Panické ataky a miminko
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Reakce:
Vstup do psychoterapie a řeš to. Není ostuda říct si o pomoc, není to selhání a slabost - naopak to vyžaduje dost odvahy a rozumu.
Samo to spíš nepřejde, i když se to bude lepšit, jak se ti srovná spánek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Podle mě není normální chodit někam bez mimina. Přežití kojence je plně závislé na Tobě. To jen moderní doba se nám snaží vsugerovat, že je normální oddělovat matku od mimina. Eliminuj situace, kdy bys musela odejít bez ní, nakoupit v tomto období může partner. Jak dítě poroste, nebude na Tobě závislé vyzivou, bude schopné samostatného pohybu a bez pláče vydrží nějakou dobu i s jinými osobami, tyto stavy pravděpodobně prejdou nebo se velmi zmírní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj,
To je moc málo informací na nějaký názor. Jak se to konkrétně projevuje (bušení srdce, omdlévání, nepříjemný pocit) a jak často v takové situaci jsi (každý den půl dne nebo jednou za týden)? Co jsou to za situace - opravdu tam nemůže být s tebou? Máš strach, že se jí bez tebe něco stane? S kým ji necháváš? Jsi jinak v pohodě - jíš, spíš, neřešíte doma něco ve vztahu, zdraví atd? To všechno s tím může souviset - jestli máš nervy na pochodu a spíš denně 4 hodiny přerušovaně, budeš i v normálních situacích reagovat vypjatě.
Pro uklidnění - já mám 7měsíčního kluka a nikam bez něj nechodím a upřímně si ani nedovedu představit, proč bych měla třeba jet nakoupit bez něj. Máme to jako výlet 
ať už autem, v šátku/nosítku nebo v kočáru. Lékaře máme s manželem stejné, takže kontroly plánuji oběma na stejný čas a miminko si vystřídáme. I když minule zubařka si nás vzala do ordinace všechny a dělali jsme srandu, že byl malý už poprvé v křesle 
Jinak sama chodím tam, kam musím nebo chci - na zubní hygienu (našla jsem si kousek od domu, ať nejezdím hodinu přes celou Prahu) a už jsem si zašla i ke kadeřnici. Ale nijak to neprotahuji, vyřídím, co je potřeba, a šupajdy domů.
Zkus tedy takové situace, kdy jsi bez ní zbytečně, eliminovat a ponechat jen ty, kde to tak sama cítíš/chceš a sleduj, jestli se to upraví a bude to pak lepší. Pokud se nehroutíš ve chvíli, kdy jdeš čůrat a ji necháš v postýlce a chvíli na ni nevidíš, tak bych odborníka nehrotila. Nicméně samozřejmě můžeš s někým popovídat a třeba se ti uleví, ale nečekala bych, že ti někdo pomůže za pět minut a po telefonu. Držím palce 
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Ahoj,To je moc málo informací na nějaký názor. Jak se to konkrétně projevuje (bušení srdce, omdlévání, nepříjemný pocit) a jak často v takové situaci jsi (každý den půl dne nebo jednou za týden)? Co jsou to za situace - opravdu tam nemůže být s tebou? Máš strach, že se jí bez tebe něco stane? S kým ji necháváš? Jsi jinak v pohodě - jíš, spíš, neřešíte doma něco ve vztahu, zdraví atd? To všechno s tím může souviset - jestli máš nervy na pochodu a spíš denně 4 hodiny přerušovaně, budeš i v normálních situacích reagovat vypjatě.
Pro uklidnění - já mám 7měsíčního kluka a nikam bez něj nechodím a upřímně si ani nedovedu představit, proč bych měla třeba jet nakoupit bez něj. Máme to jako výlet
Jinak sama chodím tam, kam musím nebo chci - na zubní hygienu (našla jsem si kousek od domu, ať nejezdím hodinu přes celou Prahu) a už jsem si zašla i ke kadeřnici. Ale nijak to neprotahuji, vyřídím, co je potřeba, a šupajdy domů.
Zkus tedy takové situace, kdy jsi bez ní zbytečně, eliminovat a ponechat jen ty, kde to tak sama cítíš/chceš a sleduj, jestli se to upraví a bude to pak lepší. Pokud se nehroutíš ve chvíli, kdy jdeš čůrat a ji necháš v postýlce a chvíli na ni nevidíš, tak bych odborníka nehrotila. Nicméně samozřejmě můžeš s někým popovídat a třeba se ti uleví, ale nečekala bych, že ti někdo pomůže za pět minut a po telefonu. Držím palce
Dělám to stejně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj,To je moc málo informací na nějaký názor. Jak se to konkrétně projevuje (bušení srdce, omdlévání, nepříjemný pocit) a jak často v takové situaci jsi (každý den půl dne nebo jednou za týden)? Co jsou to za situace - opravdu tam nemůže být s tebou? Máš strach, že se jí bez tebe něco stane? S kým ji necháváš? Jsi jinak v pohodě - jíš, spíš, neřešíte doma něco ve vztahu, zdraví atd? To všechno s tím může souviset - jestli máš nervy na pochodu a spíš denně 4 hodiny přerušovaně, budeš i v normálních situacích reagovat vypjatě.
Pro uklidnění - já mám 7měsíčního kluka a nikam bez něj nechodím a upřímně si ani nedovedu představit, proč bych měla třeba jet nakoupit bez něj. Máme to jako výlet
Jinak sama chodím tam, kam musím nebo chci - na zubní hygienu (našla jsem si kousek od domu, ať nejezdím hodinu přes celou Prahu) a už jsem si zašla i ke kadeřnici. Ale nijak to neprotahuji, vyřídím, co je potřeba, a šupajdy domů.
Zkus tedy takové situace, kdy jsi bez ní zbytečně, eliminovat a ponechat jen ty, kde to tak sama cítíš/chceš a sleduj, jestli se to upraví a bude to pak lepší. Pokud se nehroutíš ve chvíli, kdy jdeš čůrat a ji necháš v postýlce a chvíli na ni nevidíš, tak bych odborníka nehrotila. Nicméně samozřejmě můžeš s někým popovídat a třeba se ti uleví, ale nečekala bych, že ti někdo pomůže za pět minut a po telefonu. Držím palce
Ahoj děkuju za názor a informace:) stává se mi to tak různě podle situace tak jednou týdně. Spis to mám tak že se mi začne točit hlava a mam uzkostne myslenky bušení srdce jen nekdy. Kdyz jedu s malou kocarkem jsem v pohode je to takova moje kotva. Snazim se prave bez male nikam moc nechodit ale kdyz je situace ze musim tak jsem z toho dost nervozni a ano řeším i vztah s partnerem tak že to bude i tím. Jinak spím celkem dobře i celou noc s tím problém větší nemam
- Citovat
- Upravit
Úzkosti a panické ataky
Ahoj holky já se s úzkosti a panickými ataky taky peru.Mela jsme s malinkou dost náročné těhotenství ( vymodlený miminko) a dost mě potrápili v nemocnici ( váha, kojení, dokrmování) a o přístupu některých sester ani nemluvím. Dále jsme měli 3× hospitalizaci jelikož maličká po jídle kolabovala a vypadala jako když se dusi, prostě strašný. Takto se mi to stalo 8×. A v nemocnicích hrozný, že ji špatně krmím, jak jsem neschopná, jak vše dělám špatně a ani nedokázali říct co malé je 
nakonec jsme skončili v Hradci a tam nám teprve pomohli. U mě ale úzkost a myšlenky jak jsem neschopná zůstali pořád se to vrací. Ikdyz vím, že dělám vše a vidím že maličká je v pořádku, stejně to můj mozek nepobírá 😭( byla jsem 7 měsíců totálně v izolaci, od všech). Máte některá zkušenosti jak na tu úzkost a jak se srovnat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kopretina19 píše:
Ahoj holky já se s úzkosti a panickými ataky taky peru.Mela jsme s malinkou dost náročné těhotenství ( vymodlený miminko) a dost mě potrápili v nemocnici ( váha, kojení, dokrmování) a o přístupu některých sester ani nemluvím. Dále jsme měli 3× hospitalizaci jelikož maličká po jídle kolabovala a vypadala jako když se dusi, prostě strašný. Takto se mi to stalo 8×. A v nemocnicích hrozný, že ji špatně krmím, jak jsem neschopná, jak vše dělám špatně a ani nedokázali říct co malé je
Ahoj, určitě přidala i ta izolace, za sebe mužu říct, že nejvíc mi pomohla starší kamarádka, která to už léta taky zná, takové to upřimné popovídaní o tom o všem, pochopení a možnost o těch pocitech vždy promluvit s ní mi.moc pomohlo, taky s tím vychoval dítě a vždy mi připomene,,vidíš že to jde,,😉 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kasita ahoj děkuji za odpověď. Já si taky povídám s kamarádkou a už je to lepší. Ta izolace byl mazec cca 7.5 měsíce skoro nikam, ale jsem šťastná za ty moje holky. Jen ta úzkost se připomíná a pěkně mě to štve. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Kopretina19 píše:
@Kasita ahoj děkuji za odpověď. Já si taky povídám s kamarádkou a už je to lepší. Ta izolace byl mazec cca 7.5 měsíce skoro nikam, ale jsem šťastná za ty moje holky. Jen ta úzkost se připomíná a pěkně mě to štve.
Ta moje uzkost taky, už si řikam, že to proste tak bude asi, že jsem uzkostna osoba a zkoušim. novou terapii dr. řikal když to na mne jde at ji zkusim přijmout, at se před ni nesnažim zdrhnout, no vysledky mam. zatim všelijake, ale jednou jsem tak.mela čas když malej spal a tak jsem si teda sedla a nechala ji přijit, musim. uznat že odešla daleko dřív než když se snažim ji obelstit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Ahoj máte nektera zkusenosti s uzkosti a panickymi atakami v mateřství? A jestli a jak jste to zvládly? Mám 7mesicni holcicku a ataky mě připadají hlavně když mám jít někam bez ní třeba nakoupit a podobně