Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Otravné roční dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
5.5.20 12:53
Otravne rocne dieta
Som unavena a materstvo ma uz nebavi 
Prve mesiace syn trpel na silne koliky a reflux, celkovo bol od narodenia drazdive dieta, ked som ho polozila tak vrestal. Riesila som to vztahovou-kontaknou vychovou, casto som ho nosila v nosici a okamzite reagovala na vsetky jeho potreby. Ku tomu zle spaval pocas dna, budil sa kazdych 10 min a potom uz nezaspal, bol schopny byt hore aj cely den, takze som mu ‚strazila‘ spanok a sedavala kazdy denny spanok vedla neho. 
Nikdy nebol dieta co by sa 15min pozeralo na rucicky a bolo v klude. Ja som prvy rok nebola schopna od neho ist ani na wc aby nespustil rev, varenie, upratovanie nic…vkuse som sa mu musela venovat…no peklicko 
Manzel ma s nim skveli vstah, stale spolu blbnu, ale ked reve vzdy ho viem ukludnit len ja, nikoho ineho v tej chvili neregistruje. To iste v noci, ked je rozospaty, existujem pre neho len ja. Doobedny spanok uspavam 5min, poobedny 30min a vecerny 1.5 hodiny a aj tak sa budi s revom 
Skusala som uz kadeako posuvat spanky a furt to je takto. On je proste taky, podla mna nieco na biologickej urovni, preto na neho nechcem ist tvrdo.
Syn uz ma rok a uz ma to neskutocne serie. Je zavislak a ja som jeho heroin. Mam chut sa na to vyprdnut, nehat ho vyrevat, nech vkuse neotravuje, naucit ho zaspat sameho aj za cenu placu. Nemam chvilku kludu, lebo ked moj zavislacik zacne pistat, vzdy sa ku mne vzdy vrati ako bumernag. Od roka sa snazime ho trocha oducit od mami, ucit ho hrat sa sam, nereagujem na kazde fnuknutie a proste dokoncim co prave robim, ale nevidim zlepsienie. Place vzdy ked sa mu nevenujem otravuje kym sa s nim nezacnem hrat 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.5.20 13:01
No, jak sis ho naučila, tak ho máš. Vyžaduje jen to, na co je zvyklý. Synovi jsou dva a půl a závislý je na mě také. Večer ho uspávám. V noci chodím spát k němu, protože se budí. Přes den je otravný. Ale je to prostě dítě. Moje dítě, které miluju. Má ještě mladší, desetiměsíční ségru, to je úplný opak od narození. Mně nejvíc pomohlo jít do práce na pár směn. Hlídá táta, já přijdu na jiné myšlenky a na děti se těším.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.20 13:05
@Aduš8 píše:
No, jak sis ho naučila, tak ho máš. Vyžaduje jen to, na co je zvyklý. Synovi jsou dva a půl a závislý je na mě také. Večer ho uspávám. V noci chodím spát k němu, protože se budí. Přes den je otravný. Ale je to prostě dítě. Moje dítě, které miluju. Má ještě mladší, desetiměsíční ségru, to je úplný opak od narození. Mně nejvíc pomohlo jít do práce na pár směn. Hlídá táta, já přijdu na jiné myšlenky a na děti se těším.
dokazes sa venovat aj mladsej? Lebo ja som mala v plane 2 deti, ale neviem si to v momentalnej situacii predstavit
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.20 13:15
@Gita17 hele já nevím, nepíšeš anonymně, to oceňuju, tak nechci plivat… Ale tohle není pěkný vyjadřování o dítěti vem si dospělého člověka, když někoho slepě miluje, co je schopen dělat za voloviny, viset na něm, vnucovat se a teď si vem nezkušený dítě, co cítí nejistotu od mámy 
musíš se sebrat. Co potřebuješ dělat vůbec? Synovi rostou zuby, ano normálně se ráno musím dát do kupy, vyluxovat a celkem ráda i snídám a dneska jsem si prostě rozcuchana sedla k němu na zem a hodinu listovala knížkama a co chtěl. Srovnej si priority - úklid, vaření, péče o sebe, co počká a co ne, co jde zjednodušit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.20 13:25
Docela dobře vím, o čem mluvíš. Náročné dítě, taky mám doma. Docela se to začalo uklidňovat, teď 2,5 roku a už je to ve srovnání se začátkem pohoda. Umí se teda vztekat, pozornost vyžaduje stále, ‚maminko‘ bylo krásné, dokud jsem to neslyšela co půl minuty.
Mně psychicky pomáhal manžel, od miminka mě přesvědčoval, že ho mám fakt pár minut nechat. Nějaké xhodinové rvani jsem nikdy nedopustila, ale zase jsem se hned nestresovala. A taky jsem ho od miminka dávala rodině na hlídání, aspoň na chvíli, a dej se vůle boží. Věděla jsem, že každý, kdo ho bude mít, se o něj bude starat co nejlépe. Měli jsme taky domluvu, že když bude řvát nějak neúnosně, budu v dosahu. Je díky tomu zvyklý a hrozně to pomáhá, i když teď kvůli koroně jsme hlídání stejně moc nemělo, ale normálně ho dáme klidně i na víkend babičce a je klid - začínali jsme na hodině, teď si na mě vzpomene třeba 2× za celý víkend, nebrečí po mně, jen se zeptá, kde jsem. A pohoda.
Tak snad i u Vás bude líp!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.20 13:26
No, ty si určitě druhé dítě nepořizuj, když tě štve už to první a to je mu teprve rok. Naučila jsi ho na to sama, když jsi u něj pořád seděla a hlavně neumíš nastavit hranice, pokud něco nechceš a pak to stejně uděláš, když řve, tak si to dobře zapamatuje a příště řve o to víc. Štve tě to a syn to z tebe cítí a proto je čím dál závislejší. Dcera taky dlouho sama nevydržela, ani si hrát, ale nastavila jsem si denní program, když spala dopoledne, uvařila jsem a uklidila, když spala odpoledne, tak jsem odpočívala, pak se dcera najedla a vyrazily jsme ven, Když se vrátil manžel, převzal péči, večer koupal a uspával. Po prvním roce života jsme začaly s dcerou chodit na různé kroužky pro mimina, postupně plavání, cvičení rodičů s dětma, hudebka, výtvarka, odpoledne jsme někdy zašly do herny. Tam se dcera zabavila, já si popovídala a fungovalo to bezvadně. Občas jsem si nechala pohlídat a vyrazila někam s kamarádkou nebo ke kadeřnici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.20 13:28
Já si teda netroufám pasovat se do role nějaké supermatky a výchovného poradce, ale je mi z toho nějak ouzko, jak to čtu. Mám dvě děti, vychovávám je stejně ale každé je jiné a má jiné potřeby. Prvé mi dopřálo prostor, od pár měsíců čas na koníčky, rádo se nechalo hlídat. Taky bylo nošeno, ale nevyžadovalo to a jak začalo chodit, tak konec. Druhé dítě je mnohem kontaktnější, je na mě maximálně fixované, pořád mě potřebuje mít v dohledu. Moje maximum bez něj za 15 měsíců jeho života je asi tak hodina, kdy jsem byla stejně nervní, jestli mi zavolají, že neutěšeně pláče. Uspat se nechá jenom ode mě. Neříkám, že je to tak náročné, jako popisuješ, ale zas se musím věnovat i tomu prvnímu. Každé je jinak kontaktní, má jinou náturu. Takže pokud je to aspoň trochu možné, věnuju mu svou energii, pokud to možné není, posadím ho v dohledu a dělám, co je nutné. Využívám šátek, nosítko, učicí věž a jsem si jistá, že to přejde. Zredukovala jsem práce v bytě na nutné, zapojuji manžela a starší dítě (někdy i to malé, při věšení prádla podává kolíčky a tak) a nehroutím se, že nemám byt jako klícku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.20 13:29
@Gita17 starší (už má skoro 4) je taky taková. Prostě mámina. Taky doporučuji vydržet a prostě mazlit, i když ta frustrace je obrovská, dobře si to pamatuji. Co zabírá je prostě nebýt na dosah, nechat s tátou, oni si poradí. Dcera měla něco přes rok, když jsem poprvé večer vyrazila do kina. A světe div se, doma uspané dítě a spokojený tatínek 
. Jo a nechat vyřvat u nás nezabralo, třetí den jsem po 45 min (stále) řevu vyměkla a vzdala to, docílili jsme jen toho, že dcera řvala už když jsme ji nesli k postýlce. Pořád spíme všichni spolu, i s mladší (má rok a půl).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.20 13:41
@Gita17 dokážu, věnuji se jim oběma najednou, oni už si spolu krásně hrají. A když nad tím tak přemýšlím, tak starší je nejotravnější, když ségra spí. Jenže mě ta péče o ně nijak neotravuje, dělám to s láskou Jsou to prostě moje zlatíčka. Jasně, že mi někdy rupnou nervy, nejsem nadčlověk, ale spíš mě ten starší a náročnější připravil na všechno a to se naštěstí podruhé nekonalo. Když si ale představím, že by mala byla tak náročné miminko jako brácha, tak bych se z toho zcvokla. Ale co se hraní týká, jsou oba naprosto samostatní. Kolem roka je těžké období, může u něj být ještě separační úzkost a proto je na tebe tak fixovaný. Máš oporu v partnerovi? Věnuje se dítěti tak, abys u toho nemusela asistovat a mohla si jít za svým. On se někdy vztek vůči chlapovi totiž projeví na pocitech k dítěti. Kolikrát jsem měla vztek na malého, ale ve skutečnosti to byl vztek na manžela, že když vidí, že stojím u vaření, malý mi visí na noze a nudí se, on se prostě nezvedne a nezabaví ho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.20 13:52
@Gita17 chápu, že jsi unavená a nemáš čas na sebe. Ale nezbývá nic jiného než se s tím naučit pracovat a možná trochu přehodit své priority a třeba ještě víc zapojit tatínka dítěte… U nás třeba nejvíc zabírá být pořád venku. Ano nemám pak uklizeno a navařenou svíčkovou a napecene dorty, ale to k životu nepotřebujeme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.20 13:57
@Bubla Bůčková píše:
@Gita17 Srovnej si priority - úklid, vaření, péče o sebe, co počká a co ne, co jde zjednodušit.
moja priiorita je jasna, dieta, myslela som, ze z textu je jasne, ze nic nestiham, bud sedim pri nom ked spi, alebo sa s nim hram 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sybilla2020
5.5.20 14:00
@Gita17 Rozumím ti a chápu tě. Je toho na tebe prostě moc. Už rok ses pořádně nevyspala, dite bez tebe neumí být ani vteřinu… Chápu, že ti to občas leze na mozek. 
Dítěti už je rok, takže když ho necháš občas vybrecet, nic se nestane. Když bude napapane, prebalene, vyspane a prostě nic se mu nebude v tu chvili dít a přesto bude řvát, tak ho chvíli prostě nech. Nic se nestane… Třeba se začne trochu zvykat a budeš moct v klidu aspoň na minutu na záchod… Neřeknu kdyby mu byly dva měsíce třeba… Víc zapoj tátu. Třeba večer na uspavani. Matka není jediný rodič. Hlavu vzhůru. Bude líp!
- Citovat
- Upravit
5.5.20 14:00
Jak se mu líbí v kočárku? Já hodně chodila ven, aby nám den lépe utekl.Co třeba na odpolední spánek jít ven do kočárku. Nebudeš muset 30 minut uspávat a budeš mít chvíli klid.
Jinak 1,5hodinu uspávat večer je dost, v kolik ho dáváš spát?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.20 14:06
Zkus ho reklamovat v porodnici …ja chapu, ze jsi unavena, ale proste mit deti neni sranda…to vis sama nejlip..tvoje dite te miluje a potrebuje te..nedela ti to naschval, aby te deptalo..tohle prejde..a bude zas neco jineho…a nic se nestane, kdyz bude chvilku rvat..deti cca od pul roku jsou velice vnimave a chytre a vedi, jak mohou lidi ovladat placem nebo i usmevem treba…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.5.20 14:45
Hm, když to tak čtu… no kecy o naučenosti… Matka na mě furt ječela, ať si hlídám malou, že nemá klid a děsně jí to vadí. Pak, když malá začne po chvíli s babičkou ječet, že chce mámu… Tak zase kecy, že jsem si ji tak naučila 
A matka je pak naštvaná a na nervy, že malá brečí, přitom se před ní sama zavírá do ložnice, aby se s ní nemusela hrát či vůbec být. Jo, ono se kecá naučit.
Ani obvyklé kecy, co se vedou unavené matce zrovna 2× nepomůžou. Vážně nepotřebuje slyšet, že dítě nemá dost ráda a že se má uklidnit. Či jak je to normální, ať si zvykne.
Co vlastně poradit? Být regulérně sobec. Dítě sice potřebuje mámu, ale matka je taky žena a ne otrok dítěte. Takže se věnovat i svým věcem. Samozřejmě, pokud je možnost zapojit víc tatínka. On si to dítě taky udělal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
