Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Otravné roční dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
5.5.20 15:23
@ZuzaM skoda,ze nie je mozne vidiet diskutujucich, fakt by som chcela vediet co si ty za indivium 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.20 15:34
@Gita17 Já bych ho nechala asi klidně i chvíli vřískat, musel by se prostě naučit, že si bude chvíli hrát sám a já si třeba vyčistím zuby nebo se najím. Pán bůh asi ví, komu takové dětičky naděluje, ségra měla něco podobného, chodila s malou půlku noci po bytě, aby neřvala a skákala kolem ní jako blázen. já bych to nedělala. A kecy o tom, kdo si má nebo nemá pořizovat děti, jsou dost mimo. Nemusí být každá matka neustále ve střehu kolem dítěte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.20 15:41
Perfektní komentář. Maminkam, které nezazily takto náročné dítě, se to komentuje. Mně třeba syn řval i v kočárku, na rukou, kdekoli. Na kecy „spokojená matka - spokojené dítě“ jsem od té doby alergická, stejně jako na mámy, které odsuzují ty, které děti nechají chvíli plakat - já bych si jinak opravdu nedošla na wc, nenajedla se, nezasla pro rohlíky. A i kdybych na to wc nešla, malý by plakal. Když je v tomhle člověk od pondělí do neděle x měsíců, ani nejlepší meditace světa k nějaké spokojenosti nepomůže. A s tím naučením je taky každé dítě jiné. Některé jsou rozmazlene, jiné jsou jen od přírody uzkostlive. Ale ono je asi jednodušší připadat si jako vyrovnaný génius jen díky tomu, že mám zrovna celkem dítě pohodáře, to se pak to heslo o spokojené matce razí jedna báseň
Prostě souhlas, souhlas, včetně toho sobectví, v rozumné míře samozřejmě. Já občas malého nechala 10 minut plakat třeba jen proto, abych si vypila teplé kafe a na tu chvíli zavřela oči. Načerpat trochu energie, abych nevybuchla a mohla jet dal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.20 18:09
@Gita17 píše:
@ZuzaM skoda,ze nie je mozne vidiet diskutujucich, fakt by som chcela vediet co si ty za indivium
A co si za individuum ty, že tak hnusně píšeš o svém malém dítěti?:-))))
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.20 18:09
@Bebeluska8 tak mně doma taky kluk vříska, ale většinou zrovna slejvam brambory, fakt si nevychutnavam kávičku, to pak každý podle svýho svědomí. Děti prostě rvou a chtějí pozornost, nejsou to panenky. A proto taky není ostuda skončit u jednoho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.20 06:36
@Bubla Bůčková píše:
@Bebeluska8 tak mně doma taky kluk vříska, ale většinou zrovna slejvam brambory, fakt si nevychutnavam kávičku, to pak každý podle svýho svědomí. Děti prostě rvou a chtějí pozornost, nejsou to panenky. A proto taky není ostuda skončit u jednoho
Ale jasně, že dítě není panenka, to ví každý normální dospělý. Každý to má jinak, já po měsíci, co mi dítě prokřičelo dny (myslím doslova, 12, 13 hodin křiku denně bez spánku, bez pauzy, neuklidnilo nošení, kočárek, mlíko, všechny možné triky na bolavé bříško a nevím co všechno, ani úplně zrelaxovaní příbuzní, že by se uklidnil u někoho, z koho cítí klid) jsem prostě 10 minut, kdy zrovna neslívám brambory nevenuju všechnu energii tomu, abych ten pláč zastavila (což bylo prostě marné) jsem si těch 10, 15 minut dovolila. Jinak bych se zcvokla. Asi bych nebyla schopna si zachovat psychické zdraví. Přesně proto mi hrozně vadí, že většina matek, co mají relativně klidné děti, které pláčou třeba 3, 4 hodiny denně (to mi zní jako luxus), soudí, že tak to mají všichni, a že jiné matky jsou jen ukňourané. Mně třeba přiznala moje vlastní máma, že jsem jí po porodu pripadala nedospela, jak si stěžuju, že malý furt pláče, že co jsem čekala - a pak zažila pár dnů s mým synem, když byl ve formě, a ihned pochopila. Řekla mi, že takové dítě nezažila.
A dneska je to přitom zdravý, usměvavý kluk, má teda temperament a je dodnes trochu dráždivější, ale jinak dítě k nezaplacení, jen se na něj musí trochu opatrně. Měli jsme po porodu problémy, možná to že sebe těch prvních pár měsíců dostával, těžko říct. Především chci prostě říct, že náročné děti skutečně existují, a myslím, že není až taková ostuda, když máma přizná, že je z toho hotová a má toho dost. Jak se hned vyrojí komentáře o tom, že si to dítě neměla pořídit, je hrozné. Děti si nemají pořizovat ty, které pat miminko šupnou do babyboxu, ty, které dětem ubližují, ty, které se nestarají a nechávají křičet. Tady máme diskuzi matky, která se každý den do úmoru snaží o spokojenost dítěte, a dovolila si strašnou věc, přiznat, že jí to unavuje (ok, název otravné dítě zní strašně, ale obsah už tak hrozný není, vždyť ona to dítě evidentně miluje a snaží se)… Omlouvám se za dlouhou reakci, která se nevztahuje jen k citovanému komentáři Ale na tohle téma jsem citlivá. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mejdlovak
6.5.20 06:59
Hledala bych tedy za tím nestandardním řevem u kojence jakékoliv věku zdravotní potíže. Aspoň u nás to tak bylo, potvrdila se ABKM, která způsobovala zažívací potíže, kvůli kterým moje dítě nestandardně řvalo. Jinak na silném citovém poutu mezi dítětem a matkou neshledávám nic závadného, minimálně do tří let věku to je pro tvoje dítě dost zásadní. A být tebou, tak bych si další dítě nepořizovala vůbec, nepůsobíš zrovna dvakrát jako mateřský typ. Rodičovství celkově moc sranda není.
- Citovat
- Upravit
Mejdlovak
6.5.20 07:05
@Bebeluska8 píše:
@Izumi Miyako
Perfektní komentář. Maminkam, které nezazily takto náročné dítě, se to komentuje. Mně třeba syn řval i v kočárku, na rukou, kdekoli. Na kecy „spokojená matka - spokojené dítě“ jsem od té doby alergická, stejně jako na mámy, které odsuzují ty, které děti nechají chvíli plakat - já bych si jinak opravdu nedošla na wc, nenajedla se, nezasla pro rohlíky. A i kdybych na to wc nešla, malý by plakal. Když je v tomhle člověk od pondělí do neděle x měsíců, ani nejlepší meditace světa k nějaké spokojenosti nepomůže. A s tím naučením je taky každé dítě jiné. Některé jsou rozmazlene, jiné jsou jen od přírody uzkostlive. Ale ono je asi jednodušší připadat si jako vyrovnaný génius jen díky tomu, že mám zrovna celkem dítě pohodáře, to se pak to heslo o spokojené matce razí jedna báseň
Prostě souhlas, souhlas, včetně toho sobectví, v rozumné míře samozřejmě. Já občas malého nechala 10 minut plakat třeba jen proto, abych si vypila teplé kafe a na tu chvíli zavřela oči. Načerpat trochu energie, abych nevybuchla a mohla jet dal.
To jsou kecy, moje dítě řvalo, než se potvrdila diagnóza, 2/3 dne, a zvládnout jsme to s manželem museli.
- Citovat
- Upravit
Mejdlovak
6.5.20 07:09
@Izumi Miyako píše:
Hm, když to tak čtu… no kecy o naučenosti… Matka na mě furt ječela, ať si hlídám malou, že nemá klid a děsně jí to vadí. Pak, když malá začne po chvíli s babičkou ječet, že chce mámu… Tak zase kecy, že jsem si ji tak naučilaAni obvyklé kecy, co se vedou unavené matce zrovna 2× nepomůžou. Vážně nepotřebuje slyšet, že dítě nemá dost ráda a že se má uklidnit. Či jak je to normální, ať si zvykne.
Co vlastně poradit? Být regulérně sobec. Dítě sice potřebuje mámu, ale matka je taky žena a ne otrok dítěte. Takže se věnovat i svým věcem. Samozřejmě, pokud je možnost zapojit víc tatínka. On si to dítě taky udělal.
A tebe si pamatuji z jiných diskusí, máš sama dost vlastních problémů, a moc normální život nevedeš, a chceš tady komukoliv radit, jsi naprosto směšná.
- Citovat
- Upravit
Mejdlovak
6.5.20 07:15
@Gita17 píše:
Som unavena a materstvo ma uz nebaviPrve mesiace syn trpel na silne koliky a reflux, celkovo bol od narodenia drazdive dieta, ked som ho polozila tak vrestal. Riesila som to vztahovou-kontaknou vychovou, casto som ho nosila v nosici a okamzite reagovala na vsetky jeho potreby. Ku tomu zle spaval pocas dna, budil sa kazdych 10 min a potom uz nezaspal, bol schopny byt hore aj cely den, takze som mu ‚strazila‘ spanok a sedavala kazdy denny spanok vedla neho.
Nikdy nebol dieta co by sa 15min pozeralo na rucicky a bolo v klude. Ja som prvy rok nebola schopna od neho ist ani na wc aby nespustil rev, varenie, upratovanie nic…vkuse som sa mu musela venovat…no peklicko
Skusala som uz kadeako posuvat spanky a furt to je takto. On je proste taky, podla mna nieco na biologickej urovni, preto na neho nechcem ist tvrdo.
Syn uz ma rok a uz ma to neskutocne serie. Je zavislak a ja som jeho heroin. Mam chut sa na to vyprdnut, nehat ho vyrevat, nech vkuse neotravuje, naucit ho zaspat sameho aj za cenu placu. Nemam chvilku kludu, lebo ked moj zavislacik zacne pistat, vzdy sa ku mne vzdy vrati ako bumernag. Od roka sa snazime ho trocha oducit od mami, ucit ho hrat sa sam, nereagujem na kazde fnuknutie a proste dokoncim co prave robim, ale nevidim zlepsienie. Place vzdy ked sa mu nevenujem otravuje kym sa s nim nezacnem hrat
Jestli to nebude tím, že je to malé dítě a není to plyšák? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.20 07:25
@Mejdlovak píše:
To jsou kecy, moje dítě řvalo, než se potvrdila diagnóza, 2/3 dne, a zvládnout jsme to s manželem museli.
Jé, aha, my s manželem to zvládnout nemuseli, takže naše dítě jsme nechali uřvat co to je za komentář??? Já s dítětem byla v prvním roce na x vyšetření, jsem vděčná, že u nás žádná diagnóza a mrzí mě, že u vás ano, ale řval i tak. a co jsem na to nezvládla nechápu. Jestli to, že jsem si dovolila na 10 minut si dopřát klid ve vedlejší místnosti, abych si zachovala trochu klidu a zvládla dalších x hodin, znamená, že jsem to jako matka podělala, nebo co???
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.5.20 07:28
U nas se to po roce zaclo lepsit, syna zacaly zajimat ostatni deti a dost je vyhledaval - kratce pred druhym rokem zacal chodit na dve hodiny do soukrome skolky a naprosto spokojeny, spolecensky a samostatny. U me je porad nejradsi, porad je hodne kontaktni, ale vi, ze beze me prezije a ze se vzdy vratim 
az mu budou tri, narodi se mu segra, jsem zvedava, jestli to taky bude takova prisavka.
Svagrova se zase tesila na „tahani miminka“ a narodilo se ji nekontaktni mimi, co se chovat nechtelo vubec, pozdeji chtelo byt hlavne samo a jak to umelo, zaviralo se v pokojiku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Mejdlovak
6.5.20 08:01
@Bebeluska8 píše:
Jé, aha, my s manželem to zvládnout nemuseli, takže naše dítě jsme nechali uřvat
Hele, mně to je upřímně jedno, dítě už mám velké. Nepíšu nic o tobě, ani tě nijak neřeším. Nelíbí se mi akorát, jakým způsobem se tady ta Slovena vyjadřuje o málem dítěti. Otravuje ji vlastní dítě, tak si ho zkrátka neměla pořizovat, když to je taková slečinka. Jestli padá na hubu a začíná z toho mít psychické problémy, má možnost požádat o pomoc někoho z rodiny, přátel atd., máme tu i spoustu odborníků, kteří by jí mohli pomoci.
- Citovat
- Upravit
6.5.20 10:53
@Gita17 - pomiň kecy zdejších přecitlivělých matek, že je jim z textu smutno a pořádně se nadechni. Nemyslím si, že nemáš svoje dítě ráda, to jen některé zdejší přispěvovatelky s křišťálovou koulí vědí i to, co ty ne.
Nemyslím si, že žena, která pod vlivem únavy a vyčerpání řekne, že jí dítě se*e, ho ve skutečnosti nemá ráda. Já tě chápu, poradit však moc nedovedu. Já bych asi začala s tím, že během dne bych ho klidně nechala se vztekat a nereagovala hned na každé jeho zapískání, maximálně bych nakoukla, pohladila, řekla, že jsem tady, ale když by se mu nic závažného nedělo, tak nechovala. Maximálně si sním troch pohrála a pak si šla dělat zase svoje. Dle mého názoru to ale teda bude běh na hodně dlouhou trať, když doteď jsi v podstatě skákala jak si písknul, doslova.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
