Odmítavá reakce kolegy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Neni to osobni, neber si to.
Jako co mel rict na to, ze ho jiný chlap upozornuje na to, at Te neocumuje?
Příspěvek upraven 26.02.24 v 10:08
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Cítím se trapně, tak možná hledám nějakou útěchu, že se to nestalo jen mně. Možná se tu i dobře pobavíme, jako já, když jsem si tady dnes četla o nejhorších zážitcích ze svatby.
Kde začít… V pátek jsem po chodbě procházela hloučkem kolegů (samí chlapi), kteří, když jsem je míjela, mě nějak komentovali, jakoby mile. A na to jeden z kolegů říká jinému: „Musíš se jí dívat do očí, ne kamsi.“ A když jsem zašla za roh, slyším, jak si ten, kterému to mělo být určeno, tak pohrdavě odfrkl ve smyslu „tsss, no to určitě!“ Prostě stylem „pche, tahle mě teda fakt nebere“, nebo jak to líp popsat. Podotýkám, že nejsem žádná ošklivka (líbím se chlapům), chodím oblékaná slušně, navoněná. Tenhle kolega mi vždycky přišel jako velký sympaťák, svým způsobem se mi líbil (nevinně), no, po tomhle jsem se jednak cítila blbě a taky mě to docela naštvalo. Od té doby jsme se párkrát potkali, nejsem malá holka, takže to nějak překonám, ale cítím se poníženě. Mám docela nízké sebevědomí, tohle mi tedy nepřidalo. On už na to nejspíš zapomněl, ale já už nemám chuť se s ním bavit jako předtím. Stalo se vám někdy něco podobného?
Ja to chapu tak, ze reagoval na ten koment, ze ti na prsa nekouka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Tarena píše:
Ja to chapu tak, ze reagoval na ten koment, ze ti na prsa nekouka.
Taky bych řekla, že to zakladatelka blbě pochopila.
A i kdyby ne, tak co. Ne vždy se každý líbí každému.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Myslím, že si do obyčejného pánského frknutí vkládáš svůj výklad, který se ti nabízí vzhledem k tvému nízkému sebevědomí. Do hlavy mu nevidíš, nemůžeš vědět, co tím myslel.
Nechápu, jak jsi došla zrovna k tomu, že je to odmítnutí… Mně by to připadalo, že se třeba zasmál (nebo reagoval prostě) na tu kolegovu připomínku. A i kdyby přímo řekl - No to určitě - tak bych za tím neviděla nic špatného, to může mít x významů. Třeba, že máš tak pěkný prsa, že se ti do očí opravdu dívat nebude.
Nepřikládej takovým věcem tolik významu, obvykle se stejně netrefíš. Myšlení ostatních ovlivnit nemůžeš a proto ani není nutné to řešit. Důležité je, jak se cítíš ty sama pro sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Byl v pracovní prostředí, mezi ostatními kolegy, kde si dost možná tvoří „image“. Chtěl třeba jen vypadat jako že seš mu volná… což neznamená, že opravdu jsi, ale asi těžko to bude kolegům v práci vyprávět. Tyhle komentáře byhc vůbec nebrala vážně. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Taky myslím, že jsi úplně nepochopila, co tím myslel. Kolega ho před tebou ponížil upozorněním, že tě očumuje, co měl asi říct jiného? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@AnastazieB píše:
Třeba, že máš tak pěkný prsa, že se ti do očí opravdu dívat nebude.
Taky jsem to tak pochopil. Třeba to bylo myšleno i trochu ironicky, že se přece nebude koukat do očí, když má možnost se podívat na tak nádherná prsa anebo pozadí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tohle je přesně o tom, jak některé ženské dokáží vydedukovat z toho, jakým tónem chlap ráno usrkne kafe, že už ji nemiluje, určitě má jinou a ty červené šaty, co jí tak chválil, se mu vlastně nelíbí… 
Kolega prostě jen zareagoval na průpovídku svého kolegy, za minutu si nikdo z těch chlapů na to ani nevzpomene, ale zakladatelka na základě této události na sklonku svého života napíše knihu, jak jí to ovlivnilo celý zbytek života
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Možná mu ta situace (poznámka) byla i značně nepříjemná (minimálně mně by byla). Pak patrně plácl z určité „nepohotovosti“ první věc, co mu slina na jazyk přinesla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Cítím se trapně, tak možná hledám nějakou útěchu, že se to nestalo jen mně. Možná se tu i dobře pobavíme, jako já, když jsem si tady dnes četla o nejhorších zážitcích ze svatby.
Kde začít… V pátek jsem po chodbě procházela hloučkem kolegů (samí chlapi), kteří, když jsem je míjela, mě nějak komentovali, jakoby mile. A na to jeden z kolegů říká jinému: „Musíš se jí dívat do očí, ne kamsi.“ A když jsem zašla za roh, slyším, jak si ten, kterému to mělo být určeno, tak pohrdavě odfrkl ve smyslu „tsss, no to určitě!“ Prostě stylem „pche, tahle mě teda fakt nebere“, nebo jak to líp popsat. Podotýkám, že nejsem žádná ošklivka (líbím se chlapům), chodím oblékaná slušně, navoněná. Tenhle kolega mi vždycky přišel jako velký sympaťák, svým způsobem se mi líbil (nevinně), no, po tomhle jsem se jednak cítila blbě a taky mě to docela naštvalo. Od té doby jsme se párkrát potkali, nejsem malá holka, takže to nějak překonám, ale cítím se poníženě. Mám docela nízké sebevědomí, tohle mi tedy nepřidalo. On už na to nejspíš zapomněl, ale já už nemám chuť se s ním bavit jako předtím. Stalo se vám někdy něco podobného?
Zbytecne to resis, nějaké řeči mezi chlapama bych vůbec nebrala vážně, jen se předvádí jeden před druhým. Šlo o to, ze ti nejspíš koukal na prsa místo do oči.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já bych se teda pozastavovala už jen nad tím, že gentlemani jaksi nevzali na vědomí to, že komentovat ženu na pracovišti je krajně nevhodný.
- Citovat
- Upravit
@Janli Taky jsem překvapená, že někdo tohle považuje za „milé komentování“.
Jestli to nebyli chlapi z družstva a zakladatelka jadrná dojička co má za koníčka srovnávat ty prasáky do latě. To je tak dynamika, kde si to dovedu představit 
Zakladatelka a co bys radši slyšela?
Aby mu opáčil, že by ti nejradši zarazil nos mezi prsa a promnul tu krásnou zadnici?
Kdyby potvrdil, že ti opravdu kouká kamsi, to by ses s ním měla chuť bavit jako dřív?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Cítím se trapně, tak možná hledám nějakou útěchu, že se to nestalo jen mně. Možná se tu i dobře pobavíme, jako já, když jsem si tady dnes četla o nejhorších zážitcích ze svatby.
Kde začít… V pátek jsem po chodbě procházela hloučkem kolegů (samí chlapi), kteří, když jsem je míjela, mě nějak komentovali, jakoby mile. A na to jeden z kolegů říká jinému: „Musíš se jí dívat do očí, ne kamsi.“ A když jsem zašla za roh, slyším, jak si ten, kterému to mělo být určeno, tak pohrdavě odfrkl ve smyslu „tsss, no to určitě!“ Prostě stylem „pche, tahle mě teda fakt nebere“, nebo jak to líp popsat. Podotýkám, že nejsem žádná ošklivka (líbím se chlapům), chodím oblékaná slušně, navoněná. Tenhle kolega mi vždycky přišel jako velký sympaťák, svým způsobem se mi líbil (nevinně), no, po tomhle jsem se jednak cítila blbě a taky mě to docela naštvalo. Od té doby jsme se párkrát potkali, nejsem malá holka, takže to nějak překonám, ale cítím se poníženě. Mám docela nízké sebevědomí, tohle mi tedy nepřidalo. On už na to nejspíš zapomněl, ale já už nemám chuť se s ním bavit jako předtím. Stalo se vám někdy něco podobného?
Technická: Jak můžeš mít zároveň malé sebevědomí a myslet si, že nejsi žádná ošklivka?
Jinak, nestalo, neposlouchám cizí řeči. A i kdyby, jejich věc, jejich burantství (ale teda za mě furt lepší, než kdyby měli naopak pseudo pochvalné řeči).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vůbec se tím nezabývej, to jsou jen takové chlapské řeči na chodbě.
Ale já jsem to tedy pochopila opačně než ty - koukal na tebe, protože jsi hezká, asi ti koukal na prsa, zadek… a kolega ho upozornil, ať ti kouká do očí a on se cítil trapně před kolegou, tak něco plácl
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Cítím se trapně, tak možná hledám nějakou útěchu, že se to nestalo jen mně. Možná se tu i dobře pobavíme, jako já, když jsem si tady dnes četla o nejhorších zážitcích ze svatby.
Kde začít… V pátek jsem po chodbě procházela hloučkem kolegů (samí chlapi), kteří, když jsem je míjela, mě nějak komentovali, jakoby mile. A na to jeden z kolegů říká jinému: „Musíš se jí dívat do očí, ne kamsi.“ A když jsem zašla za roh, slyším, jak si ten, kterému to mělo být určeno, tak pohrdavě odfrkl ve smyslu „tsss, no to určitě!“ Prostě stylem „pche, tahle mě teda fakt nebere“, nebo jak to líp popsat. Podotýkám, že nejsem žádná ošklivka (líbím se chlapům), chodím oblékaná slušně, navoněná. Tenhle kolega mi vždycky přišel jako velký sympaťák, svým způsobem se mi líbil (nevinně), no, po tomhle jsem se jednak cítila blbě a taky mě to docela naštvalo. Od té doby jsme se párkrát potkali, nejsem malá holka, takže to nějak překonám, ale cítím se poníženě. Mám docela nízké sebevědomí, tohle mi tedy nepřidalo. On už na to nejspíš zapomněl, ale já už nemám chuť se s ním bavit jako předtím. Stalo se vám někdy něco podobného?