Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj vsem ![]()
Je tu nekdo, kdo prekonal svuj strach z letani? Pripadne alespon vyrazne zmirnil…pokud ano, co pomohlo?
V detstvi jsem moc neletala a kdyz, tak jsem to snasela relativne dobre. Nejvic ve svem zivote letam poslednich par let, co jsem se soucasnym muzem. Nikdy to nebyl zrovna slagr, ale zvladala jsem to, myslela jsem na to, kam letime a tak. Od doby, kdy nas za letistem zastihla bourka a turbulence a dcera mi brecela, ze spadneme, tak uz to ale nezvladam. Vetsinou ma muz celou ruku rozdrcenou, jak mu ji drzim. Jednou jsem se dostala dokonce do nejake halucinace a mela jsem pocit, ze opravdu letime dolu.
Ted mam druhou dceru, rocni, predstava, ze bych letela je pro me uplne nerealna…totalni panika a je mi na zvraceni a to jsem na zemi. Jenze citim, ze me to omezuje. Tchan s muzem by radi letos poridili nemovitost nekde u more, ja se probiram realitkama, studuju, co kde je a co v te oblasti videt, ale kazi mi to fakt, ze se tam musi letet…pritom by to bylo super, parkrat do roka s detmi takhle letet, mit tam utociste, setrvat dle nalady, mam z toho radost, ale nedovedu si predstavit tu cestu..
Poradite nekdo?
Léky proti úzkosti nebo se normálně opít jako velká část pasažérů.
@divine woman píše:
Léky proti úzkosti nebo se normálně opít jako velká část pasažérů.
Alkohol mi to akorat zhorsil (prave potom jsem mela pocit, ze opravdu padame).
Leky proti uzkosti pri kojeni asi nepujdou…
@divine woman píše:
@JednaPrazacka Tak leda nějaká terapie.
Tak to me prave zajima, zda ma nekdo tip, ze by mu neco takoveho pomohlo…
Já jsem asi v te tvé predhakucinogeni fázi. Jakmile zavřou dveře, mám nutkani vylézt okynkem. To same lanovky. Triletak se mi jen směje. Poradit neumím, me nekvič pomohlo časté létání. Když jsem se bála a pak během jednoho roku letěla 14× tak to přešlo, ale stacilo vynechat par měsíců a byla jsem zase zpět. Já bych třeba nikam neletela bez dítěte jen s manželem. Nedokážu si představit kdyby to spadlo a děti tu zůstaly samy jen s prarodiči. To me děsí víc. Nemám rada ani jízdy v autě jen ve dvou. Trochu blbost, ale dost me to nervuje.
Já se bojím a navíc je mi špatně od žaludku kvůli houpání, takže kinedryl to jistí. Můj nejlepší let byl, když jsem si ze zoufalství vzala od máti (s jejím svolením) tabletku neurolu. Bála jsem se, to jo, ale bylo mi to úplně putna
Ale byl to můj první a jediný neurol, tak nevím, jak by to fungovalo nadále, od té doby jsem neměla možnost letět.
@hospodki píše:
Já jsem asi v te tvé predhakucinogeni fázi. Jakmile zavřou dveře, mám nutkani vylézt okynkem. To same lanovky. Triletak se mi jen směje. Poradit neumím, me nekvič pomohlo časté létání. Když jsem se bála a pak během jednoho roku letěla 14× tak to přešlo, ale stacilo vynechat par měsíců a byla jsem zase zpět. Já bych třeba nikam neletela bez dítěte jen s manželem. Nedokážu si představit kdyby to spadlo a děti tu zůstaly samy jen s prarodiči. To me děsí víc. Nemám rada ani jízdy v autě jen ve dvou. Trochu blbost, ale dost me to nervuje.
To je blbost. To bys radši aby umřela děti, než aby byly s prarodiči?
Tak tenhle důvod jsem ještě neslysela. Naopak, když někam musíme a je fakt hnusne, tak jsem rada, když nemám děti v autě. Prave kdyby se něco stalo
Tak tam zkus jednou jet po zemi - autem, vlakem - a pak si porovnej, co bylo horší. Buď to přehodnotíš, a nebo zůstaneš u pozemního cestování - mně to třeba vyhovuje, lůžkové vozy miluju, nevadí mi být 15-20 hodin na cestách, snáším dobře i lodě. ![]()
Terapie zkus klidně taky, furt lepší než to nechat být. Já právě nerada lítám kvůli hysterickým násoskám, které se na palubách letadel bohužel vyskytují celkem dost - zas teda v tomhle ohledu tě může aspoň těšit, že je vás víc. ![]()
@hospodki píše:
Já jsem asi v te tvé predhakucinogeni fázi. Jakmile zavřou dveře, mám nutkani vylézt okynkem. To same lanovky. Triletak se mi jen směje. Poradit neumím, me nekvič pomohlo časté létání. Když jsem se bála a pak během jednoho roku letěla 14× tak to přešlo, ale stacilo vynechat par měsíců a byla jsem zase zpět. Já bych třeba nikam neletela bez dítěte jen s manželem. Nedokážu si představit kdyby to spadlo a děti tu zůstaly samy jen s prarodiči. To me děsí víc. Nemám rada ani jízdy v autě jen ve dvou. Trochu blbost, ale dost me to nervuje.
Tak u lanovek mam nejak vic pocit, ze to mam pod kontrolou, i kdyz prkna blbost
ja mam proste paniku, ze jsem bezmocna a musim se spolehnout na nejakyho ciziho pilota…
Aha, tak to mas uplne naopak, ja jsem zase vzdy klidnejsi, i v aute, kdyz jsme bez deti, s nimi mam asi vetsi pocit strachu i za ne ![]()
@araw píše:
To je blbost. To bys radši aby umřela děti, než aby byly s prarodiči?Tak tenhle důvod jsem ještě neslysela. Naopak, když někam musíme a je fakt hnusne, tak jsem rada, když nemám děti v autě. Prave kdyby se něco stalo
Sama píšu ze je to blbost
logicky samosebou ne, ale myšlenkám proste neporucim. No když si představím ty prarodiče tak se obavám, ze by bylo lepší byt všichni v tom autě ![]()
@Annci píše:
Já se bojím a navíc je mi špatně od žaludku kvůli houpání, takže kinedryl to jistí. Můj nejlepší let byl, když jsem si ze zoufalství vzala od máti (s jejím svolením) tabletku neurolu. Bála jsem se, to jo, ale bylo mi to úplně putnaAle byl to můj první a jediný neurol, tak nevím, jak by to fungovalo nadále, od té doby jsem neměla možnost letět.
Myslim, ze by to fungovalo i nadale
ja mam z minulosti zkusenost s rivotrilem, nadhera
vim, ze s nim by to asi bylo v pohode..no ale za prvy si s timto typem leku nechci uplne zahravat a za druhy to kojeni…
@listento píše:
Tak tam zkus jednou jet po zemi - autem, vlakem - a pak si porovnej, co bylo horší. Buď to přehodnotíš, a nebo zůstaneš u pozemního cestování - mně to třeba vyhovuje, lůžkové vozy miluju, nevadí mi být 15-20 hodin na cestách, snáším dobře i lodě.Terapie zkus klidně taky, furt lepší než to nechat být. Já právě nerada lítám kvůli hysterickým násoskám, které se na palubách letadel bohužel vyskytují celkem dost - zas teda v tomhle ohledu tě může aspoň těšit, že je vás víc.
Coz o to, ja sama bych klidne jela pozemni dopravou, coz teda tady by byl zazitek (Kanary). Ale muj muz by to asi nerozdychal
a to maly dite tak dlouho je taky trochu komplikovany…prave proto bych s tim rada neco delala, ze me to zacina omezovat. Planovala jsem treba dat muzi k narozkam vylet do Rima, pak mi doslo to letadlo, tak jsem vymyslela vlakem Budapest
prave ze vim, ze je nas vic a doufam, ze najdu i nekoho, kdo to prekonal a bude mit navod ![]()
@JednaPrazacka u me je to proste pocit ze tu zůstanou bez nás. Jedno je 3,5 a druhy teprve v brise tak je ten strach o ty miniclovicky větší. U těch 12-15 letych už to zas bude jiný kdy jsou schopnější se už o sebe postarat alespoň trochu sami. Samosebou cestujeme ruzne, ale ten hlásek vzadu holt je. A ta lanovka. Já ti nevim, ale když pod sebou vidím těch 100-150m a skály tak ani high tech v Alpách me zrovna dvakrát nepresvedcuje. Nedej bože když začne foukat a oni to musí na chvilku zastavit, to bobkuju jak králík
![]()