Otěhotnět při úzkostech a depresích

Anonymní
1.1.21 16:26

Otěhotnět při úzkostech a depresích

Ahoj holky,

již třičtvrtě roku trpím úzkostnou poruchou bez zjevné příčiny..

Nic mě netrápí, mám skvělý život dá se říct, milujícího partnera, pěkné bydlení, parádní práci.
Léčím se antidepresivy, beru Estan, jednu tabletu denně.

Mívám dny kdy jsem úplně v pořádku, pak ale někdy přijde ataka a já jsem jak uzlíček nervů, nemá pro mě nic smysl, mám úzkosti a dost možná i deprese..

Před půl rokem u lékaře zjistili, že jsem neplodná, tak beru hormony a docházíme s přítelem do centra pro léčbu neplodnosti a snažíme se otěhotnět s jejich pomocí.

Myslíte, že je těhotenství dobrý nápad? Oba lékaři (jak psychiatr tak gynekolog) mi tvrdí, že je to člověk od člověka, někomu to dokonce pomůže, jinému to naloží ještě víc.. miminko si moc přejeme, zajištění jsme také, jen se bojím co bude.. aby mi nebylo ještě hůř a nebo když mě chytne ataka, abych se měla jak o mimčo postarat. Pořád si říkám, že mám tady přes ulici rodiče a že mi vždy pomohou, takže oporu mám, jen se to ve mně tak různě tříská.. když mě chytne ataka, tak si teď můžu jen tak lehnout a nebo se sebrat a jít něco dělat, ale mimčo mě bude potřebovat a budu muset prostě fungovat.

Máte někdo za sebou něco podobného? Potřebovala bych asi trochu podpořit. :hug:

Za anonym se omlouvám, je to pro mě citlivé.

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
19247
1.1.21 16:51

Ne, nemyslím si že je mimino dobrý nápad. A spoléhat na to, že ho dáš na krk rodičům až se zase složíš je dost sobecké.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.1.21 16:55

@terien tak to pozor, nenapsala jsem nic o tom, že bych jim mimino dala na krk. Zmínila jsem to, že bydlí přes ulici, takže kdyby se dělo něco echt a přítel byl v práci, mám se o koho opřít. Nepřijdu si úplně neschopná, jen když ty stavy přijdou, je to peklo. :zed:

  • Citovat
  • Nahlásit
256
1.1.21 17:01

Myslím, že bys nejdřív měla vyřešit svoje psychické problémy a dítě mít až pak. Zbytečně svoje úzkosti budeš přenášet na něj. Dítě je záhul i pro vyrovnaného člověka.
Určitě najdete způsob, jak z toho nejdřív dostat Tebe ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.1.21 17:02

@Suelinda děkuji za klidný názor :*

  • Citovat
  • Nahlásit
19247
1.1.21 17:04
@Anonymní píše:
@terien tak to pozor, nenapsala jsem nic o tom, že bych jim mimino dala na krk. Zmínila jsem to, že bydlí přes ulici, takže kdyby se dělo něco echt a přítel byl v práci, mám se o koho opřít. Nepřijdu si úplně neschopná, jen když ty stavy přijdou, je to peklo. :zed:

Opřeš se tak, že se budou starat oni. Kdo jiný asi, když v tu chvíli budeš sama? Mimino rozhodí i zdravou ženskou, takže ne, není to dobrý nápad.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.1.21 17:08

@terien takhle jsem to nemyslela. Já úzkosti nemám každý den, teď jsem měla třeba 3 týdny klid a včera veliká ataka, kdy jsem pul dne probrečela, vše mi přišlo k ničemu, prostě jsem se cítila strašně i bez toho, aniž bych měla důvod. Nefunguje mi správně chemie v mozku, takže se to musí přeléčit. Třeba se toho ani nikdy nezbavím, netuším. Každopádně rady všech si beru opravdu k srdci. Pokecám o tom znovu s doktorem. Sem jsem napsala jen abych zjistila, jestli s tím má někdo zkušenost. Třeba ženy, které trpí úzkostí dlouhodobě riskly těhotenství. ;)

  • Citovat
  • Nahlásit
699
1.1.21 17:10

To ti bohužel nikdo dopředu neřekne, jak bude tvé tělo a psychika reagovat. Ještě budeš dostávat hormony.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
19247
1.1.21 17:11
@Anonymní píše:
@terien takhle jsem to nemyslela. Já úzkosti nemám každý den, teď jsem měla třeba 3 týdny klid a včera veliká ataka, kdy jsem pul dne probrečela, vše mi přišlo k ničemu, prostě jsem se cítila strašně i bez toho, aniž bych měla důvod. Nefunguje mi správně chemie v mozku, takže se to musí přeléčit. Třeba se toho ani nikdy nezbavím, netuším. Každopádně rady všech si beru opravdu k srdci. Pokecám o tom znovu s doktorem. Sem jsem napsala jen abych zjistila, jestli s tím má někdo zkušenost. Třeba ženy, které trpí úzkostí dlouhodobě riskly těhotenství. ;)

Neber to ve zlém, ale brát jako úspěch, že jsi tři týdny v pořádku, to prostě není dobrý. Nejdřív to dostaň pod kontrolu a pak měj dítě, radím ti dobře.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
658
1.1.21 17:34

Taky to nemyslim zle, ale tehotenstvi a materstvi je naloz hormonu, neznamych pocitu a strachu i pro zdravou zenu. Nejdriv se dej dohromady, nemuzes s malym miminkem se slozit a probrecet cely den.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.1.21 17:48

Holky moc vám všem dekuju, máte pravdu. :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit
489
1.1.21 17:51

Těhotenství a následně šestinedělí je masakr. Až budeš mít ataku 1× za půl roku, začni nad tím uvažovat.

Já jsem normálně celkem vyrovnaný člověk. V šestinedělí ze mě byla hromádka nervů… Hormony si se mnou dělaly co chtěly… :dance:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.1.21 17:53

@KeckaJ děkuju za názor, hodně lidí mi radilo, že by mě to z toho mohlo těhotenství dostat, což řekl i lékař. Každopádně vše má svá pro a proti a když nad tím tak uvažuju, ty ataky mám fakt jak kdy.. takže teď to není dobrý nápad. Jsem ráda za každou radu. :palec:

  • Citovat
  • Nahlásit
489
1.1.21 18:03
@Anonymní píše:
@KeckaJ děkuju za názor, hodně lidí mi radilo, že by mě to z toho mohlo těhotenství dostat, což řekl i lékař. Každopádně vše má svá pro a proti a když nad tím tak uvažuju, ty ataky mám fakt jak kdy.. takže teď to není dobrý nápad. Jsem ráda za každou radu. :palec:

Jako znám lidi, co se v těhu cítili nejlíp v životě. A chtěli by být těhotný pořád. Klidně to může být tvůj případ.
ALE NESPOLÉHALA BYCH NA TO!
Mě bylo zle snad do 7 měsíce. Připadala sem si neschopná. Pak mě už zase všechno bolelo.
Prostě dobře mi nebylo a psychicky mě to deptalo. Šestinedělí byla kapitola sama pro sebe, kojení horor, nevyspaní. Hormony se mnou mlátily…
Byla jsem zdeptaná, bulela sem i nad rohlíkem.
A zase nemusíš to tak mít. Ale pokud už teď ti hormony dělají tohle… Dala bych se do kupy a pak řešila dítko.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
1.1.21 18:20
@Anonymní píše:
Ahoj holky,

již třičtvrtě roku trpím úzkostnou poruchou bez zjevné příčiny..

Nic mě netrápí, mám skvělý život dá se říct, milujícího partnera, pěkné bydlení, parádní práci.
Léčím se antidepresivy, beru Estan, jednu tabletu denně.

Mívám dny kdy jsem úplně v pořádku, pak ale někdy přijde ataka a já jsem jak uzlíček nervů, nemá pro mě nic smysl, mám úzkosti a dost možná i deprese..

Před půl rokem u lékaře zjistili, že jsem neplodná, tak beru hormony a docházíme s přítelem do centra pro léčbu neplodnosti a snažíme se otěhotnět s jejich pomocí.

Myslíte, že je těhotenství dobrý nápad? Oba lékaři (jak psychiatr tak gynekolog) mi tvrdí, že je to člověk od člověka, někomu to dokonce pomůže, jinému to naloží ještě víc.. miminko si moc přejeme, zajištění jsme také, jen se bojím co bude.. aby mi nebylo ještě hůř a nebo když mě chytne ataka, abych se měla jak o mimčo postarat. Pořád si říkám, že mám tady přes ulici rodiče a že mi vždy pomohou, takže oporu mám, jen se to ve mně tak různě tříská.. když mě chytne ataka, tak si teď můžu jen tak lehnout a nebo se sebrat a jít něco dělat, ale mimčo mě bude potřebovat a budu muset prostě fungovat.

Máte někdo za sebou něco podobného? Potřebovala bych asi trochu podpořit. :hug:

Za anonym se omlouvám, je to pro mě citlivé.

Jak tady padlo, dopředu Ti to nikdo neřekne. Ale přidám svou zkušenost.

Také jsem před těhotenstvím trpěla úzkostnými stavy, velké stresy v práci aj. Prášky jsem ale nebrala, zas tak vážně ty projevy nebyly.

Těhotenství a mateřství mě hodně uklidnilo. Vždycky jsem dítě chtěla, takže se mi tím splnil sen, navíc určité věci teď beru více z nadhledem, protože se mi změnily priority. Lékaři tvrdí, že žena hormonálně dozraje až po 1. porodu, tak možná i nějaké hormonální ustaleni mohlo nastat.

Každopádně bych zvážila

  1. jak moc dítě chcete, zda si ho v tuhle chvíli opravdu přejete.
  2. Vás věk, protože od určitého věku platí “čím dřív tím lip”, mateřství v pozdějším věku je přece jen náročnější (a je vůbec otázka, zda odkládaní u Vas něco vyřeší, nejsem psychiatr, ale mám za to, ze psychické problémy tohoto typu nejde úplně vyléčit) 3) rodinné zázemí, možnost zapojeni manžela, prarodičů.

Vaše situace vypadá docela příznivě - zajištění, hlidaci rodiče na blizku…Tak bych se toho zas tak nebala. Ono, deprese po porodu muže potkat i ženu, která byla předtim psychicky úplně OK, a taky se to nějak zvládnout musí.

Držím palce při rozhodování :kytka:

  • Citovat
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat