Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
A to množství neni o tom, ze ji to koupím ja, spoustu satu ma od babiček-ono se to nakupi, kdyz uz tak neroste a hlavne to jsou saty na vsechny sezóny, proste souhrnně. Pak mamku a tchýni akorat mrzí, kdyz se dozví, ze je nikdy neoblekla…
babičky mohou jistě nakoupit něco jiného než oblečení které je u vás problémové..
@scentini píše:
Prosimte proc bych mela 3 roky varit stejna jidla?
Me to fakt neba, kdyz nechces radu. Tak si to delej podle sebe, ale neplac tady pak.
ja radu chci a spoustu jsem jich tu i nasla, jen si proste vyberu ty rady a napady, ktere jsou mi bližší (respektive memu nazoru na výchovu deti).
@Anonymní píše:
No nutný nakup to je, vymrci v tom smyslu, ze ja bych ji radsi vybrala neco min strakateho a ona si usmysli, ze chce pravy opak.Neni to tak, ze jsi nakupovat do Tesca potraviny a ona vidi bundu a knuci, ze ji chce, jsou to plánované nakupy a ja teda dam na její prani a je to k nicemu, protoze za dva dny mi řekne, ze se ji to nelibi.
pak bych jí to příště řekla - minule sis vybrala bundu kterou nenosíš, proto ted vybírám já.. a jiná bunda není..
přemýšlím, jak a čím to u vás vzniklo.. nenapadá tě něco?
@jdukolem píše:
babičky mohou jistě nakoupit něco jiného než oblečení které je u vás problémové..
Kdyz to mas tezky, tim jak se o to zajima, ji fakt udělají největší radost saty (kdyz se ji teda libi),takze ony chtějí koupit v dobre víře to nej a vetsinou se jim to i podaří, ale jsou kusy, ktere peoste nemela - hlavne driv, kdy treba saty prave nekupovaly
Nikdo nemohl tušit, ze bude takovy problem ![]()
@jdukolem píše:
mmch přijde mi že nakupovat patnáctery šaty pro malé dítě je zbytečné, stejně tak cituji: v obchode je chtěla a naopak tam kolikrát natahovala, ze bez toho nemůžeme odejít… to mi taky nepřijde v pořádku.. nakupujete pro rozmar a pak se divíš že je malá tak trochu fiflenka a rozmazlená
No, to jsem si taky trochu říkala. Já se s přísností vyžiju v obchodech a na trénink při oblékání mi nezbývá síla - asi ![]()
Předpokládat, že když si tříleté dítě v obchodě něco vybere, tak to bude dalšího půl roku nadšeně nosit, mi přijde jako sci-fi, to leckdy nefunguje ani u dospělých.
@Anonymní píše:
Pardon, na Moravě se holt rika Dat na p.rdel a neznamena to serezat dite řemenem, ale dat mu jednu na zadek.Krom toho jsem i psala - a dočtete si to do konce, ze nechci jit cestou takovou, ze ji budu denne kvůli obleceni na ten zadek dávat. A přirozená autorita se teda dela podle Vas tak, ze dam diteti volnost a svobodu rozhodování a budu doufat, ze si prijde na to, ze zápal plic kvůli bl.bymu obleceni si zapamatuje do priste? Fakt nechci, abyste si myslela, ze opovrhuji vašimi radami, jen je jaksi nedokáži akceptovat a aplikovat, protoze s takovým přístupem moc nesouhlasím. Neuznavam mantru rodic a dite ma byt kamarad a oba jsou si rovni, proste ne-ne z důvodu nadrazenosti, ale kvůli tomu, ze male dite nedokáže domyslet následky svých činu a muze byt nebezpecne samo sobe.
Tomu rozumím, že dítě některé věci nedokáže domýšlet, od toho má dospělé. V tom se, myslím, shodneme
Ano, četla jsem, že v tom nechcete pokračovat
Rodič a dítě nemohou být kamarádi, ale partneři ano
Je v tom rozdíl…tedy, alespoň já v tom rozdíl cítím.
Zkuste si znovu pustit Nevýchovu. Nicméně nic, co je dlouhodobě rozbité, nelze spravit zázrakem přes noc (nebo na jeden pokus). Je to práce, především pak na nás samých. Nebojte, já zase řeším jiné problémy, než oblečení. To se mi povedlo opravdu nastavit na poměrnou samostatnost dcery. (takže je schopná si rozumně vybrat…případně poupravím její výběr, ale tak, aby to stále vyhovovalo jí). Teď vážně - je super, že si uvědomujete, že tohle není ideální stav a ničí to jak Vás, tak dcerku. Ale opravdu bych řekla, že změna vždy leží na přístupu dospělých - k sobě, k uvědomění si priorit, k vnitřnímu nastavení…děti nás pravdu reflektují - křičím a tlačím? Jekot a „seknutí“ je pak zcela přirozená reakce. Jsem v pohodě? Dostane se mi klidu i z druhé strany. To zvládnete, jen to dá zabrat
(mně taky dává)
@Anonymní píše:
Kdyz to mas tezky, tim jak se o to zajima, ji fakt udělají největší radost saty (kdyz se ji teda libi),takze ony chtějí koupit v dobre víře to nej a vetsinou se jim to i podaří, ale jsou kusy, ktere peoste nemela - hlavne driv, kdy treba saty prave nekupovalyNikdo nemohl tušit, ze bude takovy problem
no jo.. opravdovou radost když ve finále ohrnuje frňáček a nosí čtvery? ![]()
holt ted je ted a končíme s přehnaným šatičkováním babičky.. sponky vyjdou levněji pokud je nakonec nebude nosit ![]()
@Knihomyš píše:
No, to jsem si taky trochu říkala. Já se s přísností vyžiju v obchodech a na trénink při oblékání mi nezbývá síla - asi
Předpokládat, že když si tříleté dítě v obchodě něco vybere, tak to bude dalšího půl roku nadšeně nosit, mi přijde jako sci-fi, to leckdy nefunguje ani u dospělých.
Tak kdyz mi řekne, ze to co ji vyberu ja se ji nelibi a nosit to nebude, tak dalsi moznost je teda, at si vybere podle sebe
Na houby je očividně obojí. ![]()
@jdukolem píše:
no jo.. opravdovou radost když ve finále ohrnuje frňáček a nosí čtvery?
holt ted je ted a končíme s přehnaným šatičkováním babičky.. sponky vyjdou levněji pokud je nakonec nebude nosit
Tak sponky a gumicky zavrhla nekdy ve dvou letech, to jsem ji radsi nechala ostříhat ofinu nez ji denne přesvědčovat, ze by mela mit sponku, jinak bude silhat. Takze to se vyřešilo samo, s vlasama je spokojena.To je asi dalsi duvod její tvrdohlavosti-proste sponky a gumky nechtela, i kdyz pomalu pres vlasy nevidela, nepomohlo vysvětlování proc, nepomohly různe druhy (pro případ, ze by ji nejaky typ vadil/bolel).Mozna bych takových ukazatelů umanutosti nad logikou nasla vic.
@Kissie9 píše:
Tomu rozumím, že dítě některé věci nedokáže domýšlet, od toho má dospělé. V tom se, myslím, shodnemeAno, četla jsem, že v tom nechcete pokračovat
Rodič a dítě nemohou být kamarádi, ale partneři ano
Je v tom rozdíl…tedy, alespoň já v tom rozdíl cítím.
Zkuste si znovu pustit Nevýchovu. Nicméně nic, co je dlouhodobě rozbité, nelze spravit zázrakem přes noc (nebo na jeden pokus). Je to práce, především pak na nás samých. Nebojte, já zase řeším jiné problémy, než oblečení. To se mi povedlo opravdu nastavit na poměrnou samostatnost dcery. (takže je schopná si rozumně vybrat…případně poupravím její výběr, ale tak, aby to stále vyhovovalo jí). Teď vážně - je super, že si uvědomujete, že tohle není ideální stav a ničí to jak Vás, tak dcerku. Ale opravdu bych řekla, že změna vždy leží na přístupu dospělých - k sobě, k uvědomění si priorit, k vnitřnímu nastavení…děti nás pravdu reflektují - křičím a tlačím? Jekot a „seknutí“ je pak zcela přirozená reakce. Jsem v pohodě? Dostane se mi klidu i z druhé strany. To zvládnete, jen to dá zabrat(mně taky dává)
Asi zvladnu, ale vsechny tyhle výchovné pasti ve me zabily touhu mit dalsi dite a celou tou anabazi si projít znovu. Pritom jsem vzdycky byla naprosto klidný, trpělivý, vyrovnaný a splachovaci clovek. Ovsem s různými záchvaty, obdobi vzdoru apod se ze me stal pomalu neurotik.
@Anonymní píše:
@AniNevim hele,ta zmínka o skolce, jedna jediná, byla nadsazka.Jde mi o to, ze se s ni nedokazu shodnout na tom, co je adekvátní si oblect vzhledem k pocasi-to ze by točila ctyri veci preziju, problem je ten, ze proste ignoruje déšť, zimu atd, to je to nejvic blbe na cele veci. A ty jidla myslis vazne? Tam se prave nikdy dostat nechci-jakoze se budu ridit podle ditete a dalsi dva roky bude cela rodina jist ctyri jidla? To jako fakt? To se na me nezlob, alr nejsem zastánce toho, ze dite bude rozhodovat, jak bude vypadat nas jídelníček apod.
Chapu tu nadsazku o skolce, me crocsy take „drasaji“. Obcas se dari vysvetlit, ze je to obuv bezpecnostne nevhodna… Ale obcas ho necham v nich jit a tam mu necham jine, vhodne, boty. Mozna, kdyby u nas jedna na zadek mela aspon naznak ucinku, tak bych to take pouzivala, jenze… Nema. Pokazde se to vyhroti uplne neskutecne, kdy jsem pak sama sebou znechucena. Take tusim, ze jsem nejspis o neco starsi, nez ty. To rikam jen k tomu, ze kdyz dnes pozoruji nektere mladsi kolegyne, tak mi nekde daleko v hlave prolitne myslenka, ze kdyby je rodice doma nechali zazarit, ucinit rozhodnuti, vhodne pochvalili a motivovali, tak by treba nemely takovou nutkavou neukojenou potrebu „predvadeni se“ a „ziskavani pozornosti“. Mozna by ty 50lete damy, co si najednou vzpomenou, ze je nutnost mit minisukni a ruzovou rtenku, byvaly by byly mohly jako male trochu se paradit, mozna by to mely byvaly byly vybrane uz v tom proprietnim veku - v detstvi… Ale je to jen uvaha. Nevim, co je spravne. Jsem kazdopadne odhodlana nechat malou jit v leginkach a bez ponozek v zime ven. Doufam, ze to udela jen jednou. Zkusenost je neprenosna, tezko ji popisu jak velka ji bude zima…
Zakladatelko, s dcerou řeším něco podobného, jen nevím, zda to bylo i ve třech letech. Tedy ty gumičky a sponečky jo. To nesnesla až do 4 let i když se babička snažila, vždy jsme ji stříhali na krátko, aby jí afina nelezla do očí.
K oblečení to řeším tak, že nechám dceru vybrat co by chtěla, pokud to jsou letní šaty v zimě či chladném počasí, řeknu ji, že buď si pod to vezme leginy/punčocháče a triko kr./dl. rukáv nebo půjde v kalhotech a triku co ji vyberu já. U nás po pár scénách to zabralo, ale zase, dcera je starší než tvoje.
V zimě jsem vyloženě dělala to, že do školky šla teple oblečená a šaty si oblékla v šatně (ona by ráda šla už z domu, toto byl přijatelný kompromis pro obě strany, pro mě i pro dceru). Pokud chtěla sukýnku, vzala si ji někdy přes oteplováky.
Syn mi jednou takto odešel v listopadu „jen“ v boxerkách a mikině, protože nechtěl kalhoty. Po pár krocích venku jsme je HNED oblékali.
@Anonymní píše:
Podle tebe je ale kompromis přistoupit na to, ze budes varit tri roky ctyri jidla dokola a necháš deti si oblékat, co chtějí a pro me je naopak nedodržování pravidel a hranic. Protoze moje pravidla a hranice jsou takove, ze se bude varit pestre a zdrave a oblékat dle pocasi, kompromis je ze si vybere z nabízených možnosti, ale ne ze mi ty možnosti URČÍ.
kecala jsem, pardon. Obcas jsem to prolozila spagetama a muzi udelala neco vylozene dle jeho chuti. Zaroven jsem ale malymu varila polevku. Pro me to je zona, ve ktere mohu dovolit ustupek a respektuji to, ze on je stejny clovek jako ja. Take jsem vdecna rodicum, ze me v detstvi nechali vybirat jeden chod denne. Pripadala jsem si tim padem dulezita pro tu rodinu.
Zakladatelko, nezávidím. Mám také 3-letou, občas je to boj, má preference podobné jako malá od @Fazulina, ale není to tak těžký boj, jako u tebe. Peru pořád, a to proto, že na rozdíl od tvé malé je naše malá čuník a k tomu venkovní dítě, takže ani při nejlepší snaze ji nemůžu nechat celý den ve stejném oblečení, aby mi nezaprasila celý barák.
Sousedčina starší holčička byla také vybíravá, takže běžně měla v létě na sobě zimní bundu, kalhoty od pyžama, holínky a na tom šaty. Když to bylo opačně (v zimě chtěla jen letní šatičky), tak prostě zařvala nebo jednu plácla. Na tom nic špatného nevidím.
U nás funguje zapojit do věci její přirozenou lakotu (tu má po mně): Co nechce, dáme do krabice a pošleme do děcáku jiným dětem, které z toho budou mít radost, případně do Afriky. Málokdy musím tu krabici opravdu donést, aby jí bylo jasné, že to myslím vážně. A kromě teploměru, který jí zatím moc neříká, mám v mobilu appku Aladin, tam na grafu a ikonek zjistí, jestli bude pršet a bude potřebovat bundu a holínky, nebo bude hodně teplo. To spolu probíráme, ona se cítí důležitá a šikovná, že tomu tak pěkně rozumí, pak to hned zatepla ukazuje a vysvětluje tatínkovi.
Klidně bych pro začátek zkusila i tu vílu.
Jo a moc ji baví, když máme na sobě obě něco stejného/podobného.
Ještě by možná mohl pomoct takový ten teploměr na domečku a panenkou a panáčkem, to fungovalo na mě, když jsem byla malá: vylezla panenka, bude hezky. Vylezl panáček, bude hnusně. A pořádně to předem probrat, co a proč se oblékne. Myslím, že jsem je viděla za pár kaček v Hornbachu.
A nevěš hlavu, jistě bude líp. Určitě tě to vysiluje, ale někdy to prostě jinak nejde a my mámy musíme být „zlé“ pro dobro těch našich ratolestí. Držím palce!
No nutný nakup to je, vymrci v tom smyslu, ze ja bych ji radsi vybrala neco min strakateho a ona si usmysli, ze chce pravy opak.Neni to tak, ze jsi nakupovat do Tesca potraviny a ona vidi bundu a knuci, ze ji chce, jsou to plánované nakupy a ja teda dam na její prani a je to k nicemu, protoze za dva dny mi řekne, ze se ji to nelibi.