když jsem šla brzo zpět do práce. Mimochodem - cizí děti mě nejenže rozčilovaly, ale dodnes rozčilují a dráždí - řekla bych, že na tom se nic nezměnilo. Ale vlastní potomek je něco jiného 
elda
- Citovat
- Upravit
16.8.05 14:36
Ahoj holky,
diky za rady.
Já taky doufám že to na ni přijde, snad ta příroda zná nějaké ty fígle ne 
Dík.
Lenka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.05 22:18
Ahoj holky,taky tady máme jednu takovou......nebudu jmenovat a ten její repertoár nadávek je taky velice slušný.Chápu,že občas ujedou nervy asi každýmu a pak tituluje bez rozmyšlení-popravdě se mi to taky už stalo,ale je to vyjímka a ne denní pravidlo.
Pa L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
carsa
17.8.05 12:02
Ahoj,
já přeci jenom zkusím přijít s trochu jiným názorem. Všichni tad říkáte, že když ženská buď čeká, nebo už má miminko, zlomí se to a bude ho milovat. Jenomže, co když ne. Pořád si myslím, že je lepší když ženská děti nemá (pokud si není jistá, že je mít chce), než aby se narodilo dítko, které mamina nebude milovat. Z toho jsou potom možná ty krávy, jak tady o nich někdo psal.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
